Foley, Kathy; Davis, Carol: Nepál

V tomto článku se zaměříme na použití figur v kultuře údolí Káthmándú, kde se mísí hinduistické a buddhistické obrazy a koncepty. Velké figury a masky zde v omezené míře nalezneme také mezi Nepálci, kteří jsou součástí tibetské buddhistické výtvarné kultury celé oblasti Himálaje.

Mezi Newary jsou masky významnější než loutkářství jako takové a masky Narasimhy (což je Višnu v podobě lva), bohyně Kumari a dalších se objevují v rámci tanečních vystoupení během významných slavností. Výtvarné pojetí loutkových figur často odpovídá těmto maskám, jež jsou samy odvozeny od obrazů stejných bohů; vizuální ikonografie je tak konzistentní mezi malbou, maskami i menšími loutkami.

Nejznámější nepálské loutky (putali) jsou marionety, kterými hrají Newarové z údolí Káthmándú. Tyto loutky se vyrábějí převážně na okrajích prastarého města Bhaktapur ve vesnici Thimi, kde jsou dodnes dřevořezba a hrnčířství živým uměním. Putali jsou přivázány silnou nití na dřevěné vahadlo, a to na pokrývce hlavy či koruně, na zádech a na rukou. Všechny figury nosí dlouhé a barevné sukně z tradičních látek a jejich nejzajímavějším rysem je, že mají dvě masky. Když se otočí jedním směrem, diváci vidí jednu postavu, ale pokud se tato postava otočí zády, objevuje se jiná. Díky tomu může jeden loutkář rychle přecházet mezi více různými postavami. Hlavy loutek jsou vyrobeny z papírmaše nebo hlíny a namalované tak, aby vypadaly jako masky z divadelních rituálů, jež zahrnují ikonické kostýmy a tanec. To souvisí s živou newarskou kulturou masek, kterou podrobně popsal Toffin. Tváře loutek nejsou ani lidské ani realistické, ale tvarované a malované tak, aby ztělesňovaly známá božstva – například sloního boha Ganéše, zuřivého tantrického boha Bhairaba, bohyni Durgu a další postavy z hinduistického a buddhistického panteonu. V natažených rukou loutky drží emblematické atributy, které jsou s daným božstvem spojeny.

Tyto loutky někdy slouží k výuce příběhů, jež předvádějí maskovaní tanečníci v newarském Nepálu například během Baara Baarsa Naačh, což je ritualizované představení, které se v newarských vesnicích koná pouze jednou za dvanáct let. Prostřednictvím loutek udržují dospělí znalost těchto příběhů a víru v ně mezi dětmi i v letech, kdy se představení nekoná. Většina newarských putali je ale prodávána turistům jako tradiční ruční práce z tohoto regionu. Stínové loutky jsou vzácné. Toffin na každoroční newarské slavnosti Indra Jatra našel starou tradici stínového divadla, které se ale hraje pouze v Lalitpuru.

Velké figury lze nalézt i v jiných kontextech. Toffin poznamenává, že dřevěné loutkové postavy zvané džhjalinka či putali se používají během slavnosti Indra Jatra pro sehrání symbolické bitvy. Před palácem v Káthmándú je vystavena figura válečníka. Po osmi dnech se odehraje rituální tanec se zvířecí obětí. Následně v ulicích okolo paláce postava válečníka bojuje s figurami z jiných městských čtvrtí; tento boj je spojován s příběhy z Mahábháraty, ale zároveň může symbolizovat porážku Newarů dynastií, která po nich v údolí vládla. Tyto figury už se ale delší dobu nepoužívají. Během Gai Jatra čili Kraví slavnosti ve vesnici Harisiddhí zaznamenal Toffin další obří loutku, která se vyskytuje pouze v této vesnici a slouží výhradně pro zábavu. Nazývá se doko pjakhan a loutkář je ukryt uvnitř jejího děla. Tyto loutky jsou většinou vyráběny ve dvojicích, jedna mužská a jedna ženská. Toffin uvádí, že viděl i další figuru, Asmakuli, což je legendární postava z buddhistického nábožného textu Pradžňápáramitá (v sanskrtu „moudrost dovršená do dokonalosti“), která se během slavnosti v klášteře pohybuje do rytmu hudby.

Asi nejznámějšími velkými figurami jsou tradiční tahamaka, v nichž je postava představující nedávno zesnulého člověka vystavena na vysokém bambusovém rámu a na „obličej“ má připevněnou fotografii zemřelého. Tyto figury pak mohou během Gai Jatra nést potomci mrtvého v procesí. Tato činnost je tradičně způsobem, jak oslavit zesnulého a rozloučit se s ním, nicméně dnes se v průvodu objevují i světské postavy z politiky či populární kultury (strýček Sam), a to někdy v satirickém vyobrazení.

Velké loutky se občas objevují v ulicích Káthmándú i během politických demonstrací, což je ale poměrně vzácné. V květnu 2010 maoisté vyhlásili celonárodní několikadenní bandh neboli stávku. Na ulicích pak mladí maoisté pálili nejenom pneumatiky, ale také velké figury „loutkové vlády“.

Loutky západního stylu jsou někdy využívány humanitárními organizacemi šířícími osvětu o zdraví a AIDS.

Loutkář 4/2021, s. 26–27.