Lešková Dolenská, Kateřina: Budeme bojovat dále

… říká loutkářka, organizátorka renomovaného mezinárodního loutkářského festivalu v Mistelbachu a předsedkyně Rakouského centra UNIMA Cordula Nossková. Z následujícího rozhovoru je zřejmé, že co se týče loutkového divadla a jeho společenského dopadu a uznání, je situace u našich jižních sousedů ne zcela uspokojivá.

Jak byste charakterizovala směr, kudy se ubírá současné rakouské loutkářství?

Současná inscenační tvorba nabízí divákům jak zpracování tradičních dramatických látek, tak i moderní zpracování současných témat. Hlavní podíl ovšem mají v celkové rakouské produkci pohádky. Zpravidla se uvádějí inscenace pro děti od tří do šesti let a pro dospělé – jen málo divadel uvádí inscenace pro nejmenší děti od jednoho roku a pro mladistvé.

V loňském roce hostovalo v rámci Pražské divadelního festivalu německého jazyka svým tématem mimořádně pozoruhodné loutkové dokudrama Nikolause Habjana F. Zawrel – erbbiologisch und sozial minderwertig (F. Zawrel – geneticky a sociálně méněcenný), určené bezvýhradně dospělému publiku. Je tento počin v kontextu rakouské tvorby spíš výjimečný, nebo jsou politická a kontroverzní témata rozšířená?

Habjanova inscenace o nacistických zvěrstvech a obecně politická témata jsou spíše výjimkou. V Rakousku, na rozdíl třeba od Německa, totiž téměř neexistuje kultura politického divadla, a to ani v činohře.

(Pro zajímavost: obsáhlý rozhovor s loutkářem Nikolausem Habjanem u příležitosti jeho hostování vyšel v Divadelních novinách 21/2016, pozn. aut.)

Které rakouské soubory a umělecká uskupení považujete za nejzajímavější nebo nejinvenčnější? Máte představu, kolik profesionálních loutkových divadel dnes v Rakousku tvoří?

Pokusím se vyjmenovat soubory, které mají zřetelný vliv na vývoj figurálního a objektového divadla v Rakousku. Mají na repertoáru moderní zpracování literárních a dramatických látek pro děti, mladistvé a dospělé. Je to popravdě malá skupina umělců, ale daří se jí udržovat kontakt s domácí i mezinárodní scénou. Určitě mezi ně patří Christoph Bochdansky, Figurentheater Gerti Tröbingerové, Figuren Theater Karin Schäferové, Christian Pfütze, pochopitelně i zmiňovaný Nikolaus Habjan, Theater Moment Ruth a Klause Humerových, Wild Theatre Rebekah Wildové, Kabinetttheater Julie Reichertové, která se zaměřuje na uvádění literatury, Babelart Theater Manfreda Siragusy a Andry Taglingerové a dovolím si k ním přidat i své divadlo Dachtheater, které se zaměřuje na tvorbu pro nejmenší.

A co tradiční divadla? Je Kasperl sále živý?

Kromě progresivních tvůrců máme samozřejmě v Rakousku i divadla hrající tradiční repertoár s nesmrtelným Kasperlem a užívající tradiční formy animace: například Bavastel Puppentheater Evy Bodingbauerové, divadlo Figurenspiele Prof. Klaus Behrendt, které se specializuje na hraní inscenací s originálními loutkami od prof. Gustav Dubelowského-Gellhorna, Märchen an Fäden Leo Grausama, Praterkasperl Thomase Herforda, Marionettentheater Schönbrunn, Salzburger Marionettentheater nebo Urania Puppentheater. Existuje i několik souborů zaměřených na papírové divadlo: Papiertheater Ulrich Chmela nebo třeba Strauss Papiertheater. A myslím, že není bez zajímavosti, že letos pověřilo vídeňské Divadelní muzeum loutkáře Christiana Pfützeho další rekonstrukcí jedné z inscenací Richarda Teschnera. Termín premiéry ale není ještě znám, neboť bádání v archivu je časově náročné.

Kolik je v Rakousku specializovaných divadelních festivalů a s jakou pravidelností se konají?

Rakousko nabízí skromnou, ale vybranou paletu loutkářských festivalů: například Internationales Welser Figurentheaterfestival, Puppille-Figurentheater Festival – Gleisdorf, Luaga & Losna – Nenzing/Feldkirch, PannOpticum – Neusiedl am See (bienále), Homunculus – Hohenems/Vorarlberg, Internationales Figurentheaterfestival – Schuberttheater Wien, Dreizudritten, Lilarum Theater Wien, La Strada – Graz (letní festival pouličního divadla), Internationale Puppentheatertage Mistelbach, Figuren Theater Treff Mödling a Internationales Figurentheater-Festival – Schwaz/Tirol.

