Loutkar.online

Dolenská, Kateřina: Loutkářství je velmi vynalézavá divadelní forma

Singapur je městský stát v Jihovýchodní Asii, kde existuje sice nepočetné, ale velmi agilní centrum UNIMA. Vzniklo zejména díky aktivitě Terence Tana Si Penga, kterého jsem požádala o přiblížení zdejší loutkářské komunity.

Jaké jsou nejstarší zmínky o loutkářských aktivitách v Singapuru? Má zdejší loutkářství dlouhou tradici?

Fyzické doklady umění se zde těžko shánějí. Stejně jako v mnoha jiných rovníkových tropických kulturách byly rané záznamy příběhů a písní ze Singapuru převážně ústní. Díky své výhodné geografické poloze byl ostrov hlavním přístavem pro mořeplavce proplouvající vodami jihovýchodní Asie. Koncem 13. století to byli zejména javánští a čínští obchodníci, a proto se předpokládá, že se sem díky nim dostaly i čínské stínové loutky, stejně jako stínový wayang, protože Singapur býval součástí indonéského impéria. Obchodní status Singapuru rozšířila v polovině 19. století britská Východoindická společnost. Její zakladatel Thomas Stamford Raffles shromáždil sbírku loutek, hudebních nástrojů a miniaturních replik z konce 18. století, která existuje dodnes. Tento rozmach Singapuru jako svobodného přístavu také přinesl mnoho přistěhovalců a tím i příliv nových kultur a rituálů. Patří mezi ně například kuda kepang, javánský rituál s loutkou koně, hainanské spodové loutky na tyči i hokkienští maňásci z jižní Číny. Potomci těchto loutkářů jsou v Singapuru dodnes aktivní.

Kolik je dnes v Singapuru profesionálních loutkových divadel?

Vzhledem k povaze singapurské společnosti, která je orientovaná především na byznys, zůstal tradičních loutkářů aktivní jen malý počet. Což může být částečně způsobeno i původním smyslem jejich praktik: jejich činnost zajišťovala prosby bohům o bezpečnou plavbu po moři nebo o uzdravení, které dnes pochopitelně nahradila moderní letecká doprava a medicína. Dalším důvodem mizení těchto tradic je adaptace naší kultury a jazyků na globalizovaný svět, takže dnes těžko srozumitelné starodávné písně a příběhy ztratily své publikum. Tradiční loutkáři už zkrátka nebyli schopni udržet svou uměleckou činnost „na plný úvazek“. A těch několika málo uměleckých souborů, které se i nadále loutkářství naplno věnují, se muselo

přizpůsobit současnému jazyku a inscenačnímu stylu. V současné době v Singapuru existuje přibližně pět loutkářských souborů, z nichž některé se zaměřují na tradiční čínské a malajské loutkové umění a západní loutkářství, a jiné rozvíjejí současné loutkové divadlo, které v sobě mísí rozmanité kultury Singapuru. Několik tradičních malajských umělců se věnuje wayangu kulit a doplňuje ho tradičními hudebními a tanečními vystoupeními. Máme také profesionální divadelní praktiky na volné noze, kteří oscilují mezi hereckou tvorbou a loutkovým divadlem.

Jak silná je amatérská loutkářská komunita v Singapuru?

Jak už jsem zmiňoval, myslím si, že mnoho tradičních čínských loutkářů v Singapuru by mohlo být spíš považováno za amatéry, protože jejich práce nefunguje na každodenní bázi. Je to ale také proto, že tyto rituály jsou založeny na oslavách lunárního kalendáře, takže se u nich denní provoz nikdy ani nepředpokládal. Osobně si však myslím, že jejich činnost je stejně hodnotná jako u našich profesionálních umělců, protože jsou nositeli kulturního dědictví. Sám jsem zde v Singapuru zhlédl několik rituálů kuda kepang i vystoupení našich malajských amatérů a řekl bych, že vzhledem k tak obtížnému úkolu, jako je udržovat starobylé umění de facto v jednom ze světových finančních center, je rozhodně považuji za skutečné umělce.

Jak už bylo řečeno, Singapur má komplikovanou historii včetně několika okupací. Co se týče loutkářství, jsou v něm evidentní nějaké vlivy – kromě už zmiňovaného stínového divadla – třeba i z anglických rakvičkáren Punch a Judy nebo japonského stylu bunraku? Jak vlastně vypadá singapurské loutkářství? Je to fúze? Nebo si naopak zachovalo svou výlučnost jako výraz vzdoru?

