Dějiny loutkářství na Islandu se zdají být velmi krátké, nicméně loutkové divadlo zde vychází z prastarých literárních zdrojů, jako jsou ságy, v nichž je svět plný trollů, elfů a víl, i z nevyčerpatelné studnice folklóru. První doložené loutkové představení na Islandu odehrál jeden dánský loutkář v malé rybářské vesničce na jihu ostrova v roce 1914. Vesničané ho měli za blázna, který je příliš starý na to, aby si hrál s panenkami. Druhým historicky zaznamenaným představením byl Faust v podání studentů umělecké školy v Reykjavíku v roce 1934 pod vedením německého loutkáře, učitele umění a uprchlíka Kurta Ziera, který založil sdružení marionet Maríonettufélagið.
V roce 1954 založil Jón E. Guðmundsson (zemřel 2005) divadlo Íslenska Brúðuleikhúsið (Islandské loutkové divadlo). Guðmundsson studoval v Dánsku kunsthistorii a celý život se živil jako učitel umění. Po mnoho let se svými marionetami každé léto objížděl islandské vesnice a města, často spolu se Sigrídur Hannesdóttir. Jeho inscenace byly určeny zejména dětem a jejich témata byla přebírána z oblíbených lidových příběhů. Guðmundsson měl ve sklepě svého domu malou dílnu, kde přes zimu vyráběl neuvěřitelné množství důkladně propracovaných marionet. Tyto marionety jsou stejně jako jeho řezbářské nástroje, kulisy, rekvizity a dokumenty týkající se jeho umělecké tvorby dnes ve vlastnictví Islandského divadelního muzea (založeno 2003). Divadelní muzeum je považuje za jednu z nejcennějších částí svých sbírek a při každé vhodné příležitosti je vystavuje veřejnosti.
V roce 1968 se Kurt Zier vrátil k loutkářství a začal učit skupinu šesti studentů s cílem vytvářet loutkové inscenace pro nově založenou islandskou televizi. Čtyři z nich (Bryndís Gunnarsdóttir, Erna Gudmarsdóttir, Hallveig Thorlacius a Helga Steffensen) založili nový divadelní soubor Leikbrúduland (Země loutek). Od roku 1973 hráli každý víkend v srdci Reykjavíku po dlouhých 25 let. Divadlo Leikbrúduland sjezdilo celou Evropu a zúčastnilo se řady festivalů, kde vyhrálo mnoho cen. Mezi jeho inscenace patří Tröllasögur (Příběhy trollů, 1983), Bannad ad hlæja (Zakázaný smích, 1998), Princezna v harfě (2000) inspirovaná ságou o Völsunzích, Ævintýrid um Stein Bollason (Dobrodružství Steinna Bollasona, 2002) podle staré evropské pohádky a Selurinn Snorri (Tuleň Snorri, 2006) podle norské předlohy. Pro Leikbrúduland a jeho diváky bylo velkou ranou, když v roce 1998 přišli o svou scénu.
Brúdubíllinn (Loutkové auto) je nejstarším venkovním divadlem na Islandu, které v létě pravidelně hraje v Reykjavíku a na podzim jezdí po celé zemi. Jeho jevištěm je automobil. Režisérkou divadla je od roku 1980 až do současnosti Helga Steffensen. Za svůj přínos divadlu a kultuře pro děti jí byl propůjčen rytířský titul Řádu sokola. Na repertoáru divadla jsou především islandské příběhy, písně a folklórní tradice pro malé děti.
Soubor Strengjaleikhúsid (Divadlo Provázek) založila v roce 1982 Messíana Tómasdóttir a za svou loutkovou inscenaci Modrá dívka byla ve stejném roce vyhlášena umělkyní roku. Její styl propojuje soudobou živou hudbu a loutkové divadlo. Divadlo Strengjaleikhúsid si objednalo a nastudovalo sedm moderních islandských oper a další inovativní kombinace hudby a loutek. Inscenace divadla Strengjaleikhúsid, které se zaměřují spíše na vnitřní než vnější realitu, měly úspěch doma i v zahraničí, ve filmu i na turné. Messiana Tómasdóttir vytvořila scénu a kostýmy pro více než osmdesát inscenací na Islandu, ve Skandinávii, v Evropě a ve Spojených státech. Její dílo bylo také mnohokrát vystavováno.
Sögusvuntan (Kapesní divadlo) bylo založeno v roce 1984 jako sólové divadlo Hallveig Thorlacius. Její styl, který je založen na zapojení publika, si získává více a více diváků na jejích turné po Evropě, Kanadě a Spojených státech, kde vždy hraje v místním jazyce.
Leikhúsið 10 fingur (Divadlo 10 prstů) založila Helga Arnalds v roce 1993. Helga Arnalds se učila loutkohru na Institutu del Teatre v Barceloně. Také vystudovala výtvarné umění na Islandské akademii umění. Divadlo 10 prstů vždy překračovalo hranice jednotlivých uměleckých disciplín a propojovalo výtvarné umění, hudbu i nová média. To jsou zdroje, z nichž Helga Arnalds v průběhu let vytvořila vlastní uměleckou podobu vizuálního divadla.
Text vznikl pro Světovou encyklopedii loutkářského umění (Encyclopédie mondiale des arts de la marionnette) vydanou UNIMA v roce 2009, která je zpřístupněna také online (https://wepa.unima.org). Publikováno se souhlasem UNIMA International. Redakčně kráceno.
Loutkář 4/2019, s. 32.
5. 4. 2024 – 7. 4. 2024
Fandův dýchánek
12. 4. 2024 – 17. 4. 2024
Dítě v Dlouhé 2024
12. 4. 2024 – 14. 4. 2024
DIVadelní SEtkání
13. 4. 2024 – 14. 4. 2024
Opavská rolnička
19. 4. 2024 – 21. 4. 2024
20. Pimprlení
Ivan Kraus (1. 3. 1939)
Marie Kočková (3. 3. 1939)
Vlastimil Peška (3. 3. 1954)
Josef Brůček (4. 3. 1944)
Marie Jirásková (6. 3. 1964)
Alžběta Tomášková (8. 3. 1929)
Miroslav Pokorný (10. 3. 1934 – 15. 10. 2012)
Filip Homola (12. 3. 1969)
Hermína Motýlová (22. 3. 1944)
Jiří Řeháček (26. 3. 1934)
Jarmila Majerová (26. 3. 1920 – 2. 3. 2014)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS