Titarova, Oleksandra: Setkání dvou světů na jednom jevišti

Pohádky jsou jedinečným druhem literatury. Jejich prostřednictvím můžete poznat tradice, hodnoty, víru a rituály jednotlivých zemí. Divadlo Krutý krtek (jehož hlavní postavou je Karel Kratochvíl) je častým inscenátorem v českém prostředí málo známých pohádek z cizích kultur, které přizpůsobuje současným reáliím.

Na repertoáru divadla už jsou Romské pohádky, Vietnamské pohádky a nyní k nim přibyly ještě Ukrajinské pohádky, které harmonicky doplňují koncept podpory mezikulturní komunikace prostřednictvím divadelního umění.

Nová inscenace vychází ze sbírky Cossack Fairy Tales z roku 1894, která zahrnuje pohádky sesbírané folkloristy v oblasti dnes známé jako západní Ukrajina, přeložené do angličtiny britským historikem a lingvistou Robertem Nisbetem Bainem. Sice mi není úplně jasné, proč se právě tento zdroj stal hlavním inspiračním materiálem inscenace, ale zaměřme se podrobněji na otázku, jak vypadají ukrajinské pohádky prizmatem českých tvůrců dnes a jak byly adaptovány pro české jeviště.

V inscenaci je patrný odkaz na válku, která probíhá na Ukrajině od roku 2014 a která se v roce 2022 naplno rozhořela. Je zjevné, že když se dnes řekne slovo „Ukrajina“, automaticky se nám vybaví slova „válka“, „uprchlíci“, „smrt“ apod. Ani tato inscenace se této asociativní řadě nevyhnula a pracuje s vojenskými rekvizitami: plynová maska, neprůstřelná vesta, vojenský plynový hořák ad. Barevnost inscenace lze označit za špinavě žlutou, maskáčovou.

Všechny události se v inscenaci odehrávají na jednom stole, kde herci otevírají truhlu s vojenskou technikou a vybavením, které se proměnilo v pohádkové postavy – například plynová maska byla upravena do podoby hada s chřestícím ocasem ve tvaru nábojů (autorkou výpravy je Tereza Venclová Vašíčková).

Hlavními postavami inscenace putujícími ukrajinskými pohádkami jsou Barbie a Superman, kteří jsou nicméně s tematickými rekvizitami v rozporu. Do jisté míry to vypadá jako nevkus, protože se jedná o dva neslučitelné styly, které spolu prakticky nesouvisí. Ideální hračky v jasných barvách se ocitají mezi vojenským harampádím. To je skutečně znepokojivé a nedává to smysl. Pokud se však ponoříme hlouběji do politické situace, zjistíme, že na světě skutečně koexistují tyto dvě sféry: idealistická (i když do jisté míry fiktivní) a destruktivní, utlačovatelská. Zdánlivě se nepotkávají, ale přijde čas (nebo už přišel), kdy se setkají a rozhodnou, zda zvítězí zlo, nebo dobro. To je výchozí bod, nebo spíše otázka, kterou začíná každá pohádka – její konec už znáte.

V inscenaci zní báseň Loď, kterou napsal Ivan Franko, známý ukrajinský spisovatel, dramatik, politik, překladatel a vědec. Básník pojal obraz lodi prizmatem lidského života, který se vždy zdá být na hranici světla a tmy, bytí a nebytí. A záleží na lodi samotné: zda popluje co nejsilněji ke břehu života, nebo se nechá unášet vlnami každodenního života do světa nebytí. K této básni složila v roce 2016 hudbu ukrajinská skupina Odyn v kanoe. V inscenaci tato píseň harmonicky zapadá do děje pohádek, které nastolují otázky dualismu – život, nebo smrt; boj, nebo porážka; dobro, nebo zlo.

Vypravěči inscenace, kteří tuto dichotomii spojují, jsou herci Tetiana Ferniuk – Ukrajinka, která se po vypuknutí totální války ocitla v České republice –, a Gustav Hašek – Čech, kterého můžete znát například z role Matěje Kopeckého v inscenaci Bratři naděje

v Divadle Minor, za niž získal loni Cenu Thálie. Dvě národnosti se setkaly na jednom jevišti. Stejně jako se na území jedné země setkaly dvě komunity s odlišnou kulturou a mentalitou, které se už téměř dva roky snaží vzájemně komunikovat a přijmout se.

Inscenace svým konceptem připomíná Červenou karkulku, kterou vytvořil tým Divadla DRAK a která měla premiéru 26. června 2022. V inscenaci účinkují dva herci: Petr Vrběcký a Maryna But. Jeden mluví česky, druhá ukrajinsky. Cílem tohoto setkání je porozumět si prostřednictvím pohádky. Záměry Ukrajinské pohádky jsou dosti podobné: vzájemné poznávání kultur. Dnes je to stále aktuální, protože my, lidé různých národností, se potkáváme téměř každý den: v metru, v redakci, ve škole, na akademii, v práci atd. A je těžké odhlédnout od toho, s kým mluvíme, zvláště když slyšíme přízvuk, ať už na jevišti při představení, nebo ve všední den v obchodě.

Inscenace Ukrajinské pohádky je určena dětem od 6 let. Tyto pohádky však nejsou jen napínavým, dobrodružným příběhem, ale mají hlubší potenciál, který sice není hned čitelný, ale jemně odkrývá téma respektu, tolerance a vzájemné podpory. Může se zdát, že téma Ukrajinců v zahraničí již začalo být nudné, ztratilo svůj význam a hodnotu. Zůstane však aktuální, dokud se my, komunity různých národnosti, nebudeme cítit komfortně v rámci jedné země a dokud nezmizí obsedantní stereotypy. Totéž platí pro Vietnamce, Romy nebo jiné kultury, které se ocitly na stejném území.

Na závěr dodám, že autoři v této inscenaci reagují na současnou situaci na Ukrajině, ale já osobně doufám, že se maskáčové uniformy a vojenská technika nestanou trvalým stereotypním obrazem Ukrajiny a že budeme už brzy sdílet mírovou ukrajinskou kulturu.

Krutý krtek, Praha

koncept a režie: Krutý krtek, scénografická spolupráce: Tereza

Venclová Vašíčková, dramaturgická spolupráce: Zuzana Sikačová

Premiéra 16. 11. 2023.

Loutkář 4/2023, s. 56–57.