Dolenská, Kateřina: Zahraniční ohlasy přeletu

Letošní ročník bilanční sezónní oborové přehlídky Přelet nad loutkářským hnízdem mimořádně hostil 24 zahraničních pozorovatelů z celkem 17 zemí světa, kteří do Prahy přijeli v rámci programu Hi PerformanCZ: Visitors’ Program Puppet Productions pořádaného Institutem umění – Divadelním ústavem.

Kromě návštěvy představení byly pro hosty programu připraveny debaty, přednášky a mnoho z nich vystoupilo i na konferenci Evropská loutkářská tradice, která se konala po dva dny na pražské HAMU (více o ní si přečtete v čísle 1/2024). Po skončení festivalu jsme je požádali o odpověď na dvě otázky: Které inscenace z programu přehlídky považujete za divadelně nejinspirativnější? Které z nich vás naopak nezaujaly a proč? Zde jsou zaslané postřehy.

Marek Waszkiel, Polsko

Nejzajímavější inscenace, které jsem na Přeletu viděl, byly Zapsaný spolek českých a slovenských loutkářů uvádí: Kašpárek a zbojník (královéhradecké Divadlo DRAK a Bratislavské bábkové divadlo), Král duchů (Puppetheater Zwickau) a Velká cesta (Bábkové divadlo Na rázcestí, Banská Bystrica). Každá z nich ve mně vyvolala jiné otázky, ale i pochybnosti a úvahy, ať už to bylo z technologických, společensko-politických důvodů, nebo díky poetickému světu, který se jim na jevišti podařilo vytvořit. Vím, že jsme během našeho programu zhlédli jen část představení z velmi nabitého festivalu, ale postrádal jsem skutečně mimořádný divácký zážitek. Pokud jde o otázku, která představení mě nenadchla, je odpověď nesmírně obtížná. Každá inscenace je velkým úsilím a

výsledkem tvrdé práce všech tvůrců. Drtivá většina mnou zhlédnutých představení byla určena velmi mladému publiku, což chápu, i když tento žánr nepreferuji. Ale jinak musím říci, že setkání to bylo skvělé a jsem moc rád, že jsem v Praze na festivalu mohl být.

Tam Hung Man, Hongkong

Nejinspirativnější pro mě určitě byla inscenace Návštěva od brněnského Terénu. Líbil se mi její zenový styl a neverbální způsob prezentace. Loutky byly domyšleny do spousty detailů a experimentovalo se s nimi. Naopak například inscenace Barvy, kterou se prezentovalo Divadlo Bajka z Českého Těšína, mě nezaujala, protože byl její obsah až příliš jednoduchý a koncept, v němž jsou projektory umístěny přímo nad hlavou herců, je podle mě příliš syrový a nedotažený.

Aglika Stefanova-Oltean, Bulharsko

Představením, které mě donutilo o něm ještě dlouho přemýšlet, byl Král duchů (Puppetheater Zwickau). Dokonce jsem si znovu přečetla Goethovu báseň! Virtuální inscenace, která začala jako čistý experiment, se podle mě nakonec ukázala jako docela přesvědčivá. Domnívám se, že tento druh hybridních děl má velký vzdělávací potenciál tím, že vytváří bezprostřední emocionální spojení mezi mladými lidmi a samotnou podstatou (nejen) klasického díla.

Z českých zástupců jsem ocenila představení Neboj, houbo od skupiny Tmel – přišlo mi jako originální a citlivý způsob, jak s dětmi mluvit o strachu ze smrti. Miniaturní houby, miniaturní scéna s tajným bludištěm pod ní – to je vše, co potřebujeme k mikromodelu světa. Zajímavostí letošního ročníku pro mě také byly choroše, mechy a dřevo (Fabula sylvestris, Návštěva), řasy (Takk Takk) a další přírodní materiály (kaštany, šišky, fazole, oblázky v Mikrosvětech). Některé loutky byly dokonce vyrobeny jen z kusu neopracovaného dřeva.

