Slavíčková, Sarah: Nové cesty výuky loutkového divadla

Pandemie uzavřela nejen loutková divadla, ale i umělecké školy, kde se vyučuje hudební, výtvarný, taneční a literárně dramatický obor (LDO), v jehož rámci je ve Školním vzdělávacím plánu (ŠVP) pod různými názvy (např. Hra s loutkou, Práce s loutkou, Loutkové divadlo, Loutkářská tvorba) zařazen také předmět loutkářství. Stejně jako se soubory snaží různými prostředky propojit se svými diváky, snaží se i učitelé základních uměleckých škol spojit se svými žáky a v omezených podmínkách dál rozvíjet a pěstovat loutkářské řemeslo. O tom, co se děje v uzavřených „ZUŠkách“ a jak probíhá distanční výuka, jsem hovořila s Jaroslavou Holasovou, Vítězslavou Trávníčkovou, Romanou Hlubučkovou a Josefem Pekárkem.

Všichni čtyři učitelé jsou se svými studenty aktivně ve spojení a rozhovory s nimi přinášejí inspirativní a podnětný vhled do různých přístupů k distanční výuce specifického druhu umění, které právě na prézentnosti stojí. Tito pedagogové dramatického oboru dělají všechno pro to, aby se loutkářské řemeslo rozvíjelo i v digitálním prostoru. Spolu se studenty objevují nové formy komunikace i možné cesty, kam může loutkářství směřovat, a zkoumají, zda se právě nyní nestávají nové technologie a nová media další možnou cestou.

Do domácností přinášejí tvořivou atmosféru, podněty k přemýšlení a impulsy, které studentům připomínají, aby s uměním zůstávali ve spojení i v této těžké době a naučili se v ní pracovat a tvořit. Inspirací je online blog Drama distančně – Jak na distanční výuku dramatické výchovy a divadla, vytvořený v dubnu 2020, který se zabývá nejen výukou dramatické výchovy a divadla na dálku, ale poskytuje i mnoho rad pro filmovou či výtvarnou výchovu. Inspirovala je také online tvorba profesionálních souborů, online platformy (Kultura žije, YouTube kanály nebo NoDFLIX) a také facebooková skupina Hrajeme divadlo doma, za níž stojí Pavel Skála z Mostu. Všem pak neoddiskutovatelně chybí živý kontakt s žáky, který je nenahraditelný.

Jde především o to motivovat a provokovat děti (a jejich rodiče) a studenty i na dálku

Jaroslava Holasová, ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři

Loutkářství je studijním zaměřením, které je ukotveno v rámci ŠVP ve výuce LDO na obou stupních ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři, kde působí Jarka Holasová. Výuka od 3. ročníku probíhá v předmětu Hra s loutkou, také ale děti provází už od „přípravky“ (Přípravná dramatická výchova) a 1. a 2. ročníku (Dramatická abeceda). Studium navštěvují děti od 5 let a ukončují je v dospělosti na střední škole, kdy se mohou (ale nemusí) připravovat ke studiu na vysoké škole se zaměřením na výchovnou dramatiku nebo loutkářství. Volba druhu loutek pro práci podléhá přiměřenosti pro věk žáků a vhodnosti k inscenování předlohy. U nejmenších jsou to hračky, jednoduché papírové loutky (plošné, kornoutové a skládačky…), od 3. ročníku jde už o vědomou animaci materiálu a předmětu. Později docházíme k loutkám spodovým (hůlkové, maňásci, maroty, javajky), manekýnům, marionetám a různým scénickým experimentům.

V polovině minulé divadelní sezony bylo zrušeno mnoho představení a premiér, dokonce došlo i k uzavření divadel. Letošní sezona se téměř nestačila „rozjet“ a divadla byla nucena opět pozastavit svou činnost. Jaké plánované akce, festivaly a premiéry jste byli nuceni zrušit či přesunout?

