Loutkar.online

Drtina, Michal: Loutkářské oslavy v Praze, Plzni a Horažďovicích

Podzimní měsíce byly ve znamení výročí tří amatérských loutkářských souborů. 110. výročí založení slavil pražský soubor Jiskra, 95. plzeňský soubor V Boudě a kulaté 100. oslavil soubor Tyjátr v Horažďovicích. Slavilo se především loutkovým divadlem, ale v Horažďovicích a v Plzni byly připraveny i výstavy loutek a scénografií. Ta plzeňská byla krátkodobá a již skončila, ale vydáte-li se do Horažďovic, můžete navštívit městské muzeum v krásných prostorách místního zámku s vydařenou expozicí prácheňských marionet.

Plzeňské Divadlo V Boudě

Divadlo V Boudě bylo založeno v roce 1928. Jeho prvním působištěm byla sokolovna na Borech. Dále působil v pavilonu na hřišti strojní průmyslovky na Borech a po druhé světové válce v dřevěné boudě naproti takzvanému „Svazáčku“. Loutkové divadlo zde hrálo až do roku 1988, kdy se přestěhovalo do domu kultury. Nyní sídlí v budově Knihovny města Plzně v Macháčkově ulici ve Skvrňanech. Od svého založení mělo pouze jednu nedobrovolnou přestávku během druhé světové války. Na prvních loutkách pro divadlo se podílel i řezbář Karel Nosek.

Výstava k 95. výročí založení tohoto loutkového divadla byla k vidění v mázhauzu plzeňské radnice do konce listopadu 2023. Návštěvníci si mohli prohlédnout vzácné historické loutky, kulisy či rekvizity. Zároveň se mohli seznámit s historií spolku a připomenout si jeho úspěšné inscenace a ocenění, která v průběhu svého působení získal.

Pražská Jiskra

Jiskra je nejstarším neprofesionálním loutkářským souborem působícím v hlavním městě a třetím nejstarším v České republice. Na repertoáru má více než třicet různých titulů, které pravidelně střídá. Kromě klasických pohádek uvádí například Ferdu Mravence, Křemílka a Vochmůrku, Loupežníka Rumcajse a mnoho dalších.

Jiskra rozvíjí iluzivní loutkové divadlo a hraje především marionetami na nitích. Své inscenace orientuje na diváky předškolního a nižšího školního věku. Velký důraz klade na scénografickou stránku svých inscenací a s divadlem spolupracují přední výtvarníci, jako jsou Irena Marečková nebo Vladimír Renčín; v minulosti i Vojtěch Cinybulk, Bohumír Koubek či Radek Pilař. Součástí inscenací je i originální scénická hudba od hudebního skladatele Zdeňka Němečka.

Soubor si své výročí připomněl v listopadu komentovanými prohlídkami divadla, vycházkovou vzpomínkou na významné členy souboru a uvedením několika mimořádných představení.

Horažďovický loutkářský soubor1

Počátek loutkového dění v Horažďovicích se datuje do roku 1923, kdy zde Jan Duchoň, syn jednoho z místních obchodníků, založil loutkoherecký soubor pod místním Sokolem, k čemuž ho inspirovali různí kočovníci s loutkami, kteří často putovali městem. Byli to například Antonín Lagron, rodina Kopeckých, Kočků, Flachsů, Třísků aj.

