Loutkar.online

Steffensen, Helga a Gudmarsdóttir, Erna: Stručný vhled do islandského loutkářství

Dějiny loutkářství na Islandu se zdají být velmi krátké, nicméně loutkové divadlo zde vychází z prastarých literárních zdrojů, jako jsou ságy, v nichž je svět plný trollů, elfů a víl, i z nevyčerpatelné studnice folklóru. První doložené loutkové představení na Islandu odehrál jeden dánský loutkář v malé rybářské vesničce na jihu ostrova v roce 1914. Vesničané ho měli za blázna, který je příliš starý na to, aby si hrál s panenkami. Druhým historicky zaznamenaným představením byl Faust v podání studentů umělecké školy v Reykjavíku v roce 1934 pod vedením německého loutkáře, učitele umění a uprchlíka Kurta Ziera, který založil sdružení marionet Maríonettufélagið.

V roce 1954 založil Jón E. Guðmundsson (zemřel 2005) divadlo Íslenska Brúðuleikhúsið (Islandské loutkové divadlo). Guðmundsson studoval v Dánsku kunsthistorii a celý život se živil jako učitel umění. Po mnoho let se svými marionetami každé léto objížděl islandské vesnice a města, často spolu se Sigrídur Hannesdóttir. Jeho inscenace byly určeny zejména dětem a jejich témata byla přebírána z oblíbených lidových příběhů. Guðmundsson měl ve sklepě svého domu malou dílnu, kde přes zimu vyráběl neuvěřitelné množství důkladně propracovaných marionet. Tyto marionety jsou stejně jako jeho řezbářské nástroje, kulisy, rekvizity a dokumenty týkající se jeho umělecké tvorby dnes ve vlastnictví Islandského divadelního muzea (založeno 2003). Divadelní muzeum je považuje za jednu z nejcennějších částí svých sbírek a při každé vhodné příležitosti je vystavuje veřejnosti.

V roce 1968 se Kurt Zier vrátil k loutkářství a začal učit skupinu šesti studentů s cílem vytvářet loutkové inscenace pro nově založenou islandskou televizi. Čtyři z nich (Bryndís Gunnarsdóttir, Erna Gudmarsdóttir, Hallveig Thorlacius a Helga Steffensen) založili nový divadelní soubor Leikbrúduland (Země loutek). Od roku 1973 hráli každý víkend v srdci Reykjavíku po dlouhých 25 let. Divadlo Leikbrúduland sjezdilo celou Evropu a zúčastnilo se řady festivalů, kde vyhrálo mnoho cen. Mezi jeho inscenace patří Tröllasögur (Příběhy trollů, 1983), Bannad ad hlæja (Zakázaný smích, 1998), Princezna v harfě (2000) inspirovaná ságou o Völsunzích, Ævintýrid um Stein Bollason (Dobrodružství Steinna Bollasona, 2002) podle staré evropské pohádky a Selurinn Snorri (Tuleň Snorri, 2006) podle norské předlohy. Pro Leikbrúduland a jeho diváky bylo velkou ranou, když v roce 1998 přišli o svou scénu.

Brúdubíllinn (Loutkové auto) je nejstarším venkovním divadlem na Islandu, které v létě pravidelně hraje v Reykjavíku a na podzim jezdí po celé zemi. Jeho jevištěm je automobil. Režisérkou divadla je od roku 1980 až do současnosti Helga Steffensen. Za svůj přínos divadlu a kultuře pro děti jí byl propůjčen rytířský titul Řádu sokola. Na repertoáru divadla jsou především islandské příběhy, písně a folklórní tradice pro malé děti.

Soubor Strengjaleikhúsid (Divadlo Provázek) založila v roce 1982 Messíana Tómasdóttir a za svou loutkovou inscenaci Modrá dívka byla ve stejném roce vyhlášena umělkyní roku. Její styl propojuje soudobou živou hudbu a loutkové divadlo. Divadlo Strengjaleikhúsid si objednalo a nastudovalo sedm moderních islandských oper a další inovativní kombinace hudby a loutek. Inscenace divadla Strengjaleikhúsid, které se zaměřují spíše na vnitřní než vnější realitu, měly úspěch doma i v zahraničí, ve filmu i na turné. Messiana Tómasdóttir vytvořila scénu a kostýmy pro více než osmdesát inscenací na Islandu, ve Skandinávii, v Evropě a ve Spojených státech. Její dílo bylo také mnohokrát vystavováno.

Sögusvuntan (Kapesní divadlo) bylo založeno v roce 1984 jako sólové divadlo Hallveig Thorlacius. Její styl, který je založen na zapojení publika, si získává více a více diváků na jejích turné po Evropě, Kanadě a Spojených státech, kde vždy hraje v místním jazyce.

Leikhúsið 10 fingur (Divadlo 10 prstů) založila Helga Arnalds v roce 1993. Helga Arnalds se učila loutkohru na Institutu del Teatre v Barceloně. Také vystudovala výtvarné umění na Islandské akademii umění. Divadlo 10 prstů vždy překračovalo hranice jednotlivých uměleckých disciplín a propojovalo výtvarné umění, hudbu i nová média. To jsou zdroje, z nichž Helga Arnalds v průběhu let vytvořila vlastní uměleckou podobu vizuálního divadla.

Text vznikl pro Světovou encyklopedii loutkářského umění (Encyclopédie mondiale des arts de la marionnette) vydanou UNIMA v roce 2009, která je zpřístupněna také online (https://wepa.unima.org). Publikováno se souhlasem UNIMA International. Redakčně kráceno.

Loutkář 4/2019, s. 32.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.