V loňské sezóně jsme měli štěstí, protože dvě inscenace starších souborů byly hotové už na podzim a posunuté přehlídky stihly. Další dvě měly před premiérou, která měla být na plánovaných jarních přehlídkách. Poslední soustředění a veřejná generálka proběhly o víkendu 7.–8. března 2020, poté byly jarní prázdniny a pak už nic… Kdybych měla pojmenovat všechny akce, které bohužel neproběhly, jednalo se o Audimafor (krajská postupová přehlídka experimentujícího divadla Šrámkův Písek a přehlídka studentských divadelních souborů Mladá scéna a divadel poezie Wolkrův Prostějov), Dětskou scénu (okresní kolo), Divadelní setkání (krajská postupová přehlídka dětského a loutkového divadla s postupem na celostátní přehlídku Dětská scéna a Loutkářská Chrudim), Putování s námořníkem S (tradiční festival v Chocni u Hanky Voříškové), Jařinec (2. ročník alternativního festivalu v Jaroměři-Josefově) a v neposlední řadě také „předváděčka“ dramaťáku.

Od poloviny května až do konce září bylo možné za určitých podmínek hrát a provozovat divadelní činnost. Probíhala i vaše výuka?

Ano, se studenty jsme si chyběli a od poloviny května do konce školního roku jsme se opět potkávali. Bohužel z rodinných důvodu nemohli být přítomní všichni. Pracovali jsme tedy ve dvojicích či trojicích na individuálních výstupech s loutkou, které jsme měli připravené z distanční výuky.

Nahrazujete nebo nahrazovali jste výuku ve stavu, kdy už musely být ZUŠ zavřené? Jakým způsobem? Online setkávání, šití roušek, kreativní úkoly…?

Výuka probíhala pod názvem Dramaťák na doma. Podle rozvrhu jsem posílala v den výuky „motivační nabídkové balíčky“, a když to bylo možné, pokoušeli jsme se studenty navazovat na rozdělanou souborovou práci. V opačném případě jsem se snažila do společného tvoření přizvat sourozence a rodiče, aby si vytvořili krátké výstupy na základě textu s improvizovanou loutkou, pozvali rodinné příslušníky a poslali mi z takové události fotografie nebo záznam. Starší žáci, kteří se zaměřují na individuální studium dramaturgie a režie například trénovali svoje dramaturgické schopnosti v rámci různých cvičení a domácích úkolů. Některé z nich jsou zveřejněny na webových stránkách Drama distančně. Moc ráda jsem využívala dostupných záznamů z inscenací profesionálních divadel a skupin, které nabízely spoustu inspirace na doma (Kultura žije, Divadlo DRAK, Divadlo Alfa, Naivní divadlo, Loutky bez hranic, NoD…).

Tematizovali jste v rámci obnovené výuky nebo skrze různá online setkání či úkoly pandemii a celou situaci ohledně koronaviru?

O koronaviru jsme mluvili, řešili tuto problematiku, ale cíleně jsme ji netematizovali. Mysleli jsme si, že je tohle období za námi a na začátku nového školního roku můžeme navázat tam, kde jsme

v březnu přestali.

Jak na absenci prezenční „loutkářské výchovy“ reagují rodiče a děti? Byl a je o nahrazení výuky zájem?

U dětí a žáků zcela záleží na přístupu rodičů. Záleží, zda dětem můj mail s tvořivými úkoly vůbec ukážou nebo jestli studentům video pozdravy od ostatních kamarádů ze skupiny stáhnou. Takové zdánlivé maličkosti jsou ale nesmírně důležité, aby se děti navzájem viděly, pozdravily a nezapomněly. To se dařilo střídavě. Při distanční výuce základních škol, více dětech v rodině, kolísavému připojení a rodičích „na home office“ byl a je zázrak, když se spolupráce v Dramaťáku na doma daří.

Online výuka je obecně spíše kritizována. Jaké to je učit a zaujmout studenty na dálku?