Prvním zázemím pro loutkovou scénu se stal sál hostince Modrá hvězda, později se scéna přestěhovala do zahradního sálu tamtéž. Tento zahradní sál přinesl velkou výhodu: scéna tam mohla zůstat postavená natrvalo a nemusela být rozebírána po každém představení. K přestěhování došlo v roce 1926 a loutky tam vydržely přesně deset let. Mnoho cenných rad získali loutkáři v začátcích od slavného Josefa Skupy, rodáka z blízkých Strakonic. Potkali se s ním v roce 1925 na sjezdu československých loutkářů v Plzni. Toto setkání později přerostlo v mnohaleté přátelství. Jan Duchoň si s Josefem Skupou dlouhá léta dopisoval, a později mu slavnější kolega dokonce udělil povolení hrát s loutkami Spejbla a Hurvínka i v Horažďovicích! Tyto loutky vyřezal Josef Zahnbauer. Josef Skupa však nebyl zdaleka jediný, s kým Duchoň udržoval pravidelnou korespondenci – patřili mezi ně např. Otto Bubeníček, Vít Skála či organizátor českého loutkového divadelnictví Jindřich Veselý.

V roce 1936 se loutky se všemi svými kulisami, rekvizitami a

dalšími doplňky stěhují do nově vybudované sokolovny. Tam je pro ně v prvním patře zřízena stálá scéna. Postupné nadšení však překazila 2. světová válka a až v roce 1953 byl Jan Duchoň požádán, zda by činnost neobnovil. Loutky tedy musely čekat dlouhých čtrnáct let… Jan Duchoň společně s Františkem Heřmanem, vedoucím Pionýrského domu, Františkem Sekyrou a Františkem Rybáčkem divadlo po letech oprášili. Začalo se zkoušet opět u Duchoňových doma a hrálo se v sokolovně, která byla v té době po válce ve zpustošeném stavu. Jako kdyby byli opět na začátku, muselo se obstarat všechno znovu – rekvizity, opona i kulisy. Došlo i k odkupu nových loutek od dnes neznámého pražského loutkáře, který rušil své kočovné divadlo.

Od roku 1960 do roku 1965 divadlo opět utichlo. V roce 1965 byla činnost obnovena, avšak jen na pouhou jednu sezónu. Jelikož nebyla loutková scéna pro tělovýchovnou jednotku výnosná, musela uvolnit prostory, ve kterých sídlila, oddílu stolního tenisu. Více jak padesát marionet bylo tedy uloženo do prostor Městského domu pionýrů a mládeže. V roce 1977 Jan Duchoň zemřel a spolu s ním odešly už i všechny naděje, že se soubor ještě někdy obnoví.

Velmi důležitý se pro Horažďovické stal rok 1987, kdy loutkové divadlo znovu ožilo. Stalo se tak na popud Jaroslava Červeného, toho času místopředsedy Městského národního výboru v Horažďovicích. Ten oslovil paní Boženu Salákovou, která byla již v té době velmi zkušená činoherní ochotnice, zda by se ujala role principálky loutkového divadla. Paní Saláková po dlouhých úvahách tuto nelehkou úlohu přijala. Divadlo začalo sídlit v Městském domu pionýrů a mládeže, kde paní Saláková působila jako ředitelka. První schůzka znovuzrozeného loutkového klubu se uskutečnila 16. ledna 1987. Staré loutky byly opraveny a doplněny novými, které vyřezal Jaroslav Sekyra, syn Františka Sekyry. Loutky musely být nově ošaceny, jelikož jejich staré kostýmy se rozpadaly. Vyrobeny byly také nové kulisy a sehnaly se postupně všechny potřebné rekvizity a další potřebné vybavení.

Zakládajících členů loutkoherecké skupiny divadelního souboru

Městského kulturního střediska v Horažďovicích bylo celkem patnáct, včetně vedoucí Boženy Salákové, pokladnice Květy Svobodové, kronikáře Miroslava Vondrysky, technika zvuku Jiřího Hlavatého a technika světla Jiřího Zímy. Soubor hrál ze začátku hlavně na domácí scéně, ale později začal jezdit i do přilehlých vesnic. V roce 1988 pro něj byl vybrán nový název Rolnička a následujícího roku se soubor zúčastnil okresní soutěže loutkářských souborů a získal čestné uznání za inscenaci Začarovaný les.

