O holocaustu intimně a pohádkově

Kdesi ve střední Evropě žily tři sestry. Tyto okouzlující mladé dámy trávily své dny studiem jazyků, braly hodiny tance, osvojovaly si základy správného stolování. To aby okouzlily svého osudového prince, až nadejde čas. Do dokonalé pohádky se ovšem vloudilo zlo: nastala válka. Matka ukryla své tři holčičky do malého pokojíku v domě u jezera, odešla – a už se nikdy nevrátila. Jak příběh tří sester dopadne? Zachrání některou z nich statečný rytíř?

Izraelská herečka, zpěvačka a režisérka Yael Rasooly vytvořila společně se svou dlouhodobou spolupracovnicí Yaarou Goldring inscenaci Dům u jezera na pomezí loutkového divadla a kabaretu. Sama Rasooly vystupuje v roli prostřední sestry. Ona jediná holocaust přežila a nyní se ze své minulosti zpovídá divákům jako kabaretní zpěvačka. Své traumatizující zkušenosti z války přetavila v hořkosladké pásmo písní doprovázeného vyprávěním. V jejích vzpomínkách ožívají její dvě setry a z malého čtvercového jeviště se stává stísněný pokojík s jediným oknem a třemi židlemi, ve kterém za války přebývaly. Nejstarší sestra působí díky svému velkému vzrůstu a medvědím pohybům komicky neohrabaně. Ta nejmladší je zase divokým a tvrdohlavým diblíkem, který ostatní rád provokuje.

V Izraeli stále citlivé a neustále konfrontované téma holocaustu umělkyně nahlížejí nevinnýma holčičíma očima. Aby se dokázaly vypořádat s nesnesitelnou životní situací, dodržují sestry i nadále řád známý z domova. Ale také hrají hry, nejraději se svými milovanými panenkami, které nesou podobu svých majitelek.

Loutky představující dětské panenky jsou důmyslně vyrobeny tak, aby se s nimi dalo nakládat co nejvariabilněji. V jedné chvíli dívky nechávají loutky hrát na imaginární hudební nástroje, jindy s nimi tančí balet. Loutkám lze také odejmout končetiny či dokonce hlavu. Herečky je pak nahradí vlastními částmi těla. I nejstarší sestra tak nakonec ve spojení se svou panenkou dokáže provést všechny baletní figury.

Ale ani dětská hravost a fantazie není dostatečně silná. Střípky štěstí se postupně vytrácejí a na dívky začíná doléhat životní realita. Odtud příběh spěje nezadržitelně k nejhoršímu. Katastrofa nastává překvapivě uprostřed hry. Místo kolem prázdné židle dívky náhle pobíhají kolem poklopu – a podobně jako na židli v něm může zaujmout místo pouze jedna. Los padá na prostřední dívku. Její dvě sestry jsou odvlečeny do koncentračního tábora.

Po tomto silném momentu bohužel následuje poněkud doslovný závěr, kdy je ještě naznačena cesta dvojice umdlévajících dívek vlakem do koncentračního tábora i to, jak se prostřední sestra dostala proti své vůli do zřejmě pochybného kabaretního podniku. Nadbytečně místy působila i slova – herečky byly nejsilnější v mimickém a pohybovém vyjádření. Poslední píseň mistrovsky zazpívaná osamocenou Rasooly však závěrečný dojem opět vylepší. Dvojice umělkyň vytvořila podivuhodně intimní a pohádkovou inscenaci o holocaustu, která v diváku dokáže probudit nejen děs, ale i záblesky štěstí. A minimálně proto stojí za zhlédnutí.

Petra Zachatá, 5. 9. 2015

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.