Loutkar.online

Drtina, Michal: Opavské loutkové divadlo slaví sedmdesátiny

Činnost opavské loutkové scény byla v budově zrušené a přebudované modlitebny Církve československé husitské slavnostně zahájena 8. dubna 1951 inscenací hry Františka Čecha s příznačným názvem Kašpárkův první krok do života. O historii i současnosti loutkového divadla jsme si povídali s Janou Vondálovou, která tuto scénu vede od roku 2005 a je tedy její nejdéle sloužící vedoucí. Z rozhovoru vyplývá, že historie byla bohatá a budoucnost je přinejmenším nadějná.

Jak byste popsala historii Loutkového divadla v Opavě?

S dovolením bych se v této odpovědi odvolala na text, který jsme použili pro přípravu publikace k 70. výročí. Ta vycházela z katalogu k výstavě dr. Sylvy Pracné, který vznikl v roce 2011. Cituji: „Hlavním iniciátorem vzniku loutkového divadla a následně i jeho vedoucím byl učitel František Podgrabinský. Od počátku zde působila řada dětských kroužků a souborů (loutkovodičský, recitační, výtvarný, technický a šití), ale pro zajištění pravidelného provozu bylo nutno počet loutkovodičských a recitačních kroužků rozšířit. Opavské loutkové divadlo se rychle dostávalo do povědomí veřejnosti a získávalo si i širší pozornost. Hrálo každou neděli a zpočátku také ve středu odpoledne. Za prvních pět let odehráli 411 představení pro 97 768 návštěvníků. V roce 1956 mělo divadlo již více než devadesátičlennou loutkářskou základnu. V té době každou sezonu připravili přibližně osm premiér a odehráli okolo stovky představení. Tradice nedělních dopoledních a odpoledních představení se zachovala dodnes.

František Podgrabinský společně s Vladimírem Mařádkem, Karlem Novákem a Jaroslavem Kuzníkem položili v prvním desetiletí základ, který byl v následujících letech rozvíjen jejich následovníky – pozdějšími režiséry Pavlem Fiedorem, Zdeňkem Křístkem, Leo Heinem, ale i dalšími členy souborů.

Od 1. září 1960 nastala změna v provozu loutkového divadla. Na místo vedoucího pro správu a umělecké vedení byl do stálého zaměstnaneckého poměru přijat Oskar Mateiciuc (do té doby se jednalo pouze o externího vedoucího). Kromě řídící a organizační práce psal pohádky, vybíral hry k nastudování, režíroval a výrazně se podílel i na výtvarné stránce studovaných inscenací.

V roce 1973 došlo k dalšímu rozšíření profesionálního zázemí divadla, kdy byla kromě vedoucí a provozního personálu přijata i výtvarnice Zuzana Slováková, která téměř dvacet let ovlivňovala svým osobitým výtvarným rukopisem scénografické pojetí inscenací i propagaci a výzdobu loutkového divadla. V tomto období zajišťovaly provoz již převážně dospělé soubory, které vyšly z Mládežnického loutkářského souboru.

V letech 1977–1980 proběhla rozsáhlá rekonstrukce a kapacita sálu byla snížena z 334 míst na 150 míst. Komorní sál tak využívali nejen loutkáři, ale i Klub mladých při Městském domě kultury Petra Bezruče. V 80. letech zde působil také studentský soubor, s nímž spolupracovali herci Josef Navrátil, Karel Štefl, Eva Záběhlická, Jeroným Horák nebo Libuše Janská. Začaly se zde pravidelně pořádat loutkářské a divadelní přehlídky okresních a krajských kol soutěží, ale i další doprovodné akce.

V roce 1991 byl poprvé v historii tohoto divadla vypsán konkurs na ekonomický pronájem s podmínkou zachování činnosti loutkářských souborů. Z konkursu úspěšně vyšla bývalá loutkářka Věra Jiříčková. Přes značnou proměnu členské základny loutkářů, zůstaly oporou divadla dlouholeté loutkářské soubory OPAL, Broučci a Skřítci. Vznikly i nové soubory, například soubor Střess, divadelní soubor Sáček nebo později v polovině 90. let loutkoherecký soubor Divadélko na dlani.

Divadelní sezonu 2005/2006 zahájila zdejší loutková scéna pod vedením Střediska volného času v Opavě a vedoucí divadla se stala Jana Vondálová. Kromě stabilních loutkářských souborů divadla zde v průběhu let působila i další seskupení, mezi nimiž byly například Divadlo Vysokozdvižného Soumara (2007–2014), soubor Přeseděla jsem si nohu (2009–2013), na jehož činnost navázali členové souboru DRAMKROU (2014–2018), nebo činoherní soubor pod vedením Rudolfa Lapuníka a Vladimíra Břichnáče Pod kamenem tma (2016–2020). V roce 2018 zanikl loutkářský soubor Skřítci, který působil v divadle od roku 1964.“ 1

Jak funguje loutkové divadlo v současné době?

Činnost loutkářských a divadelních souborů se nadále rozvíjí a programovou nabídku loutkového divadla doplňujeme hostujícími soubory z celé České republiky. Pořádáme přehlídky a sál je využíván také pro kulturně společenské akce jiných opavských organizací. Soubory tedy v této chvíli pracují a připravují nové inscenace. Organizujeme nedělní pohádky i další akce a věříme, že se rušení akcí kvůli covidu-19 nebude opakovat.

S majiteli budovy, které divadlo využívá, vedla dlouholetý spor o vlastnictví Církev československá husitská. Jak tento spor dopadl?

Konečné rozhodnutí padlo a budova je již definitivně v majetku církve. V pondělí 25. 10. 2021 se uskutečnilo první jednání se zástupcem Ústřední rady CČSH, patriarchou Tomášem Buttou a bylo dohodnuto prodloužení nájemní smlouvy do konce roku 2023. Zároveň byl prodloužen pracovní úvazek i současnému správci budovy, domluvili jsme se na nejnutnějších opravách budovy a celkovém provozu.

Budoucnost je tedy v tuto chvíli nadějná?

Město má zájem o to, aby divadlo, které má sedmdesátiletou tradici i dobrou návštěvnost, fungovalo dál. S tím se v podstatě ztotožňují i zástupci církve, ale budova bude muset projít celkovou rekonstrukcí a my budeme potřebovat náhradní prostory, aby se činnost souborů nepřerušila. A také aby děti nepřišly o svá pravidelná nedělní představení.

Existuje tedy pro divadlo nějaká varianta?

Město, které provoz loutkového divadla financuje, má určitou představu, ale zatím probíráme různé varianty, které by přicházely v úvahu. Vždy se najdou jak klady, tak i zápory nabízených prostor. Tak uvidíme… Ale loutkové divadlo v Opavě určitě neskončí.

Několik desetiletí hrajete pravidelně v neděli dopolední i odpolední představení. Jak náročné je udržovat takový závazek?

V této chvíli je to hodně náročné, protože soubory stárnou a v současné době je většina zde fungujících souborů dětských. Dospělých souborů máme stále méně a méně. Takže na neděle zveme hostující soubory, což má svá pozitiva. Našla se tím možnost uvádět divácky zajímavé loutkové inscenace, které navíc slouží jako inspirace pro soubory našich mladých loutkářů. Pro všechny je to skvělá možnost, jak vidět různé směry a tendence současného loutkového divadla.

Povedlo se vám realizovat akce, kterými jste chtěli připomenout 70. výročí vašeho loutkového divadla?

Uskutečnili jsme venkovní výstavu na Horním náměstí v Opavě s názvem 70 let Loutkového divadla v Opavě, k výstavě jsme vydali tištěnou brožuru a uskutečnilo se setkání s představiteli města s oceněním nejlepších opavských loutkářů, které jim předal primátor města Tomáš Navrátil. Vlastně jediné, co se nám zatím nepodařilo uskutečnit, bylo setkání loutkářů, které jsme plánovali na termín regionální postupové přehlídky loutkářských souborů. Náhradní termín je 6. listopadu, kdy se uskuteční v komornější formě a bude doplněno dlouho očekávanou premiérou souboru OPAL.

Současná hygienická situace dala ale vzniknout i jedné neplánované aktivitě, kterou jsme nazvali Pohádkový plot. Když nemohly děti za pohádkami do divadla, vyvěšovali jsme jim je na plot u divadla. Texty známých pohádek nám ilustrovala nejen naše současná výtvarnice Veronika Karli, ale i dlouholetá výtvarnice loutkového divadla Zuzana Slováková. Zapojili se i žáci výtvarných oddělení ZUŠ Opava pod vedením Lenky Přibylové a Háj ve Slezsku pod vedením Aleny Zupkové.

Loutkové divadlo vedete od roku 2005. Co pro vás bylo za tuto dobu nejtěžší?

Asi úplný začátek. Bylo zapotřebí upravit vnitřní prostory, vymalovat a pak zajistit výzdobu tak, aby se líbila především dětem. A to vše vlastně svépomocí. O výzdobu se pak postarala opět Zuzana Slováková. Náročné bylo také převzetí provozu loutkového divadla, protože mým oborem je taneční výchova. Musela jsem si zjistit alespoň základní informace, abych mohla zpracovat smysluplný program nové divadelní sezóny. Zorientovat se v oboru loutkového divadla bylo nejen časově dost náročné. Začala jsem jezdit na mnoho přehlídek, na Mateřinku do Liberce, na Loutkářskou Chrudim, na Přelet nad loutkářských hnízdem do Prahy a tak dále, abych co nejrychleji získala přehled, zjistila, jaké jsou trendy, získala kontakty. Bylo mi jasné, že jenom z našich souborů celý program divadla nesestavím.

Co pro vás bylo za tu dobu nejzajímavější?

Otevřel se mi úplně nový svět. Jako dítě jsem sice chodila do loutkového divadla, ale poté jsem se věnovala tanečním aktivitám a loutkovým divadlem jsem se profesně nezabývala. Bylo to tedy pro mne velkým překvapením, jak je loutkové divadlo kreativní. Jak se dá propojit s jinými obory, jak nám může pomoci při taneční práci například s prací s rekvizitami. Mohu říct, že loutkové divadlo se pro mne stalo velkým zdrojem inspirace.

Dá se i v této nejisté době říct, co nového chystáte?

Zatím uskutečňujeme nerealizované premiéry. Například v říjnu proběhla premiéra inscenace Tatínek není k zahození. Jedná se o veselé příběhy pro celou rodinu inspirované pohádkami Arnošta Goldflama Tatínek a strašidelný dům, Tatínek a zahrádka, Tatínek a Velryba v podání rodinného divadelního souboru Rarášci LD SVČ Opava pod vedením Gabriely Bernardové. V listopadu to bude již zmíněná premiéra Poslušně hlásím souboru OPAL, který se volně inspiroval Osudy dobrého vojáka Švejka. Dětské divadelní soubory se připravují na přehlídku dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů Dětská scéna 2022. Ostatní uvidíme, ale věřím, že divadlo v dobré kondici oslaví i další výročí.

Poznámky

1 Pracná, S: Loutkové divadlo v Opavě 1951–2011, katalog k výstavě, Opava 2011.

Loutkář 3/2021, s. 76–77.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.