Loutkar.online

Drtina, Michal: Loutkářské soubory jubilující

Letošní osmičkový rok intenzivně prožíváme v rámci oslav sta let od vzniku samostatného československého státu. Připomínáme si rok 1948, takzvané pražské jaro roku 1968 i rok 1993, kdy se Československo rozdělilo na dva státy. Kulaté a půlkulaté oslavy se však uskutečnily i v rámci loutkových souborů.

V září vyvrcholily celoroční oslavy šedesáti let od založení královéhradeckého Divadla DRAK, Tradiční loutkové divadlo Zvoneček vstoupilo do své padesáté divadelní sezóny, Říše loutek v Kroměříži si připomněla 50. výročí obnovení své činnosti. V říjnu oslavil třicátiny dramatický obor na ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři, v listopadu si pražští loutkáři připomněli 105 let od založení Loutkového divadla Jiskra a slavili také plzeňští loutkáři – devadesátiny Loutkového divadla V Boudě. Předpokládám, že jsem na mnohá výročí zapomněl, protože se mi namátkou vybaví třeba ještě březnová oslava 65. výročí založení a 25. znovuzaložení Loutkového divadla Spojáček Liberec…

Padesátiny Zvonečku a Říše loutek

Pražský Zvoneček si své padesátileté působení mezi pražskými loutkovými divadly bude připomínat celou divadelní sezónu, kterou slavnostně začal v sobotu 6. října pohádkou o tom, jak se Kašpárek dostal do Zvonečku. Na celou sezónu pak chystá pro své příznivce soutěže, výstavy a samozřejmě pravidelná loutková představení.

Tradiční loutkové divadlo Zvoneček založil jako reakci na okupaci sovětskými vojsky Jiří Vorel v roce 1969, když rok předtím odkoupil staré loutky od potomka legendárního českého loutkáře Matěje Kopeckého. Tyto loutky hrály v prvních inscenacích pro dospělé publikum, jako byly například Posvícení v Hudlicích nebo Herkules aneb Boj s čerty. Netrvalo dlouho a Zvoneček, pojmenovaný podle starého zvonce, který otevíral a stále otevírá každé představení, se přesunul z prádelny v Branické ulici do bývalé moravské hospody. K hraní, mluvení a vytváření nových inscenací byli přizváni kamarádi a známí – Bohumír Koubek (sochař a malíř), Vojtěch Cynibulk (grafik, spisovatel), Jaroslav Krček (skladatel) nebo Václav Zamazal (hudební režisér). Divadlo působilo do roku 1983 v Braníku, pak se přestěhovalo do Kulturního centra Novodvorská, kde působí dodnes. Za dobu své existence na Novodvorské vychovalo tři generace diváků a také herců.

V současnosti má na repertoáru dvacet marionetových a osm maňáskových titulů. Mnohé hraje s historickými loutkami ze sbírky zesnulého zakladatele Jiřího Vorla. Hrají v rozdělené interpretaci a s pomocí zvukových nahrávek, které namluvili například Vlastimil Brodský, Petr Kostka nebo Ondřej Vetchý. V několika posledních inscenacích, jako jsou Otesánek nebo Smolíček Pacholíček, inscenátoři Zvonečku opouštějí iluzivní marionetové kukátko a experimentují s odkrytým vedením, a to je velmi pozitivní změna.

Soubor za dobu svého působení vystupoval na jevištích v Bratislavě, Vídni, nebo dokonce v loutkářské Mekce Charleville-Mézières. Pravidelně se účastní postupových loutkářských přehlídek a mimo jiné pořádá pro své příznivce festival Novodvorský Zvoneček.

Říše loutek v Kroměříži je o mnoho let starším souborem, protože první zmínka o loutkovém divadle v tomto krásném městě pochází z roku 1900 a první představení inscenace Oldřich a Božena se podle dobových záznamů odehrálo v roce 1902. Soubor si nicméně – společně s mnoha přáteli – na zářijovém slavnostním setkání připomněl padesáté výročí obnovení nepřetržité činnosti započaté v roce 1968 a navázal na bohatou historii, kterou na počátku 20. století vykročil ředitel měšťanské školy Eduard Svoboda. S malou přestávkou v letech 1938–1940 hrálo toto později sokolské divadlo soustavně až do roku 1956.

