Loutkar.online

Malíková, Nina: Ostrovy splněných přání Karla Šefrny

Vydávání pamětí a vzpomínek významných osobností není dnes už tak vzácným kořením, jako tomu bylo kdysi. Snad je to současnou obecnou touhou dovědět se víc o naší minulosti a poznat blíže ty, kteří ji utvářeli a jejichž osudy stojí za zaznamenání. To všechno platí i v případě MUDr. Karla Šefrny, jehož neuvěřitelná „osmdesátka“ byla impulzem ke vzniku knížky s názvem Ostrovy splněných přání aneb Život jde dál s výraznějším podtitulem Karel Šefrna 80.

Publikace se zřetelně dělí na dvě části – tou první jsou osudy chlapce, studenta a posléze stomatologa MUDr. Karla Šefrny a jeho sepětí s kulturou, tou druhou, spíše kronikářskou, je jeho iniciační působení v legendárním svitavském Céčku. Začíná se tedy od jubilantova dětství a rodinných vazeb, kde se v textu prolíná a kombinuje vyprávění s přímými citacemi záznamů rozhovorů. V tomto živém svědectví doby se dovídáme detaily ze Šefrnových školních let, o jeho zálibách a láskách k rybaření a lyžování, o vztahu k Moravě, a to vše je prokládáno něčím, co je pro Karla Šefrnu typické: hloubavým přemýšlením o životě, podávaným jednoduchou a srozumitelnou formou. Přesně tak, jak to známe z jeho divadelních i písňových textů, vyprávění, bytí. Někdy se zážitky proplétají, prolínají, k některým se samotný autor několikrát vrací. Takto podaný pestrý portrét člověka Karla Šefrny je doplněn veselými příhodami z doktorského života ve svitavské nemocnici a poliklinice v Poličce a jen a na okraj jsou zmíněné osobní i pracovní křivdy.

Méně osobní charakter má druhá půle publikace, kdy se zákonitě prostupují Šefrnovy osudy se vznikem souboru, jehož existenci a tvorbu nezapomenutelně poznamenal. Jsou zde zaznamenány první kroky a formování souboru Jitřenka, později Malého divadla až k Céčku, první loutkářské úspěchy, styl ovlivněný Osvobozeným divadlem i nepřiznaným (ale divácky rozpoznatelným) Semaforem. Není to plynulý tok vyprávění, ale mozaika někdy na přeskáčku posbíraných útržků a vzpomínek.

Název publikace je odvozen od nejúspěšnější inscenace svitavského Céčka Ostrov splněných přání, která zahájila růst jeho popularity. A najednou jsou to – vedle Šefrnova života běhu – velmi podrobně vyprávěné dějiny dalšího jubilanta (soubor Cé ze Svitav oslavil v r. 2020 padesát let existence!), včetně citátů ze souborové kroniky. Komentované zápisy prošpikovávají vyprávění stejně jako obrovská řada fotografií nejen ze Šefrnova soukromí, ale i z dějin Céčka, s nímž je neodmyslitelně spjat. Stylotvorně je to ve druhé části především vyprávění o kolektivu, který Šefrna čtenářům představuje, aby s ním jeho osobní příběh při popisu historie tohoto svébytného loutkářského souboru postupně splynul.

Cenné jsou zmínky a rozbory o zásadních inscenacích Céčka (Ruka, Pohoda, Edward, Hamlet, Trakař aneb Velké vynálezy, krásná a prvním Erikem oceněná Bystrouška, liška) a znovu si můžeme připomenout i další zásadní inscenace – Slon, který byl prvním setkáním s výtvarníkem Jindřichem Pevným, a dále společný Fialový vítr, spolupráci s Hankou Voříškovou (Až ovečky přejdou…) a také čas pro rodinné divadlo souboru Cé v stylově nové inscenaci Pták ohnivák a Liška Ryška a my, pozornost je věnovaná i jednomu z posledních počinu Céčka, inscenaci Hotel, který režíroval Šefrnův syn Matěj.