Distanční výuka nikdy nemůže nahradit osobní kontakt v souboru! To mě teď trápí nejvíce. Jsem učitelka LDO ZUŠ a nesu odpovědnost za výuku na dálku. Opatření nás nyní zastihla ve fázích příprav nových inscenací a na začátku navazování kontaktů v nových skupinách nejmenších dětí. Starší žáky na dálku provokuji k přemýšlení nad předlohami, které jsme si stihli k letošní práci vybrat. Řešíme téma, volbu prostředků, zvukové plány, scénografii, ale jde to pomalu. U mladších a nejmenších se snažím provokovat a udržet doma dobrou náladu a radost ze společného tvoření. V neposlední řadě nás samozřejmě mrzí zrušené podzimní festivaly a divadelní setkání, kde jsme měli hrát (Podzimec – jednodenní „náhrada“ za zrušený Jařinec, DVD DAMU, POSED Svitavy, Přelet nad loutkářským hnízdem).

Jaké máte vyhlídky do budoucna?

Navázat na výuku a radovat se z bytí spolu hned, jak to půjde!

Dokážete si představit, že online výuka bude pokračovat i příští půl rok nebo déle? Je možné takto principy loutkového

divadla a tvorby učit a předávat? Je vůbec možné touto formou „vychovat“ novou generaci loutkářů?

Samozřejmě o tom přemýšlím. Jde především o to motivovat a provokovat děti (a jejich rodiče) a studenty i na dálku tak, aby jim to něco přinášelo. Doufám, že výpadek nebude věčně a nová generace loutkářů na něj bude v povzdechem vzpomínat a všechno důležité dohoní.

Vítězslava Trávníčková, ZUŠ ve Veselí nad Moravou

Na živé setkání se studenty se opravdu srdečně těším

Vítězslava Trávníčková pracuje v ZUŠ ve Veselí nad Moravou s dětmi od 7–20 let. Ve výuce využívá různé typy loutek – stínové, marionety, totemové loutky – podle povahy předlohy inscenace či projektu.

Jak pandemie poznamenala váš výukový program?

S dětmi pracuji distančně, což práci omezuje. Studentům nabízím tvořivé činnosti, které mají výtvarnou, literární či video zpětnou vazbu. Snažím se, aby náročnost byla přiměřená, chci je zkrátka hlavně zaujmout. Zdůrazňuji jim, že posílám nabídku tvořivých aktivit, ze které si mohou vybrat. Pracuji také s poezií – S. Silversteinem, E. Jandlem a P. Niklem. Využívám možnosti odkazů na tvorbu Divadla DRAK, Naivního divadla Liberec a Damúzy.

V jarním pololetí jsme měli rozpracované inscenace, které směřovaly na Loutku v Brně, potažmo na Loutkářskou Chrudim. Kvůli opatřením jsme je ale nedokončili a v letošním roce jsme na nich ještě nestihli začít pracovat. Naše ZUŠ fungovala přesně dle nařízení vlády. Zhruba od poloviny května jsme se s dětmi scházeli ve skupinkách po pěti. Tedy v jiných sestavách než na začátku pololetí. Na započatých projektech jsme nepokračovali.

Mluvili jste s vašimi žáky o této době a koronaviru a propojovali toto téma s divadelní aktivitou?

Tvořili jsme různé literární prvotinky na pandemická témata.

Na ZUŠ je často problém se vůbec dostat z důvodu přeplněné kapacity. Jaká je situace teď?

Na konci května ZUŠ sice zaznamenala menší účast dětí na přijímacích zkouškách, ale přesto se všechny obory podařilo naplnit. Větší problém očekávám ve druhém pololetí tohoto školního roku, pokud by rodiče měli znovu platit školné pouze za distanční výuku.

Co se svými žáky plánujete do budoucna i přes nepříliš pozitivní vyhlídky? Je možné v rámci online výuky vůbec něco plánovat a touto formou nové studenty zaujmout?