Ve zmíněném roce 1968 obnovil činnost Říše loutek Petr Pálka a po něm se vedení souboru ujaly postupně Blažena Mořkovská, Anna Michajlovičová, Jana Ludvíková a Jiří Lisý, který je vůdčí osobností dodnes. S ním jsem si mohl v rámci slavnostního odpoledne, na které přijeli bývalí členové souboru a mnoho divadelních přátel z Moravy i Čech, povídat. Například o tom, že se v kroměřížském souboru hrálo převážně marionetami, poté loutkami spodovými a maňásky a experimentovalo se tu také s černým a luminiscenčním divadlem. V současnosti soubor hraje s odkrytým voděním a v inscenacích cíleně pracuje s aktivní účastí dětí. Na repertoáru má soubor pět inscenací, hraje pravidelně v kulturním domě, ale zajíždí i do okolí. Připravuje malé dílny, kde si děti pod odborným vedením mohou vyrobit jednoduché loutky. Ročně odehraje 20–25 představení a pravidelně se účastní krajských postupových přehlídek. Největší starosti má při hledání nových členů souboru. Mladých, kteří by se v Kroměříži pro loutkové divadlo nadchli a nechtěli za hraní peníze, je málo, říká Jiří Lisý a dodává: A když se najdou, dostudují střední školu, odejdou na vysokou a už se nevrátí. Takový byl příběh třeba Štěpána Gajdoše, který zde začal hrát a nyní studuje na DAMU, ale i Milana Hugo Formana, který v Říši loutek hrál od roku 1974. Toho loutkové divadlo tak nadchlo, že se rozhodl vystudovat loutkoherectví na DAMU a později hrál u Ctibora Turby a s divadlem Bratří Formanů. Jiří Lisý doplňuje: Do Kroměříže se rád vracel a vždycky se za námi přišel podívat. Když v srpnu letošního roku zemřel, ztratili jsme kamaráda, na jehož úsměv a optimismus nikdy nezapomeneme. V současnosti máme osm stálých členů a několik externích spolupracovníků, ale žádné mladé členy, což mne mrzí.

S Jiřím Lisým jsme si povídali i o úspěších souboru, kterých nebylo málo. Soubor byl do hlavního programu národní přehlídky Loutkářská Chrudim vybrán již sedmkrát. První cenu zde dostal v roce 1973 za inscenaci Šípková Růženka. Kromě této inscenace odehráli kroměřížští loutkáři v Chrudimi ještě hříčku pro nejmenší Kolíbá se velryba (1995), Povídání o pejskovi a kočičce (2010), O Červené karkulce (2011) a zatím poslední zde byla uvedena obnovená premiéra pohádky Povídej, Paňáco (2012). V roce 2013 se soubor poprvé zúčastnil s pohádkou O Červené karkulce Hanáckého divadelního máje v Němčicích nad Hanou, kde získal 1. místo a postup na národní přehlídku Dospělí dětem Popelka Rakovník 2013. Na Popelce Rakovník získali doporučení na mezidruhovou celostátní přehlídku Jiráskův Hronov 2014 a Jiří Lisý si odvezl cenu za herecký výkon a čestné uznání za výpravu k inscenaci.

Činnosti souboru si váží loutkářská obec i vedení města Kroměříž, jak bylo zřejmé z přání, které zástupci jednotlivých institucí a souborů v rámci slavnostního odpoledne kroměřížským loutkářům přednesli. Kroměřížští připravili bohatý program, kromě premiéry inscenace Perníkovka také otevřeli výstavu loutek a několika rodinných loutkových divadel ve vestibulu Domu kultury v Kroměříži a vydali brožuru, ve které je na padesáti stranách zaznamenáno padesát let činnosti tohoto souboru.

Jaroměřští třicátníci a kmeti z Kobylis a Plzně

Dramatický obor ZUŠ F. A. Šporka Jaroměř je neodmyslitelně spojen s Jarkou Holasovou (rozhovor s ní vyšel v Loutkáři 1/2018, s. 72–74). Narozeninový večírek její východočeské loutkové laboratoře jsem nestihl, ale jak ji znám, musel být skvělý. Když jsem v programu oslav zahlédl titul Kráska v dřevě spící, hned jsem si vzpomněl na naši společnou dobrodružnou cestu do Albánie, kterou jsem se souborem v malém autobusu s přívěsem plným kulis absolvoval před několika lety. Bylo to nezapomenutelné, stejně jako mnoho jejich inscenací, ve kterých hledají různé možnosti loutkového divadla.

Loutkové divadlo v Kobylisích je spojeno s vlasteneckým učitelem Karlem Hackerem. Ten roku 1913 divadlo založil poté, co odkoupil loutky od Karla Popilky, který v kobyliském Dělnickém domě provozoval od roku 1895 ochotnický soubor Lidové divadlo. Stejně jako v Kroměříži i Loutkové divadlo v Kobylisích uvedlo jako svou první inscenaci Oldřicha a Boženu. V následujících letech působilo divadlo v restauraci U Topolů, U Seyfriedů a pak v chlapecké škole v Kobylisích. Doba jeho rozkvětu začala v roce 1949, kdy se principálského žezla ujal syn zakladatele dr. Karel Hacker; tehdy se soubor přesunul zpět do hostince U Topolů a od padesátého třetího roku používá název Jiskra. Formování výrazné dramaturgie divadla nastává až s příchodem Stanislava Starého v roce 1962 a především příchodem Petra Slunečka v roce 1966, který se stal hybnou silou souboru a tím, kdo spolu s principálem koncipoval dramaturgický program divadla a přihlásil se ke koncepci autorského divadla s výraznou hudební složkou. Repertoár byl obohacen o texty členů souboru, z nichž byl Petr Slunečko opět vůdčí osobností, autorem mnoha her i jejich režisérem. Vznikaly také dramatizace podle knih známých českých autorů. Tak se na jeviště dostávaly nové hry, například Království Kantilénie, Džinovo království Noci, Růže a ďábel, Dřevorubec a medvěd, Libuše a Čertův švagr. Z dramatizací knih českých autorů to byli oblíbení Broučci, Ferda Mravenec nebo Rumcajs.

