Loutkar.online

Balvínová, Malvína: Skandinávská animace

Skandinávie patří mezi významné hráče na poli mezinárodní animace. Zejména dánské a švédské filmy bývají oceňovány na světových festivalech, s norskými a finskými v závěsu. Dánsko se pyšní školou The Animation Workshop, odkud vycházejí úspěšní absolventi. Ve Švédsku zase dostal moderní podobu autorský animovaný dokument, takzvaný „anidok“. Skandinávské země navíc často vstupují do mezinárodních koprodukcí v oblasti celovečerních filmů. Snad jen Island zaostává a prosazuje se více svými hranými filmy.

Dánská animace

Dánsko je v oblasti animovaného filmu progresivní zemí s řadou animačních studií a s tvůrci, kteří se nebojí moderních animačních technologií. Ze skandinávských zemí je to právě Dánsko, které vedle filmů animovaných tradičnějšími technikami produkuje i řadu CGI animací.

Velké renomé získala dánská animační škola The Animation Workshop a její součást platform Anidox. Filmy vytvořené studenty The Animation Workshop pravidelně bodují na mezinárodních festivalech. V posledních letech například absurdní Zmrzlina (režie Lena Ólafsdóttir) či dokumentární Noční čarodějky (režie Julie Baltzer). Velkého diváckého ohlasu se dočkala také fiktivní reportáž z ghetta civilizovaných zombies Méně než člověk (režie Steffen Lindholm). Svůj nevšední autorský film Solar Walk tu v loňském roce realizovala také maďarská autorka Réka Bucsi.

Součástí školy je, jak bylo zmíněno, tvůrčí platforma Anidox. Ta je určena vývoji a produkci animovaných dokumentárních projektů. Provozuje laboratoř, poskytuje profesní školení, nabízí praktické stáže, pořádá masterclassy, semináře a praktické tvůrčí workshopy. Jejím cílem je umožnit tvůrcům ze světa animace a dokumentaristiky navazovat a rozvíjet vzájemnou spolupráci a pomoci jim realizovat jejich společné projekty. Autoři z celého světa této možnosti rádi využívají a vyvíjí v dánské laboratoři často originální až kuriózní díla.

Animaci lze studovat také na kodaňské The National Film School of Denmark.

V současném Dánsku bychom našli více úspěšných tvůrců, řada z nich jsou ale cizinci, kteří zde našli tvůrčí zázemí. V loňském roce na sebe upozornila například na dánské půdě tvořící Italka Martina Scarpelli, autorka nesmírně sugestivního anidoku Vejce – černobílé, lehce provokativně a částečně abstraktně ilustrované výpovědi mladé anorektičky. Autorka se přesvědčivě noří do nitra a mysli hrdinky, uzavřené v malém prostoru. Pro hrdinku je jídlo volbou, nikoliv potřebou. Domov je pro ni bezpečným místem pro nemoc a prožitek ze snědení uvařeného vejce srovnatelný se sexuální rozkoší. Provokativní film vznikl ve francouzské koprodukci a záhy získal významná ocenění – nejen na festivalech v Lipsku a Drážďanech, ale také ve francouzském Annecy.

Nově udílenou evropskou cenu pro animovaný film Émile získal v loňském roce ale jiný film, a to Maximálně přesný a detailní pohled do života legendárního vizionáře Martina Luthera, který natočil Magnus Igland Møller. V oblasti celovečerních filmů Dánsko vstupuje do mezinárodních koprodukcí – viz například dánská účast na podmanivé celovečerní pohádce Píseň moře, která získala nominaci na Oscara.

Z filmových festivalů jsou v Dánsku na animaci zaměřené Viborg Animation Festival a Void v Copenhagenu. Animované dokumenty se pak uplatní na festivalu CPH:DOX v Kodani.

Financování filmů je zde poměrně dobře dosažitelné. Dánský filmový institut podporuje mezinárodní koprodukce jak krátkých a celovečerních, tak i dokumentárních filmů. Kromě toho mají tvůrci možnost žádat o podporu regionální fondy (Copenhagen Film Fund, Copenhagen Film Fund a FilmFyn).

Švédská animace

Švédsko je především líhní animovaných dokumentů, tzv. „anidoků“. Anidok je jako žánr starý už více než sto let a vzniká ve všech možných zemích, ale právě ve Švédsku dostal po roce 2000 současnou podobu.