Jako vždy plánuji předložit několik literárních předloh, ze kterých si v rámci dané skupinky společně s dětmi vybereme. Záleží na tématu a mnohých jiných okolnostech, jak s danou látkou naložíme. Nevolíme vždy loutkovou podobu inscenace. V letošním školním roce bude opět záležet na čase, který společně strávíme přímo ve škole, a na podmínkách, které budeme ve výuce mít. Učit LDO na ZUŠ přes internet je jako léčit po telefonu. Bohužel obojí zažíváme. Jsem samozřejmě stoprocentně pro jakýkoli kontakt s dětmi, jejich oslovení a rozvíjení, vzájemné chápání. V online formě je to těžké. S tím asi statečně musí teď bojovat všichni učitelé. Na živé setkání se studenty se ale opravdu srdečně těším.

Romana Hlubučková, ZUŠ Chlumec nad Cidlinou

Zaměřili jsme se na souhru skupiny a společné naladění

Romana Hlubučková vyučuje literárně-dramatický obor se zaměřením na loutkové divadlo na ZUŠ Chlumec nad Cidlinou, kde učí už 32 let. Na předmět chodí zhruba 36 dětí, které jsou rozděleny do několika menších skupin podle věku.

Pandemie uzavřela loutková divadla i umělecké školy. Jak se vás karanténní omezení kromě vykonávání prezenční výuky dotkla a dotýkají?

Některé skupiny nestihly své premiéry, nejstarší děti přišly o svá absolventská vystoupení. Se studenty jsme nikde pro veřejnost nehráli, což bylo pro všechny nepříjemné. Výuka probíhala distančně a pak v červnu spíše formou projektů. Všechno zrušené jsme si chtěli nahradit na 15. Loutkobraní, což je dvoudenní festival, který u nás již tradičně pořádáme v posledních letech ve spolupráci s ochotnickým souborem Klicpera v rámci Klicperova Chlumce. Bohužel i tato akce v listopadu byla zrušena. V září jsme stihli jen Podvečer na zahradě ZUŠ pro veřejnost spojený s vystoupením našich absolventů pro rodiče.

Od poloviny května až do konce září bylo možné za určitých podmínek provozovat divadelní činnost i vyučovat…

Ano, naše výuka začala podle plánu v polovině května a přerušena je znovu od října.

Přešli jste stejně jako většina ZUŠ na distanční výuku? Je koronavirus tématem vašich hodin, nebo se mu snažíte spíše vyhýbat a věnovat se něčemu pozitivnějšímu?

Ano, distanční výuka probíhá například přes Messenger od jara. Koronavirus jsme tematizovali jen částečně a podle potřeby dětí jsme o něm hovořili a hodnotili naši výuku. Zhlédli jsme společně videa, která děti tvořily, pročetli si úkoly, hovořili o loutkových inscenacích a námětech, která jsme sledovali on-line na YouTube kanálech a stránkách loutkových scén (Divadlo DRAK, Divadlo Alfa, Naivní divadlo Liberec ad.) Spíše jsme se ale zaměřili na souhru skupiny a společné naladění.

Ptali se rodiče a děti po výuce? Byl a je o ni zájem i přes nepříznivé podmínky?

Na jaře byl o výuku zájem téměř u všech rodičů a dětí. Od října učíme přes aplikaci MS TEAMS a opět se zapojují skoro všechny děti, a to i ty nejmladší. Většinu úkolů plní za pomoci rodičů, což je

přínos pro celkovou spolupráci.

Jak se vás osobně jako učitelky LDO dotýkají všechna omezení – například z hlediska ztráty práce, ale i neúplného nahrazení prezenčního kontaktu se žáky? Je možné online formou předávat loutkářství do budoucna?