V publikaci je kromě komentovaných kronikářských záznamů řada jmen, dat, informací, včetně soupisu inscenací (DS Jitřenka, Malé divadlo, Loutkářský soubor Cé), Šefrnovy spolupráce s dalšími soubory, jeho autorství hudby i divadelních her a adaptací, ale najednou se mi při procházení všech těchto pečlivě zpracovaných materiálů zastesklo po větším prostoru pro povídání a myšlenky samotného Karla Šefrny tak, jak tomu bylo v první části knížky.

Nu což? Je tomu jako vždy, jak to bylo v jeho nejslavnějších inscenacích, kdy sedl ke klavíru, zahrál a improvizoval tak, že ho diváci nechtěli pustit z jeviště, a on se najednou nenápadně vytratil a přenechal místo a příležitost ostatním. Jak v životě – tak na jevišti.

Jako červená nit se Karlovým životem táhne téma svobody – umělecké i lidské, téma upřímnosti a pravdivosti v životě i v umění. Moje hlavní, celoživotní téma, a všech her, co jsem snad dělal, byla otázka existence nebo neexistence svobody a co dělat, abychom ji měli. A protestovat, když ti ji berou. O tom byly skoro všechny moje hry. A druhá věc je, že jsem ty divadla vždycky chtěl dělat jako obrazy. Že to nejde jenom z herce a jeho fýzis, z kostýmu třeba nebo z kulis. To divadlo, co děláme, je divadlo obrazů, který musejí být čitelný. Barvou, světlem, hudbou, pojetím postav – a to nikdy realistický není. A tento druh „nerealismu“ musí vždycky mířit k tomu, že je to poznat, že je to třeba ovce… Já si nedovedu představit, jak se mizanscéna dělá v činohře, to musí bejt strašný umění. V loutkovým divadle si to postavíš a jdeš se na to podívat, a vida – tady to nefunguje, a tady je moc velká mezera, to musí být blíž, aby to komunikovalo, co kdyby diváci text třeba neslyšeli. Ale obraz vidět budou. Loutkový divadlo je proti činohře stylizovanější.1

Téma svobody by se dalo dokázat nejlépe na těch raných, trochu potají hraných inscenacích, z nichž asi nejvýraznější byl Hamlet, ale i v dalším zajímavém dramaturgickém bádání v textech, které už dávno upadly v divadelní zapomnění – Durantyho Ruka, montáž textů Bedřicha Beneše Buchlovana s názvem Pohoda aneb Buď chvála Kašpárkům… Ostatně dramaturgie Céčka byla vždycky pozoruhodná.

Nedovedu si celou publikaci, kterou v roce 2019 vydalo Středisko kulturních služeb města Svitavy, představit bez dovětku editora a autora konceptu Alexandra Gregara, a hlavně bez zasvěcené studie Luďka Richtera rozebírajícího podrobně fenomén svitavského Céčka ve všech složkách. S kritikou i porozuměním k tvorbě Karla Šefrny, člověka, který je jeho přítelem a jehož cestu divadelním životem léta pozorně sleduje.

P. S.: Přiznám se, že četba Ostrovu splněných přání a následná recenze nebyla prosta osobního zaujetí a obdivu nad Šefrnovou prací. A tak nejen vítám pěknou a pečlivě připravenou knížku o osobnosti, která si to opravdu zaslouží, ale dodatečně Karlovi přeji jako divák i občasný kritik jeho práce a věčná obdivovatelka jeho života další léta plná radosti a jedinečného šefrnovského humoru a nadhledu.

Karel Šefrna: Ostrovy splněných přání aneb Život jde dál. Koncept publikace a editor Alexandr Gregar. Vydalo Středisko kulturních služeb města Svitavy v roce 2019.

Poznámky pod čarou:

1 Gregar, A. (ed.): Ostrovy splněných přání, Svitavy 2019, s. 75–76.

Loutkář 1/2021, s. 88–89.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.