Všechna představení, co jsme zhlédli, také nabízela originální koncept propojení s divákem. A jediné doporučení, které mě proto napadá, je, aby se využívala větší rozmanitost stylů a technik. Myslím si, že pojem „mikrosvěty“ vlastně vystihuje mnohá vystoupení letošní přehlídky. Herci používají převážně malé až miniaturní loutky na malých jevištích a pro velmi málo diváků. Například v Takk Takk byly loutky tak malé, že jsem je na druhém konci stolu téměř neviděla.

Mnohá představení byla kontemplativní, pomalá, vypravěči nikam nespěchali a postavy si na jevišti klidně zdřímly (Fabula sylvestris, Návštěva, Neboj, houbo). V Návštěvě se tempo představení dokonce tak zpomalilo, až se zdálo, že se čas úplně zastavil. Je současným trendem českého loutkového divadla nabízet dětem alternativu k frenetickému každodennímu životu a vytvářet pro ně relaxačním prostředí, kde si mohou jen tak hrát (Mikrosvěty), nebo kreslit (Návštěva)? Na druhou stranu, kdyby se z něho vytratily divadelní prvky, nezbyla by jenom školní družina?

Mascha Erbelding, Německo

Divadelně nejinspirativnější z mého pohledu bylo německé virtuální loutkové divadlo podle Goethovy slavné básně Král duchů, kterou do Prahy přivezlo Puppetheater Zwickau. Doufám, že tato forma není budoucnost našeho oboru, ale inscenace/film byla podle mého názoru opravdu dobře udělaná – kombinace kinematografických a divadelních prvků, která divácky fungovala velmi dobře.

Urtė Grigaliūnaitė, Litva

Možnost nahlédnout do současného českého divadla prostřednictvím festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem byla inspirativní v mnoha ohledech. Bylo zajímavé sledovat, jak loutkářské tradice rezonují i dnes a inspirují jak začínající, tak

zkušenější tvůrce k rozvíjení jedinečného způsobu vyjadřování k aktuálním tématům. Co mě jako cizinku nejvíc zaujalo, byl Moetivi karavan / Expedice domů, jejímiž protagonistkami byly Barbora Ungerová a Dominika Špalková. Komorní a křehké představení hrané ve velmi útulném prostředí prostředky objektového divadla. Výsledkem byl podmanivý a pohlcující zážitek, který ve mně zanechal pocit skutečné přítomnosti a zakořenění v daném okamžiku.

Kromě toho bych velmi ráda ocenila práci mladé generace tvůrců, jejichž nápadité drobné inscenace jako Fabula silvestris (Musaši Entertainment Company), Jumbo (Antonie Formanová a spol.), Takk Takk (Fras) podle mě představují velmi slibné umělecké zážitky. Těším se, že budu moci sledovat jejich tvůrčí vývoj a být svědkem jejich přínosu pro loutkářský svět.

Dobré loutkové divadlo podle mě v sobě vždycky má zrnko fantazie, kterým uchvacuje publikum, podporuje aktivní participaci a nechá diváky užasnout. Občas je ale náročné objevit je v inscenacích, které nerezonují se současným životem a hodnotami, působí poněkud zastarale až anachronicky. I když je jistě nesmírně důležité oživovat tradice a zabývat se nosnými tématy, jak dokládá například česko-slovenská koprodukční inscenace Zapsaný spolek českých a slovenských loutkářů uvádí: Kašpárek a zbojník (DRAK a BBD), byly případy, jako například v představení Punch a Judy od pražského nezávislého souboru Buchty a loutky, kde se mi zdálo, že toto spojení nefunguje.

Ewa Tomaszewska, Polsko

Žádné z českých představení, které jsem mohla během festivalu zhlédnout, pro mě nebylo zajímavé. Což bylo trochu zklamání, protože české loutkové divadlo považuji za jedno z nejlepších. Většina byly jen jakési studentské experimenty, možná důležité pro samotné tvůrce, ale pro publikum nepříliš srozumitelné. Loutky bez tváře, velmi drobné scénografické prvky, pomalé věty, tma na jevišti

