Lešková-Dolenská, Kateřina: Dánská loutková tradice není příliš významná

Dánská loutková tradice není příliš významná

Ulla Dengsøe je umělecká ředitelka bienále Festival of Wonder, které se koná v dánském Silkeborgu (o letošním ročníku si můžete přečíst na s. XX). Kromě toho ji ale velice pravděpodobně potkáte všude tam, kde se děje něco zajímavého a týká se to loutkového divadla – české festivaly nevyjímaje. Kdo ji poznal osobně, jistě mi dá za pravdu, že jde o neobyčejně vlídnou, křehce působící dámu, která učí Dány objevovat poezii a kouzlo loutkového divadla.

Rozhovor: Kateřina Lešková Dolenská

Jak byste charakterizovala současné dánské loutkářství?

Profesionálních loutkových divadel je v Dánsku jenom několik, ale i některá ne-loutková divadla ve svých inscenacích loutky a objekty využívají. Téměř všechna divadla vystupují zájezdově a velké procento z nich má i vlastní stálou scénu.

Koho byste zařadila mezi nejzajímavější tvůrce jakýmkoli způsobem spjaté s loutkovým divadlem?

Určitě musím zmínit Theatre Refleksion, Gruppe 38, Teater Patrasket, Teater Meridiano, Bådteatret, Teatret De røde heste, Teater My, Teater Meridiano nebo Divadlo marionet v Králových zahradách v Kodani.

Je v Dánsku možné hrát loutkové divadlo jenom dospělému publiku? Jsou na to diváci připraveni?

Dnes máme jenom jedno – a to velmi zajímavé – divadlo, které je zaměřeno na loutkové divadlo pro dospělé a hraje na staré dřevěné lodi zakotvené v Nyhavn v centru Kodaně. Pokud vím, nemá stálý soubor herců ani loutkářů, ale na každou inscenaci najímá jiné spolupracovníky. V roce 2019 divadlo hrálo poprvé mimo svou loď, a to u nás v Silkeborgu, kde představilo inscenaci Jernring.

Máme také mnoho dobrých zájezdových divadel pro děti, která často propojují loutkové a fyzické divadlo, a jedinečné je i venkovní loutkové divadlo v kodaňském parku Kongens Have. Jeho iluzivní inscenace jsou určené pro celou rodinu a hraje každé léto. Také máme papírové divadlo, které se ještě nedávno jmenovalo Svalegangens, ale pak se přestěhovalo na novou adresu a přejmenovalo na Meklenborg. To vytváří inscenace pro dospělé i pro děti.

Jaké je podle vašeho mínění postavení loutkového divadla v dánské společnosti a v očích kulturní veřejnosti?

Když dánskému publiku nabídnete kvalitní loutkové divadlo nebo divadlo s loutkami, tak ho ocení bez ohledu na věk. Lidé ho mají rádi a respektují ho. Ve školách se loutky během výuky příliš nevyužívají, ale divadla často objíždějí školy se svými inscenacemi. Děti také loutky vyrábějí a hrají s nimi na loutkových workshopech, třeba při našem Festival of Wonder.

Dánská loutková tradice není příliš významná, nicméně je dánské divadlo pro děti, jež někdy využívá loutky, vysoce uznáváno jako kvalitní a divadelní soubory jsou často zvány do zahraničí, mimo jiné do Číny, Japonska nebo Koreje.

Jakým systémem funguje financování dánské kultury, potažmo loutkového divadla?

Profesionální loutková divadla v Dánsku mají možnost žádat o podporu od města, státu nebo soukromých sponzorů jako jakékoliv jiné divadlo, ale záleží na tom, zda je daný soubor soukromý, městský nebo státní. Aby nějaké divadlo dosáhlo na podporu, musí být jeho tvorba kvalitní, což ale vyvolává otázku, co to znamená a kdo o tom rozhoduje. Soukromí mecenáši existují, ale není jednoduché je najít.

Existuje nějaké dánské loutkářské muzeum? A co instituce, které loutkářství propagují? Přiznám se, že jsem se žádných nedopátrala…

V Dánsku žádné muzeum loutkového divadla nemáme, ale tematizované výstavy se pravidelně konají ve foyerech divadel, v knihovnách nebo v galeriích. Pravidelně jsou výstavy také součástí akce Festival of Wonder. Bylo by hezké, kdyby v Silkeborgu vznikla nějaká interaktivní loutková výstava pro děti a dospělé, protože by nám to dalo spoustu nových možností k propagaci a podpoře profesionálního loutkového divadla. V Dánsku žádná taková profesní organizace není, ale troufám si říci, že náš Festival of Wonder loutkovému divadlu výrazně pomáhá. A co se UNIMA týče, tak popravdě mnoho dánských divadel, která používají loutky, ani není členem UNIMA. Podle mého názoru nemá Dánské centrum UNIMA příliš dobré zázemí, a to ani finanční, ani odborné, takže našim divadlům příliš pomoci nemůže.

Dá se někde v Dánsku loutkářství studovat?

Existuje několik obecných kurzů jevištních umění, ale žádný specializovaný kurz loutkářství. Neměli bychom pro něj dost studentů.

Daří se u vás alespoň amatérským loutkářům?

Na stránkách dánského centra UNIMA je vypsaných asi deset souborů, ale tyto informace mohou být zastaralé. Tato tradice také není příliš silná.

Kolik je v Dánsku divadelních festivalů zaměřených na loutky – kromě několikrát zmiňovaného Festival of Wonder – a s jakou periodicitou se konají?

Náš festival je jediným loutkovým festivalem v Dánsku. Existují další, především festivaly pro děti, které v programu nabízejí i loutkové inscenace. Některé se konají každoročně, některé jednou za dva roky. Náš festival je také jediný, který má pro každý ročník jiné téma. Festival of Wonder v Silkeborgu se koná od roku 1986 každé dva roky, a to v listopadu. Vystupuje na něm mnoho zahraničních i dánských souborů a celkový počet diváků je asi dvanáct tisíc. Je známý na celém světě svou vysokou kvalitou a rozmanitostí a chodí na něj proto nejen místní, ale sjíždí se na něj také diváci z celého Dánska i ze zahraničí.

Ještě před asi pěti, šesti lety se konal malý loutkový festival také v Kodani. I na ostrově Bornholm býval loutkový festival, ale ten před dvěma lety skončil. Každý rok v dubnu pořádá Asociace divadla pro děti velký festival, kde dánská divadla představují svou tvorbu pro děti „normálnímu“ publiku, ale také těm, kdo objednávají divadelní představení do škol nebo knihoven. Tato akce se jmenuje Dubnový festival a koná se každý rok v jiném dánském městě. V jeho programu je často řada loutkových inscenací, ale není výhradně loutkový.

Existují v Dánsku odborná loutkářská periodika?

Pokud vím, žádné takové periodikum ani žádného novináře, který by se na loutky specializoval, nemáme. Největší celostátní noviny občas napíšou o premiéře dánské loutkové inscenace, ale jenom velmi okrajově.

Jaké jsou současné vazby mezi dánským a českým loutkářstvím? Z minulosti mě napadá třeba inscenace Královna Dagmar od Josefa Krofty nebo dodnes hrající česko-dánské divadlo Svanen Patrície Homolové a Kima Westiho, a pokud vím, pomáháte šířit dobré jméno českého loutkářství v zahraničí – například Divadlo bratří Formanů je na Festival of Wonder pravidelným hostem.

O žádné další spolupráci mezi českými a dánskými loutkovými divadly nevím. Je pravda, že Festival of Wonder hodně spolupracoval s Divadlem bratří Formanů, ale vystupovalo u nás také Divadlo Alfa, DRAK, Buchty a loutky a Naivní divadlo z Liberce. V roce 2015 pomáhal Festival of Wonder Matěji Formanovi uvést na našem festivalu inscenaci Aladin. Podali jsme žádost dánské Radě umění, abychom mohli do inscenace zapojit dánského herce a loutkáře Clause Mandøe z Teatret De røde heste, který by s diváky mluvil dánsky, což se nakonec podařilo. Dánská Rada umění souhlasila a spolupráce fungovala velmi dobře. Obecně ale Rada umění tento typ pomoci festivalům neposkytuje. Pro divadelní soubory je získat takovou podporu jednodušší než pro festivaly a bylo by hezké, kdyby se do mezinárodních koprodukcí pouštěly častěji.

Loutkář 4/2019, s. 29–30.