Loni na jaře jsem zástupcům vybraných loutkářských souborů rozesílala anketní otázky týkající se řešení nenadálé situace, kdy byly ze dne na den ukončeny (nejen) veškeré kulturní aktivity. Atmosféra ve společnosti tehdy byla zcela jiná než letos – lidé si solidárně zajišťovali tehdy naprosto nedostatkové roušky a všechny stmeloval pocit, že to rychle překleneme a nová sezóna už proběhne tak, jak jsme byli zvyklí. Jenže tehdy téměř nikdo z nás netušil, že koronavirová pandemie není jen otázkou jara 2020, ale že se podstatně protáhne a zasáhne i celou divadelní sezónu 2020/2021. Koronavirové provizorium a s ním spojené restrikce se postupně staly normou a lidé začali být dlouhotrvajícím diskomfortem značně unaveni. Smyslem této ankety je podchytit, jak se v českým loutkových divadlech postupně konsolidovala situace a v jakém pravidelném provozu fungovala uvnitř i směrem ven – tedy ve vztahu k divákům.
Připravila: Kateřina Dolenská
Lidé se těší, sloni se těší a my se také těšíme
Vítek Peřina ve spolupráci s Kateřinou Pavlů, Naivní divadlo
Jaká je situace ve vašem divadle po roce naprosto nestandardního provozu? Podařilo se vám adaptovat se na nové, velmi limitující podmínky? Je vůbec v dané situaci možná nějaká kontinuální umělecká činnost?
Z pohledu uměleckého souboru je nutné rozlišit dvě základní činnosti – hraní pro diváky a zkoušení inscenací. Hrát pro publikum jsme nemohli, o to více jsme proto mohli zkoušet, přezkušovat v novém obsazení staré inscenace, u kterých jsme to dříve nestíhali, nakorepetovat hudební projekt s vlastní divadelní kapelou, natáčet inscenace na video pro streamovací účely atd. Tuto činnost sice v první polovině této sezóny omezovaly občasné karantény někoho ze souboru či techniky, ale zhruba od února už ani to ne. Takže samotná tvůrčí činnost souboru nebyla takřka vůbec zasažena, naopak byl pro ni dokonce větší prostor, což plyne nejvíce z toho, že jsme příspěvková organizace, kterou její městský zřizovatel ten bláznivý rok finančně naprosto podržel. Ale problém byl samozřejmě s tím chybějícím hraním. Nejen z toho klíčového, ekonomického pohledu, o němž bude řeč později, ale i z psychologického hlediska, kdy kontakt s živým divákem v mnoha aspektech prostě schází. Nemluvě o zpřetrhaných vazbách s publikem, které se dříve o návštěvu u nás pralo a měli jsme víceméně pořád vyprodáno. Jistota, že se v takové míře vrátí, tu nyní není. Nicméně pevně doufám, že ona zhruba roční epizoda, kdy se naše divadlo ve vztahu k publiku pomalu ale jistě proměnilo v televizní stanici, je už jednou provždy za námi.
Divadla se na samém konci sezóny pomalu otevírají, ovšem za poměrně striktních podmínek. Vyplatí se vám vůbec hrát při kapacitě snížené na polovic? Chystáte se kompenzovat divákům nerealizovanou divadelní sezónu v létě?
Situace se mění den ze dne, nyní (31. 5.) již máme za sebou první hraní pro veřejnost v tomto roce, nálada v sále byla úžasná, lidé jsou natěšení a herci šťastní. Ano, hraje se za značně omezených podmínek, ale jsme za to rádi, inscenace, které doposud nikdo neviděl a svou slavnostní večerní premiéru ještě ani neměly, si konečně můžeme vyzkoušet před prvními dětmi, což je vždy strašně důležitá finální fáze každého zkoušení, o kterou jsme během toho roku tvoření „do šuplíku“ nutně přicházeli. A hlavně máme radost, že ve školách a školkách je po divadle hlad a cítíme i z jejich strany snahu nás svou návštěvou podpořit a poděkovat tak za stremované záznamy našich inscenací, které jsme týden co týden veřejnosti a právě do škol vysílali. Nábor školních představení na červen – byť zatím ve značně snížených kapacitách – byl vlastně bleskový, máme v daných podmínkách plno dvakrát denně do začátku července a doufáme, že vše proběhne bez komplikací.
Řada souborů pracuje na nových inscenacích – některá divadla je premiérují online, některá s nimi čekají na příhodnější epidemiologickou situaci. Jakou strategii jste tedy zvolili vy?
My zkoušeli do toho zmiňovaného šuplíku, první diváci naše nové inscenace Boj o oheň, Lišák Renard a Divadelní jukebox uvidí až nyní v červnu. Naopak jsme se rozhodli do online prostoru s velkou slávou natočit a oživit řadu úspěšných starších inscenací, které již měly po derniéře či k ní letos třebas mířily. Například Babu a papoušek, Pohádka o Raškovi, Proletět duhou a další. Takto vznikl prostor na jejich přezkoušení, leckdy v potřebném novém obsazení, a zároveň jsme mohli inscenaci natočit s profesionály na vícero kamer. Tyto záznamy jsme pak každý týden vysílali na našem YouTube kanále. Živé streamování v přímém přenosu jsme zavrhli z důvodu nejistoty ohledně karantén, které mohou přijít z minuty na minutu a v našem malém souboru s nezdvojenou technikou mají na případné hraní fatální dopad.
Česká divadla zareagovala v loňském roce na nečekanou situaci různě. Někteří divadelníci – kromě toho že zveřejňovali nahrávky svých inscenací či streamovali představení bez účasti publika – nahrávali pro děti četby knih, písničky z inscenací nebo natáčeli instruktážní videa, jak si vyrobit loutky a hrát s nimi, jiní chodili hrát pod okna domovů pro seniory atp. Máte na podobné nadstavbové aktivity po roce ještě vůbec sílu?
Absence síly v Naivním divadle nehrozí, naše častě hraní s mnohakilovými marionetami je skvělým základem pro špičkovou kondici! Když pominu zapojení souboru a dalších zaměstnanců divadla do různých dobrovolnických aktivit (šití roušek, nákupy a rozvážení jídel seniorům), tak v tom prokletém online prostoru jsme vedle zmíněných záznamů inscenací především pravidelně natáčeli videobonusy – právě k oněm starším inscenacím. Byly to vtipné či naopak informativní pohledy do zákulisí vzniku inscenace či přímo z průběhu samotného představení.
V loňské anketě jsem se ptala také na hrozbu velkého ekonomického propadu a celkem pochopitelně se ještě nikdo neodvážil spekulovat, co v tomto ohledu nová sezóna přinese. Jak to tedy s vaší ekonomickou situací vypadá dnes? Je zatím konsolidovaná, nebo už jste pokles a ztráty zaznamenali? Jak se v tomto ohledu zachoval váš zřizovatel?
Vzhledem k tomu, že Naivní divadlo nevykonávalo do 25. května 2021 svoji hlavní činnost, tj. produkci živých divadelních představení, je finanční ztráta za měsíce 1–5/2021 ve výši téměř poloviny obvyklých ročních příjmů. Vzhledem k snížení nákladů, které přímo souvisí s absencí divadelních představení, a vzhledem k tomu, že náš zřizovatel Statutární město Liberec zatím pro rok 2021 žádným způsobem nekrátil finanční příspěvek a také vzhledem k tomu, že je očekáváno významné navýšení příspěvku z Programu podpory profesionálních divadel MKČR, lze stávající situaci označit jako konsolidovanou. Nic z toho bohužel zatím neplatí pro rok 2022, kdy už je od zřizovatele oznámeno 15% snížení příspěvku.
Pandemie samozřejmě zasáhla i do organizace festivalů – z těch velkých loutkářských se loni uskutečnila v mírně omezené podobě Loutkářská Chrudim a Přelet nad loutkářským hnízdem, který byl ovšem pouze online. Skupova Plzeň bohužel nemohla proběhnout ani v řádném červnovém, ani v posunutém říjnovém termínu. Letos v červnu by se měla uskutečnit Mateřinka. Jednoduchá otázka zní: bude?
Bude! Přípravy na festival byly samozřejmě ty nejnáročnější v historii mateřinkových příprav, ale přehlídka podle všeho proběhne. Snad jsem právě teď nic nezakřikl. Možná bude s výrazně menší účastí zahraničních pozorovatelů a čestných hostů, s malinko omezenějším dramaturgickým výběrem zahraničních souborů (zaměřili jsme se pouze na Slovensko a dva špičkové sólisty z Evropy) a zcela jistě za všelijakých omezujících protipandemických opatření, ale bude. Již nyní, po pár dnech předprodeje, jsou představení s tou nejomezenější kapacitou vyprodaná. Lidé se těší, sloni se těší a my se také těšíme.
Lidé mají práci a divadlo nestojí
Jakub Hora, Divadlo Alfa
Jaká je situace ve vašem divadle po téměř roční stagnaci?
Divadlo Alfa zůstalo částečně v tradičním modelu zkoušení čtyř premiér ročně a částečně přešlo na pole audiovizuální tvorby. Tuto dvojkolejnost jsme zvolili proto, abychom mohli fungovat v obou rovinách, pandemické a nepandemické a zároveň abychom mohli rychle a plynule přejít od videa k živému hraní a naopak. V praxi to nyní vypadá tak, že zkoušíme novou inscenaci, premiérujeme online, ale zároveň už chystáme na červen premiéru živě. Připravujeme se na živé vystoupení pro děti od června, ale zároveň točíme loutkové spoty pro město Plzeň. No a stále ještě připravujeme zahraniční výjezdy s dvěma inscenacemi a zároveň chystáme pro zahraničí videoprezentaci o českém loutkovém divadle. Takto vypadá naše adaptace na novou situaci. Funguje to, lidé mají práci a divadlo nestojí.
Vyplatí se vám vůbec v červnu hrát při kapacitě snížené na polovic? A chystáte se hrát i v létě?
Divadlo Alfa plánuje zahájit hraní pro děti od 1. června. Během června uvedeme tři inscenace pro nejmenší děti, většinou zahrajeme dopoledne, ale rádi bychom uvedli i dvě odpolední premiérová představení. Plánujeme také vyjet na festivaly Mateřinka, Divadlo evropských regionů a Loutkářskou Chrudim. V jednání je i červencové hostování na festivalu Puppet Metamorphosys v Bialystoku. Naopak to vypadá, že bude opět o rok odloženo letní turné Korea-Japonsko. Místo toho uvedeme v Japonsku program o současném českém loutkovém divadle a o unikátních verzích Fausta v českém loutkovém divadle. Hrát se nám vyplatí za každých podmínek, protože je to naše poslání a činnost. Pokud tedy ty podmínky hraní či návštěvu diváka v praxi přímo nevylučují. Občas evidujeme nápady na omezení, které jdou přímo realitě divadelního provozu, naštěstí většinou zůstane jen u návrhů.
Česká divadla zareagovala v loňském roce na nečekanou situaci různě a nabízely svému publiku kromě záznamů či streamů i řadu nedivadelních aktivit. Měli jste na podobné nadstavbové aktivity po roce ještě vůbec chuť?
Naše divadlo se opravdu pustilo do řady nových aktivit. Pokud si dovolím nějaký odhad do budoucna, pak zachováme rozhodně digitální platformy, které nám pomáhají v širším kontaktu s diváky. Ale v rámci tvorby se asi vrátíme k živému hraní a zkoušení. To je naše priorita. Na druhou stranu určitě pojedeme do konce roku dvojkolejně, protože řada audiovizuálních projektů je rozdělána a musíme je dokončit, například seriál spotů na téma procházek památkami města Plzně, kterými provází loutky.
V loňské anketě jsem se ptala také na hrozbu velkého ekonomického propadu. Jak to tedy s vaší ekonomickou situací vypadá dnes?
Situace je konsolidovaná a většina ztrát z tržeb byla kompenzována.
Konec tohoto zvláštního období už je snad přece jen na dohled
Tomáš Jarkovský, Divadlo DRAK
Jaká je na tom Divadlo DRAK po roce naprosto nestandardního provozu?
Řekl bych, že situace je konsolidovaná. To je asi nejvýstižnější slovo, které mě napadá. Adekvátně situaci divadlo funguje dobře, na celou situaci se adaptovalo, ale pořád se samozřejmě jedná o provizorium, jehož konec netrpělivě vyhlížíme. Co se týče umělecké činnosti, tak jednou z věcí, které jsme si v rámci tohoto podivného mezičasu vydobyli, je, že jsme využili zastavení provozu pro intenzivnější a delší zkoušení, rozdělené navíc do bloků, mezi nimiž je čas k reflexi dosavadních výsledků práce a možnosti nějakého přehodnocení původních záměrů. To určitě budeme aspoň v omezené míře chtít přenést i do nové etapy po znovuotevření. Na druhou stranu u nás v divadle se počítá s tím, že proces vzniku inscenace nekončí premiérou, že se dál – byť ne tak intenzivně – zkouší a upravuje i na základě repríz, které jsou v tomto ohledu důležitou referencí a ty nám teď samozřejmě u všech nových inscenací chybějí.
Divadla se pomalu otvírají. Vyplatí se vám vůbec hrát při omezené kapacitě sálů? Chystáte se kompenzovat divákům nerealizovanou divadelní sezónu v létě?
My jsme měli v DRAKu první představení pro veřejnost 27. května (koncert Jana Hrubého) a vlastní představení začínáme hrát od 31. května. Zatím pro 50 % kapacity s dodržením všech požadovaných podmínek (ať už si o některých myslíme cokoli) a s vědomím, že především ze strany škol už do konce školního roku bude poptávka velmi omezená a obecně se nedá počítat s tím, že by pro nás byl závěr sezóny nějak zvlášť významný z hlediska tržebnosti. Ale jsme zkrátka divadlo, hrát potřebujeme a chceme a věříme, že když se rozjedeme co nejdřív, v o to lepší kondici budeme pro novou sezónu, pro niž už se snad podaří najít dlouhodobý rozumný modus vivendi.
Co se týče letního hraní, tak na domácí scéně pro nás nemá valný smysl – jednak jsme orientovaní především na organizovanou návštěvu ze škol a školek, z jejichž strany zkrátka v létě poptávka pochopitelně není, jednak ani představení pro veřejnosti nemají přes léto ve vylidněném Hradci valný smysl. Oproti jiným letům budeme ale přes prázdniny podstatně více zájezdovat.
Některá divadla premiérovala novinky online, některá je schovávají po dozkoušení „do šuplíku“ a čekala na příhodnější epidemiologickou situaci. Jakou strategii jste zvolili vy?
Takovou kompromisní. Nedělali jsme on-line premiéry ani jsme nestreamovali jiná představení, protože takovému převodu divadla do on-linu zkrátka nedůvěřujeme a principiálně nám to není blízké. Naší výhodou bylo, že jsme v tomhle směru nemuseli čelit žádnému tlaku ze strany našich hlavních partnerů (město, kraj), čili jsme se opravdu mohli rozhodnout jen podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí.
Co se týče nových inscenací, udělali jsme v roce 2020 o jednu premiéru méně (místo ní jsme si natočili film, což pro nás byl z mnoha ohledů skvělý zážitek a zkušenost, kterou určitě do budoucna ještě zúročíme), takže teď před otevřením máme čtyři nové inscenace (dvě těsně před premiérou, dvě odpremiérované), které buď nikdo, nebo skoro nikdo ještě neviděl. Z mého pohledu a s ohledem na to, jak obvykle provoz a reprízovaní v DRAKu vypadá, jde o hraniční počet, kdy se ještě dají uvést v normální život a zároveň je možné dál tvořit a pracovat na nových, což je samozřejmě pro umělecký rozvoj divadla strašně důležité. Navíc je asi ještě potřeba říct, že součástí té úvahy a bilancování musí být inscenace, které byly v tom roce 2020 taky ještě relativně nové a které jsou proto v tom svém obvyklém životním cyklu poněkud zpožděné a vlastně málo ohrané. To už ale úplně napravit nepůjde.
Někteří divadelníci během pandemie kompenzovali výpadek živého hraní nahráváním četeb pro děti, písniček z inscenací nebo natáčeli instruktážní videa, jak si vyrobit loutky a hrát s nimi, jiní chodili hrát pod okna domovů pro seniory atp. Měli jste na podobné nadstavbové aktivity po roce ještě vůbec sílu?
O streamech už jsem mluvil, touhle cestou jsme se nevydali. O to víc jsme ale snažili tvořit obsah, o kterém jsme byli přesvědčeni, že je v té on-line formě opravdu smysluplný a plnohodnotný. V DRAKu tak vzniknul cyklus DRAK na doma, kde jsme přes celý rok vedle zpracovaného materiálu z archivu divadla uváděli řadu původních, především lektorských programů, ale také třeba videočetbu na pokračování (knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka) a především zmiňovaný film, který vycházel z inscenace Vyšla hvězda nad Betlémem a který nebyl jenom nějakým ozvláštněným záznamem, ale opravdu regulérní filmovou adaptací. Ten se stal takovou vlajkovou lodí celého cyklu a investovali jsme do něj hodně času, úsilí a prostředků.
I po novém roce jsme pak v tomto projektu pokračovali, ale už úsporněji, protože jsme jednak cítili, že zájem o už přece jenom opadá, a jednak už jsme začali více napínat k síly k tomu nejdůležitějšímu, a sice obnovení živého hraní divadla. To sice přichází později, než jsme doufali, ale o to víc se na ně těšíme.
V loňské anketě jsem se ptala také ekonomickou situaci. Jak to s ní vypadá dnes? Je zatím konsolidovaná, nebo už jste pokles a ztráty zaznamenali?
My máme jako o.p.s. dva zakladatele, město a kraj, a jakkoli je jejich význam pro naše financování diametrálně odlišný (zhruba v poměru 10:1 ve prospěch města), vážíme si velmi postoje obou, protože nás oba v těžké situaci podrželi a zachovali nám financování zcela či zhruba na té úrovni, na jaké bylo před pandemií a nijak nás nepenalizovali za nezaviněnou nemožnost dodržet obvyklé výkonností ukazatele plynoucí z příslušných smluv. Díky tomu – a také přístupu ministerstva kultury – je naše finanční situace konsolidovaná. Obvykle hospodaříme se zhruba 25% soběstačností, která loni klesla na méně než polovinu. Nicméně tak jako za normálních dob vzhledem k velikostem našich sálů a průměrné výši vstupného na dětská představení nemáme příliš možnost si mimo lukrativních zájezdů nějak zásadně vlastními silami tržebnost zvýšit, naopak v takovéto krizi se pro nás výpadek vlastních tržeb za hraní nestal bezprostředně ohrožujícím. To riziko je spíše v dlouhodobějším výhledu, pokud by například z nějakých vnějších příčin příliš dlouho trval návrat k předkrizovým číslům návštěvnosti, tržebnosti a vlastních výkonů. Mohlo by se pak stát, že některý ze zakladatelů usoudí, že je naše soběstačnost zkrátka už příliš dlouho příliš nízká a že tedy v dostatečné míře neposkytujeme tu veřejnou službu, kterou si u nás objednávají a na jejímž základě nás financují. Snažíme se v tomto směru na všechny odpovědné činitele působit, aby zůstali trpěliví a počítali s tím, že ten návrat zpět bude pozvolný a vyžádá si nějaký čas, který je navíc teď obtížné odhadnout. A že do našeho divadla za mnoho minulých let nainvestovali spoustu prostředků, které se také odrazily na jeho úrovni, a byla by proto obrovská a obtížně napravitelná škoda, kdyby se ta dlouhodobá investice teď zmarnila nějakou netrpělivostí. Zvlášť když konec tohoto zvláštního období už je snad přece jen aspoň na dohled.
Pandemie samozřejmě zasáhla i do organizace festivalů. Jako každoročně i letos by se měly uskutečnit Regiony – Mezinárodní divadelní festival Hradec Králové a studentské setkání Gaudeamus Theatrum. Jednoduchá otázka zní: budou?
Budou! Už jsem takhle kategorické ano tedy vyslovil za poslední rok víckrát a bohužel se ne vždy potvrdilo, nicméně s výhradou k případným naprostým nepředloženostem se to snad v obou případech dá zcela rozumně potvrdit. Program Regionů je připravený, soubory potvrzené a 1. června startuje předprodej. Počítáme s tím, že můžou ještě nastat různé posuny v epidemiologických opatřeních a jsme v tomto ohledu v pravidelném kontaktu s krajskou hygienou, ale zatím pracujeme s tím, co platí teď, a i uvnitř těchto pravidel jsme si jisti, že dokážeme festival smysluplně a úspěšně zorganizovat. Co se Gaudeamu týče, ten byl loni dvakrát odložen a nakonec zrušen. Letošní ročník měl původně proběhnout na jaře, což ovšem nakonec taky nebylo možné, a nový termín má v listopadu. Workshop, který bude zaměřený na divadlo pro dospívající, povede Kjell Moberg.
Plány jsou veliké
Lucie Radimerská, Divadlo Lampion
Jaká je na tom Lampion po té zvláštní odmlce, která v celém světě nastala?
Divadlo Lampion se po dozkoušení Rybovy mše pustilo do zkoušení inscenace Edward pod vedením Lindy Duškové. Ještě v únoru se nám dařilo za bezpečných podmínek v divadle zkoušet. Bohužel přišel březen a obě divadla se uzavřela do přísného lockdownu. Nebyla zde tedy moc šance přizpůsobit se čemukoliv. Raději jsme zvolili bezpečnou variantu a těšili se na zlepšení pandemické situace a postupný návrat k práci…
Na konci května se divadla konečně začala pomalu otevírat, ovšem za určitých omezení. Jak to bude s návratem k hraní v Lampionu? Chystáte se kompenzovat divákům nerealizovanou divadelní sezónu v létě?
V případě, že vše půjde dobře, rádi bychom měli veřejnou premiéru inscenace Komodo v režii Jakuba Maksymova. Ta vychází na 20. června. Stále platí naše pozvání na festival Regiony do Hradce. Tam bychom se měli divákům ukázat s inscenací Stín kapradiny – opět v režii Jakuba Maksymova. Divadlo Lampion bude také možno vidět na festivalu bratří Formanů Aréna, kde budeme hrát inscenaci Šťastný princ od Matěje Formana. K letnímu hraní se také přidá Sen noci svatojánské, který Divadlo Lampion nazkoušelo ve spolupráci s MDK. Plány jsou tedy veliké a budeme pevně doufat, že vše proběhne.
Řada souborů v mezičase pracovala na nových inscenacích. Některá divadla je premiérovala online, jiná je schovávala po dozkoušení takzvaně „do šuplíku“. Jaký postup jste zvolili vy?
Podařilo se nám nemít žádnou „šuplíkovou“ inscenaci. Zvládli jsme dozkoušet Rybovku a následně ji ve spolupráci s Českou televizí natočit. Inscenace Edward byla odložena na podzim 2022. Inscenace Sirotčinec v režii Ewy Zembok se posunula na podzim 2021. A v případě Komoda pevně věříme v „klasickou“ premiéru s diváky.
Česká divadla zareagovala v loňském roce na nečekanou situaci různě a vytvářela náhradní aktivity pro své diváky. Měli jste na něco takového letos ještě vůbec sílu?
Všechny tyto aktivity se nám dařilo vytvářet v první vlně pandemie. Druhá vlna nás uzavřela doma bez možnosti přístupu do divadla a zkušeben. Nebyla tedy možnost podobný program pro diváky připravit… Ale upřímně si myslím, že už o něj ani nikdo nejevil přílišný zájem. Každý se těšil, až opustí svět online. Pouze naši divadelní lektoři se stále setkávali s žáky přes počítač.
V loňské anketě jsem se ptala také na hrozbu velkého ekonomického propadu Jak jste na tom?
Na tuto otázku bohužel neumím odpověď. Myslím ale, že ztráty jsou veliké, jako u všech divadel.
Loni byl bez náhrady zrušen váš festival Amplion, bude letos?
Pevně věříme, že bude. Plánován je na poslední víkend v srpnu a podařilo se nám zachovat původní program i se slavnostním zahájením. Velmi se na něj těšíme a držíme si palce, aby už žádná nová covidová vlna nepřišla a my se mohli všichni společně potkat v Kladně v Lampionu.
Začali jsme hrát pro veřejnost hned druhý den po rozvolnění
Petr Hašek, Malé divadlo
Jaká je situace ve vašem divadle po roce naprosto nestandardního provozu? Byla vůbec v dané situaci možná nějaká kontinuální umělecká činnost?
Jsem až překvapen, jak jsme se s déle trvající pandemii a nemožností hrát před živým divákem vypořádali. Přikládám to tomu, že už to pro nás nebyl takový šok a ve společnosti již nepřevládal strach z nemoci, ale nutný respekt. Proto jsme se začali přizpůsobovat nastaveným podmínkám a hledali jsme tvůrčí cesty, jak se dostat k našim divákům a zůstat s nimi v kontaktu. Výsledkem se stala velmi živá a tvůrčí atmosféra, kdy se do covidových nadstavbových projektů invenčně a s velkou chutí zapojovalo celé divadlo. Kromě nově vznikajících inscenací v rámci již předem naplánované tradiční sezóny jsme se rozhodli pro realizaci řady menších projektů, svojí formou se přizpůsobující daným omezením, ale s okamžitým dopadem na našeho diváka. Myslím, že díky tomu se nám podařilo udržet soubor Malého divadla ve velmi dobré kondici a ubránit ho tak frustraci z nemožnosti plnohodnotně vykonávat svoji činnost.
Co všechno jste tedy připravili?
Na začátku sezóny jsme ještě stihli před diváky uvést první regulérní premiéru sezóny – Karkulka vrací úder -, ale hned po ní přišlo uzavření divadel pro veřejnost. Proto jsme ihned začali přemýšlet o náhradním programu pro naše diváky nejen on-linovém, ale i analogovém. Do vývoje covidových projektů se tvůrčím způsobem zapojil téměř celý (nejen) umělecký soubor – přemýšleli, vymýšleli a sbírali jsme možnosti a nápady, jakým způsobem tvořit v daných podmínkách divadlo. Postupně tak pro naše diváky na našem webu vznikla platforma audio výstupů Malé divadlo do uší. V rámci této sekce jsme např. vytvořili dva interaktivní podcasty (auto teatro) pro dva hráče se sluchátky – Robot a drak, Kapr a sněhulák, které pro naše divadlo na objednávku napsal David Košťák. V rámci on-line adventních kalendářů Jihočeského divadla jsem nahráli audio dramatizaci knihy Terezie Radoměřské Vánoce pro Kočku – celkem 24 epizod. Ke každému dílu vždy vyšla jedna ilustrace figurky z vánočního betléma, kterou si každý den posluchači mohli vystřihnout a do Vánoc si tak sestavit betlém vlastní. Tato audio kniha s tvorbou vlastního betléma se setkala s velkým ohlasem, proto ji budeme vracet i v příští sezóně a zároveň k ní budeme i vydávat tištěný betlém výtvarnice Jitky Nejedlé.
Čím jste pokračovali v novém roce?
Spustili jsme tříměsíční projekt Velké putování s Malým divadlem. Jednalo se o vznik tří desítek audio legend z jihočeského regionu, deset video spotů – tipů na výlet za jednou z legend jihočeského kraje, každý video spot byl koncipován úplně v jiné formě (němá groteska, cestopis, horor, pohádka, reportáž apod.), ale základní rámec zůstával stejný: vždy některá postava z repertoáru Malého divadla vyrazila na výlet. Tato videa představila nejen kompletní herecký soubor MD, ale zároveň sloužila jako návod pro hledání „kešek“ Malého divadla s ukrytými legendami vázajícími se přímo k danému místu, kde se „keška“ nalézá. Tato výletová hra za legendárními místy jižních Čech zůstává v platnosti po celé léto, kdy nám diváci mohou posílat na speciálně vydaných pohlednicích pozdravy z navštívených míst a soutěžit tak o lístky na Otáčivé hlediště.
Dalšími on-line aktivitami byly: kolekce velmi oblíbených hudebních klipů – Písně proti trudomyslnosti, pravidelná Noc s Andersenem ve spolupráci s Ateliérem 3D – jednalo se o živý stream četby textů H. CH. Andersena s písněmi kapely Malého divadla a živý chat přímo s pohádkovým autorem. Jednalo se o interaktivní večer, kdy si diváci mohli vybrat, jakou pohádku či píseň si chtějí poslechnout na dobrou noc. Večer živě sledovalo kolem 300 diváků.
Zapojili jste se nějak i do pomoci pedagogům zápolícím s distanční výukou?
Ano. Velký zájem pedagogů nejen jihočeského regionu vzbudil náš příspěvek k distanční výuce na základních školách. Připravili jsem dvě vyučovací on-line hodiny výchov, na které v rámci distančních výuk už nezbýval čas, a to výchovy hudební a tělesné. Hravá výuka probíhala vždy pro jednu školní skupinu, byla vedena divadelně-vzdělávací formou skupinou pěti našich herců pod vedením zkušené lektorky Michaely Váňové skrze komunikační platformu Zoom. Tento projekt s názvem V.S.U.V.K.A. jsme díky vysokému zájmu uváděli každý pracovní den dvakrát více než měsíc.
To je úctyhodný výčet.
Ale není zdaleka kompletní. Díky omezení provozu našeho divadla po dobu pandemie jsme také získali prostor pro založení divadelní kapely, o které jsme již dlouho uvažovali. Zároveň aby se kapela i přes daná omezení mohla předvést divákům, pořídili jsme si ojetý obytný vůz značky Mercedes, upravili interiér, nazvučili, nasvítili a vytvořili z něj tzv. pojízdný Džubox JeDe. Aby v době pandemických restrikcí nedocházelo k živému kontaktu s divákem na ulici, byla živá kapela uzavřená v autě, vně dodávky byl umístěn interaktivní panel se seznamem písní a vhozením jakékoliv mince a vybráním písně kapela začala hrát. Živý jukebox na českobudějovickém náměstí zejména v předvánočním čase potěšil řadu kolemjdoucích, zvyklých na živé náměstí v době adventních trhů v této sezóně zrušených. S kapelou Malého divadla jsme ještě vystoupili i v jedné z výloh historického centra Českých Budějovic a připojili se tak k výzvě #kulturunezstavíš.
V adventním čase jsme také uspořádali na jedné ze střech českobudějovického historického centra koncertní provedení naší kultovní vánoční inscenace Ježíšek Superstar a hráli tak pouze po procházející publikum. Pro jihočeskou regionální televizi jsme pak vytvořili sestřih záznamu tohoto koncertu pro jejich sváteční vysílání. Původně jsme si mysleli, že už sílu ani invenci pro podobné aktivity nenajdeme, ale neustále se prodlužující pandemie nás přiměla pokračovat a neustávat v hledání nových cest, jak se dostat k našemu divákovi a zkusit ho „léčit divadlem“.
Zvládli jste v tomhle kalupu připravit i nějaké repertoárové novinky?
Ano, nazkoušeli jsme dvě regulérní inscenace dle původně zamýšleného dramplánu na tuto sezónu. Tyto dvě inscenace, tedy Devatero pohádek a Jak se směje zubatá na svoji premiéru teprve čekají hned v úvodu nové sezóny. Třetí inscenace Maryša: Příběh vraha v režii Janka Lesáka, která se v době uzavřených divadel také připravovala, již měla štěstí. Jelikož se jedná o inscenaci plenérovou a pro omezený počet diváků, její premiéru jsme mohli uvést hned v první vlně květnového uvolnění. Byli jsem jedno z prvních divadel, které začalo hrát pro veřejnost hned druhý den po rozvolnění pandemických opatření v kulturním sektoru.
Chystáte od června hrát a případně kompenzovat divákům nerealizovanou divadelní sezónu v létě? Uskuteční se letos například premiéra té dlouho avizované inscenace Petra Formana připravené pro Otáčivé hlediště?
My jsme vlastně nikdy nepřestali počítat s variantou, že začneme hrát ihned, jakmile to situace a rozvolnění opatření umožní. Jihočeské divadlo i v průběhu „normální“ sezóny počítá s hraním v letních měsících, zejména před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově, ale i mimo něj. Nyní již víme, že letní sezóna před Otáčivým hledištěm proběhne. Původně v loňském roce plánovaná premiéra nejnákladnější inscenace v dějinách Malého divadla, Muž Dvojhvězdy v režii Petra Formana, se uskuteční a v červnu zahájí letní sezónu Jihočeského divadla v Českém Krumlově. V druhé půli léta pak na točně uvedeme naši druhou největší inscenaci Ztracený svět s unikátními loutkami dinosaurů. V letošním roce náš soubor čeká zatím jedna z nejnáročnějších letních sezón, kdy v průběhu třech měsíců uvedeme v Krumlově 34 repríz dvou náročných titulů, a ještě máme v plánu několik uvedení plenérové inscenace odehrávající se u táboráku – Maryša: Příběh vraha.
V loňské anketě jsem se ptala také na hrozbu velkého ekonomického propadu a celkem pochopitelně se ještě nikdo neodvážil spekulovat, co v tomto ohledu nová sezóna přinese. Jak to tedy s vaší ekonomickou situací vypadá dnes?
Toto je spíše otázka na ředitele Jihočeského divadla Lukáše Průdka, ale prozatím bych nazval ze svého pohledu naši ekonomickou situaci konsolidovanou. Náš zřizovatel (Magistrát města České Budějovice) ponechal finanční příspěvek divadlu v obdobné výši jako v loňském roce, zásadním zdrojem financí pro Jihočeské divadlo je pak úspěšná letní sezóna před Otáčivým hledištěm, takže doufejme, že proběhne bez jakýchkoliv omezení (nejen epidemiologických, ale i meteorologických). Přesto se trochu obáváme, že ekonomický pokles se teprve může projevit v budoucích letech.
Jsme připraveni zahájit v září normální provoz
Jiří Krása, Divadlo rozmanitostí
Jaká je situace ve vašem divadle po roce naprosto nestandardního provozu? Podařilo se vám nějakým způsobem adaptovat se na velmi limitující podmínky v období pandemie?
Divadlo Rozmanitostí v tomto období zastihl nejen koronavirus, ale ještě výměna vedení divadla. Část souboru ohlásila odchod a musel se upravit i dramaturgický plán. Zasáhla nás tedy nejen krize v podobě zavřeného divadla, ale i doplnění souboru a získání nových inscenátorů. Vše se ustálo a my jsme v tuto chvíli připraveni začít v září normální provoz, dovolí-li to situace.
Ve vzduchu stále visí otázka, jestli se vůbec do konce sezóny divadla otevřou. Vyplatí se vám vůbec hrát při kapacitě snížené na polovic?
Provoz divadla byl nastaven tak, abychom mohli během čtrnácti dnů začít hrát, budou-li k tomu podmínky. V tuto chvíli jsou připravena představení na červen na venkovní scéně na hradě Hněvíně. Otázkou je, zda se uskuteční i dopolední představení, nebo jen odpolední pro rodiče s dětmi. Situace je složitá v tom, že školám není doporučeno vykonávat mimoškolní činnost a my jsem divadlo, které je z 80 % závislé na dopoledních představeních.