Zasloužil se o to především světoznámý tvůrce Jonas Odell, zakladatel animačního studia FilmTecknarna. Při tvorbě postupuje následovně: pořídí audionahrávky z rozhovorů s mnoha respondenty, následně vybere, co se mu do filmu hodí, a pak teprve animuje. Snaží se při tom vždy vycítit sdělení a najít k němu odpovídající vizuální ztvárnění. Proto se v jeho filmech mísí styly a techniky a vznikají originální koláže. K jeho filmům patří výrazné krátké anidoky Nikdy jako poprvé! (2006, Zlatý medvěd na Berlínském MFF) nebo Lži (2008, Cena poroty za mezinárodní krátkometrážní počin v Sundance 2009). Ve své tvorbě Odell zkoumá možnosti kombinace hraných záběrů a nejrůznějších animačních technik a médií. Vedle řady úspěšných krátkých filmů režíroval úspěšné videoklipy, například pro The Rolling Stones, Goldfrapp nebo U2, a reklamní spoty na zakázku pro mezinárodní klienty. Zároveň se v roli scenáristy, spoluscenáristy i jako autor hudby podílel na množství produkcí.

Na pomezí dokumentu a fikce stojí pozoruhodný loutkový počin Joanny Rytel s názvem Nadržený mámy. Film z roku 2016 je natočen dokumentárním způsobem, divák ale záhy zjišťuje, že děj je smyšlený. Divák zde pozoruje, jak se dvě nastávající matky vzpírají obecně uznávaným standardům „dobrého“ mateřství. Vtipný a ceněný film s nečekanými situacemi vytvořila autorka pomocí plastelínových loutek, jež jsou záměrně nedokonalé, stejně jako postavy samy.

Další výraznou švédskou osobností, nyní už na poli fiktivních filmů, je Niki Lindroth von Bahr, vizuální umělkyně, sochařka a režisérka žijící a působící ve Stockholmu. Vystudovala scénografii a výpravu na Nordiska Scenografiskolan a v roce 2014 získala bakalářský titul ve výtvarném umění na Královském institutu umění ve Stockholmu. Loutkovou technikou natočila autorské animované filmy Tord a Tord (2014), Bazén (Simhall, 2010) a ambiciózní muzikál Mé břímě (2018), který si odnesl cenu mimo jiné z třeboňského Anifilmu. Všechny její filmy byly s úspěchem promítány na mezinárodních festivalech v Annecy či Sundance.

Ve Švédsku se celkem daří realizovat i mezinárodně úspěšné celovečerní filmy. Z poslední doby to byl například snímek pro dětské diváky Gordon a Paddy, který natočila Linda Hambäck a který se s úspěchem promítal i v České republice. Natočen byl podle knížek švédského spisovatele Ulfa Nilssona, kde má i největší záhada prosté vysvětlení a strach i nebezpečí jsou přirozenou součástí života v lese. Snímek si ponechává měkkost výtvarného stylu předlohy, kterou ilustrovala Gitte Spee. Film uvedl Mezinárodní filmový festival v Torontu i německé Berlinale.

Krátkým, nejen animovaným filmům je ve Švédsku určen festival v Uppsale, na animaci je pak specializovaný nedávno založený Trollywood Animation Festival v Trolhättanu.

Animaci lze ve Švédsku studovat na více školách. Nejvíce možností je ve Stockholmu, ale i mimo hlavní město se animace vyučuje – například na Animationsakademien v Hägerstenu. V hlavním městě pak především na Stockholm Academy of Dramatic Arts.

Systém financování je obdobný jako v Dánsku – podporu poskytuje Švédský filmový institut a dále regionální fondy. Ve Švédsku najedeme čtyři: Filmregion Stockholm-Mälardalen, Film i väst, Filmpool Nord a Film i Skåne.

Norská animace

Norské filmy nebývají na mezinárodních festivalech až tak často zastoupené, ale tu a tam se nějaký zajímavý objeví. Například v loňském roce norsko-francouzsko-švédská celovečerní koprodukce Věž. Snímek, jehož děj se soustředí kolem malé palestinské dívky z uprchlického tábora v Libanonu, natočil norský režisér Mats Grorud. Film kombinující loutkovou a kreslenou animaci reflektuje neotřelou formou skutečnost, v níž své domovy opustilo téměř jeden a půl milionu Palestinců, kteří dosud žijí v podobných táborech po celém arabském světě. V Norsku se daří i animačním experimentům. Na norské půdě tvoří například americký experimentátor Ismael Sanz-Pena, který se zaměřuje mimo jiné na techniku nefázové animace. Tou natočil sérii krátkých, nápaditých a vizuálně rytmických filmů Perzistence vidění I–IV.

