Špalková, Gabriela: O Odysseově bloudění s humorem a patosem

Je to symbolické – inscenace Odysseus pojednávající o bloudění antického hrdiny neměla cestu ke své premiéře na klubové scéně plzeňského Divadla Alfa 11. března 2022 úplně standardní. Vznikat začala v době, kdy pandemie covidu uzavřela divadla. Skupina herců, která nechtěla v době tvrdého lockdownu na přelomu roku 2020/2021 sedět nečinně doma, se rozhodla, že připraví novou klubovou inscenaci. Jejich volba nakonec padla na Odyssea. Ten byl odsouzen k bloudění po celých deset let. Inscenace o něm to měla o něco jednodušší – k cestě na jeviště jí stačil pouhý rok.

Tvůrčímu týmu soustředěnému kolem Petra Vydareného, vůdčí osobnosti projektu, se podařil husarský kousek. Košatý, komplikovaný děj Homérova eposu Odysseia navazujícího na předchozí Illiadu, dokázali autoři (inscenace i její režie je charakterizována jako kolektivní dílo) velmi zdařile adaptovat pro potřeby divadla pro věkovou skupinu 8+. Představení trvá cca 40 minut, je v něm vlastně všechno, a přitom nezahlcuje informacemi. Autoři totiž pečlivě vybrali základní zápletky, dokázali se vyvarovat tendence říkat příliš mnoho, a tím vše zbytečně zhustit. Splnili tedy základní předpoklad úspěšnosti – vznikl mimořádně kvalitní scénář. Připomeňme, že v jeho rámci autoři také vhodně (a samozřejmě vtipně) připomenou správné skloňování jména „Zeus“. Text a jevištní dění má volnost, jednotlivé scény na sebe plynule navazují v žádoucím temporytmu. Úvodní zápletka s dobytím Tróje je zdařilým odrazovým můstkem pro další vývoj – oslepení Kyklópa, soud Bohů nad Odyssem a z něj vyplývající další dobrodružná pouť až k návratu na rodnou Ithaku k manželce Pénelopé a synovi. K převyprávění je vhodně zvolen i dnešní jazyk, který je však místy vystřídán patetickými slovy bájných bytostí. Že plzeňský Odysseus nebude vyprávění setrvale vážné, dává tušit už označení autora: Homér a kolektiv. Zdařilý scénář by ovšem sám o sobě nestačil, kdyby inscenace neměla dobré režisérské vedení a jeho tvůrci nedisponovali invencí a originalitou. To ale není tento případ. Plzeňský Odysseus má nejen skvělý scénář, ale i inscenační podobu a provedení. Významnou složkou je hudba, jejím autorem je kromě Petra Vydareného Vlastimil Vorda, člen kapel Mediterian a Fortel. Hraje a zpívá se živě přímo na jevišti.

Netradiční výprava Terezy Vydarené je velmi důmyslná a působivá. Hraje se na tmavé scéně, základem scénografie jsou variabilní stavební díly inspirované někdejší Polikarpovou stavebnicí. Z nich herci vytvářejí během chvilky trójského koně, Kyklópa, Odysseovu loď, lázně kouzelnice Kirké, s částmi skládačky také hrají. Věci se přeměňují přímo před očima v jiné. A ožívají další předměty – Kirké měnící muže ve vepře ztvárňuje Andrea Ballayová pomocí upraveného napařováku na knedlíky, který otvírá a přivírá; ten působí jako velký, krásný, leč poněkud podezřelý živý květ volně se vznášející prostorem. Tím ostatně pluje i veliký rudý kruh s ústy otevírajícími se při vábivém zpěvu – je symbolem Sirény. Přímo děsivé jsou obrovské mořské obludy Charybdis a Skylla, jež představuje kostýmovaný Martin Sádlo Bartůšek, člen herecké trojice; podoba Odysseovy matky v podsvětí má charakter až démonického přízraku – herečka jej vytváří prostým pohybem za prosvíceným bílým závěsem, který plasticky ožívá v prostoru, je realisticky neskutečný a nesmírně sugestivní. Odysseovy námořníky, kteří v průběhu cesty přicházejí o život, představují „obyčejné“ špalíčky, které v rukou herců neobyčejně ožívají. Režie ruku v ruce se scénografií tak dociluje promyšleným způsobem maximálního účinku prostými věcmi. Tímto postupem podtrhují hravost a lehkost celé inscenace, s níž vhodně koresponduje jednoduché kostýmování trojice herců. To vše dohromady vytváří jednotný sugestivní celek postavený na překvapivě křehké poetice.

Tři herci – Andrea Ballayová, Martin Sádlo Bartůšek a Petr Vydarený – podávají ve svém Odysseovi mimořádné výkony. Způsob, jakým hrají své postavy, jak herectví kombinují s prací se skládačkou, jak jí dávají život, jak se převtělují do různých rolí, je obdivuhodný. Charakterům postav dávají i typově odlišnou dikci a přednes. Civilnost se vhodně střídá s patosem, tím je téma dnešnímu diváku blízké, ale neztrácí nic na mýtické a mystické atmosféře bájí. Naopak, tato pestrost dodává celku žádoucí plastičnost a atmosféru. A hlubokou sdělnost.

Dobrodružný Odysseus je inscenace originální, hravá, napínavá i poetická. S narážkami na morálku, čest či pravdomluvnost. A s výsledným nenásilným apelem vyzpívaným v závěrečném songu, složeném na text Blanky Josephové Luňákové: Hledal svůj domov, vyzýval nebe, nakonec návdavkem našel sám sebe. Odysseus z dílny „Homéra a kolektivu“ je inscenace, která výtečným způsobem přináší poznání a současně podněcuje fantazii. Nepochybuji o tom, že si mnoho z dětí, které ji uvidí, doma vezme zapomenutý špalíček nebo tužku a začnou si s ní hrát na jednoho z Odysseových námořníků. Už jen volba tématu, nejen jeho zdařilé zpracování, zasluhuje ocenění! Připomíná nejmladším divákům antiku, základ evropské kultury. Kdo z nich ví, jak to bylo u Tróje a kdo byl Kyklóp a kdo Kirké? Ti, kteří byli na plzeňském Odysseovi, to už, troufám si tvrdit, nikdy nezapomenou.

Divadlo Alfa, Plzeň

Homér a kol.: Odysseus

Režie: Petr Vydarený a kol.; výprava: Tereza Vydarená; dramaturgie: Petra Kosová a Tomsa Legierski; hudba: Vlastimil Vorda a Petr Vydarený; texty písní: Blanka Josephová Luňáková

Premiéra 15. 3. 2022.

Loutkář 2/2022, s. 48–49.