Loutkar.online
Moře OrganillaFoto: Lucie Dvořáková

Podvodní sólo pro loutkářského mága

Narození syna znamenalo pro britského loutkáře Stephena Mottrama nejen přelomovou životní událost, ale i zdroj inspirace. Rozhodl se vytvořit loutkovou inscenaci Moře Organilla vyprávějící o vzniku života, o zrodu nových bytostí, o tom magickém okamžiku, který si nikdo z nás vlastně nepamatuje.

Představení uvozuje dvojice drobných figurálních loutek usazených v loďce: ta představující muže pádluje a jeho partnerka jej zamilovaně pozoruje.

Člověk se rodí z plodové vody podobně nenápadně, jako kdysi z nepatrného života pod mořskou hlubinou vznikli první tvorové. Pod taktovkou Mottramových zručných loutkářských rukou se z temnoty jeviště postupně vynoří dech beroucí podmořský svět. Po šedém válci, ve kterém je loutkář částečně skryt, se líně vlní namodralé světelné odlesky a v jejich záři pluje hejno ryb – tedy několik loutek ve tvaru ryby zavěšených na jediném vahadle. Zároveň se rozezní okouzlující hudba argentinského skladatele Sebastiana Costagnai, jejíž hlavní motiv dal inscenaci název – je nahrán právě na drobném pouličním nástroji nazvaném organillo. Ve skladbě se objevují temné tóny mořských hlubin, nebezpečné zvuky vlnobití, ale také úseky lehké jako mořská pěna.

Loutkář pracuje například s marionetou chobotnice, která představuje jakýsi vůdčí a tvůrčí princip vládce moře. Pohlcuje kulatá lesklá vajíčka, z kterých se rodí nový život. Vodou proplouvají také dvě loutky představující lidská embrya. Jejich velké hlavy a lesklé černé oči připomínají mimozemšťany. Tyto marionety jsou k vodicím nitím připojeny horizontálně a Mottram s nimi dokáže dokonale imitovat plavné plavecké pohyby. V loutkářově koncepci představují loutky ryb mužský princip, ženský zase veškeré kulaté předměty, které nejčastěji představují vajíčka či jikry.

Divák má chvílemi pocit, že sleduje kouzelnické vystoupení. Mottram, jehož obličej se většinu času tajemně ztrácí v temnotě, má tak hbité ruce, že loutky mizí jakoby samy od sebe. Jindy zase dokáže z jediné loutky ryby vykouzlit deset. Magii inscenace podporuje důmyslně řešené světlo, které právě „vystupující“ loutky a předměty osvětluje prudce z boku. Vše ostatní se zaniká v temnotě, nebo se z ní zase rodí.

Inscenace nesleduje žádný konkrétní příběh, je spíše sledem obrazů, které zobrazují různé formy života v jeho začátcích. Z jikry se rodí ryba, z vajíčka člověk, z temnoty vesmíru planeta se svým oběžným měsícem… V druhé půli se však některé obrazy, ač drobně pozměněné, začínají až moc často opakovat – loutky zase několikrát obkrouží válec, vznášejí se příliš dlouho v nekonečné hlubině anebo zase vypouštějí bubliny.

Představení plyne vlastním klidným tempem a spolu s mystickou hudbou navodí představu nekonečného plynutí času – vlastně může na diváky působit podobně jako dlouhé hodiny meditace. Na samotném konci se v oceánu zrodí pták, který z vody vylétá za září měsíce. Člun s loutkami zamilovaných opět brázdí hladinu a doprovází je lodička s loutkou dítěte. Život nyní pokračuje mimo vodní hlubinu.

Petra Zachatá, 6. 9. 2015

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.