Zánik civilizace gumových medvídků v přímém přenosu

Katalánské uskupení divadelních experimentátorů Společnost pana Serrana zřejmě nemá gumové medvídky zrovna v lásce. Několik stovek těchto barevných sladkých bonbónků totiž na jevišti vystaví snad všem myslitelným katastrofám.

Jednu osadu medvídků zničí výbuch sopky, jiná je zasypána sněhem až nad střechy domů, další sežehne požár, a když následující generace postaví moderní město, přijde zemětřesení. Tvůrci za využití videozáznamu a série chemických pokusů během jedné hodiny zplení celé jedno pokolení.

Na jevišti je rozmístěno několik stolů, na kterých stojí miniaturní modely, které většinou představují jednotlivé medvědí osady. Vidíme například klidnou miniaturní vesničku v lese, nad kterou se hrozivě tyčí zkumavka neboli jícen sopky. Na dalším stole zase leží velkoměsto vybudované pomocí obalů od různého konzumního zboží (to je později chladnokrevně zasypáno horou popcornu). Čtveřice aktérů se přesunuje od jednoho modelu k druhému a zanechává za sebou scenérie plné zkázy. Do připravené vysoké zkumavky tyčící se nad maličkými roubenými chaloupkami a jejich sladkými obyvateli například nalijí kapalnou směs, ta nabobtná, začne přetékat ven a zavalí vesnici jako bělavá láva. Jeden z performerů to vše snímá videokamerou, a diváci tak mohou veškeré dění do nejmenšího detailu sledovat na velkém promítacím plátně.

Foto: Lucie Dvořáková

Aktéři se zaujatým výrazem vědeckých maniaků ve tváři tyhle roztomilé médi vystavují novým katastrofám, občas si však v ničení dají pauzu, aby si mohli zatancovat do rytmu tepající psychedelické hudby. Anebo se také jen tak postřílí pistolí. Neustálá vlna katastrof a násilí začne postupně přece jen působit lehce monotónně.

Jedním z nejvíce šokujících momentů inscenace je chvíle, kdy performeři popadnou kameru a zmizí z jeviště. Na plátně však mohou diváci jejich počínání (které je ovšem předtočené), sledovat i nadále. Muži vyběhnou po schodech na střechu, kde jakousi kyselinou zalijí medvídky umístěné ve čtyřech sklenicích. Bonbónky se začnou rozpouštět, jejich lepkavé ostatky našedlé barvy zázračně bobtnají a neustále rostou do výšky. Záběr na přetékající sklenice střídá fotka newyorských „Dvojčat“, ze kterých se valí kouř. Vzápětí na plátně vidíme, jak ze zakouřených schodů sbíhá trojice vyděšených dětí, a všude kolem zní sirény. V tu chvíli si divák připadá, jako by sledoval zvrácenou reality show o lidském zániku. Následují úryvky z projevů různých politických vůdců (Putin, Bush, Hitler…), divákům však titulky podsouvají falešný překlad, podle kterého všichni do jednoho burcují svůj lid do boje. Následuje válka mezi dvěma skupinami medvídků: dva z performerů, kteří nyní představují vojevůdce, nepřátelské vojsko decimují malými petardami.

Na mučení medvídků všemi možnými efektními chemickými pokusy se dobře dívá od začátku do konce. Tvůrci se vyhýbají moralizování a politikaření, což dodává inscenaci příjemný nadhled a humor. Nadšení z originality zpracování však postupně vymizí a náhle je patrná absence konzistentního názoru na zobrazovanou problematiku. Ano, v inscenaci zazní, že si za vše medvídci (a tedy i lidé) mohou vlastně sami – ale není vše ještě mnohem komplikovanější?

Petra Zachatá, 7. 9. 2015

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.