Loutkar.online
Moře OrganillaFoto: Lucie Dvořáková

Narození je něco, co si nepamatujeme, a smrt něco, o čem nic nevíme

Stephen Mottram vystudoval ruštinu a Mezinárodní vztahy na University of England. Prozději rozšiřil svůj záběr o švédštinu, fotografii a řezbářství na švédské Nordens Folkhögskola, kde se poprvé projevila jeho inklinace k loutkovému divadlu, když vytvořil několik marionet.

V 80. letech získal uplatnění v Harlequin Puppet Theatre ve Walesu, později v nově vzniklém Norwich Puppet Theatre. Studoval v Londýně pohybové divadlo a později loutkářství v budapešťském Státním loutkovém divadle. Po návratu do Británie spolupracoval na filmech Alice in Wonderland (1984), Little Shop of Horrors (1986), Tales of Decameron (1987) a Strings (2004). Zájímá se o elektro-akustickou hudbu a spolu se skladatelem Simonem Watersem ji propojuje s loutkovým divadlem, například v inscenaci The Suspension (1990), zaměřená na dospívajícího a dopělého diváka. Spolu se skladatelem Glynem Perinnem vytvářil inscenaci The Seed Carriers (1995). Inscenace Moře Organilla, kterou se prezentoval na Skupově Plzni, vznikla ve spolupráci s argentinským umělcem Sebastianem Castagnou.

Nejdříve jste studoval mezinárodní vztahy a ruštinu, teprve později jste přešel k fotografii, práci se dřevem a švédštinu. Co Vás přimělo změnit názor?

Šťastná náhoda. Získal jsem stipendium od švédského institutu, pro studium na Stockholmské univerzitě, obor mírová studia. Ale nedošel mi dopis od institutu, takže už bylo moc pozdě na přijetí na Stockholmskou univerzitu. Dopis totiž došel na mou starou adresu u rodičů. Na univerzitě už pro mě neměli místo v oboru, ale mohl jsem stipendium využít na cokoliv jiného, tak jsem řekl, že chci studovat sochařství a řezbářství. A oni měli místo na umělecké škole. Takže se můj život radikálně změnil.

Věnoval jste se řezbářství už před odchodem do Švédska?

Ne. Chtěl jsem se tomu věnovat, ale byla to víceméně šťastná náhoda. Kdyby se nepřihodila, tak bych pravděpodobně pracoval jako vládní úředník.

Hudba je ve vašich inscenacích velice důležitou složkou. Jak si vybíráte skladatele, se kterými budete spolupracovat?

Je velice obtížné najít lidi pro spolupráci. Lidi, kteří si užívají práci na tomto druhu projektů. Inscenace je exploze nápadů a vizuální poezie spíše než ucelený příběh. Na první inscenaci jsem spolupracoval se skladatelem elektroakustické hudby z univerzity na východě Anglie, který se později dokonce stal vedoucím tohoto oddělení! Když jsem v roce 2000 vytvářel Moře Organilla, tak jsem ho kontaktoval, jestli nezná někoho, kdo by pro tuto věc složil hudbu. Doporučil mi Sebastiana Castanielu, který si zrovna dělal v Británii doktorát. Mám ho opravdu rád, je velmi živý a má svěží nápady.

A vytvořil také velice specifickou atmosféru…

Tato inscenace na hudbě stojí – líbí se mi nápad pozvat lidi do sálu a pouštět jim ji. Není to skutečná scénická hudba, je to kompletní skladba.

Jak The Seed Carriers, tak Moře Organilla jsou o životě, jeho vzniku, síle a samozřejmě hodnotě. Je to pro Vás důležité téma?

The Seed Carriers jsem vytvořil v polovině 90. let, kdy náhle zemřel můj otec. Je to pro mě inscenace o smrti, o strachu ze smrti a je skutečně pesimistická. Paradoxně ji hraji více než cokoliv jiného. Moře Organilla je naopak o životě – pracoval jsem na ní, když moje žena otěhotněla. Premiéra se uskutečnila v roce 2000, těsně před narozením mého prvního dítěte. Přepracoval jsem ji, když se narodilo druhé.

Jak jste inscenaci pozměnil?

Změnil jsem sled událostí. Bál jsem se, že lidé původní verzi nerozumí, že je příliš složitá.

V Moři Organilla tematizujete vznik života. Je to pro Vás něco mystického?

Ano, protože narození je něco, co si nepamatujeme, a smrt něco, o čem nic nevíme. Takže práce s motivem smrti a strachu ze smrti je velmi inspirativní a nosná. Stejně jako mystický motiv narození, protože si ho nikdo nepamatujeme, ale všichni jsme byli povoláni k životu.

Iveta Dudová, 6. 9. 2015

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.