Davidová, Eva: Různorodost, nebo nesourodost

Současné vedení brněnského Divadla Radost v čele s ředitelem Pavlem Hubičkou se snaží nalézt novou tvář divadla, která byla předtím dlouhé roky spojená s režijním rukopisem Vlastimila Pešky. Jak konstatuje autorka následujícího textu: Divadlo Radost hledá své diváky rozkročeno mezi poetikami, mezi tradicí a experimentem. Tomuto hledání také napomáhá nový mezinárodní Festival Radosti, který se letos uskutečnil v říjnu, bezprostředně po ostravském Spectaculu Interesse. (red)

Současné dění v Divadle Radost se z pohledu pravidelného diváka podzimních produkcí jeví jako blýskání na dobré časy. Po třech letech nového uměleckého vedení se divadlo stále více otevírá aktuálním zahraničním inspiracím a tvůrcům, proměňuje poetiku nově vznikajících inscenací a zároveň rozšiřuje cílovou skupinu diváků o starší děti, dospívající a dospělé. Dokazují to nové premiéry i druhý ročník festivalu, který divadlo pořádalo v říjnu 2023.

Radost chce na nově nastoupené cestě být divadlem pro děti a mládež, které je aktuální, kvalitní, otevřené a různorodé jak tematicky, tak svými výrazovými prostředky a divadelní formou. Chce si zachovat diváckou obec nejmladších diváků s rodiči (tvorbou tzv. batolárií, někdy označovaných také jako „miminí“ divadlo), věnovat se předškolákům, pro něž momentálně nabízí sedm inscenací, i „nejspolehlivější“ cílové skupině dětí 1. stupně základních škol (osm inscenací v repertoáru). A chce do divadla častěji přivádět diváky dospívající a dospělé. Této věkové kategorii byla věnována třetina inscenací podzimního Festivalu Radosti a ve

stálém repertoáru jsou čtyři inscenace pro ně určené.

Oproti kdysi tradičnímu pojetí a jednoznačnému oddělení loutky, herce, písničky v divadle pro děti chce divadlo nyní akcentovat překračování hranic herců i loutek, loutek a objektů, objektů a proměňujícího se materiálu, hry a skutečnosti. To vše jsou skvělé ambice a odvážné vize, které se odrazily i ve výběru pozoruhodných titulů pro letošní říjnový festival. Festival je ovšem minulostí a další se chystá až napřesrok. Do jaké míry se nové směřování divadla podaří rozvinout a realizovat v každodenním provozu, to ukáže probíhající sezóna a čas.

Pokud bude Divadlo Radost náročnější na vlastní tvořivé divadelní počiny a na herce, bude logicky náročnější i na diváka – nejen na dětského, ale i na jeho dospělý doprovod. Pravidelný divák Radosti, uvyklý ze starších inscenací přímočarosti a jednoznačnosti, může z novějších produkcí odcházet překvapen. Cože to vlastně znamenalo, ta věc na jevišti? Kdo byla ona postava? Možná bude muset s dítětem o viděném diskutovat, společně hledat, aby to dávalo smysl. Bude muset časem proměnit své očekávání toho, jak Divadlo Radost s divákem komunikuje a co mu nabízí. Někteří diváci možná odejdou, jiní si ale zase Radost najdou.

Probíhající sezóna v divadle zatím působí jako rozkročená mezi dvěma světy, mezi dvěma styly vyjadřování. Vedle progresivní dramaturgie Festivalu Radosti a významově či formálně složitějších novějších inscenací se (paralelně s tendencemi k proměně) stále reprízují i starší úspěšné kusy. Jejich komunikace s divákem je ale úplně jiného ražení. Např. O kůzlátkách a vlkovi aneb Když jde kůzle otevřít, která se hraje od roku 1996, je rádoby veselou, prvoplánovou klauniádou, která ovšem (i s jazykem textu Jana Vodňanského) vyznívá už trochu křečovitě. Avizovaná pestrost divadla tak vzniká vlastně i takto mimoděk, souběhem různých produkcí z různých

tvůrčích období souboru. Škoda jen, že starší představení bývají vyprodaná, kdežto na reprízu nové premiéry přišla v pátek večer jen třetina hlediště. Cesta ke změně je očividně obtížná, ale určitě stojí za to.

Co se týče námětů a předloh, u novějších titulů tvůrci sází spíš než na klasické pohádky na jejich současnou adaptaci (Jeníček a Mařenka), na vrstevnatější pojetí známého literárního příběhu (Pinocchio, Krysař, Ronja, dcera loupežníka) nebo na komorní autorskou tvorbu pro děti (Lesní fantazie, Plavba za duhou). Osobitou, netradiční poetikou vynikají třeba Operky, Bratříčci sv. Františka, Jeníček a Mařenka, Buffalo Bill nebo Krysař.

Za výrazným režijním a výtvarným rukopisem inscenací nového vedení Divadla Radost, byť je často plný nezodpovězených otázek, nejednoznačnosti a hledačství, se drží na cestě k proměně poněkud zpátky dvě podstatné součásti divadla – herectví a komunikace divadla s veřejností. Profesionálně zvládnutá práce s loutkami všech typů, výborné pohybové, akrobatické a pěvecké dovednosti herců a neutuchající energie čišící z jeviště, to jsou nepopiratelné kvality celého hereckého souboru. Výrazná pohybová stylizace v novějších inscenacích se hercům daří, ale tam, kde je dominantní mluvené slovo, převažující herectví stále stojí na osvědčeném stylu přehnané, dryáčnické podbízivosti a těžkopádné radosti.

