Dolenská, Kateřina: Editorial

Vážení a milí čtenáři,

po optimistickém létě začal velmi náročný podzim, kdy se doslova roztrhl pytel s divadelními premiérami, jak těmi kvůli pandemii odloženými z minulé sezóny, tak i se zcela novými tituly. Nebylo výjimkou, že se v jeden den, zpravidla o víkendu, překrývalo hned několik událostí, které by stály za pozornost všechny! Naše redakce byla samozřejmě při tom a příští – i přespříští – číslo přinese reprezentativní průřez soudobou loutkářskou produkcí, na niž jsme se dlouhé měsíce minulé i předminulé sezóny mohli jenom těšit. Nicméně se zřejmě netěšili zdaleka všichni diváci, nebo stále zůstávají velmi ostražití – i někdejší beznadějně vyprodaná představení dnes rozhodně nebývají tak plná jako dříve.

Organizačně ještě mnohem složitější než provoz běžného repertoárového hraní (které mj. neustále komplikují nevyzpytatelně se objevující karantény v souborech) je ovšem pořádání festivalů, a zejména těch, které předpokládají mezinárodní účast. Tak jako jsme loni museli zcela oželet domácí Skupovu Plzeň, kterou se nepodařilo realizovat ani v náhradním posunutém podzimním termínu, a z těch zahraničních akcí, o nichž pravidelně referujeme, to byla třeba Bábkarská Bystrica, FIDENA v Bochumi nebo mezinárodní festival v Bielsku-Bialej, tak letos se neuskutečnilo třeba ostravské Spectaculo Interesse nebo dánské bienále Festival of Wonder v Silkeborgu, kde bývá česká účast téměř pravidlem. Zprávu o největší loutkářské akci ve francouzském Charleville-Mézieres, tedy Festival Mondial des Théâtres de Marionnettes, konané navzdory pandemii, přineseme příště, ale už dopředu můžu prozradit, že šlo spíš o přehlídku francouzského divadla než skutečně reprezentativní vhled do světového loutkářství. Jinými slovy, situace v kultuře je stále napjatá a nejistá a nutnost flexibility a neustálé improvizace je pořád neúnosně vysoká, což se samozřejmě zrcadlí i v kulturní publicistice, která dění reflektuje. A tedy i na stránkách Loutkáře.

Pojďme ale k tomu, co se podařilo poskládat do tohoto čísla – a není toho málo! Kromě letošních cyklů rozhovorů s vynikajícími scénografkami a muzikanty nebo lidmi, kteří vedou pozoruhodné workshopy, se můžete těšit na ohlédnutí za letošní Mateřinkou, Loutkářskou Chrudimí i Regiony. Vrátíme se také k letošnímu kongresu UNIMA a ve dvou rozhovorech si představíme osobnosti z vedení této mezinárodní loutkářské organizace – prezidentku Karen Smith, která je dokonce členkou našeho redakčního okruhu, a jak si můžete přečíst, je to dáma s neobyčejně pestrými životními osudy, a generálního sekretáře Dimitriho Jageneaua. Oba dva se mimo jiné vyznávají ke svému velkému obdivu k českému loutkářství.

Hlavním tématem čísla je tentokrát oblast Blízkého Východu, tedy regionu politicky nepříliš stabilního, zasaženého válečnými konflikty a pravidelně eskalovaným násilím. Což se samozřejmě projevuje i v omezení – pochopitelně nejen – loutkářských aktivit. Člověk si při čtení alespoň uvědomí, že ačkoli je současná situace u nás velmi nepříjemná, pandemie trvá otravně dlouho a paralyzuje normální život, na který jsme byli zvyklí, a co hůř, cílová páska už se zase ztratila kdesi v podzimních mlhách, pořád se máme vlastně dobře. Opakujme si to prosím pravidelně a nahlas.

Přeji vám všem příjemné, byť tentokrát místy opravdu neveselé čtení.

Kateřina Dolenská

Loutkář 3/2021, s. 1.