Diletantství a trapnost jako metoda

Český experimentální soubor Handa Gote, jehož tvorba se pohybuje v intencích postdramatického divadla, ve svých inscenacích uplatňuje metodu dekonstrukce tradičního lineárního divadelního vyprávění, tedy i jazyka, a odtajňování divadelních mechanismů.

Podobnou, takzvanou cut-up metodu, avšak ve sféře literatury, uplatňoval také beatnik William S. Burroughs. Možná právě proto si soubor zvolil jako materiál pro novou inscenaci Burroughsovu novelu Ohyzdný duch vypovídající o nevyrovnaném střetu člověka a přírody.

Burroughsův text v první části inscenace The Mission doslova hraje ústřední roli. Tomáš Procházka svým hlubokým chraplákem pečlivě hlásku po hlásce vypráví příběh o kapitánu Missionovi a zkáze jeho utopické kolonie na Madagaskaru. Námořník Mission založil daleko od civilizace osadu, jejímž hlavním zákonem je žít mírumilovně v sepětí s přírodou. Avšak Bradley Martin jednoho dne zabije lemura, posvátné zvíře domorodců, a Missionovo pralesní království se řítí nezadržitelně do záhuby. Procházkovo takřka myticky znějící vyprávění doprovázejí mrazivé záchvěvy elektrické kytary a také videoprojekce, která je vytvářena naživo přímo na jevišti ostatními herci. Na malém stolku u pravé zdi aktéři pomocí drobných dvourozměrných papírových loutek a malovaného pozadí vytvářejí jednoduchý animovaný film, který však ve výsledku působí poměrně efektně. Na velkém plátně v zadní části jeviště jako v kině sledujeme „záběry“ na dobrodruha Missiona prorážejícího si cestu džunglí, zároveň však vidíme, jak celá iluze vzniká.

(img: 520)

V určitých momentech tak herci fungují spíše jako tvůrci audiovizuálního doprovodu k vyprávěnému příběhu. Vypravěč se ovšem někdy odmlčí a účinkující předvedou jím právě popsanou situaci. Vážně přednesený text však svérázným způsobem zesměšňují. Zabiják lemura Bradley Martin tak na jeviště toporně nakráčí s cedulí s nápisem „zlý člověk“ kolem krku, a když na posvátné zvíře vystřelí, Veronika Švábová neuměle praskne papírový pytlík. Z toho udělá kouli a s tou zpomaleně pochoduje k podivně deformované loutce lemura, v půli cesty však začne předvádět potrhlý retro tanec bez hudby.

Handa Gote diváka neustále vyvádějí z rovnováhy. Hrají schválně co nejtoporněji, přestavby scény jim trvají až příliš dlouho a kostýmy vyhlížejí, jako by je spíchlo malé dítě. V jednom momentu přihlížíme takřka apokalyptickému zániku Missionovy osady, ale vše končí v ukřičeném cirkuse. Bezcitný krotitel předlouho drezíruje lemura s gorilou, kterou nakonec zastřelí. Téma lidské zlovůle v kontaktu s přírodou je v inscenaci všudypřítomné, zároveň je však zobrazeno jaksi mimochodem, jako by se jej tvůrci ani nesnažili vyjádřit.

Inscenace tak místy působí jako součást výzkumu odpovídajícího na otázku, kolik trapnosti a diletantství publikum vlastně snese. Nutno dodat, že jde o pečlivě promyšlený záměr, nikoliv o neschopnost tvůrců. Divák jim buďto může spílat, nebo se nepokrytě bavit jejich odvážnou snahou ukázat divadlo tak nějak zevnitř, se vší syrovostí a nevyumělkovaností jeho útrob.

Petra Zachatá, 6. 9. 2015

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.