a povrchně zpracovaná témata – to není příliš přesvědčivý způsob komunikace s diváky. Nenadchl mě ani Kašpárek a zbojník, jehož smyslem, hádám, bylo najít spojnici českého a slovenského loutkářství. Ale nefungovalo to – viděla jsem jen zkázu a skrytou nevraživost. Kdybych ale měla vybrat to, co mě zaujalo, jmenovala slovenskou Velkou cestu z banskobystrického Bábkového divadla Na rázcestí. Jedná se o jednoduchou inscenaci pro malé děti s milými postavami, se zajímavě upraveným jevištním prostorem, profesionálně vytvořenou lidmi, kteří mají rádi děti a mají jim co říct. Zajímavou zkušeností byl i německý virtuální Král duchů podle Goethovy básně. Sice pro mě nepředstavoval skutečné divadlo, protože v něm neexistuje žádný kontakt mezi herci a diváky, který považuji za nejdůležitější, ale myslím si, že tento druh prezentace má velký vzdělávací potenciál a otevírá nové způsoby komunikace s mladým publikem.

Mareike Gaubitz, Německo

K Přeletu a zhlédnutému programu mám v zásadě tři postřehy: Zdá se, že trendem v současném mladém českém loutkářství je práce s přírodními materiály a tématy. To je velmi zajímavé, protože to ukazuje potřebu tvůrců vyjádřit své obavy ze změny klimatu, ale také přemýšlet o přírodních jevech a navázat na filosofický směr, který zpochybňuje nadřazené postavení člověka nad přírodou. Dalším zajímavým aspektem, který mě zaujal, byl výzkum a praxe práce s inkluzí v českém loutkářství. Což je po mém soudu velmi důležité téma. Poslední postřeh, o který se chci podělit, je, že se mi zdá, že v nezávislých produkcích, které jsme viděli, absentovala dramaturgie. To není postřeh týkající se výlučně českého divadla, ale už mě nějakou dobu provází a v Praze se mi znovu potvrdil.

Mojca Redjko, Slovinsko

Mezi inspirativní inscenace určitě řadím koprodukční titul

Divadla DRAK a Bratislavského bábkového divadla Zapsaný spolek českých a slovenských loutkářů uvádí: Kašpárek a zbojník. Po mém soudu se jedná o brilantní příklad politické a společenské satiry metadivadelním způsobem – s využitím tradiční loutkářství a „retro“ estetiky, protože bylo české a slovenské loutkářství uznáno jako nehmotné kulturní dědictví. Je to skutečně společné dědictví? Nebo oddělené? Líbilo se mi, jak se s těmito perspektivami dramaturgicky velmi chytře žonglovalo.

Nadchla mě i Jazmína Piktorová a Sabina Bočková a jejich Mikrosvěty. Je to vzácné dílo, které diváky nasměruje k téměř neviditelným detailům, a nakonec je všechny pozve na jeviště, kde mohou společně tvořit v hravé a naprosto uvolněné náladě. Opravdu skvělá ukázka dokonalého řemesla (tanec, hudba) a citlivé práce s publikem.

Zaujalo mě i duo Fras svou inscenací Takk Takk, která nabízí intimní umělecký zážitek ukazující, že umění žije všude kolem nás. Je to křižovatka mezi hraním a hraním si, silná v překvapivých detailech, jemná a křehká. Úspěšně buduje dočasnou komunitu, protože je pro velmi omezený počet diváků, kteří sedí blízko sebe, a „jeviště“.

Návštěva od Terénu Brno mi přišla jako pocta přírodě a jejím „zázrakům“ a zaujala mě svým přístupem k interaktivitě a svou úžasnou estetikou – kdyby nebyla tak dobře udělaná, snadno by sklouzla na hranici mezi uměním a vzděláváním, ale v této podobě plyne jako ryzí a okouzlující divadelní událost.

A také nesmím zapomenout na Buchty a loutky a jejich inscenaci Punch a Judy. Loutky jsou tak zábavné, když je inscenace dobře udělaná, zahraná a komunikuje s diváky!

Loutkář 4/2023, s. 46–49.

Dolenská, Kateřina: Zahraniční ohlasy přeletu

Aktuální číslo

Premiéry

Festivaly

Výročí

Odkazy

Podporují nás