Na počátku sezóny 1995/1996 se změnilo vedení souboru a klasickou pohádkou Žabka carevna vykročil loutkářský spolek do jubilejní desáté sezóny. Soubor se stal známějším a s radostí přijímal nabídky k hostování v celém Plzeňském kraji. To se však změnilo na přelomu tisíciletí, kdy loutkové divadlo zažilo vážnou krizi a soubor se téměř rozpadl.

V roce 2002 se horažďovičtí loutkáři poprvé v historii souboru účastnili tradičního, již 37. ročníku festivalu Skupovy Strakonice 2002. Za ta léta prošlo řadami souboru celkem padesát šest členů (z patnácti zakládajících je osm stále činných) a hrálo se pro tisíce dětí. V dubnu 2004 se Rolnička opět účastnila festivalu Skupovy Strakonice, tentokrát s pohádkou Jak princ s vodníkem vytopili peklo a získala doporučení na celorepublikovou přehlídku Loutkářská Chrudim. Funkce nového principála se po dobrovolném odchodu Stanislava Sekyry ujal Josef Chalupný.

Sezóna 2005–2006 se stala pro soubor zlomovou. Téměř po dvou desetiletích se totiž loutkoherecká skupina Rolnička stala součástí ochotnického divadelního souboru Tyjátr, loutky se převedly z majetku krajského úřadu do majetku města Horažďovice a celá klubovna se přesunula z prostor Domu dětí do prostor kina Otava.

Na počátku roku 2007 oslavila horažďovická loutkoherecká skupina již dvacet let od svého znovuzaložení. Byla uvedena loutková inscenace Čertimlýn, uspořádána výstava o historii loutkového divadla v Horažďovicích plná zachovalých exponátů a zorganizován sraz bývalých i současných členů.

V roce 2009 zaznamenala loutkoherecká skupina rekordní návštěvnost a v městském muzeu byla také uspořádána výstava Loutky a loutkáři k osmdesáti pěti letům historie loutkářství na Horažďovicku. Loutkáři se tento rok dostali až do německého Regenu, kde úspěšně zahráli na místních slavnostech Regener Insel- und Altstadtfest dvě pohádky v němčině.

V roce 2011 přišli loutkáři o jednoho ze svých zakládajících členů Jana Petruse, který se zasloužil o rozvoj kulturního života nejen divadelní činností loutkovou, ale i činoherní. První květnový den následujícího roku opustila navždy řady ochotníků i paní Božena Vlková a na konci téhož roku pak odešla i nenahraditelná loutkoherečka Zdena Holá.

Ke slavnostnímu otevření nových prostor, zrekonstruovaných z grantového projektu Prácheňské marionety – oživlá lidová kultura, došlo 1. srpna 2015 v Městském muzeu Horažďovice. Přesně po 92 letech od založení loutkového spolku se tak horažďovickým marionetám dostalo náležitého prostoru, který patří už jenom jim. Sál slouží jako stálá scéna loutkovému divadlu, avšak prostory jsou vhodné i pro promítání, besedy či přednášky. V prostorách patřícím prácheňským marionetám se nachází i původní Duchoňovy kulisy a kompletní sbírka loutek obohacená o zvukové nahrávky.

Kvůli covidovým opatřením byli loutkáři ochuzeni o celou jednu sezónu 2020–2021. V březnu 2022 pak soubor zareagoval na světové události, odmítl hrát pohádku Žabka carevna a místo toho uvedl klasickou Popelku. Dobrovolné vstupné z představení putovalo na podporu ukrajinských obyvatel, kteří se dostali do války s Ruskem. V současné době se hraje v sezóně od října do března dva dny v měsíci, vždy dvě představení za sebou.

Přejeme celému souboru hodně sil do dalších let.

Poznámky

1 Historie souboru byla převzata z bakalářské práce Barbory Hanzíkové Tyjátr Horažďovice, obhájené na Západočeské univerzitě v Plzni v roce 2022.

Loutkář 4/2023, s. 68–69.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.