Kabaret ve Zvonečku

Vystoupení mladoboleslavského souboru Jitřenka vedeného Jaroslavem Vidlařem na přehlídce Novodvorský Zvoneček bylo milým překvapením pro všechny malé i velké diváky.

Přehlídku pořádali členové Tradičního loutkového divadla Zvoneček ve dnech od 19. do 21. listopadu.

Jaroslav Vidlař je absolvent loutkářské katedry DAMU a posléze vedoucí loutkářské skupiny České (Československé) televize, kde po dlouhá desetiletí hrál s kolegy s loutkami všeho druhu.

V televizních pohádkách, seriálech se hrálo s maňásky javajkami, marionetami a v polovině minulého století také znovu objevenou technikou tzv. černého divadla.

To je starodávná technika loutkářů z Orientu, kteří vodili loutky před sebou a aby nerušili svou přítomností, měli oblečení ze stejného materiálu, z jakého bylo pozadí scény.

Také kouzelníci úspěšně klamali obecenstvo přes dvě století na celém světě pomocí této starobylé techniky, kterou nazvali „černý kabinet“. Kabinet byl z černého sametu, který nejlépe pohlcuje světlo a dobře skrývá to, co divák nemá vidět. Pomocníci kouzelníka, o nichž diváci neměli tušení, byli od hlavy do paty oblečeni do černého sametu a ztráceli se tak v temném prostoru kabinetu. Zpoza černých sametových výkrytů objevovaly ve vzduchu růže, džbány, šátky i živá zvířata a všechno, co kouzelník, stojící před kabinetem v kuželu normálního světla, potřeboval. Růže, šípy, srdíčka i slečny se vznášely vzduchem podle pokynů mága, aby přistály v jeho rukách nebo na místě, kam ukázal nebo aby zase zmizely.

Tato „černá“ technika zaujala v polovině minulého století mnoho skupin loutkářů. Ve Francii to byl George Lafaye, kterého následovala skupina Salamander z Divadla Spejbla a Hurvínka a ti zase ovlivnili posluchače Loutkářské katedry DAMU, kteří už v době studia tuto techniku použili v mnohé své školní práci a po absolutoriu založili někteří z nich i profesionální skupiny. Ty vystupovaly buď samostatně, nebo byly se svými výstupy součástí některého divadla (Laterna Magika, Semafor, Alhambra). Také touto rychle se šířící technikou pomáhali ve filmu a v některých inscenacích kamenných divadel (Komedie, Národní divadlo). Tak i v televizi můžeme už mnoho a mnoho let vidět technikou černého divadla hrát s loutkami. „Jů a Hele“ a jejich přátelé jsou na obrazovce téměř denně.

Jaroslav Vidlař, výborný herec s jakoukoliv loutkou, vybral pro soubor Jitřenka techniku „černou“. Je to nejjednodušší možnost hry s loutkami a předměty. Pro marionety totiž musíte mít vysoké podium se zábradlím, řezbáře, který loutku vytvoří, složitá vahadla a dlouhou dobu na to, aby se dětský herec naučil převést pohyb od vahadla přes metr až dvoumetrové nitky k jednotlivým částem loutky dole. Pro maňásky je zase potřeba paraván, za kterým se loutkoherci skrývají a ruce, na nichž maňásky mají, drží nad hlavou. Menší děti musí mít nástavce na botách (koturny), aby byly všechny loutky ve stejné výšce. Podobné je to i u javajek. Toto všechno potřebuje dlouhý trénink a specielní výcvik těla. Při čtyřletém studiu DAMU to byla loutkářská tělesná výchova, kterou vedli odborníci dohlížející na správné držení při různých technikách vedení loutky, kdy jsou některé partie těla namáhány nejvíce.

Takový odborný dohled – finančně i časově velmi náročný – si samozřejmě nemůže každé amatérské divadlo dovolit.

Členové souboru chtějí na zkouškách hrát a bavit se vymýšlením a ne aby přicházeli domů ze zkoušky, které věnují svůj vzácný mimoškolní čas, s bolestmi zad nebo krční páteře.

„Černá“ technika, kterou mnozí zatracují, považujíce ji za tendenční a komerční, je pouze jednou z mnoha možností jak loutky a předměty oživit a z uvedených důvodů vidíme, že Jaroslav Vidlař volil dobře.

Po skončení Kabaretu, který byl veselý a zdařilý, jsme si řekli: Krásná hodina rytmu a melodií. Pečlivost nejen ve hře, ale i v přípravě dostatečně rychlých proměn pro jednotlivá čísla. Krásná reakce publika a nakonec při děkovačce mnohačlenné Jitřenky, krásná a radostná soudržnost celého souboru, v němž jsou maturanti i prvňáčci, jimž je „jedinou odměnou za úsměvná vystoupení vřelý potlesk diváků“.

Naďa Munzarová, 8. 12. 2015

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.