: Krakovská szopka (2018)

Betlemářská tradice vytvářet na vánoční svátky přenosné jesličky (szopka) se v Krakově zrodila v 19. století a je zde dodnes předávána z generace na generaci. Výraz [szopka] označuje chlévek, kůlničku, scénu, která byla rekvizitou při obchůzkách koledníků, částečně také s loutkovým divadélkem. Původně s přenosným betlémem obcházeli ministranti či studenti církevních škol, pak je nahradili řemeslníci a tím tradice zlidověla. Szopka je většinou trojdílná budova se dvěma věžemi, před nimiž je malý zastřešený chlév. Později přibyla další věž a střední část vystoupila do patra. Stavělo se ze dřeva, kartonu, překližky a barevného papíru. Přenosné szopky byly určeny pro divadelní produkci. Jejich vlastníci byli najímáni, aby přišli zahrát do domu představení. V betlému je řada postav jako pastýři, Herodes, ďábel, horalé, Krakované, různí řemeslníci apod. Figurky byly pevné i pohyblivé. Nepohyblivé figurky – Svatá rodina, volek s oslem a anděly – byly postupně přeneseny do výklenku v patře budovy, zatímco pohyblivé figurky ve chlévě předváděly hru nebo scénku. Po 2. světové válce zanikl v polském betlémářství společný projev loutkářského, slovesného, písňového a výtvarného umění v podobě scének a zůstal pouze nepohyblivý výtvarný.1

Právě tyto žánrové výjevy zachycovaly historické, kulturní a soudobé společenské události týkající se běžného života a nejsou nepodobné například staropražskému fenoménu divadla v jeslích.2 Tvůrci szopek se každoročně schází první čtvrtek v prosinci na hlavním náměstí v Krakově, aby své práce představili veřejnosti a poté jsou vystavovány v krakovském Historickém muzeu (vždy od prosince do února). V současné době je aktivní skupina zhruba čtyřiceti tvůrců, kteří každoročně staví nové jesle a pořádají workshopy.

Poznámky pod čarou

1 Kašparová, M.: Polské papírové betlémy, Muzeum Teplice, https://vanocnibetlem.cz/zahranicni_betlemy/polske_betlemy.htm (cit. 20. 11. 2020).

2 Podrobně viz Dubská, A.: Dvě století českého loutkářství, Praha 2004, s. 108–118.

Loutkář 4/2020, s. 32–33.