Online archiv

Plassard, Didier: Loutky a malíři, příspěvek k dějinám vztahů mezi loutkou a výtvarným uměním, Loutkář 1/2018, s. 29–33

První známky plodného sblížení mezi loutkou a výtvarným uměním lze pozorovat dávno předtím, než malíři a sochaři spojili své osudy s loutkovým divadlem, a to v hnutí romantismu, jehož neuspořádané touhy často uvádělo v život 20. století v domnění, že přináší něco nového. V něm poprvé spisovatelé postavili loutku nad živého herce a dali tak před nejistotami těla přednost suché preciznosti dřeva, kovu a niti, zaručující řád a uměřenost představení.

Kleist viděl v přímkách a křivkách, jež po sobě tanec loutek zanechává, obraz takové dokonalosti, že tak trochu odráží hamonii světa před Adamovým pádem, zatímco Bonaventura obdivoval spíše jejich vystupování, ten zvláštní styl antického kamene, jímž se odlišují od herců, kteří dokonce už ani neumějí slušně zemřít.1 Co se týče Nodiera, jeho nadšení pro Kašpárka i Barbisiera2 bylo tak silné, že tvrdí s rozhodností: Hra loutek je výtvar…

Tento článek je v plné verzi přístupný pouze pro stávající předplatitele časopisu. Pokud k němu potřebujete výjimečně přístup například z vědeckých důvodů, neváhejte kontaktovat redakci časopisu. Předplatitelé pro přístup k článku zadejte, prosím, své heslo. Pokud jste své heslo ještě nedostali a máte Loutkáře na letošní rok předplaceného, napište nám a my vám je obratem zašleme.

Vaše heslo:
28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.