Této otázky si opravdu vážím, děkuji za ni a uvedu konkrétní případ, abych doložil, jakým tavicím kotlíkem Singapur byl a je – jde totiž o malý městský stát uprostřed mnohem větších národů jihovýchodní Asie. Můj dědeček z otcovy strany, stejně jako mnoho dalších, se narodil v jižní Číně. Pak se jako malé dítě přestěhoval do Singapuru a stal se britským poddaným, poté žil několik let pod japonskou nadvládou, než se zase vrátili Britové. Následně byl nějaký čas Malajsijec, a nakonec se v roce 1965 stal Singapurcem. Singapurské loutkářství se však pochopitelně nemohlo proměňovat nebo vyvíjet tak rychle, jako musel měnit identitu můj dědeček. Věřím, že naše kultura si svou originalitu, odlišnost a specifika uchovala. Japonská

okupace byla navíc také relativně krátká, takže ani bunraku a ani další japonská umění zde kořeny nestihly zapustit.

Nějaký vliv Angličanů do sebe singapurské profesionální umění sice absorbovalo a já sám jsem měl možnost vytvořit inscenace v několika koloniálních budovách, které v Singapuru stále stojí, nicméně jsme nikdy zcela nepřijali anglický jazyk, a tudíž ani literatura, ani divadlo, ani hudba z Velké Británie naše místní umělce neovlivnily nějak zásadně. Koloniální kabaretní jeviště našich sálů by určitě vyhovovala i evropským loutkám. Ale kvůli jazykovým rozdílům a antikoloniálním náladám nikdy neexistoval žádný inkubační prostor pro fúzi – každá forma prostě sloužila svému vlastnímu publiku. Tradiční malajští a čínští loutkáři pokračovali v práci ve svém komunitním prostředí, jak to ostatně dělají dodnes.

Teprve v poslední době se zvýšila důvěra a ochota Singapurců slučovat cizí vlivy s naším loutkářským uměním. Díky pozvolné mediální a kulturní výměně se u nás představili třeba muppeti Jima Hensona, soubory současného thajského a japonského loutkového divadla, vystoupení s khmerskými stínovými loutkami a další. Současné loutkové divadlo také častěji pracuje se západními inscenačními technikami, technologiemi nebo tématy, které se tu prolínají s našimi lokálními příběhy. Několik umělců pracujících s formou wayang kulit například adaptovalo stínové loutky na americké komiksové postavy, aby byly sdělnější pro dnešní děti a mládež, podobně jako pracuje třeba soubor Fusion Wayang Kulit z Malajsie.

Kdo jsou podle tebe nejzajímavější singapurští loutkáři?

Řekl bych, že jedním z nejlepších výrobců loutek v Singapuru je Frankie Malachi. Se svým týmem vytvořil pod hlavičkou Mascots and Puppets Specialist řadu inovativních a krásných loutek, které jsou k vidění ve velkém množství inscenací profesionálních i amatérských loutkářů, televizních programů, nejen v Singapuru, ale doslova po celém světě. V jeho dílně jsem v letech 2008–2010 spolupracoval na několika divadelních inscenacích, a právě díky tomu jsem se dostal do loutkářského světa.

Existují u vás nějaké specializované festivaly loutkového divadla, když je loutkářů jen hrstka?

V minulosti bylo v Singapuru učiněno několik pokusů, včetně Loutkového festivalu

Jihovýchodní Asie, který jsem zorganizoval v roce 2012. Nejdéle funguje festival Free of Strings, které pořádá Paper Monkey Theatre od roku 2015. Jde o každoroční týdenní festival, který úspěšně představil místnímu publiku domácí i mezinárodní loutkové inscenace všech forem a hostil u nás loutkáře například z Austrálie, Koreje, Thajska, Německa nebo Itálie.

Je možné se v Singapuru uživit loutkovým divadlem pro dospělé nebo je zde – jako téměř všude – loutkářství cíleno zejména na děti?

Profesionální loutkářství v Singapuru je i nadále závislé na dětském publiku. I když zde v Singapuru existují vynikající loutkové divadelní produkce zaměřené na dospělé, jako jsou třeba ty od The Finger Players, zábava a vzdělávání dětí jsou pro loutkové umělce i nadále významným zdrojem příjmů. Osobně v tom ale nevidím velký problém, protože umění by podle mě mělo sledovat soudobé trendy, témata i zájmy budoucích generací a podle toho se vyvíjet. Protože právě ve vývoji je budoucnost, nemyslím si, že by se umění mělo jen pietně oprašovat jako nějaký muzeální artefakt. Jsem přesvědčený, že můžeme udržet loutkářské umění snadno tak, že si pro ně vychováme publikum už od mládí – a doufám, že k tomu v Singapuru osobně přispěji.

A mohlo by to být třeba pod hlavičkou kulturní organizace Artsolute, kterou vedeš se svou ženou Jodi Thiele. Na co všechno se zaměřujete?

Hlavním posláním Artsolute je rozvíjet komunitní umění a propojovat lidi. Když jsem začínal jako divadelní producent, všiml jsem si velké propasti mezi umělci a zbytkem společnosti. Nedávalo mi smysl, proč jsou ty světy oddělené a proč naši tvůrci nemají prostředky, aby se mohli umělecky realizovat. Z tohoto důvodu jsem v roce 2011 založil Artsolute a začal jsem se postupně přesouvat od vlastní profesionální divadelní práce k různým médiím a sítím, abych rozvíjel širší uměleckou komunitu. Z uměleckých disciplín mi právě mnohotvárné loutkové a objektové divadlo umožnilo realizovat produkčně levnější, nicméně velmi tvůrčí workshopy a performativní projekty, čímž se snížily bariéry bránící vstupu na představení mladým, starším nebo jakkoli znevýhodněným diváckým skupinám.

Nejcennější zkušenosti, které nás s Jodi pracovně potkaly, byly mezikulturní výměny loutkářů z jihovýchodní Asie a projekty realizované na pomoc při živelních katastrofách nebo

uprchlíkům v regionu. Jedním z nich, na který jsem v tomto ohledu hrdý, byl projekt Kanguru, realizovaný komisí UNIMA pro spolupráci. Podpořili jsme tehdy kelantanský styl wayang kulit, který je v domovské Malajsii zakázaný, a zároveň jsme poskytli umělecké vzdělání dětem rohingských uprchlíků. Dalším projektem, který se mi moc líbil, byla realizace loutkářských workshopů a představení pro děti, které žily v blízkosti jaderné elektrárny Fukušima a staly se v roce 2011 svědky katastrofy způsobené zemětřesením a tsunami. Děti nás v Singapuru navštívily cestou na Srí Lanku a my jim ukazovali, jak mohou pomocí vytváření upcyklovaných loutek vyjádřit své nejniternější pocity.

Ty osobně jsi velmi aktivním členem UNIMA International a například se dodnes výrazně angažuješ jako koordinátor finanční pomoci loutkářům v konfliktních a válečných zónách nebo pomoci obětem přírodních katastrof. Jaké je podle tebe hlavní poslání UNIMA?

O UNIMA jsem poprvé slyšel od bývalého generálního sekretáře Miguela Arrecheho, když jsme byli spoluporotci loutkářského festivalu ve Vietnamu. Právě díky rozhovorům s ním, ale také s tehdejším generálním sekretářem Jacquesem Trudeauem a tehdejším prezidentem Dadim Pudumjeem jsem se nadchl, že by tak velká organizace UNIMA International mohla singapurské loutkové scéně pomoci. S demokratickou strukturou, jakou UNIMA má, by totiž i singapurské centrum s velmi malým počtem členů mělo stejnou váhu jako větší centra a mohlo by se podílet na důležitých loutkářských a humanitárních aktivitách ve světě. Měl jsem také možnost pomáhat 1,5 roku současnému generální tajemníkovi Dimitrimu Jageneauovi jako konzultant a za tu dobu se nám podařilo vytvořit několik nových středisek UNIMA na jižní polokouli.

Posláním UNIMA je podle mě povzbuzovat loutkáře, aby se navzdory národnostním rozdílům potkávali a spolupracovali. Už jen proto, že pocházím z kulturně pestrého Singapuru, si myslím, že by naše rozmanité umění mělo zůstat kulturně svébytné, ale zároveň koexistovat v jednom harmonickém prostředí vzájemného respektu a úcty. Koneckonců, celý singapurský světonázor je založen právě na mírumilovném dialogu a oceňování různých kultur.

Domnívám se, že vzhledem k různým krizím ve světě, včetně té klimatické, je důležité, aby se lidé vzájemně poznávali, spolupracovali a odbourávali předsudky. Loutkářství je velmi vynalézavá divadelní forma, která se orientuje zejména na děti, tedy na naši budoucnost.

Národní centra a jednotliví členové UNIMA by podle mě mohli být všem krásným příkladem, jak se mohou kultury z různých částí světa propojit. Je důležité, abychom se jako členové pravidelně scházeli, diskutovali a vymýšleli různé aktivity, abychom byli pevným bodem v současném nejistém světě.

Loutkář 4/2023, s. 25–27.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.