Řada souborů i v pandemii pracovala na nových inscenacích – některá divadla je premiérovala online, jiná s nimi počkala na příhodnější epidemiologickou situaci. Jakou strategii jste zvolili vy?
Nazkoušeli jsme během roku tři tituly s tím, že inscenátorům bylo zadáno, že inscenace bude možné hrát jak venku, tak uvnitř.
Měli jste v sérii lockdownů, neustálých omezení i zmiňovaných interních organizačních komplikacích sílu na nějaké nadstavbové aktivity pro své diváky?
Nová vánoční pohádka byla natočena pro našeho zřizovatele a byla vysílána přes Vánoce. Byla natočena četba pro děti a jedna inscenace, Takt a Tón, byla nazkoušena a zároveň natočena jako krátký film. Bylo uskutečněno několik projektových dnů v základních školách. Ovšem vzhledem k tomu, jak se celá záležitost vleče, opadá i nadšení z těchto, řekněme přidružených, aktivit. Dokonce si myslím, že po tak dlouhé době opadá i zájem diváků, kteří už se těší do divadla.
V loňské anketě jsem se ptala také ekonomický propad. Jak to tedy s vaší ekonomickou situací vypadá dnes?
Náš zřizovatel se zachoval velice hezky a nijak provoz divadla neomezil, za což mu patří velký dík. Trochu se bojím toho, co nás čeká od září. Jak jsem říkal na začátku, naše divadlo je silně závislé na dopoledním publiku a nejsem si jistý, že školy a školky budou divadlo navštěvovat v takové míře jako dřív, nehledě na to, že podle současných prognóz bude i na podzim návštěva divadla omezená na 80 % kapacity sálu.
Významně jsme posílili svou schopnost vydávat se do neprobádaných vod
Petra Zichová, Divadlo Minor
Jaká je situace ve vašem divadle po roce naprosto nestandardního provozu?
Minor se samozřejmě adaptoval: přiměřeně jednotlivým fázím pandemie. Kontinuální umělecká činnost se zachovala na úrovni příprav nových inscenací, kdy se podařilo nazkoušet celkem pět inscenací, z nichž dvě měly na přelomu září a října 2020 i řádnou premiéru. Trefili jsme se naštěstí do krátkého období, kdy bylo možné hrát pro diváky, byť v rouškách. Dále jsme se věnovali rozvíjení nové on-line platformy Televize Minor, kterou hodláme nadále rozvíjet. Část období zavřených divadel jsme využili pro natáčení portrétů herců či minorského večerníčku.
Vyplatí se vám do konce sezóny hrát při kapacitě sálů snížené na polovic?
Podobně jako před rokem jsme na červen naplánovali několik představení, ale divadelní sezóna pro rodiče s dětmi končí víceméně v dubnu, to je dáno počasím. Zároveň není možné hrát školní představení, nyní se zahajuje předprodej na podzim. Žádné masívní hraní v létě neplánujeme, protože je to zkrátka neefektivní. Na konci srpna budeme hrát inscenaci Zá-to-pek! v šapitó Azyl78, což je docela velká akce. Jinak se chystáme na podzim, že budeme hrát o to více – v době, kdy je po divadle poptávka. Jistou letní kompenzací pro diváky je také naše celkem bohatá nabídka nedivadelních aktivit – především outdoorové hry.
Řada souborů pracovala, pokud to šlo, na nových inscenacích a buď je premiérovala online, nebo premiéru odložila na příhodnější čas. Jakou strategii jste zvolili vy?
Podmínky pro zkoušení byli paradoxně příznivé – byl klid a soustředění na tvorbu, byť jsme samozřejmě museli stále testovat a pracovat v izolovaných skupinách. Tři nové inscenace budou mít premiéru na podzim čili čekáme na tradiční provoz.
Už jste zmiňovala, že jste se věnovali i nadstavbovým nedivadelním aktivitám. Které konkrétně to byly?
Ano, jak už jsem zmínila, průzkumu v online oblasti jsme se docela věnovali. Streamování přestavení pro děti se nám nijak neosvědčilo, proto jsme se vydali jiným směrem. Výsledkem je VOD platforma Televize Minor, od níž si slibujeme, že bude nabízet alternativní minorský program, ovšem ve filmové podobě. Filmy, které jsou v současné době ke zhlédnutí, pochází z různých ateliérů věnujících se animaci – z pražské FAMU či UMPRUM, Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, Střední umělecké školy v Ostravě, Západočeské univerzity v Plzni, VŠMU v Bratislavě a nezávislých filmových produkcí. Výhledově budou přidávány také studentské filmy ze zahraničí. U jednotlivých filmů naleznete i medailony jednotlivých tvůrců, někteří z nich jsou dnes již renomovaní umělci, o to je zajímavější zhlédnout jejich ranou tvorbu. Zároveň vznikají i původní minorské audiovizuální pořady, dokonce i počítačové hry…
V loňské anketě jsem se ptala také na finanční trable kulturního sektoru. Jak to tedy s vaší ekonomickou situací vypadá dnes?
Ekonomickou situaci divadla balancujeme díky vstřícnosti zřizovatele hl. města Prahy zatím zdárně a co bude následovat, to se zkrátka uvidí. Za ten rok jsme si významně posílili schopnost adaptovat se na novou situaci a vydávat se do neprobádaných vod, což je momentálně celoplanetární jev, že, co k tomu dodat…
Nemůžeme se dočkat, až budeme hrát!
Denisa Kirschnerová, Divadlo Spejbla a Hurvínka
Jaká byla a je situace ve vašem divadle po mimořádném pandemickém roce? Byla vůbec možná nějaká kontinuální umělecká činnost?
Když se za tímto nevypočitatelným obdobím ohlédnu, covidový rok byl také rokem 100. narozenin pana Spejbla a mám radost, že se nám navzdory situaci podařilo realizovat, co jsme měli v plánu, uvedli jsme připravené premiéry, některé projekty zase včas zrušili a vyhnuli se tak zmarněným nákladům. Situace si od nás žádala především v jádru nedivadelní aktivity – online projekty (Mall.tv, Dramox, outdoorové zážitkové hry jako Člobrdění s Hurvínkem, podcastové vysílání, zřídili jsme i radio stanici, četli pohádky, natočili jsme dvanáctidílný seriál Hurvínkova nedělní chvilka pandemie a snažili se tak o stálý kontakt s divákem, tak jako všichni. Měli jsme notnou dávku štěstí, že se nám premiéry podařilo naplánovat na dobu, kdy vždy docházelo k rozvolnění karanténních opatření. Jsem vděčná svým kolegům, že byli schopni a ochotni pružně se přizpůsobit dané situaci – šít roušky, vymýšlet a připravovat online přenosy a alternativní program, nazkoušet premiéry a připravit i několik outdoorových tras a v neposlední řadě také nepanikařit. Mnohé situace, které mohly končit kriticky, přinesly i nové možnosti spolupráce a nové aktivity. Samozřejmě se ale nemůžeme dočkat, až budeme především hrát!
Ve vzduchu stále visí otázka, jestli se vůbec do konce sezóny divadla otevřou. Vyplatí se vám hrát při kapacitě snížené na polovic? Chystáte se kompenzovat divákům nerealizovanou divadelní sezónu v létě?
Pokusíme se hrát na vlastní scéně, a to hned první víkend v červnu. Dále nás čeká premiéra situační komedie pro děti od čtyř let Hurvínek a nezvaný host, kterou uvedeme ve spolupráci s Planetáriem na jejich letní terase. Zde odehrajme i dalších pět představení, společně jsme připravili také Den dětí. Od 19. června do 5. září nás čeká letní scéna v zahradě hotelu International, kde uvedeme přes šedesát představení nejen pro děti, ale i pro dospělé.
Už jste se zmínila, že s načasováním nových premiér jste měli docela štěstí…
Ano, letošní novinku pro děti Mikiho Kirschnera a Jany Kubíčkové – situační komedii Hurvínek a nezvaný host uvedeme slavnostně off-line před diváky a bude k vidění i přes léto. Spíš teď vymýšlíme možnosti, jak naložit s případně zhoršenou pandemickou situací letos na podzim.
Česká divadla zareagovala v loňském roce na nečekanou situaci různými nadstavbovými aktivitami nad rámec divadelního hraní. Měli jste na něco podobného po roce ještě vůbec dost sil?
Jak jsem zmínila už připravujeme alternativy pro letošní podzim. Sílu spíš mít musíme, moc na vybranou nemáme. A věřím, že i když se tyto alternativní způsoby kontaktu s divákem stanou trvalejší součástí naší vzájemné komunikace, těšíme se, až se onlinů a outdoorů z větší části zbavíme a budeme především hrát.
V loňské anketě jsem se ptala také na hrozbu velkého ekonomického propadu a pochopitelně se ještě nikdo neodvážil hádat, co bude a nebude. Jak to tedy s vaší ekonomickou situací vypadá dnes?
Díky podpoře našeho zřizovatele Magistrátu hl. m. Prahy a pružnosti ekonomického oddělení jsme mohli vkročit do roku 2021 ještě s krytými zády i když rozpočet na rok 2021 byl snížen o 10 %. Horší je, že se ani na jaře hrát nemohlo. Věříme, že chybějící jarní provoz doženeme díky letní scéně a pevně doufáme, že na podzim bude situace v divadlech standardnější. Počítáme ale s tím, pokud tedy pandemie opět nezasáhne, že zájem škol bude i tak ovlivněn současnou situací a je nám jasné, že letní scéna bude potřebná i příští léto a je otázkou, zda nás nečeká další snižování rozpočtu i v příštím roce 2022.
Věřím, že i pro publikum to bude radostné „shledání po roce“
Jan Cimr, Divadlo Polárka
Jaká je situace ve vašem divadle na konci velmi neobvyklé sezóny? Bylo možné kontinuálně pracovat?
Obecně by se asi dalo říct, že oproti první jarní vlně, kterou z našeho pohledu charakterizovalo dost hektické a dramaturgicky ne úplně uspořádané hledání nových formátů a všeobecná improvizace, fungujeme od podzimní uzávěry o něco systematičtěji a s dlouhodobějším výhledem, tj. bez upínání se na brzké otevření divadel veřejnosti. V tomto smyslu by asi bylo možné mluvit o adaptaci, kdy nově vznikající formáty nemají za cíl suplovat/nahrazovat regulérní divadelní činnost nebo „pouze“ udržet kontakt s diváky do doby otevření, ale mají ambici obstát jako autonomní umělecká díla, byť vznikající za specifických podmínek.
Kontinuální umělecká činnost možná byla, ale spíš podle mého názoru šlo o hledání míry mezi „starým“ a „novým“ tak, aby se na jedné straně neztratila kontinuita samotné divadelní tvorby, která je ale možná jen do šuplíku – protože zaměřit se pouze na ni by znamenalo obrovskou míru frustrace a jisté odtržení od reality – a na straně druhé aby divadlo dokázalo živě reagovat na současnou situaci po formální i obsahové stránce a zároveň neztratilo kontakt s podstatou své práce, k níž se nepochybně vrátí.
Budete do konce sezóny hrát i při kapacitě snížené na polovic?
Na možnost hrát v každém případě zareagujeme, ale plán představení na červen nasazujeme i s ohledem na loňskou zkušenost, tedy opatrně. U divadel pro děti je myslím situace specifická tím, že v první řadě prakticky nelze počítat se školními návštěvami a zároveň souběh letního počasí a otevření celé řady dalších aktivit divadelní činnosti v červnu příliš nenahrává. Počítáme s nasazením představení pro veřejnost, zčásti jsme schopni hrát i v exteriéru, kde budou podmínky podle všeho volnější a zároveň to může být pro diváky pocitově komfortnější a bezpečnější. Po finanční stránce se hraní divadla tak nějak z podstaty nevyplácí, nicméně i omezené množství živých produkcí může být obrovskou psychologickou vzpruhou pro soubor a věřím že i pro publikum to bude radostné „shledání po roce“.
