Kozlová, Kristýna: Být dvě hodiny někým jiným

Nastoupit do parníku, odjet za město a ocitnout se v imaginárním časoprostoru. Být na chvilku někým jiným a zkusit si na vlastní kůži prožít dvě hodiny roku 1931 v italském městečku Palermo. To vše nabízí Game. Anebo snad mnohem víc?

Ve foyer Malého divadla v Českých Budějovicích se 26. ledna shromažďují diváci v předepsaném dress codu 30. let minulého století. Všichni vyčkávají a netuší, co se bude dít. Kolem sedmé hodiny se objeví tři pořadatelé v čele s dramaturgyní Natálií Preslovou. Pomalu se všichni přesouváme do hlediště, kde ovšem posedíme jen krátce. Dostáváme kartu s charakterem postavy, pravidly samotné hry a seznamujeme se se zmenšeným modelem městečka Palerma. Naši kartu však nesmí vidět nikdo jiný. Každý charakter se jinak chová – například může být jeho generálním znakem alkoholismus, a pokud si nedá každý všední den v baru panáka, nesmí mluvit až do doby, než ho požije. Postava by měla plnit i svůj předepsaný cíl, který je ovšem různý (odjet na mistrovství do Milána, stát se starostou, zamilovat se) a především přežít, ať už hraje proti Mafii, nebo s ní.

Obavy nic netušících diváků se snaží rozptýlit postavy Kurvy a Somráka, které by měly být všem nápomocné po celou dobu hry. Nyní mě prosím následujte, půjdeme na Parník a snad vyváznete živí, dodá dramaturgyně Malého divadla a naše kroky směřují na přilehlou zastávku, kde už je přistaven autobus s nápisem Parník. Všichni během cesty horlivě prostudovávají své herní karty a s napětím vyčkávají, co přijde dál.

Zhruba čtyřicet hráčů, jelikož v tomto případě se užití pojmu „divák“ nehodí, konečně dorazí na tajné místo, a to do velké haly Dopravního podniknu města České Budějovice, kde už čeká deset herců. Postupně se s nimi seznamujeme prostřednictvím jejich rolí Barmana, Básníka, Starosty, Prvního radního či Jeptišky. Každý herec je vázán ke svému scénograficky zjednodušeně pojatému prostředí, v němž se pohybuje vesměs po celou dobu hry. Skrze bílé dřevěné konstrukce, které ohraničují prostor, můžeme navštívit kostel, banku, bar, nebo dokonce i nevěstinec. Ve středu scény se tyčí vyvýšená radnice a před ní je vyhrazeno místo pro veřejná setkání všech obyvatel, tedy hráčů Palerma.

Jako postava nevíte nic a jste vhozeni do samotné hry. Jak poslat dopis? Kde vzít peníze? Jak vyhrát fotbalový zápas? Jak vložit peníze do banky? Jak vyhrát volby? Jak nezemřít? Game nabízí spoustu otázek, ale ne vždy se na ně hráčům podaří najít odpovědi.

Život v předepsané roli (Fabrikanta, Fotbalistky, Mafiána nebo třeba Kněze) má přesně sedm dní a jeden den v městečku trvá pouze deset minut. S hudebním předělem a slovy Městečko Palermo usíná zpravidla přicházejí na řadu krátké herecké výstupy ovlivňující a nastiňující některé vztahy mezi hráči. Rozhodující je například obvinění Fabrikanta jako mafiánského bosse či zavraždění Starosty města. Skoro každý večer se v městečku zjeví vrah z davu herců s neznámou tváří a vybere si oběť. Pokaždé může zemřít někdo jiný, a proto je průběh hry pokaždé jiný.

Pro vývoj „inscenace“ jsou podstatné korálkové volby, kdy si může každý z hráčů na základě vlastního uvážení vybrat svého kandidáta na pozici nového starosty. Tito adepti jsou převážně stejní hráči jako vy. Na základě plamenných proslovů jsou voleni ve dvou volebních kolech. Každý z nich má tedy prostor na vyjádření a představení nových stanov pro městečko Palermo.

Game končí právě v momentě, kdy je zvolen nový starosta a dojde k odhalení pravdy, tedy k prozrazení vraha a jeho mafiánských kumpánů. V naší společné hře jsme si do čela města zvolili absolutistického vládce v podobě Starostova bratra, který byl zároveň i vrahem řádícím v Palermu. V tento moment jsou také všichni hráči pomyslně zastavěni v kruhu dřevěnými prkny a v městečku je nastolen diktátorský režim. Samotný závěr má sloužit především didakticky a je v něm obsažena určitá analogie s totalitními režimy, které byly také zvoleny v demokratických volbách. Jak nám svým dovětkem zdůrazňuje dramaturgyně Malého divadla, a uzavírá tak celou Game, – na vlastní kůži jsme hráli pouze „hru proti hře“. Tento aktualizační, a především jediný nosný prvek v podobě voleb je vlastně podstatou celé inscenace.

Malé divadlo, České Budějovice

Janek Lesák – Natálie Preslová: Game

Režie: Janek Lesák, scéna: Karel Čapek, hudba: Jan Čtvrtník

Premiéra: 14. 4. 2018, psáno z reprízy 26. 1. 2019.

Being Someone Else for Two Hours

A review of the latest production by Small Theatre from České Budějovice, Game. All the viewers, or rather players, board a boat that takes them beyond the city to an imaginary time and place. They become someone else and experience two hours in the Italian town of Palermo in 1931. At the end, all the players end up in a circle, surrounded by wooden boards, and the town falls to a totalitarian coup. The finale is meant to be didactic and provides a certain analogy to dictatorial regimes that came to power through democratic elections. The elections in fact form the backbone of the entire show.

Citace: Jako postava nevíte nic a jste vhozeni do samotné hry.

Loutkář 1/2019, s. 52–53.