To je vcelku úctyhodný počet.

Mezinárodní loutkářské festivaly v Rakousku, zvláště ve městech Mistelbach, Nenzing, Neusiedl am See, Hohenems, Vídeň a Wels, jsou už téměř čtyřicet let zdrojem důležitých nových impulsů v oblasti loutkového, figurálního a objektového divadla, které považuji za jeden z nejprogresivnějších druhů divadelního umění. Pozornost na tuto uměleckou formu se celosvětově soustředila právě v posledním desetiletí a v Rakousku již hostovali mezinárodně uznávaní umělci jako Damiet van Dalsumová, Michal Svironi, Eric Bass, Stephen Mottram, Neville Tranter, Gyula Molnár i divadelní skupiny jako Handspring Puppet Company, Compagnie Philippe Genty, El Retrete de Dorian Gray a další. Tento mezinárodní vývoj je patrný také v rakouském loutkovém divadle. Rozšířily se řady mezinárodních hostování a koprodukcí některých umělců či divadelních skupin. Bohužel lze u nás pozorovat určitý fenomén, a sice že mezinárodní uznání, například různé zahraniční ocenění, vzbudí více pozornosti venku než doma.

Jaké je tedy postavení loutkového divadla v rakouské společnosti?

Společenské přijetí loutkového divadla je díky intenzivní a široké nabídce festivalů vstřícné a dál se rozvíjí, nicméně politické přijetí, pokud jde o finanční zdroje, se rok od roku zhoršuje. Ačkoli pracuje mezinárodní loutkářský festival daleko hospodárněji než srovnatelný festival činohry, opery či operety, neexistují stále kompetentní politici a odpovědní referenti, kteří by chtěli podpořit jeho kontinuální rozvoj.

Díky hrstce angažovaných loutkářů, kteří převzali umělecké vedení některých z nejdůležitějších mezinárodních festivalů, ještě tyto festivaly na rakouské umělecké a kulturní scéně existují. Snížená podpora kultury, kterou můžeme sledovat po celé Evropě, je znatelná i u nás. Je podceňován význam umění a kultury jakožto společenského pojítka a následky jsou vidět již nyní.

To nezní příliš optimisticky.

Ale my se nevzdáme a budeme bojovat dále, neboť mezinárodní festivaly jsou v Rakousku nejdůležitějšími zdroji mezinárodního propojení, protože s chybějícím vysokoškolským vzděláním neexistuje důležitý základ jiného propojování a profesionalizace. Udržujeme intenzivní kontakty s loutkáři, festivaly a vysokými školami po celém světě, zvláště s vysokými školami v Bratislavě, s níž od roku 2015 funguje úzká spolupráce během mezinárodního festivalu v Mistelbachu, Budapešti, Berlíně a Jeruzalémě. Rádi bychom samozřejmě zařadili světové trendy do našich programů a zprostředkovali umění loutkářství ve vysoké kvalitě co možná největšímu počtu diváků a odborníků.

V Rakousku skutečně chybí možnost studia loutkářství na vysokoškolském stupni?

Ano, bohužel tu stále neexistuje žádné vysokoškolské vzdělání. Většina dnešních praktiků studovala v Německu na berlínské Hochschule für Schauspielkunst „Ernst Busch“. Spolek IMAGO-Szene Wels alespoň organizuje každé tři roky základní vzdělávací kurz pro zájemce o loutkové divadlo, s předchozími zkušenostmi s loutkářstvím a divadlem i bez nich. Mezi pedagogy patří Annika Pilstlová, Christian Suchy, Frank Söhnle, Nikolaus Habjan, Karin Schäferová, Christoph Bochdansky, já a další.

Jaké další loutkářské aktivity podporující obor v očích široké veřejnosti byste zmínila?

UNIMA Österreich organizuje společně s organizací ASSITEJ AUSTRIA mezinárodní setkání a workshopy. Během mezinárodního festivalu Welser Figurentheaterfestival 2017 se konaly speciální workshopy pro uprchlíky. V Mistelbachu jsou v létě v nabídce workshopy loutkového divadla pro děti a například na podzim 2017 bude uveden můj loutkový projekt Heimweh-Fernweh (Stesk po domově/Touha po dálkách) s uprchlíky z charitního domu Arjan v rámci festivalu Internationale Puppentheatertage 2017.

Loutkář 3/2017, s. 25–27.