O práci jsem nepřišla. V ZUŠ učím dál, ale distančně, což je dobře. S dětmi máme alespoň nějaký kontakt, i když mi ten přímý opravdu chybí. Těšíme se, až se všichni uvidíme. Do té doby připravujeme společné projekty tak, jak je to jen možné, natáčíme, nahráváme… Vychovat a zaujmout budoucí loutkáře a loutkářky pouze online formou by rozhodně nebylo jednoduché

Josef Pekárek, ZUŠ Jakuba Jana Ryby v Rožmitále

Pro nové žáky bude loutkářství bez osobního kontaktu s loutkou možná něco jako animovaný film

Josef Pekárek je učitelem LDO na ZUŠ Jakuba Jana Ryby v Rožmitále. V rámci školního vzdělávacího programu je zařazený volitelný předmět Loutkářská tvorba od 4. do 7. ročníku (cca od 11. do 14. roku dítěte). Časová dotace na předmět je jedna vyučovací hodina týdně. Během výuky je čas na základní seznámení s loutkářskými principy a základními typy loutek a předmětového divadla. Tato možnost byla dána žákům poprvé asi před čtyřmi lety. Velký důraz je kladen na výběr námětu a dramaturgii, stejně jako na práci s mizanscénou a scénografií. Typy loutek (či předmětů) pak vycházejí z potřeb jednotlivých žáků. S loutkovým myšlením se však žáci seznamují v mých hodinách již od 1. ročníku.

Jak se s uzavřením vašeho LDO vypořádáváte? Nahrazujete prezenční výuku? Jaké změny u vás nastaly a jaké plánované akce neproběhly?

Naše ZUŠ každoročně pořádá nesoutěžní divadelní přehlídku okresu Příbram s názvem Výlov. Jedná se o přátelské setkání dětských divadelníků a jejich učitelů z okolí. Již dvě přehlídky

musely být zrušeny z důvodu pandemie. Stejně tak nás zastihla karanténa a nouzový stav v „generálkovém“ týdnu, kdy bylo náhle stopnuto šest inscenací, z nichž by polovina spadala do skupiny loutkového a alternativního divadla. Měli jsme rozpracovaný celkem složitý mezioborový hudebně-výtvarně-divadelní projekt ZUŠ na téma Zrcadlení, který jsme byli nuceni taktéž pozastavit. Dále šlo o inscenaci inspirovanou japonskou kulturou a legendami Ninjago, kde jsme se inspirovali právě i japonským loutkářstvím – bunraku. Výuka se brzy rozjela v online prostředí, a i nadále jsme zejména s mladšími žáky poznávali další možnosti loutkářství a výtvarného divadla. Inspirovali jsme se také projekty a videem Tomáše Volkmera z Divadla loutek Ostrava, facebookovou skupinou Hrajeme divadlo doma nebo novým webem Drama distančně – Jak na distanční výuku dramatické výchovy a divadla. Zkrátka řečeno, nechtěli jsme usnout, a tak jsme využili možnosti zapojit do výuky více digitální technologii.

Probíhala vaše výuka v rámci „rozvolňovacího období“ – tj. od poloviny června do konce září?

Výuka se do provozu vrátila na konci loňského školního roku jen v omezené míře. S absolventy 7. ročníku jsme začali nanovo s přípravou divadelního projektu, který byl inspirován fotografiemi z World Press Photo. Výuku v prezenční formě nebylo možné jinak obnovit. Se zájemci z řad žáků jsme se pustili za využitím techniky do audionahrávek a natáčením drobných videí. Dále klademe důraz na práci s textem, dramaturgii a scénografii.

Téma koronaviru a pandemie se do výuky asi neodmyslitelně dostane. Pracoval jste s ním záměrně, rozvíjel jste ho v rámci divadelní a tvůrčí aktivity?

Z počátku jsem se tématu koronaviru snažil vyhnout, jelikož jím byli všichni přesyceni. Se staršími žáky jsme spíše diskutovali o tématu svobody, uzavření apod. Přesto si někteří mladší žáci prosadili maňáska „Coviďáka“ do svých domácích loutkářských etud.

