O smrti je důležité s dětmi mluvit

Clause Mandøe je činoherec, který v devadesátých letech v Kodani založil malé divadlo De Røde Keste. Zde se věnuje především vlastním sólovým inscenacím. Vystudoval divadelní školu v Kalifornii a zásadním způsobem ho ovlivnilo zaměření školy na italskou tradici commedia dell’arte a práce s maskami.

Z jeho iniciativy vznikl také nápad na dramatizaci knížky Nashledanou, pane Muffine se kterým oslovil dánskou loutkovou společnost Theatre Refleksion. Inscenace byla poté oceněna dánskou divadelní asociací jako nejlepší inscenace pro děti roku 2005/2006 a také samotná knižní předloha získala několik ocenění, například Švédskou literární cenu.

Inscenace Nashledanou, pane Muffine má velice neotřelý námět o životě a smrti domácího mazlíčka. Proč jste si zvolil právě tuto dětskou knížku?

Jde o velice dobrý příběh. Všechny děti rozhodně přemýšlejí o smrti a setkávají se s ní během svého života v různých podobách – mohou nalézt něco mrtvého na zahradě, umře jim jejich domácí zvíře nebo jejich příbuzný. Děti tedy samozřejmě vědí, že smrt existuje a myslím si, že je důležité s nimi o ní mluvit. Tentokrát (představení 4. září, pozn. red.) jsme na představení měli opravdu malé děti, ale při jiných reprízách příběh děti velice snadno pohltí a pak za námi přichází a samy nám vypráví o svých vlastních zkušenostech se smrtí.

Co pro Vás bylo nejdůležitější přenést z knihy do divadelního zpracování? Neobával jste se, že adaptací narušíte její intimní a velice citlivou atmosféru?

Četl jsem příběh Ulfa Nilsona a kniha mě ihned zaujala. Již při čtení jsem si představoval, jak by se vše dalo přenést na divadlo a nepřipadalo mi to nijak náročné. Vše, co je potřeba, je krabice, hudební doprovod a malá loutka morčete. Vyprávění takového příběhu je pak velice intimní, nepotřebuje příliš velký prostor.

Severské země jsou relativně otevřené a už knižní předloha se setkala s velice pozitivními ohlasy veřejnosti. S inscenací však jezdíte po celém světě. Neobáváte se odlišného přijetí takto kontroverzního tématu v různých zemí a kulturách?

Jsou tu pochopitelně rozdíly, a když přijíždíme do různých zemích často cítíme, jak je toto téma odlišně přijímáno. Ale nikdy jsme se nesetkali s nezájmem diváků naslouchat příběhu, tématu smrti rozumí každý bez ohledu na své kulturní zázemí.

Nestalo se tedy, že by publikum opouštělo sál?

Nikdy. Jednou se nám stalo, že se nám v dánském publiku rozčílila dospělá divačka, protože netušila, na jaké představení s dětmi přichází, ale to byl výjimečný případ.

V současné době nabízí divadlo Theatre Refleksion asi sedm inscenací k hostování. Je Nashledanou, pane Muffine nejžádanějším titulem, protože je natolik neobvyklé?

Netuším, zda je tím úplně nejžádanějším, ale rozhodně je o něj veliký zájem. Odehráli jsme jej více než 500 krát a stále nás zvou na další hostování a festivaly po celém světě.

Ovlivnil Vás osobně nějak příběh o morčeti Muffinovi?

Rozhodně mi tahle inscenace ukázala, jakou sílu může loutka mít. Věnuji se také autorské tvorbě a nedávno jsem se rozhodl přetvořit svůj text na loutkové divadlo pro mládež. Loutky mně fascinují neustále.

Tereza Kosáková, 5. 9. 2015

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.