V létě jako některá divadla ovšem hrát neplánujeme, jednak protože cílová skupina bude nejspíš na táborech a dovolených, jednak proto, že nikdo z herců a dalších zaměstnanců divadla neměl během sezóny nějaké nadstandardní volno – mnohdy naopak – a bylo by nefér připravit je v červenci o divadelní prázdniny. V srpnu už se plánujeme věnovat zkoušení a obnovování inscenací.
Některá divadla premiérovala své novinky online, jiná je schovávala po dozkoušení do zmiňovaného „šuplíku“. Jaký postup jste zvolili vy?
Asi nelze odpovědět úplně jednotně, protože situace se během roku velmi dynamicky vyvíjela. Premiéru inscenace Proces jsme na konci října 2020 streamovali online, další „šuplíkovou“ premiéru jsme pak měli až v březnu, kdy jsme se naopak přiklonili k tomu nechat ji až na dobu živého hraní. Obecně jsme ale zkoušení inscenací do zásoby velmi radikálně omezili. Vedly k tomu jednak rozpočtové důvody (výpadek financí je velmi znatelný), někdy okolnosti (například pro hostující inscenační týmy s malými dětmi bylo velkou komplikací uzavření okresů a školek; svoji roly sehrály také opakované karantény v souboru atd.). Primárně jsme se ale nejpozději od listopadu 2020 zaměřili na specifické aktivity a projekty, které by bylo možné realizovat za daných okolností a které by v ideálním případě i dramaturgicky reagovaly na společenskou situaci.
Dalo by se snad dokonce říct, že jsme z těchto „nadstavbových aktivit“ vytvořili páteřní linku dramaturgie letošní sezóny. Tím nejzásadnějším projektem je nejspíš dílna divadla fórum, určená druhým stupňům ZŠ a realizovaná v rámci jejich distanční výuky, která se věnuje právě specifickým problémům dětí s touto formou sociálního odloučení a jejich možnostem vyrovnat se s nastalou situací. Samozřejmě se ale ryze lidsky neustále upínáme k možnosti živého hraní.
Jak to tedy s vaší ekonomickou situací vypadá? Už jste naznačil, že situace není příznivá.
Divadlu Polárka na rozdíl od mnoha dalších institucí nekrátil zřizovatel provozní příspěvek pro rok 2021. Na druhé straně jsme se nevešli do žádného ze záchranných balíčků Ministerstva kultury a výpadek v příjmech ze vstupného už začíná být citelný. Nemuselo naštěstí dojít k propouštění zaměstnanců, což je z našeho pohledu skutečně až ta poslední možnost (i vzhledem k dlouhodobému podstavu na většině pozic v divadle), nicméně prošel značnou redukcí plán premiér, značně se omezily provozní výdaje až do míry, kdy se prakticky jen opravují/zachraňují věci a technologie v terminálním stádiu rozkladu atp. Problémem je také omezení či zrušení řady dotačních programů například ze strany kraje, ze kterých jsme financovali některé své aktivity a musíme je rušit, realizovat v omezené míře nebo pro ně hledat alternativní zdroje financí.
Z dlouhodobého hlediska bude zásadní a v tuto chvíli těžko predikovat, jak rychle a v jaké míře se budou do divadel vracet diváci. Zejména to může být problematické u škol, které mají za sebou rok distanční výuky a bylo by logické, kdyby se na podzim do divadel úplně nehrnuly.
Čas, který se nám naskytl, jsme využili ke změnám uvnitř
Pavel Hubička, Divadlo Radost
Jaká je situace ve vašem divadle po roce naprosto mimořádného provozu-neprovozu?
Adaptace divadel na podmínky, které se mění téměř každý týden, je možná jen do určité míry. Divadlo má svůj rytmus, který nelze měnit ad hoc po každém novém vládním nařízení. Přesto si myslím, že se nám daří zajímavá a kontinuální umělecká činnost. Paradoxně tím, že jsme dosud byli nuceni provozovat divadlo bez diváků, se nám uvolnil větší časový prostor pro přípravu nových premiér. Mohli jsme zkoušet déle a v celodenních časových blocích. Takový komfort bychom si při standardním provozním rytmu nemohli dovolit. Problémem je scházející reflexe publika na nově vzniklé inscenace. Myslím, že ve chvíli, kdy se setkáme s diváky, nás čekají intenzivní korektury toho, co jsme v tomto zvláštním mezičase vytvořili.
Čas, který se nám naskytl jsme využili ke změnám uvnitř, které by zřejmě jinak probíhaly mnohem pozvolněji. Tvoříme novou vizuální identitu divadla, rozjíždíme lektorské programy pro děti, digitalizujeme fermany a organizační provoz divadla.
Do konce sezóny se divadla přece jen otevřou. Vyplatí se vám ovšem hrát při kapacitě snížené na polovic?
Pro nás je v tuto chvíli myslitelný pouze provoz na naší velké scéně a venkovním amfiteátru. Rozjezd bude pro nás složitý zejména s ohledem na fakt, že většinu našich diváků tvoří organizované školní publikum, na které budeme muset nepochybně ještě několik měsíců počkat. Prozatím se pozvolna probouzí zájem předškolních zařízení. Situaci nám neusnadňují neustále proměnlivá pravidla týkající se testování diváků. Na léto aktuálně připravujeme plenérovou premiéru Hamlet on the Road ve formě kočovného vozu, s nímž budeme hrát v různých exteriérových lokacích Brna. V prostorách divadla začínáme první inscenace pro veřejnost v červnu a pravidelnější provoz od srpna.
Ještě se vrátím k novým titulům v repertoáru – některá divadla je premiérovala online, některá je schovávala na příhodnější epidemiologickou situaci. Jakou strategii jste zvolili vy?
Nejsem příliš příznivcem online inscenací. Dost pracnou postprodukcí lze sice dosáhnout zajímavého tvaru na hranici filmu a divadla, ale stále jej vnímám jako náhražku živého divadelního organismu. Takže raději schovávám inscenace do šuplíku. Na podzim bychom chtěli spustit festival premiér, na kterém budeme prezentovat vše, co u nás za poslední rok vzniklo.
Česká divadla zareagovala v loňském roce na nečekanou situaci různě. Někteří divadelníci zveřejňovali nahrávky inscenací, streamovali představení bez účasti publika, nahrávali pro děti četby knih, natáčeli videa podněcující dětskou kreativitu atp. Měli jste na podobné činnosti po roce ještě vůbec chuť a elán?
Obdobné aktivity u nás vznikaly a vznikají také, ale přiznám se, že po jistém čase z nich byla cítit únava. Rádi jsme se znovu vrátili ke klasické divadelní činnosti – tedy k přípravě nových inscenací a přezkušování těch starších. Vznikly nové premiéry s tvůrci, kteří dříve v Radosti – a někteří ani v Česku – dříve nepůsobili a jejich energie je pro soubor, pro mne i pro divadlo jako celek velmi oživující.
V loňské anketě jsem se ptala také na hrozbu velkého ekonomického propadu a celkem pochopitelně se ještě nikdo neodvážil spekulovat, co v tomto ohledu nová sezóna přinese. Jak to v tomto ohledu v Radosti vypadá?
Loňský rok hrozil velkým ekonomickým propadem. Do ztráty jsme se začali dostávat již na podzim po hromadném propadu objednávek ze škol. Záchranou pro nás byl příspěvek Ministerstva kultury a následně jeho kompenzační balíček. V současnosti se situace opakuje a čekáme, podobně jako ostatní divadla na výsledek letošního příspěvku. Bez něho by divadlo nebylo schopno ztrátu po půl roce přerušeného provozu z předpokládaných vlastních příjmů sanovat. Dřívější příjmy z doby předcovidové nás ještě dlouho nečekají, s ohledem na pozvolný rozjezd škol. Optimistický odhad návratu k předchozí návštěvnosti a tím i příjmům, nás odnáší až někam do roku příštího. Dobrou zprávou je přístup našeho zřizovatele, který nám poskytuje stabilní finanční podporu.
Adaptovali jsme se poměrně zdatně
Jarmila Hájková, Divadlo loutek
Podařilo se vám v divadle adaptovat se na nové, velmi limitující podmínky, které přinesl uplynulý rok?
Na novou dobu jsme se, myslím, adaptovali poměrně zdatně. Už od prosince jsme začali pravidelně každou neděli streamovat, takže naši diváci s námi mohli být „naživo“ alespoň touto cestou. Odezva diváků byla neuvěřitelná, obzvlášť v zimních měsících jsme měli každou neděli obrovskou sledovanost, díky které jsme si vytvořili úplně novou diváckou základnu, která výrazně přesahuje hranice našeho města i kraje. Ozývali se nám lidí opravdu z celé republiky a také mnoho krajanů ze zahraničí, z Kanady, Ameriky, Itálie, Švédska a ze spousty dalších zemí, což je úžasné. Kromě toho jsme nabízeli záznamy našich představení i školkám a školám, a především školky této možnosti rády využily a děti tak nemusely být celý rok ochuzeny o naše pohádky.
Zahájíte v Divadle loutek provoz nebo počkáte až na září?
Máme štěstí, že součástí našeho divadla je i venkovní amfiteátr, kde jsme hráli i v loňském červnu po rozvolnění, takže už máme praxi s omezenou kapacitou. Máme i připravené tituly, které můžeme na venkovní scéně divákům nabídnout. V našem divadle tak úplně neplatí divadelní prázdniny, protože každé léto probíhá od půlky července do půlky srpna oblíbená akce s názvem Pimprléto, kdy si zveme loutkáře z celé republiky, kteří pak hrají o víkendech také v našem amfiteátru. Takže diváci budou mít možnost se kulturně vyžít poměrně hojně.
Jakou strategii jste zvolili, co se týče zkoušení a uvádění nových repertoárových titulů?
Jak jsem již řekla, od prosince hrajeme pravidelně online a v tomto režimu jsme odpremiérovali celkem tři nové inscenace – Utíkej, myško, utíkej!, Pan Panpán a Jak byla vosa Marcelka ráda, že je. Do příští sezóny si přetahujeme jen Vánoční hru, která se měla zkoušet během podzimu, ale její přípravy bohužel narušily povinné karantény v našem souboru. Snad si novou vánoční pohádku i spolu s diváky užijeme o to víc v předvánočním čase.
Věnujete se v divadle ještě doprovodným nedivadelním aktivitám pro diváky, nebo už se soustředíte opravdu spíše na tvorbu nového repertoáru?
Tyto aktivity jsme pro diváky realizovali především v loňské jarní vlně. Naši herci četli pohádky, točili jsme video-dílny, pro diváky jsme připravovali různé kvízy apod. Na podzim jsme například vyslali do online světa loutkovou výzvu Loutky doma, kterou jsme motivovali rodiče ke kreativnímu tvoření s dětmi. Jakmile se rozběhly online streamy, zařadili jsme ještě jednu doplňkovou aktivitu – ke každému představení vytváří naši lektoři jednoduché pracovní listy, které si mohou doma rodiče vytisknout a s dětmi s nimi pracovat. To může ještě obohatit zážitek z představení.
V loňské anketě jsem se ptala také na hrozící ekonomický propad. Nastal, nebo je zatím situace konsolidovaná?
Ekonomická situace konsolidovaná není ani nemůže být, protože výpadek v tržbách z představení činí od počátku roku do konce května zhruba 1,5 mil Kč. Třebaže v červnu nabídneme představení našim stěžejním divákům (školky a školy) i veřejnosti, výpadek se samozřejmě navýší. V této chvíli očekáváme, jaká výše dotace v rámci podpory profesionálních divadel nám bude přiznána ministerstvem kultury.
Letos by se mělo uskutečnit Spectaculo Interesse. Jednoduchá otázka zní: bude?
