Včera chvála, dnes slzy

Dánský soubor Theatre Reflection přivezl inscenaci Na shledanou, pane Muffine, inspirovanou oceňovaným příběhem švédského literáta Ulfa Nilsona.

Inscenace tematizuje problematiku vyrovnávání se se smrtí blízké osoby. Touto osobou je personifikovaný manekýn morčete, pan Muffin, bývalý držitel světového rekordu ve zdvihu okurky a otec čtyřech krásných dětí. Postupně sledujeme Muffinovo bilancování se životem plným úspěchů ale i tragédií, například smrtí ženy Viktorie.

Bohužel dramatizace Na shledanou, pane Muffine na mě patřičně nezapůsobila. Samozřejmě využití silného tématu o vztahu dítěte a umírajícího mazlíčka, je už tak mírně prvoplánové. Nicméně postrádala jsem především řadu jemných nuancí, které by inscenaci přiblížily a zatraktivnily i dospělému diváku. Chyběl mi zde například větší důraz na samotné sdělení faktu smrti a následnou pietu. Obrovským plusem inscenace je její nepatetičnost, avšak chybí jí i nezbytný emoční náboj. Sledujeme tak poněkud vlažně odehraný příběh o smrti morčátka, které je nakonec pohřbeno v koutku zahrady.

I když jsem se nedokázala dostatečně emočně ztotožnit se základním motivem příběhu, vysoce hodnotím její technickou úroveň. Claus Mandᴓe ovládá jutového manekýna s neuvěřitelnou důsledností a hravostí. Animace stojí na pomezí skutečného pohybu a pohádkové fantasknosti, oživující zvířátko, což však inscenace bez problémů unese. Lituji spíš režijní nedotaženosti, v otázce scénické interakce mezi Clausem a cellistkou Else, která mohla být intenzivnější.

Řemeslně je velice krásně zpracována i scéna. Centrálním bodem je morčecí zahrádka s domečkem z krabice od tenisek a poštovní schránkou, kterou majitel využívá ke komunikaci s mazlíčkem. Propojují se zde opět prvky reálné a vysoce stylizované, jako například interiér domečku s postelí, houpacím křeslem a celou řadou fines, jako obrazy, čí funkční svíčky. Ozvláštňujícím prvkem je i živá scénická hudba, zajišťovaná cellistkou Else Anker-Mᴓller, zachycující velice jemné nuance nálad.

Ve včerejší recenzi jsem si pochvalovala čistotu a vkusnou emotivnost Skandinávie, dnes však musím jejich Dánské sousedy pokárat. Rozhodně ne za technickou stránku představení, ale za režijní a dramaturgické nedokonalosti. Tím však nechci shazovat hodnotu celého představení, dospělí zřejmě skutečně ztrácejí fantazii a naivitu, kterou toto představení předpokládá.

Iveta Dudová, 5. 9. 2015

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.