Loutkar.online
Příběh cínového VojáčkaFoto: Lucie Dvořáková

Dojemný příběh

V sále zní hudba jako z hrací skříňky a v pravém rohu jeviště je mechanické loutka představující píšícího Hanse Christiana Andersena. Tělíčko panenky se pak dá do něžného pohybování hrudí a společně s ním ožije i magický příběh statečného cínového vojáčka a jeho papírové balerínky.

Latinskoamerický loutkář Omar Alvaréz zasadil klasické dílo dánského spisovatele do devatenáctého století a jeho příběh evokuje návštěvu historického hračkářství. Právě tam je klempířem vyroben i jednonohý vojáček, kterému je náhradou za chybějící končetinu přiřknuto statečné srdce. Odvážně pak cestuje na papírové loďce nebo v břiše ryby, jen aby se mohl opět shledat se svou milovanou tanečnicí.

Pohádku o lásce a odvaze uvádí Omar Alvaréz (nejen) pro děti po celém světě více než deset let a ve spolupráci s Divadlem Alfa byla inscenace předabována do českého jazyka. Jako němý loutkovodič pak Alvaréz animuje celý příběh na malém prostoru v jednoduché černé scénografii, kde si také sám na jevišti ovládá barevné nasvícení, mlhu/kouř nebo hudbu.

Pro přesnější vystihnutí různorodých vojáčkových dobrodružství Alvaréz zvolil různé typy loutek, hlavní hrdina je pak na rozdíl od ostatních vyhotoven v několika velikostech a z odlišných materiálů. Zpravidla je užíván jako dřevěný manekýn, v těle ryby nebo v plameni krbu se pak proměňuje ve stínovou loutku.

Kdo by mohl takto poetickému šedesátiminutovému představení něco vyčítat? Pohádka navíc není nijak upravovaná ani krácená a samotná kvalita textu mu zaručuje příznivé přijetí publika. Inscenace dokonce v mnohém připomíná rodinné domácí divadlo, kde jako loutky poslouží všechny dětské hračky a nikomu ani tolik nevadí, že jsou v některých chvílích ustrnulé v neodpovídající poloze. Nesejde tak ani natolik na precizním a detailním pohybování loutkami, jako spíš na přesné ilustraci, nabízející v jedné chvíli i pohled do malé kuchyně panenky-služky. To vše, společně s očividným zanícením Alvaréze pro velká gesta i jemnou mimiku přejímající zamilované pohledy vojáčka tak, jako kdyby si se svými hračkami hrál malý chlapec. Není poté divu, že u mnohých tato hra vyvolá příliv vzpomínek.

A nebyly to slzy dětské ani ženské, které jsem v publiku viděla stékat.

Tereza Kosáková, 5. 9. 2015

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.