Snažíme se připravovat, je to ale hodně složité.
Jsme připraveni hrát i o prázdninách
Lena Pešák, Divadlo Bajka
Své odpovědi shrnu do jediné: Loutková scéna Bajka začala sezónu 2020/2021 slavnostním otevřením Malé scény – svého nového scénického prostoru. V malém počtu a v rouškách jsme premiérou Čapkovy Velké policejní pohádky v režii Víta Bruknera přivítali hrstku diváků na nové scéně. Tímto ale náš bezprostřední kontakt s našimi příznivci skončil. Z důvodu koronavirových omezení jsme tedy začali vymýšlet, jak se s diváky setkat jiným způsobem. Jako dobrý nápad se nám jevila realizace pohádkového online seriálu pro děti. Vlastními silami jsme natočili sérii krátkých dílů odpremiérované pohádky a prezentovali ji online na Facebooku, YouTube a později také na Dramoxu – v divadle online. Poněvadž jsme dvojjazyčná loutková scéna a naše představení mají svou premiéru vždy v českém i polském jazyce, pohádkový seriál jsme natočili rovněž dvojjazyčně.
Poté jsme se vrhli na zpracování další pohádky, kterou jsme měli v repertoáru. Pinokia jsme natočili také dvojjazyčně a sdíleli online. Přišla také nabídka natočení Noemovy archy, inscenace ze sezóny 2015/2016, pro Studio Atmosféra LiftUp, které později prezentovali online.
Naši herci se také rozhodli pomoci těm, kteří strádají bez kontaktu se svými blízkými, a připojili se k projektu společnosti ADRA. Navštěvují klienty v domovech pro seniory se zvláštním režimem a prezentují jim umělecký program.
Jako idealisté jsme samozřejmě začali přemýšlet o jarní a letní sezóně, a způsobu, jak se nejrychleji dostat z okovů koronavirové stagnace. Usoudili jsme, že snad nejrychlejším způsobem, jak se setkat s diváky, bude realizace představení, které bychom mohli hrát venku. Připravujeme tedy veselou jarmareční pohádku Čert a Káča / Kasia i Diabeł na motivy pohádky Boženy Němcové. Chceme vyjíždět za dětmi, za diváky do zahrad škol, mateřských školek, na zámky, hrady, rádi zahrajeme na městských a vesnických slavnostech, jarmarcích, na táborech apod. A tak se pomyslně vracíme k našim začátkům a k tomu, jak Bajka fungovala po mnoho let, kdy vyjížděla za dětmi do škol a MŠ, kulturních zařízení a spolků vesnic a měst od Orlové až po Mosty u Jablunkova. Těšíme se na diváky a jsme připraveni hrát i o prázdninách. Do konce sezóny jsme upravili cenu představení tak, aby byla lákadlem v této nesnadné době. Chceme přispět k dobré náladě, potěšit a pomoct, být užiteční a inspirativní.
Pokud jde o ekonomickou situaci divadla, v letošním roce nám zřizovatel snížil příspěvek o 9 %, což v našem případě činí částku cca 6 000 000 Kč. Dále nám nepokryl navýšení odpisů v částce cca 1 400 000 Kč. Již teď jsme ve ztrátě a čekáme na výsledky programu státní podpory z Ministerstva kultury.
Budeme hrát, jak to jen půjde
Marek Bečka, Buchty a loutky
Jaká je situace ve vašem souboru? Byla vůbec v dané situaci možná kontinuální umělecká činnost?
Situace je výborná. Vymysleli jsme několik způsobů, jak se popasovat s nepříznivými podmínkami. Jednak jsme streamovali pro děti i dospělé a zabili jsme tím dvě mouchy jednou ranou. Lístky se, zvláště v zimě, dobře prodávaly a my jsme si skoro celý repertoár zopakovali. A pak jsme začali připravovat k oslavám třicátého výročí založení Buchet a loutek třicet výjevů, které na podzim vystavíme!
Budete hrát, i když je divácká kapacita zatím snížená na polovic?
Budeme hrát, jak to jen půjde, pro jakýkoli počet diváků…
Řada souborů pracovala na nových inscenacích – některá divadla je premiérovala online, některá s prvními uvedeními čekají na příhodnější epidemiologickou situaci. Jakou strategii jste zvolili vy?
Premiérovali jsme RUR on-line, ale také připravujeme na začátek září novou inscenaci Jak jsme vznikli aneb Hodný a zlý prezident. A ta bude, alespoň doufáme, už odehraná naživo.
Pokračovali jste i nadále v – řekněme – nadstavbových aktivitách?
Dávali jsme na Facebook krátká videa Kozlík vypravuje pohádky a ještě jsme, trochu pro dospělé, zkoušeli legrácky s Adamem a Evou.
V loňské anketě jsem se ptala také na ekonomickou situací. Jak to u vás vypadá po roce bez možnosti hrát po finanční stránce?
Propad jsme zaznamenali, podpory od státu si vážíme, zvláště vstřícný postoj hlavního města Prahy je chvályhodný!
Jsme připraveni hrát naplno, jak jen to situace dovolí
Pavel Štourač, Divadlo Continuo
Jaká je situace ve vašem divadle po roce naprosto nestandardního provozu? Podařilo se vám adaptovat se na nové, velmi limitující podmínky?
Ano, nějak se to podařilo. Ostatně co jiného zbývá? Asi díky tomu, že jsme stejně jako další nezávislá divadla zvyklí nefňukat a nevzdávat se, jsme zkrátka našli cestu, jak pokračovat. Díky mým uměleckým spolupracovníkům, týmu produkčních, kamarádů a podporovatelů pokračujeme, tvoříme a hledáme společně se všemi dalšími odpověď na otázku, jak dělat divadlo v této době a jak má vypadat, aby mělo smysl. V širším kontextu si pak myslím, že přes veškerá omezení si nemáme na co stěžovat. Vím o řadě lidí, kteří jsou na tom hůř a bojují daleko těžší boje. Stále můžeme svobodně pracovat, máme za to občas i nějaké peníze a záleží jen na nás, jak se s novou situací popereme.
Jednoduchá otázka: Budete do konce sezóny hrát?
24. května pro nás znamenal svátek, protože jsme po osmi měsících hráli naživo představení Hic Sunt Dracones před diváky festivalu Divadelní svět Brno v Divadle na Orlí. Samozřejmě jen pro 50 nebo 60 diváků, ale i tak to byl pro nás výjimečný zážitek. Jen pár dní na to jsme si ještě zahráli pod širým nebem na festivalu Nastevřeno v Plzni. Takže po několikaměsíčním půstu opravdu hostina.
Některá divadla je premiérují své novinky online, některá je po dozkoušení schovávají a čekají lepší časy. Jakou strategii jste zvolili vy?
Ono ani tak nejde o strategii, protože o té se bohužel za stále se měnících podmínek ze strany vlády vůbec nedá uvažovat. Vlastně jsme na jakékoli strategické plánování dávno rezignovali. V podstatě jen reagujeme a jsme připraveni hrát naplno, jak jen to situace dovolí. Největší problém je samozřejmě to, že vše, co bylo plánováno tak, aby se uskutečnilo během roku se postupně víc a víc koncentruje do měsíců, které letos zbývají, a ten prostor se stále zahušťuje. Takže inscenaci Hic Sunt Dracones, která měla premiéru loni v červnu, jsme doteď odehráli čtyřikrát. Chceme s ní jezdit, hrát ji a je o ni i zájem, jenže do toho už jsme nazkoušeli inscenaci novou, která se vlastně stala té předchozí konkurencí. V podobné situaci je samozřejmě většina divadel. Je tu dvojnásobek nových inscenací, jenže po uvolnění se nebude hrát dvakrát víc. Ten prostor není nafukovací a tolik nových projektů se zkrátka neuplatní.
Loni byl v divadlech evidentní obrovský nárůst doprovodných aktivit, jimiž se kompenzovala nemožnost živého hraní. Vytvářeli jste takový obsah i v letošní neobvyklé sezóně?
Kvůli omezením jsme našli velmi zajímavý způsob zprostředkování našich inscenací divákům. Nešli jsme cestou záznamů, nebo online přenosů, ale zkusili jsme spojit divadelní a filmové umění, resp. video art. Z inscenace Poledne vzniknul ve spolupráci s festivalem dokumentárního divadla Akcent a Divadlem Archa půlhodinový film, který kombinuje scény z divadelní inscenace, natočené filmovou kamerou v nedivadelním prostředí s dokumentární rovinou audio nahrávek pamětníků demonstrace osmi statečných proti okupaci Československa v roce 1968. Druhým projektem bylo spojení struktury inscenace Please Leave a Message s dynamickou kamerou ve společném projektu Divadla Continuo a Divadla Feste v Brně. Díky experimentálnímu a zároveň nesmírně citlivému přístupu kameramanů, kteří doslova tančili mezi našimi performery, vzniknul zajímavý výsledek, kdy divák má pocit, že je s tanečníky na scéně.
V loňské anketě jsem se ptala také na hrozbu velkého ekonomického propadu. Jak jste na tom?
Díky přístupu současného ministra kultury Lubomíra Zaorálka, a také díky dlouhodobé aktivitě řady lidí, zejména členů Asociace nezávislých divadel, ale i řady dalších, kteří se angažují v kulturní advokacii a trpělivě politikům vysvětlují potřeby nezávislého sektoru, většina nezávislých divadel i kulturních organizací tuto fázi koronavirové krize přežije. Velkorysá a široká finanční podpora nám umožnila konsolidovat veškeré ztráty, které vznikly ze zrušených nebo odložených hraní. Otázka samozřejmě je, co bude následovat, protože v širším kontextu nelze nevidět zadlužení státu, schodek rozpočtu a další nevábné ekonomické faktory. Myslím si, že ten zásadní boj nás teprve čeká. Ve smyslu obhájit potřebu vyšších výdajů na kulturu z veřejných financí i poté, kdy krize viditelně pomine, protože na konsolidaci a znovu nastartovaní řady kulturních aktivit bude potřeba stejné množství peněz jako na jejich záchranu.
Divadlo Continuo mimo mnohé jiné pravidelně pořádá letní sérii site-specific představení, která vzniknou na základě otevřené výzvy pro účastníky. Loni se podařilo zrealizovat Ostrovy. Uskuteční se podobný projekt i letos?
Loni se nám vlastně podařilo trefit do té krátké letní doby, kdy se dalo hrát a díky tomu mohl letní projekt proběhnout. Doufáme, že se nám podaří realizovat ho i letos. Je to totiž už jeho 25. ročník a bylo by přeci škoda, tohle malé jubileum neoslavit s diváky. Jsme pochopitelně skromnější a držíme se trochu víc při zemi než v předešlých letech. A to ať co se týče počtu účastníků, kdy normálně zveme až dvacet umělců a letos budeme pracovat pouze s desítkou vybraných spolupracovníků, tak ve výběru prostoru, kdy jsme se znovu rozhodli realizovat letní projekt přímo na Švestkovém dvoře, kvůli zjednodušení logistiky a menší technické náročnosti. Letošní projekt se bude jmenovat Pokoje a vzhledem k době, kterou nejde vnímat jinak než jako na hlavu postavenou, jsme se rozhodli otočit vše naruby a vybudovat v exteriéru dvora několik „pokojů“, jakýchsi intimních prostorů, obývaných performery, které budou mít diváci možnost navštívit, pobýt v nich, zabydlet se, dát si čaj, nebo jimi jen projít. Projekt se uskuteční od 27. července do 1. srpna a hrát se bude každý večer od 21 hodin.
Mrtví se stali jen čísly, lidský život byl degradován
Pavla Dombrovská, Divadlo Líšeň
Jak se podařilo Divadlu Líšeň přečkat neradostnou pandemickou dobu?
