Loutkar.online

Dolenská, Kateřina: Šamani low-tech

V pražské Galerii NTK se sídlem v prostorách Národní technické knihovny se ve dnech 8. 6. – 18. 7. 2021 konala výstava věnovaná tvorbě experimentální skupiny Handa Gote Research and Development z let 2005–2020. Nešlo jen o dokumentaci její divadelní tvorby, ale celkem přirozené – a velmi zdařilé – rozšíření konceptu Research and Development do nového komunikačního média.

Není sice obvyklé upozorňovat v Loutkáři na výstavy, navíc dávno skončené, ale byla by myslím škoda ji úplně pominout – navíc když informace o ní nebyly ve veřejném prostoru příliš vidět ani slyšet, což potvrzuje i fakt, že jsem si ji prohlížela úplně sama a kustod se ten den netajil překvapením, že vůbec někdo přišel. A přitom rozhodně stála za to!

Skupinu Handa Gote, která je dnes spojena především s Divadlem Alfred ve dvoře, není třeba podrobně představovat, zevrubně jsme se jí věnovali především v čísle věnovaném vzájemným vztahům mezi loutkovým a tzv. alternativním divadlem (viz Lukáš Jiřička: Demiurgové záhybů, 4/2016, s. 50–51; nebo rozhovor s Tomášem Procházkou od Hany Lehečkové: Omezení nás inspirují, 4/2016, s. 52–55). Handa Gote ovšem pracuje nejen na zmiňované hranici alternativního divadla s loutkovým, ale hranice divadla jako takového, stejně jako hranice výtvarného umění, performance nebo rituálu cíleně vyhledává, testuje a zkoumá. Stejně těžko zařaditelné byly různé artefakty, instalace i divadelní rekvizity, které byly na výstavě k vidění. A přesto je něco spojovalo: patafyzické dada a jakoby vážně míněné až etnograficko-antropologické bádání, za něž by se Jára Cimrman nemusel stydět, ironie, ale i určitá nostalgie a hledání půvabu omšelých a dnes zbytečných, někdy až neohrabaně komických věcí. Už dlouho se mi nestalo, že bych se nějakou výstavou nahlas prosmála.

Ve dvou místnostech v přízemí Galerie NTK a dvou sálech v patře byly nashromážděny desítky naprosto bizarních (loutkářsko-kutilsky hravých?) objektů, od velké nafukovací velryby (že by odkaz na ikonického plejtváka v Národním muzeu?) přes různé výtvarně velmi působivé masky z přírodních materiálů i textilií, kostýmy (z igelitových tašek, gumy a podobně), pěstní klíny vysekané z televizních obrazovek až po instalaci ze starých televizí, mozaiku z barevných diapozitivů nebo zátiší se starým zvětšovákem obklopeným podomácku vyvolanými černobílými fotografiemi. Láska HG k vytrácejícím se technologiím, technologickým postupům a analogu je notoricky známá.

Samostatnou kapitolou pak byly věci vytržené z původní funkce/kontextu a přesazené popiskami (dojemně vyhotovenými na starém psacím stroji) do zcela nového nonsensově-absurdního významu. Mezi moje nejoblíbenější exponáty tohoto typu určitě patří:

Dřevěný notebook (2005)

Dřevěný notebook ke kultovním účelům. Určeno jako přenosný oltář k provozování computerové magie. Dřevo, PET lahev, léky, drobná elektronika.

Nebo: Palička a buben (2019)

Jednoduchý bicí nástroj určený k obřadu nákupní magie. Poškozeno aktivním používáním. Větev pajasanu žíhaného, papírové kapesníčky, drát, dřevěný rám, plastová taška.

A do třetice: Medaile (2009)

Medaile za zásluhy určené pro ceremonii sebeoceňování. Dvojlinka, motouz, korek, strojní olej.

Jen v jednom místě mi při procházení výstavou ztuhl úsměv na rtech, a to v části věnované několika neúspěšným návrhům Handa Gote v soutěži na reprezentativní české expozice během scénografické výstavy Pražské Quadriennale. Není mi jasné, proč jejich návrhy neuspěly, protože jak vystavené podklady, tak makety nesly originální myšlenku, byly precizně připravené a tematicky dobře zformulované. Tuto část nicméně doplňoval dopis Tomáše Procházky popisující dosti obskurní výjevy z průběhu hodnocení soutěže a s dovětkem: Rozhodli jsme se nyní svůj projekt „Handa Gote podávají projekty na PQ“ ukončit. Myslím si, že je to škoda.

Stejně jako je velká škoda, že tato výstava sumarizující 15 let originálního výzkumu skupiny Handa Gote po měsíci skončila. Snad se najde příležitost instalovat ji třeba i v menším rozsahu při nějakém divadelním festivalu.

PS: Na facebookovém profilu Galerie NTK je stále možnost rozkliknout odkaz a projít se touto výstavou alespoň v digitálně.

Loutkář 3/2021, s. 66–67.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.