Kreativní, vtipný a vkusný vizuál divadla, který přišel s proměnou uměleckého vedení před třemi lety, přímo láká k návštěvě divadla. Kontrastuje však s tím, jak divadlo působí reálně na příchozího diváka. Atmosféru tvoří drobné detaily, které se poskládají do nevlídného dojmu – když vám přísná paní v šatně propíchne špendlíkem s lístečkem nepromokavý plášť, když za každý kus v šatně musíte zaplatit zvlášť, když cena programu neodpovídá hodnotě obsahu a při komorních představeních je občerstvení zavřeno. Jde o

detaily, které je možné snadno změnit.

Radost může být divadlem s výrazným výtvarným rukopisem, objevnou dramaturgií a příležitostí pro herce zkoušet nové věci napříč divadlem loutkovým a objektovým. A třeba už nebude mít tu původní „kupní sílu“. Ale své diváky si určitě najde. Jednou z možných cest může být právě komunikace s divákem mimo samotná představení (workshopy, lektorské úvody, diskuse, jednorázové akce) a – jedinečný divadelní festival.

Kde jste byli, Brňané?!

V říjnu se v Radosti uskutečnila devítidenní mezinárodní přehlídka Festival Radosti, která přivezla do Brna exkluzivní výběr výjimečných, inovativních a experimentujících představení, která překračují hranice tradičního divadla a kombinují divadlo s dalšími žánry jako multimédia, tanec, výtvarné umění. V každé inscenaci nějakým způsobem figurovala loutka či objekt, využívaná ovšem v různých jejích interpretačních možnostech a situacích.

Díky festivalu mohli brněnští diváci (od nejmenších až po mládež) vidět (kromě inscenací Radosti) tři tuzemská a sedm zahraničních divadelních počinů, jedinečných buď svou formou, nebo palčivým tématem (Spleen, Světlonoš, Zakázané děti), nebo obojím zároveň. Letošní ročník festivalu byl soutěžní, jeho součástí byl i doprovodný program a scénické čtení finalistů literárně-dramatické soutěže o nové divadelní texty pro děti a mládež.

Nelze nezmínit například stylově nesmírně jednoduchou a čistou výtvarně pohybovou performanci pro nejmenší diváky Růst! (Wuchs!) lipského Theater der Jungen Welt. V kruhovém divadelním prostoru zachycovala proměnu dvou obyčejných lidí v podivuhodné bytosti, a to jen prostřednictvím pohybu a s využitím obyčejných výtvarných materiálů – papíru, látek, tylových sukní.

Obě bytosti se začínají obalovat, kuklit a pak se naráz proměňují v jiná fantaskní stvoření. A po ostýchavém prozkoumávání svých možností se proměňují zase v jiné bytosti, které objevují radost ze vzdušného pohybu, z létání. Pracuje se zde s vrstvením materiálů, s procesem organické proměny a s gradující, kumulující se energií pohybu v odstředivém i dostředivém směru. Je zde mnoho prostoru k domýšlení, divák má chuť dotýkat se materiálu spolu s performery, objevovat. Sympatické je, že tato inscenace nenabízí úplně jednoznačný výklad toho, co se na scéně děje, a že ta radost ze hry s materiálem je jemná, náznaková, ne doslovná. A pro diváka zároveň relaxační a zábavná.

OkololO Bratislavského bábkového divadla přivedlo na scénu čtyři hrající (si) herce, kteří prozkoumávají všemožné způsoby manipulace se vším, co je kulaté. Válec, kruh, kružnice v různých podobách jsou inspirací pro volně navazující herecké etudy, v nichž hráči objevují možnosti objektů, předmětů i svého těla v interakci s nimi i v interakci s diváky. Jednotlivé kreativní výstupy na sebe dějově nenavazují, jsou to korálky v mozaice nápadů, z níž se objevují stále nové prvky. Takové představení ponouká ke zvědavosti a přímému zapojení divákovy fantazie. Kreativní a naukový charakter má i následná herna, která je instalována na jevišti a nabízí dětem možnosti prozkoumávání kulatých předmětů ve všemožných instalacích.

Festival byl mimořádnou divadelní událostí v kontextu brněnského divadla pro děti a mládež. To, že se podařilo pozvat pozoruhodné zahraniční soubory představující některá aktuální témata dnešních mladých lidí prostředky divadla 21. století považuji téměř za zjevení. Otázkou je, proč měl festival tak nevýraznou propagaci, že při některých představeních nebylo hlediště plné.

Každopádně je úžasné mít v Brně vedle festivalu rodinného typu,

který přiváží komorní alternativní loutkovou tuzemskou produkci (festival Polárkový dort), i festival divadla pro děti a mládež, který ukazuje současné možnosti a trendy zahraničních divadel „na velkém plátně“.

Hlavní cenu poroty ve složení Milada Boráros, Eva Farkašová a Robert Jarosz získala inscenace Bílý tesák od Divadla DRAK za brilantní koncepci a její řemeslně skvělé provedení v kombinaci s neodolatelným humorem a živou hudbou.

Cenu získala také inscenace Bezbřehá od polského souboru Grupa Coincidentia za vytvoření odvážného, radikálního, emočně působivého a zároveň divácky srozumitelného divadelního experimentu.

Oceněna byla i inscenace OkololO z produkce Bratislavského bábkového divadla za vitální energii, za citlivou vnímavost vůči dětskému divákovi, bohatou nápaditost a škálu použitých forem.

Další cenu získala inscenace Zakázané děti – Korczakův příběh z Teatru Lalek Banialuka. Porotu si získala její dramaturgicko-režijní koncepce, působivá narace, herecká akce a autentickým zpracováním tematiky absurdity lidského násilí na nevinných dětských obětech.

Loutkář 4/2023, s. 40–42.

Davidová, Eva: Různorodost, nebo nesourodost

Aktuální číslo

Premiéry

Festivaly

Výročí

Odkazy

Podporují nás