Máte nějakou zpětnou vazbu od rodičů, kteří pociťují absenci „loutkářské výchovy“?

Jelikož naše LDO není výslovně zaměřeno na loutkářství a ani nejsme z kraje, kde by bylo rozsáhlé loutkářské podhoubí, rodiče absenci nevnímali se vzrušením. Spíše jsme s žáky začali objevovat nové možnosti technologie v divadle a předmětovém divadle zvlášť. Důkazem byl mezioborový projekt Zrcadlení, kde se využívaly tablety a mobilní telefony ve spojitosti s vypouklými zrcadly.

Jak se vás osobně jako lektora či učitele loutkové výchovy dotkla a dotýkají karanténní omezení?

Bytostně mi chyběl dotek s divadlem a živé setkání se žáky. Připadal jsem si, jako kdybych byl loutkář, který vodí loutku skrze internetové prostředí z druhé polokoule. Přemýšlel jsem, jak to asi vnímají chirurgové, kteří takto pracují. Ohledně zaměstnání jsem nepocítil výrazné změny, až na to, že se vše začalo odehrávat v soukromí mého domova, kam jsem zval „hosty“. Online výuka byla složitá na prvotní organizaci, ale objevilo se také spoustu nových myšlenek a nápadů. Přesto není možné učit haptické divadlo pouze verbálně. To je jako kdybyste někomu vysvětlovali po Skype, jak zatlouct hřebík. S kamarádem Jakubem Jílkem ze Strakonic máme amatérské loutkářské uskupení Přespolní, jehož vystupování bylo zmraženo, stejně jako příprava další inscenace. Není jasné, kdy a co bude, setkávání je omezené, a tak vše zatím hibernuje. On vede Loutkářskou scénu Radost ve Strakonicích, která měla to štěstí, že mohla ještě na podzim, byť v omezeném provozu, hrát.

Co i přes nevlídnou situaci na tento školní rok plánujete?

Zatím je situace dost nejasná. Pro letošní školní rok jsme měli připravený další mezioborový projekt ZUŠ na téma pouliční umění a busking. Vše slibně začalo, ale… Stihli jsme však začít s manipulací předmětem, rozumějte žonglováním. Společně s kolegyní Petrou Peštovou z výtvarného oboru dáváme dohromady celý program oživení města Rožmitál pod Třemšínem. Ten by měl akcentovat

formy divadelního umění – nový cirkus, loutkářství, kouzelnictví, průvod obřích loutek, živé sochy s výraznými maskami… Zatím se žáky pracujeme individuálně na jejich plánech a doufáme, že bude vhodný a dostatečný čas dát to vše dohromady.

Vypadá to, že prezenční výuka je zatím celkem vzdálená. Jak je ale řemeslo, které závisí na přítomnosti, možno předávat skrze obrazovku? Má loutkářství i přes všechna nepříjemná omezení takovou sílu, že může nové studenty pohltit?

Jestli to je možné? Kdo už získal nějaké dovednosti v prezenční a osobní výuce, má jistě obrovský náskok před těmi, kteří přijdou nyní nově. Pro ně bude loutkářství možná něco jako animovaný film, když se s loutkou nesetkají osobně. Ale i to může být cesta. Otevírá se i další, a to využití různých aplikací a nových médií pro oživení loutkářství, které jsou dostupné i kroužkům a ZUŠkám. Záleží vždy na otevřenosti učitele či vedoucího. Za sebe ale rozhodně chci říct, že jsem už nyní jako na trní a těším se, až zase naživo uslyším křičení, vztekání, a především až uvidím úsměv žáků spojený s divadelním zkoušením. Takže mě s dalším půlročním zavřením nestrašte!

Loutkář 4/2020, s. 70–73.

Slavíčková, Sarah: Nové cesty výuky loutkového divadla

Aktuální číslo

Výročí

Odkazy

Podporují nás