Loutkar.online

Malíková, Nina: Odešla královna světového loutkářství

Zemřela poslední z velké generace světových loutkářských osobností – Margareta Niculescu (4. 1. 1926–19. 8. 2018), čestná prezidentka UNIMA, vynikající režisérka, pedagožka, organizátorka. Podílela se nejen na obnovení poválečné činnosti UNIMA, ale stála také u všech zásadních aktivit posilujících vliv a postavení loutkového divadla ve druhé půli 20. století.

Narodila se v Jassy v Rumunsku. Diplom získala v roce 1953 na Institutu divadelního umění a kinematografie v Bukurešti a hned po absolutoriu se věnovala loutkářské režii. Režírovala kromě Rumunska – kde je její tvorba nerozlučně spjata s celou érou bukurešťského Divadla Tandarica (Teatrului Țăndărică), které také dlouhá léta řídila – v Bulharsku, Egyptě, NSR, NDR, Jugoslávii a Norsku, vedla workshopy v Řecku a Japonsku. Divadelní historie připomíná zejména její inscenace z poloviny 50. let Humor loutek a parodii na detektivky Ruka s pěti prsty. V loutkářském světě je však známá především poetickými inscenacemi s osobitým režijním rukopisem – Kniha Apolodorova (1962), Tři ženy Dona Cristobala (1965) a scénickou transpozicí poemy Niny Cassianové Ninigra a Aligre (1971).

Byla to výjimečná žena, talentovaná umělkyně a organizátorka, která se uměla prosadit ve vedení UNIMA v době, která uplatnění žen ve vedoucích funkcích zrovna příliš nepřála. Zakladatelům moderního evropského loutkového divadla, se kterými zde spolupracovala, uměla oponovat i aktivně probudit UNIMU ke konkrétním činům propagujícím loutkářství a jeho moderní podobu. V letech 1958, 1960 a 1965 organizovala v Bukurešti tři mezinárodní loutkářské festivaly, významně se v téže době podílela na publikaci Světové loutkářství s bohatou obrazovou dokumentací, která vyšla v několika jazykových mutacích. Od roku 1957 byla členkou exekutivy UNIMA, kde pracovala v nejrůznějších komisích, v letech 1984–1988 a 1996–2000 byla viceprezidentkou UNIMA a v roce 2004 se stala prezidentkou UNIMA, která svou funkci povýšila s razancí sobě vlastní z reprezentativní roviny na do té doby nebývalý aktivní přínos pro celou organizaci. Nepominutelnou zásluhu má především na vydání Světové loutkářské encyklopedie, jejíž finální podoba spadá právě do jejího funkčního prezidentského období (vydaná byla až v roce 2009).

Do dějin moderního loutkářství se zapsala nejen jako tvůrčí osobnost, ale od roku 1985 i jako ředitelka Mezinárodního loutkářského institutu v Charleville-Mézières, kterému za svého působení vydobyla prestižní postavení. Její následovníci v této funkci – Roman Paska, Alain Lecuque i Lucile Bodson a Eloi Recoing – neměli v tomto směru opravdu lehkou pozici. Iniciovala řadu aktivit spojených jak s působením v UNIMA, tak v institutu v Charleville-Mézières, kde je zejména její pozornost věnovaná ediční činnosti (mj. založení revue Puck a později E pur si muove) dodnes nepřekonaná.

Už od roku 1957, kdy se v Praze zúčastnila jako mladá reprezentantka Rumunska prvního poválečného kongresu UNIMA, měla sympatie pro české loutkářství, které podporovala jak ve svých funkcích, tak ve studijních i pedagogických příležitostech spojených s Mezinárodním loutkářským institutem. Šlo nejen o umožnění stipendijních pobytů pro naše studenty loutkářské katedry (svědectví by o tom mohli podat jak František Váša, Blanka Luňáková, tak Ondrej Spišák, Tomáš Žižka, Marek Zákostelecký a další), pedagogy – zejména Josefa Kroftu – a také pro vynikající multižánrové umělce jako Josef Svoboda a Jan Švankmajer, jejichž tvorbu znala. Jedním z velkých gest v tomto smyslu byl i mezinárodní projekt Babylonská věž (1992), na němž se kromě francouzské strany podíleli čeští tvůrci a Divadlo DRAK, jehož poetiku díky Janu Dvořákovi, který spolu s ní charlevilleský Mezinárodní institut loutkářského umění zakládal, dobře znala. Margareta Niculescu si vážila i výsledků práce naší loutkářské katedry. Výmluvným důkazem toho je, že její dcera Irina Niculescu, dnes uznávaná režisérka a pedagožka působící v USA, v Praze studovala a je absolventkou pražské DAMU v oboru loutkářské režie a dramaturgie.

Na Margaretu Niculescu nemohou nikdy zapomenout ti, kteří se setkali ať už s její tvorbou, projekty, na zasedáních UNIMA, či v soukromí. Její břitký úsudek, trefné poznámky a jedinečný humor vyvažovaly její pověst „železné lady“, která uměla na všech svých postech vládnout pevnou rukou. Naposledy jsem se s ní setkala během Světového loutkářského festivalu v Charleville-Mézières v roce 2013, kdy Stanislava Doubravu a mne, jako jedny z mála, přijala ve svém soukromí. I když nebyla zdravá a její vysoká postava s havraními vlasy, jak jsme ji měli všichni v paměti, už byla nachýlená a vlasy bílé. I přes její zdravotní indispozice pro nás byla stále tou nekorunovanou královnou světového loutkářství! Vyzpovídala nás, co je u nás nového, nezdržela se řady dobře mířených otázek týkajících se současné podoby našeho loutkářství i školství a jako obvykle nás přesvědčila o svém přehledu a bystrém úsudku. Jinak byla ale tato dáma, zvyklá vést a velet a vyznačující se přirozenou autoritou, ve společenském styku vyžadujícím jistou protřelost a diplomatickou obratnost nesvá. Možná, že jí všechno to společenské balábile připadalo jako ztráta času. Je mi líto, že už nezaslechnu v telefonu její hlas a její francouzštinu s charakteristickým přízvukem (nikdy se mi nehlásila jménem, věděla, že ji právě podle přízvuku bezpečně poznám), kdy šla ve svých otázkách i požadavcích přímo k věci. Je mi líto, že už nebudu mít to štěstí, aby si se mnou upřímně povídala a dávala mi rady týkající se soukromí i profese. Byla z osobností, na které se nezapomíná a jejichž otisk zůstává v paměti dlouho poté, co se pro mladší generace stávají jen jménem spojeným s historií moderního loutkového divadla.

Čest její památce!

The Queen of World Puppetry Has Left Us

Obituary: The last of the great generation of world puppetry has died: Margareta Niculescu (4 January 1926–19 August 2018), honorary president of UNIMA and excellent director, teacher and organiser. She contributed to the restoration of UNIMA after the war and was part of all the key activities that strengthened the position of puppet theatre in the second half of the 20th century.

Loutkář 3/2018, s. 102–103.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.