Na to, jak řídce je Norsko osídleno, mají zájemci o studium animace velký výběr škol. Celkem jich je v Norsku šest, a to nejen v Oslu a Bergenu.

Z festivalů jsou na animaci specializované Animation Volda Festival, Fredrikstad Animation Festival a nedávno založený ReAnima International Animated Film Festival. V Norsku se konají ale i festivaly krátkých filmů či filmů pro děti.

Financování je v podstatě stejné jako v Dánsku a Švédsku. I zde existuje filmový institut, podporující mezinárodní koprodukce, a dále regionální fondy Filmfond Nord, Filminvest 3 a Mediefondet Zefyr. Tvůrci celovečerních filmů pocházející z Asie, Afriky nebo Latinské Ameriky mají též možnost žádat o podporu fondu Sør Fond. Navíc je v Norsku zaveden systém filmových pobídek – stát vrátí vybraným tvůrcům čtvrtinu nákladů prokazatelně utracených v Norsku.

Finská animace

Finsko se poetikou svých filmů ostatním skandinávským zemím vymyká. Smysl pro absurdní humor a ironii sdílí finští autoři spíše se svými ugrofinskými kolegy z Estonska a Maďarska. Finské filmy nebývají temné nebo depresivní, často se vyznačují jasnou až naivní kresbou, příběhy však bývají jen těžko pochopitelné.

Výraznou a mladou finskou autorkou je Elli Vuorinen, která na sebe upozornila už svým studentským, ručně kresleným filmem Jazykování (2010). V roce 2016 natočila v podobném duchu Bolavé oči z nekonečna. Netradiční příběh, který přitom začíná poměrně prostě – sledujeme prodavačku v optice, její zákazníky a jejich oční vady. Autorka ale záhy odvádí prodavačku po stopách zákazníků na místa, kam bychom to ani nepředpokládali, a vyprávění nabírá nečekané tempo.

Velkou líhní talentů je Turku Academy of Art. Právě tam Elli Vuorinen studovala. Ze stejné školy pochází i nadějný mladý autor Mika Toskinen, režisér filmu Trhlina (2016).

Kromě Turku lze ve Finsku studovat animaci ještě na Aalto University a na Tampere University of Applied Sciences.

Dalším známým současným autorem je Jonni Mänistö, režisér znepokojujícího filmu Kuhina (2011), v němž se dětská hra s hmyzem obrátí proti samotnému hráči, a spoluautor historické hříčky Červí díra (2016). Neuvěřitelný příběh vystavěný na absurdním humoru se odehrává v roce 1914 v centru starého dobrého Rakouska-Uherska. Nechybí tu valčík, kavárny a sachr, ale ani doktor Freud a jeho pověstná pohovka.

Z festivalů je největší a patrně nejznámější Animatricks. Nedávno – v roce 2016 – byl také založen Turku Animated Film Festival.

V oblasti financování je ve Finsku rovněž možné využít systému filmových pobídek. Pokud projekt splní podmínky, získává produkce čtvrtinu nákladů zpět. Tvůrci ale musí prokázat, že předepsanou část rozpočtu utratili ve Finsku a za finské služby. Pak je systém vrácení peněz rychlý a jednoduchý. Koprodukce a distribuci podporuje The Finnish Film Foundation.

Islandská animace

Islandští tvůrci jsou aktivnější v oblasti hrané tvorby. I animaci tu lze ale vystudovat, a to na Reykjavík Academy of Digital Entertainment. Nejen animovaným filmům je pak určen Reykjavík International Film Festival. Animace zde ale nemá výraznou tradici a na mezinárodních festivalech se islandští tvůrci objevují zřídka. Vývoj, výrobu i koprodukce, stejně jako postprodukci podporuje Icelandic Film Centre a i na Islandu je zaveden systém filmových pobídek s vratkou čtvrtiny nákladů.

Loutkář 4/2019, s. 84–86.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.