Na úvod bych ráda řekla, že jsme si opravdu nemysleli, že je pandemie jen otázkou jara 2020. Tak jak byl v podstatě naráz ukončen veškerý společenský život, stejně tak byl rázem v létě obnoven, jako by se nic nedělo. Jenomže ono se dělo, nákaza se přes léto nerušeně šířila. Pokud něco nechceme vidět, tak to nezmizí tím, že zavřeme oči. Přesto se přesně takto chovali „kompetentní“ vládní představitelé. Populisticky bagatelizovali covid jako „vychcípávající chřipečku“. Nedokázali využít solidarity a pocitu zodpovědnosti, které loni na jaře spontánně stmelily společnost, a svou neschopností přispěli ke zbytečné smrti několika desítek tisíc lidí. Musím přiznat, že covidová pandemie mne především zasahuje lidsky. Mrtví se stali jen čísly, lidský život byl degradován. S tímto traumatem se jako společnost budeme vyrovnávat ještě velmi dlouho.
Nás covidová pandemie nás zastihla uprostřed slibně rozjeté sezóny – na jaře 2020 jsme měli průměrně nasmlouvaných deset představení měsíčně po celé republice – a těšili jsme se na mezinárodní festival do Švýcarska, pak na Skupovu Plzeň, kam byla nominována naše inscenace Spoutaný trávou, a vůbec nabitý program do konce roku. Samozřejmě, že to pro nás byla čára přes rozpočet, obrazně i doslova, museli jsme se s tím nějak vyrovnat. A není to nic proti tomu, co zažívali lidé umírající náhle, v osamění, bez možnosti se rozloučit, proti tomu, čím si musely projít jejich rodiny i mnohdy bezradní a zoufalí zdravotníci pracující na pokraji psychických i fyzických sil.
Byla pro vás v dané situaci vůbec možná kontinuální umělecká činnost?
Jako malý nezávislý soubor nás rušení akcí zasáhlo méně než velká kamenná divadla s mnoha zaměstnanci. Díky programům na podporu umělců a OSVČ z města i ministerstva mohli stálí členové Divadla Líšeň pokračovat v práci. Poděkování si zaslouží Asociace nezávislých divadel, jejíž vedení komunikovalo s ministrem kultury, a jejímž prostřednictvím vyjednané podmínky umožnily mnoha umělcům a souborům kontinuální práci. Ono ani ze dne na den provoz divadla zastavit nejde. Největší objem činnosti se neodehrává tam, kde je to vidět – tedy na jevišti, ale v zákulisí – v kanceláři, dílně a zkušebně.
Nám se uvolnil prostor pro práci, kterou jsme dlouhodobě odsouvali – pustili jsme se do oprav rekvizit, vylepšili jsme web divadla, začali třídit archiv… Během dlouhých zimních měsíců jsem konečně našla čas a díky zvukařské podpoře technického ředitele divadla Luďka Vémoly jsem nahrála své písně mapující můj vnitřní život posledního čtvrtstoletí. Můžete si mně pustit na Bandzone či si mě objednat jako „doprovodný program“ k některé z našich inscenací.
Ovšem ani hraní představení nás úplně neminulo. Jenom jsme si museli zvyknout na zcela novou situaci – místo pro publikum v sále jsme hráli pro objektiv kamer. Kromě streamu z Káznice na Cejlu, jsme v Praze zahajovali představeními Sávitrí a Spoutaný trávou festival Prague Fringe Reimagined. Program festivalu sdílely spřátelené Fringe festivaly, kterých je po světě 250, představení živě přenášela také Česká centra. Díky tomu festival viděli diváci z padesáti zemí světa, včetně Austrálie, Velké Británie, USA, Indie, Izraele, Filipín, Finska, Švédska, Brazílie a dalších. Po představení nám najednou psali komentáře lidé z celého světa, to byla úplně nová zkušenost! Obě inscenace jsou také v roce 2021 součástí programu Echoes of Prague Fringe Reimagined a bude možné si je pustit v rámci nabídky streamovací služby Dramox.
A především nám pandemická uzávěra přinesla nebývale soustředěné zkoušení nové inscenace Zpověď bachaře, která bude vytažena „z šuplíku“ 10. června. Naše inscenace vznikají dlouho a pak je i dlouho hrajeme, některé dosahují i několika set repríz. Naše inscenace s politickou tematikou se v důsledku současné politické situace bohužel spíše aktualizují, než že by zastarávaly. I naše nová inscenace Zpověď bachaře v šuplíku rozhodně neokorala. Streamovat jsme ji nechtěli, protože potřebujeme zpětnou vazbu publika. Každá naše divadelní novinka tímto musí projít a často naše hry ještě krystalizují dlouho po premiéře, ovlivňovány právě reakcemi diváků.
Bachařem také zahajujeme širší projekt s názvem Provokující divadlo, který bude obsahovat uvádění našich inscenací s lidskoprávní tematikou doprovázených řadou besed s pamětníky, žurnalisty a politology. Zpověď bachaře je inspirována osudy lidí z časů nejhorší totality, kterou naše země zažila – z období justičních inscenovaných procesů zákulisně řízených sovětskými poradci, které vrcholilo v 50. letech. Domníváme se, že naše společnost se s touto dobou dostatečně nevyrovnala, stále se potýkáme s vlivem agresivních nedemokratických režimů na českou politiku. Téma hry pro nás také rezonuje se současnou „karanténní“ debatou, v níž zaznívají hlasy srovnávající covidová omezení (která jsou bez ohledu na veškerý chaos provázející jejich organizaci zavedena kvůli ochraně toho nejcennějšího, co máme, tedy lidského života) s nesvobodou a totalitou. Je dobré si připomenout, jak skutečná nesvoboda vypadá a s jak brutálními nástroji umí zacházet.
Budete s vlnou rozvolňování hrát a chystáte se případně kompenzovat divákům nerealizovanou divadelní sezónu v létě?
Právě jsme v situaci, kdy už máme několik veřejných produkcí za sebou. Odehráli jsme Jezevce na borovici, japonsko-líšeňskou frašku o prožitku z hrůzy, kterou si s námi zahrál náš syn v roli opilého vesničana. Což je zcela po smyslu japonské tradice rodového divadla. A možná k zahájení Štěpánovy herecké kariéry také přispěl covid. Prostě jsme zavření všichni pěkně doma vytěžili naše rodinné zdroje.
Co se týká „divadelní sezóny“, tak pro nás stejně jako loni v podstatě vrcholí v létě. Čeká nás hostování na akcích a festivalech po celé republice.
Měli jste ještě vůbec sílu vytvářet náhradní programy pro diváky, které by nahrazovaly nemožnost regulérního hraní?
Tyto věci jsme dělali přes zimu. Nyní se již soustředíme na to, co nás čeká – od června zahajujeme v Líšni výstavu loutek a masek, která potrvá do konce prázdnin. Chystáme premiéru. Rozjíždíme projekt Divadlo provokující. Plánujeme veřejná představení během léta a snad i podzimu…
V loňské anketě jsem se ptala také na hrozbu velkého ekonomického propadu a celkem pochopitelně se ještě nikdo neodvážil spekulovat, co v tomto ohledu nová sezóna přinese. Jak to tedy s vaší ekonomickou situací vypadá dnes? Je zatím konsolidovaná, nebo už jste pokles a ztráty zaznamenali?
Loni na jaře jsme podali žádost o grant z Norských fondů na projekt Provokující divadlo, který zahrnuje uvádění našich angažovaných inscenací – Hygiena krve, Putin lyžuje i nová inscenace Zpověď bachaře. V další fázi projektu dojde i k obnovení Paramisy, kterou realizujeme s romskými umělci, a také ke spolupráci se zahraničními partnery. Přes všechna covidová zdržení nyní tento projekt zahajujeme. Obnáší to spoustu práce, ale také finanční jistotu pro naše divadlo minimálně na příští dva roky.
Do rozvolnění vstupujeme s novými inscenacemi
Peter Varga, Lokvar
Jaká je situace ve vašem divadle po sezóně, která de facto neproběhla? Adaptovali jste se na nové podmínky pomocí záznamové techniky?
Vědomě jsme do online prostoru nevstoupili. Jako soubor bez dotací jsme si to ani nemohli finančně dovolit. Navíc je pro nás kontakt s divákem naživo nejdůležitější a myslím si, že monitor zážitek zabíjí. LokVar se tedy rozhodl nejít do nerovné online soutěže s televizním a filmovým průmyslem. Navíc vzniklo hodně kvalitních záznamů představení statutárních divadel, často volně k zhlédnutí. Kontinuálně jsme čekali na možnost hrát, a přitom rozvolněně zkoušeli.
Budete do konce sezóny a v létě hrát? I za cenu že bude v publiku jen polovina diváků?
Jsme divadlo bez stálé scény, a tak neřešíme podmínky rozvolnění. To je na jednotlivých pořadatelích. Pro nás je léto hlavní sezóna a tato doufáme nebude výjimkou. Letní sezonu zahájíme Mateřinkou v červnu a ukončíme ji v září na buchťáckém festivalu Kinského zahrada dětem. Z plánu vypadlo kvůli coroně hraní na festivalech na Slovensku. Takže léto ano a moc se na něj těšíme.
Pracovali jste během uzávěr a lockdownů na nových inscenacích?
Během první vlny jsme začali zkoušet novou pohádku Kašpárek domek staví s naplánovanou premiérou v říjnu. Již začátkem podzimu nám bylo jasné, že divadla budou opět zavřená. Tak se tempo zkoušení zpomalilo a premiéra byla online-naživo až v dubnu další rok na festivalu Dítě v Dlouhé. Zároveň jsme začali připravovat Broučka na motivy knížky Jana Karafiáta pro nejmenší s plánovanou premiérou začátkem letní sezóny. Tak do rozvolnění vstupujeme s dvěma novými inscenacemi a jednou starší, ale stejně novou, která měla premiéru těsně před pandemií.
Jak je na tom Lokvar, co se týče finanční situace?
Pokles příjmů za rok 2020 byl přibližně 50 %. Zafungovaly podpůrné programy jako Covid Kultura apod. Ale taky musím říct, že je provázel chaos a nelogičnost.
Jsme volný spolek herců a každý z nás si musel najít další zdroj příjmu. Co mně ale děsí, je fiskální politika a bezbřehé zadlužování státu. Velká část naší politické reprezentace považuje kulturu za zbytnou volnočasovou aktivitu a při šetření a škrtání v rozpočtech na příští roky se obávám, že kultura bude na řadě první. Opět se sice začíná mluvit o 1 % pro kulturu, ale tato debata se pravidelně objevuje jen před volbami a pak se na ni zapomene.
Držíme si palce
Dora Bouzková, Loutky bez hranic
Jaká je situace ve vašem divadle po roce nestandardního provozu? Podařilo se vám přizpůsobit se novým, velmi limitujícím podmínkám?
Je nutno říci, že jsme malý nezávislý spolek bez stálé scény a zaměstnanců. Což je pro nás v mnohém snazší než například pro kamenné instituce. Vždy jsme byli zvyklí na to, že umělecká činnost v rámci LBH není pro nikoho z nás jediným zdrojem příjmů. Během covidové doby se někteří z nás dočasně věnují neuměleckým živnostem, což nebereme jako újmu, naopak, je to pro nás přirozené, a ale jako možnost otevírání obzorů. Znatelně nám také pomáhají státní kompenzace. Co se týče kontinuální umělecké tvorby, je to velmi specifické období. Snažíme se brát vše s nadhledem, ale upřímně, ne vždy se nám to daří. Soustředíme se na plánování a přípravu nových projektů, přemýšlíme o jiných možnostech divadelní tvorby, ale narazili jsme na zásadní problém – nemožnost živé komunikace s publikem. To činí divadlo divadlem a bez této nejdůležitější esence pro nás divadelní tvorba v zásadě nedává moc smysl. Nastolili jsme si sami sobě po čase opět důležitou otázku o základním smyslu živého umění, divadelní tvorby a uměleckého vyjadřování. Co chceme svou uměleckou činností vyjádřit? Jak chceme s divákem komunikovat? A zjistili jsme, že bez živého publika – reakce, tváře, smích, potlesk, hovory po představení – zkrátka bez živého kontaktu nám to nejde. Objevily se nám ale i nové výzvy: spolupráce s Českým rozhlasem, brněnským Divadlem Radost, příprava divadelní bojovky pro letošní Loutkářskou Chrudim.
