Ophrat Hadas, Hofner Anat Rakach: České stopy v Izraeli

Počátky izraelského loutkářství jsou významně a možná trochu překvapivě spojeny také s dvěma rodáky z českých zemí, proto ze Světové encyklopedie loutkářského umění přebíráme i dva medailony u nás dávno zapomenutých umělců zmiňovaných v předchozím textu – Paula Löwyho a Davida Bena Shaloma. (red)

Paul Löwy (1891, Cheb – 1970, Tel Aviv)

Izraelský loutkář, návrhář a řezbář loutek, scénograf, dramatik a skladatel. Během první světové války sloužil v rakouské armádě jako důstojník u dělostřelectva a po jejím skončení studoval v Praze práva. Následně působil jako uznávaný právník v Karlových Varech, kde začal v roce 1926 vyřezávat dřevěné loutky. V 1934 založil Dřevěný soubor (Die Hölzerne Truppe), s nímž vystupoval v Karlových Varech a v Praze. Loewy loutky vyřezával a vodil, představoval jejich hlasy, vyráběl kulisy, psal hry, skládal hudbu a někdy ji také hrál na různé nástroje. Pro své loutky (sedmdesát centimetrů vysoké s 11–15 nitěmi) vymyslel nové techniky konstrukce i manipulace.

V roce 1938 byl pozván jako zástupce Československa na světový veletrh v New Yorku spolu s Českou filharmonií, díky čemuž se mu podařilo uprchnout před německou invazí. Několik jeho představení bylo natočeno na film a promítáno v kinech.

V roce 1939 Loewy i se svým loutkovým divadlem emigroval do Izraele. Tam Dřevěný soubor hrál pro diváky všech věkových kategorií ve městech a kibucech po celé zemi (Jako my, jako vy, Tři masky, Kouzelná houpačka, Všechno je možné, Příběh z jezera, Chalífa a čáp) až do začátku 50. let. Jeho loutky byly zachyceny i ve filmu: Balaamův příběh, loutková opera, kterou vytvořil s Helmarem Lerskim v roce 1946, je součástí filmu Mi\’klalah le\’brachah Josepha Krumgolda, který zastupoval Izrael na Benátském bienále v roce 1950. Fotografie z několika jeho inscenací jsou uloženy v muzeu Folkwang v Essenu.

Paul Loewy vytvořil scény pro divadla Habima, Cameri, jehož byl spoluzakladatelem, Haohel, Hamatateh i pro Izraelskou operu a podílel se na výuce herců. Jeho obrazy byly vystavovány v roce 1953 v Jeruzalémském domě umělců, v roce 1956 v Telavivském muzeu umění a v roce 1979 v Itálii. Od roku 1958 vyučoval dějiny umění na Škole výtvarných umění v Tel Avivu.

Paul Loewy byl také skladatel a hrál na violu, housle, varhany, kytaru i další nástroje v rámci různých komorních souborů v Tel Avivu. Zajímal se o matematiku, filozofii, astronomii, dějiny i dějiny umění a publikoval řadu článků na tato témata, zejména v deníku Haaretz a v různých časopisech, jako byl Keshet (Duha).

David Ben Shalom (1912 Ostrava – 1990 Giv\’at Chajim)

Izraelský loutkář, rodným jménem Jan Baeck a mezi přáteli zvaný „Honzo“, emigroval z Československa do Palestiny v roce 1934 a usadil se v kibucu Giv\’at Chajim. Tam založil loutkové divadlo Bubatron (Divadlo panenek), které hrálo pro děti a také pořádalo dětské dílny. Po svém prvním vystoupení v roce 1935 začal Ben Shalom cestovat po celé zemi. Jeho postava dívky Zivy („buba Ziva“) představovala židovské osadníky Palestiny. Padesát let soustavně vymýšlel nové techniky pro své marionety a připravil s nimi mnoho inscenací – často na motivy lidových příběhů a také povídek ze života v kibucu – převážně ovlivněných loutkářskou tradicí střední Evropy. V roce 1947 byl Ben Shalom vyslán do Německa, aby zde pracoval s uprchlíky, a později jej UNIMA pozvala do Londýna. V roce 1966 hostovalo jeho Divadlo Bubatron v Národním divadle Habima. Ačkoliv se primárně věnoval marionetám, v 80. letech experimentoval s javajkami.

V letech 1977–1979 učil Ben Shalom loutkoherce na Divadelní katedře Univerzity v Tel Avivu a aktivně se účastnil programu Setkávání mladých Židů. V roce 1976 jeho divadlo připravilo televizní seriál pro děti. V roce 1984 byl David Ben Shalom jmenován čestným členem UNIMA. Napsal praktickou knihu o loutkářství a knihu o svém Divadle Bubatron (Madrikh le-bubatron, 1986; v anglickém překladu vyšlo jako Manual of Puppetry), která je napsaná hebrejsky, anglicky a arabsky. Většinu svých loutek odkázal Univerzitě v Tel Avivu.

Texty vznikly pro Světovou encyklopedii loutkářského umění (Encyclopédie mondiale des arts de la marionnette) vydanou UNIMA v roce 2009, která je zpřístupněna také online (https://wepa.unima.org). Publikováno se souhlasem UNIMA International.

Loutkář 3/2021, s. 20.