S novou dramaturgií úzce souviselo navázání spolupráce s českými autory a výtvarníky, kteří přinášeli novou tvář scéně i loutkám. Byli mezi nimi například Radek Pilař, Irena Marečková, Bohumír Koubek, Irena Zábojová nebo Vojtěch Cinybulk. Soubor obohatil také skladatel Zdeněk Němeček, který komponoval, organizoval orchestr i vlastní nahrávky. Úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 1977 zvítězil Emil Malý na 26. Loutkářské Chrudimi v kategorii loutkářské pantomimy s individuálním výstupem Netrhejte růže a Blanka Luňáková se stala vítězkou kategorie výstupů s komplexním loutkohereckým projevem s výstupem Pirát. Ocenění na různých přehlídkách a festivalech získaly inscenace Křemílek a Vochomůrka, Kašpárek vaří živou vodu aneb O pyšné base, Kocour v botách, Pivoda, vodník pod vyšehradskou skálou i další.

V roce 1996 zanikl dosavadní zřizovatel Jiskry Obvodní kulturní dům a divadlo přešlo pod řízení odboru kultury Městské části Praha 8. Na počest zakladatele loutkového divadla Jiskra se divadelní budova, v níž se od počátku 90. let rozvíjel souběžně s působením Loutkového divadla Jiskra i bohatý profesionální program, přejmenovala na Divadlo Karla Hackera.

V souboru Jiskry se od roku 1913 vystřídalo přibližně 240 členů a vzniklo více než čtyřicet inscenací, z nichž mnohé jsou na repertoáru divadla už desítky let. Jiskra patří mezi vůbec nejstarší soubory v České republice, a jak říká její současný principál Jiří Krása, její doménou jsou hlavně klasické marionety: Děláme staré loutkové divadlo, které se v českých zemích hraje více než dvě stě let. Hrajeme rozdělenou interpretací, každou loutku obsluhují dva lidé. Jeden jí dává pohyb a druhý jí propůjčuje svůj hlas. Jsme pětatřicetičlenný soubor a na každé představení se nás musí sejít zhruba dvacet pět, abychom ho byli schopni odehrát. Ve fundusu ukrýváme více než 250 loutek, z nichž nejvzácnější je drak z roku 1933.

Loutkové divadlo v Boudě je o patnáct let mladší. Na svých stránkách uvádí: Jsme neprofesionální loutkářský soubor působící v Plzni od svého založení v roce 1928 s nedobrovolnou přestávkou v období druhé světové války. V roce 1947 jsme svoji činnost obnovili a aktivně pokračujeme dodnes. Bouďáci se zaměřují převážně na inscenování tradičních her českých autorů klasickým způsobem iluzivního loutkového divadla v historických kulisách s historickými marionetami na nitích, z nichž některé jsou až sto let staré.

Divadlo také aktivně spolupracuje s Muzeem loutkářských kultur v Chrudimi a Muzeem loutek v Plzni, kde oslavy devadesátin v květnu začaly krátkodobou výstavou (psalo se o ní v Loutkáři 2/2018, s. 88–89, pozn. red.) a skončily až v listopadu na jejich domácí scéně v sále M-klubu, v Plzni Skvrňanech.

Stále je překvapující, jak velké množství amatérských souborů v České republice provozuje loutkové divadlo. Je to neutuchající tradice, která byla před dvěma lety právem zapsána na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Přejme si, ať je tomu tak i nadále.

Celebrating Puppetry Ensembles

Several amateur puppetry groups are celebrating major anniversaries this year. Michal Drtina offers a list of the most significant of them. His article discusses the traditional theatre Zvoneček which has entered its 50th season and Říše loutek from Kroměříž which celebrates 50 years of its renewed activity, even though the theatre itself dates back to 1900. Another anniversary was celebrated in October in Jaroměř at the Primary Art School of F. A. Špork, led for many years by the inimitable Jarka Holasová. In November, Prague puppeteers commemorated 105 years since the founding of Jiskra; the theatre\’s golden age started in 1949 when the founder\’s son Karel Hacker took up the role of director. And last but not least, Loutkové divadlo v Boudě celebrated 90 years; this non-professional theatre group has been active in Plzeň (with the exception of a few years during the Second World War) since 1928.

Loutkář 4/2018, s. 74–76.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.