Na druhou stranu, a teď mluvím sama za sebe, zpomalené tempo má pro mě i své přínosy – možnost zastavení, rozhlížení se okolo sebe, vhled dovnitř, věnování se naplno rodině. Opět se mi srovnaly životní priority. S úlevou jsem zjistila, že je na světě okolo mě stále spousta skvělých věcí, lidí, obrazů, zážitků, které stojí za to. A na rovinu upřímně řečeno, budou tady s divadlem i bez. Pozoruji celou tu covidovou situaci jako zrcadlo nastavené naší společnosti, a to celosvětově. Což je ostatně i důležitý význam umění – nastavovat zrcadlo. A ten odraz je pro mne dost znepokojující. Ale další význam a síla umění je v možnosti osvětlovat temnotu a rozsévat naději. Upřímně přeji sobě i ostatním takové umění nacházet, vnímat i vytvářet.
Na konci divadelní sezóny se začalo hrát. Připojíte se k těm, co obnoví činnost, nebo počkáte až do sezóny další?
Jak už bylo řečeno, jsme divadlo bez stálé scény, jedeme tam, kam si nás kdo pozve. Pomalu se nám plní diář na léto a podzim, zvou nás organizátoři festivalů i jednorázových akcí, kteří vydrželi s nervy a nezrušili své akce. Máme i dvě pozvání do zahraničí. Držíme si palce.
Řada souborů pracovala i přes velká omezení kontaktů na nových inscenacích. Některá divadla je premiérovala online, některá s nimi doteď vyčkávají. Jakou strategii jste zvolili vy?
Máme za sebou jednu on-line premiéru, několik on-line vysílání našich záznamů inscenací, hrstku živých streamů, záznamy některých našich inscenací jsme zveřejnili na internetových portálech Kultura žije a Dramox. Zpočátku jsme měli pocit, že to je cesta, ale postupem času pro nás byla absence živých diváků tak zásadní, že jsme od živého streamování upustili.
Pokorně jsme si uvědomili, že je to jiné médium, filmařina je jiné řemeslo. Divadelní inscenace přenesená na obrazovku nutně zploští a ztrácí svou energii, sílu, hlavní komunikační kanál, je prostě vždy „jen“ záznam; jako studijní pramen pro divadelního historika je to asi dobré, ale pro živé divadlo ne. Máme předplacený Dramox, občas podpoříme divadelní kamarády zakoupením vstupenky a zhlédnutím jejich streamu, ale prostě to není ono, chceme je potkat, pozdravit, zatleskat jim naživo. Obdivujeme divadla a tvůrce, kteří našli jinou cestu ke svým divákům a popasovali se s tou situací hravě a po svém, ale pořád to není ono živé setkání.
Máme nyní za sebou po dlouhé době první živé hraní (festival Divadelní svět v Brně). Hráli jsme venku, bylo krásné počasí, jeviště i hlediště hladové po živém kontaktu, nádherná komunikace mezi námi a diváky, byl to zážitek. Až jsme si dělali legraci, že je to vlastně skvělé hrát takhle jenom jednou za tři čtvrtě roku, že je to pak opravdu velkolepá událost, jako kdybyste po dlouhém půstu přežitém díky instantním polívkám jedli krajíc čerstvého propečeného chleba s máslem a zapíjeli ho pramenitou vodou přímo ze studánky.
Měli jste v dalších vlnách pandemie ještě čas a chuť vytvářet doplňkové aktivity pro své publikum?
Jak už jsem se zmínila, trochu jsme streamovali, ale zjistili jsme, že v tom nevidíme moc smysl. Je to zkrátka náhražka, a to dost slabá. Na svůj YouTube kanál a pro festival Přelet nad loutkářským hnízdem jsme připravili instruktážní videa k dílnám, ale to taky není zdaleka takové, jako když se s lidmi na dílnách potkáváme naživo. V září loňského roku jsme u nás v Nebušicích rozjeli ve spolupráci s Kateřinou Knappovou (www.anideti.cz) kurz animovaného filmu pro děti. Ale po opětovném omezení sdružování lidí jsme ho pozastavili, protože pokračovat on-line bylo sice možné, ale pro nás bezvýznamné. Začít by se mělo zase od září tohoto roku. Takže pro nás to byla v tomto „nadstavbovém“ směru spíše pauza, vyčkávání.
V loňské anketě jsem se ptala také na hrozbu velkého ekonomického propadu. Jak to tedy s vaší ekonomickou situací vypadá dnes?
Popravdě řečeno přežíváme jen díky státním covidovým kompenzacím a grantovým podporám naší celoroční činnosti. A také proto, že naše umělecká činnost v rámci LBH není pro nikoho z nás jediným zdrojem obživy. Ale, jak už bylo řečeno, my jsme maličké nezávislé divadlo s hrstkou spolupracovníků, žádní stálí zaměstnanci, nemáme stálou scénu, takže to není pro nás zas tak těžké. Jiná divadla a kulturní instituce mají situaci mnohem složitější.
Začali jsme hrát prakticky okamžitě
Zuzana Cajthamlová, Studio Damúza
Podařilo se souborům, o něž pečujete, adaptovat během nucené odmlky na nové, velmi limitující podmínky?
Damúza spolupracuje s různými umělci – od těch v angažmá, kteří mohli zůstat u své profese, až po ty na volné noze, kteří museli dočasně uměleckou činnost leckdy zcela opustit. Ve své tvorbě se z velké části zaměřujeme na divadlo pro dětské diváky včetně těch úplně nejmenších. Tvořit pro obrazovky jde tedy tak trochu proti našemu obvyklému zájmu – děti od obrazovek odpoutat. V tomto byla adaptace poměrně složitá.
Chystáte se kompenzovat divákům nerealizovanou divadelní sezónu ještě teď do konce sezóny a pak v létě?
Rozvolnění přichází v době, kdy je už bez problémů možné konat venkovní akce. Proto jsme začali ve venkovních prostorách hrát prakticky okamžitě, jak to bylo možné. S úlevou musím konstatovat, že zájem o divadelní představení pro rodinné publikum je velký a čeká nás, věříme, nabitá letní sezóna.
Jakou strategii uvolňování nových premiér zvolili divadelníci, které máte zahrnuté ve svém portfoliu?
Zkoušeli jsme dle plánu premiér nachystaných pro letošní rok – každá z nově připravených inscenací pak prošla interní premiérou pro členy divadla a vyčkává na co nejbližší premiéru veřejnou, pro diváky, naživo.
Co nadstavbové aktivity kompenzující výpadek hraní, s nimiž se loni roztrhl pytel – realizoval jste je i v dalších vlnách?
I my jsme samozřejmě pro naše diváky připravili různé nadstavbové aktivity pro chladné dny nuceně trávené doma, ale s přicházejícím jarem jsme se zaměřili spíše na přípravu na živé hraní.
V loňské anketě jsem se ptala také na hrozbu velkého ekonomického propadu. Jak to vypadá s vaší ekonomickou situací? Je zatím konsolidovaná, nebo už jste pokles a ztráty zaznamenali?
Půlroční výpadek v příjmech z živého hraní je samozřejmě v rozpočtu velmi znatelný. Ekonomická situace však nejvíc dopadla na umělce, kteří jsou na těchto příjmech závislí. Díky covidové finanční podpoře ze strany MHMP a MK ČR se nám povedlo zachovat základní funkčnost naší produkční jednotky a vyplatit z ní alespoň symbolickou část umělcům za zrušená představení. Rozpočet na rok 2021 ale stále vedeme spíše jako krizový.
Pandemie samozřejmě zasáhla i do organizace festivalů. Studio Damúza – mimo mnohé jiné – pravidelně pořádá festivaly VyšeHrátky a Kuk. Uskuteční se letos?
Pevně věříme, že na podzim budou moci oba naše festivaly, VyšeHrátky i KUK, proběhnout. Byť s možnými omezeními.
Amatérští divadelníci na tom byli podstatně hůře
Michal Drtina, NIPOS ARTAMA
Už loni jsem se ptala, jak se koronavirová krize dotkla sektoru „divadla z libosti“. Máte už vyhodnocena data, jak to vypadá?
Soubory byly vyzvány k vyplnění krátkého dotazníku, který se těmito otázkami zabývá – https://forms.gle/JsnTmsnke3yveKw29. Odpovědi se ještě shromažďují.
Jsou soubory, které byly/jsou z ekonomických důvodů nuceny přerušit, či dokonce ukončit svou činnost?
Nemám informace, alespoň od souborů, s nimiž komunikujeme, že by některý z nich byl nucen ukončit činnost z ekonomických důvodů. Problémy ale mají ty soubory, které si svou činností vydělávají na opravu a údržbu prostorů, kde svoji činnost provozují. Nebo ty, jejichž výdělky doplňují potřebnou výši vlastních zdrojů u přidělených grantů.
Řada divadelních souborů pracuje i v této nelehké době na nových inscenacích – některá divadla je premiérují online, některá je schovávají po dozkoušení „do šuplíku“ a čekají na příhodnější epidemiologickou situaci. Máte pochyceno, jakou strategii většinově zvolili amatérští loutkářští nadšenci?
Amatérští divadelníci na tom byli podstatně hůře než jejich profesionální kolegové. Neexistovala možnost, jak se scházet, protože jejich koníček není povolání. Víme, že někteří uskutečnili čtené zkoušky alespoň prostřednictvím on-line setkání, ale zkoušet oficiálně nemohl nikdo a dodnes (14. května 2021) se nemohou scházet ani děti v souborech ZUŠ.
Klíčovou součástí divadelní sezóny bývají tzv. krajské postupové přehlídky. Konají se vůbec letos?
Loutkářských postupových přehlídek se z plánovaných devíti uskuteční čtyři. Z toho jedna pouze formou on-line setkání. Termín pro výběr na Loutkářskou Chrudim jsme prodloužili až do začátku června a umožnili souborů hlásit se i formou zaslání videozáznamu.
Pandemie samozřejmě zasáhla i do organizace festivalů – letos by se měl uskutečnit další, dokonce jubilejní 70. ročník Loutkářské Chrudimi, která loni jako jedna z mála přehlídek proběhla. Bude?
Ano, bude. Jeho podobu připravujeme v mnoha variantách a bude záležet na povolených podmínkách, ale věříme, že budou již takové, abychom mohli uskutečnit festival bez výraznějších omezení.
Loutkář 2/2021, s. 32–45.
26. 4. 2024
Buchty a loutky, Praha
Postradatelní
10. 5. 2024
Divadlo jednoho Edy, Liberec
Medvídek Mojko
11. 5. 2024
Divadlo DRAK, Hradec Králové
Válka světů
Josef Brozman (2. 4. 1949)
Marta Bártková (4. 4. 1929)
Jiří Švec (4. 4. 1939)
Miroslav Skála (6. 4. 1924)
Aleš Kisil (8. 4. 1964)
Kateřina Melenová (9. 4. 1964)
Hana Lamková (11. 4. 1934)
Jiří Ferby (14. 4. 1964)
Josef Špachta (15. 4. 1934)
Petr Matásek (17. 4. 1944 – 25. 7. 2017)
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Marta Jurečková (23. 4. 1944)
Bohuslava Roháčková (25. 4. 1949)
Alena Popelková (28. 4. 1944)
Zuzana Skalníková (20. 6. 1949 – 12. 4. 2019)
Alena Exnarová (25. 12. 1951 – 19. 4. 2024)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS