Dolenská, Kateřina: Editorial

Vážení a milí čtenáři,

další rok s loutkami se nezadržitelně chýlí ke konci. Nebyl to ze společensko-politického divadla nijak snadný rok, nicméně našemu oboru se dařilo a přinesl řadu inspirativních inscenací. O tom se mohli přesvědčit například diváci každoroční oborové přehlídky Přelet nad loutkářským hnízdem, o níž si můžete přečíst na následujících stránkách. Letos je vhled do loutkářského hnízda obohacen i o postřehy zahraničních pozorovatelů, kteří do Prahy přijeli díky programu Hi PerformanCZ: Visitors’ Program Puppet Productions, pořádaného Institutem umění – Divadelním ústavem.

Další festivaly, jimiž se v tomto čísle zabýváme, jsou ostravské Spectaculo Interesse, které se konalo po dlouhých čtyřech letech čekání, nový brněnský Festival Radosti a také největší loutkářská událost, Světový loutkářský festival v Charleville-Mézières, který měl letos zajímavou českou účast. Režisérka Linda Dušková připravila inscenaci Exit B ve spolupráci s posluchači charlevilleské školy ESNAM!

Velkou pozornost v čísle si určitě zaslouží inscenace koprodukčního česko-slovenského projektu Divadla DRAK a Bratislavského bábkového divadla Zapsaný spolek českých a slovenských loutkářů uvádí: Kašpárek a zbojník, která si z Ostravy odvezla festivalovou Grand Prix, poté získala Cenu Divadelních novin v kategorii loutkové a výtvarné divadlo a patří ji i letošní Cena Erik. Mám velkou radost, že tvůrci souhlasili s publikováním hry/scénáře na stránkách Loutkáře.

A když už jsme u těch cen: nemohli jsme samozřejmě pominout ani laureáta herecké Ceny Thálie, jímž se letos stal Jiří Kniha za svůj skvělý výkon v inscenaci Pětkrát kolem světa z repertoáru souboru Tygr v tísni.

V tomto čísle se také rozloučíme s letošními volnými cykly portrétů – čtvrtou scénografkou naší série je Jitka Nejedlá, jubilujícími amatérskými soubory jsou plzeňská Bouda, pražská Jiskra a horažďovický Tyjátr (Rolnička), a cyklus portrétů mistrů řezbářů uzavírá Miroslav Trejtnar, autor báječné publikace Technologie loutek (Část 1 – marionety na drátě a nitích), na jejímž vzniku se letos (nejen) Loutkář hrdě podílel. K cyklu věnovanému kočovným divadelníkům se pak vrátíme symbolicky, připomínkou 100. výročí narození „hradeckého“ Matěje Kopeckého ze starobylého loutkářského rodu.

Tímto číslem se také uzavírá letošní loutkářské cestování po Asii. V posledním příspěvku si představíme loutkové divadlo v Myanmaru, Malajsii, Singapuru a především Vietnamu. Tamější vodní loutkové divadlo se dnes má čile k světu, a pokud se s ním budete chtít blíže seznámit, přečtěte si nejen velmi podrobnou studii Veroniky Pospíšilové v tomto čísle, ale i publikaci Divadlo zrozené z vody, která byla vydána u příležitosti otevření stejnojmenné výstavy v Muzeu loutkářských kultur.

Milí čtenáři, děkuji za Vaši letošní přízeň a doufám, že nám ji zachováte i v roce 2024.

Kateřina Dolenská

Loutkář 4/2023, s. 1.