… říká loutkářka, organizátorka renomovaného mezinárodního loutkářského festivalu v Mistelbachu a předsedkyně Rakouského centra UNIMA Cordula Nossková. Z následujícího rozhovoru je zřejmé, že co se týče loutkového divadla a jeho společenského dopadu a uznání, je situace u našich jižních sousedů ne zcela uspokojivá.
Jak byste charakterizovala směr, kudy se ubírá současné rakouské loutkářství?
Současná inscenační tvorba nabízí divákům jak zpracování tradičních dramatických látek, tak i moderní zpracování současných témat. Hlavní podíl ovšem mají v celkové rakouské produkci pohádky. Zpravidla se uvádějí inscenace pro děti od tří do šesti let a pro dospělé – jen málo divadel uvádí inscenace pro nejmenší děti od jednoho roku a pro mladistvé.
V loňském roce hostovalo v rámci Pražské divadelního festivalu německého jazyka svým tématem mimořádně pozoruhodné loutkové dokudrama Nikolause Habjana F. Zawrel – erbbiologisch und sozial minderwertig (F. Zawrel – geneticky a sociálně méněcenný), určené bezvýhradně dospělému publiku. Je tento počin v kontextu rakouské tvorby spíš výjimečný, nebo jsou politická a kontroverzní témata rozšířená?
Habjanova inscenace o nacistických zvěrstvech a obecně politická témata jsou spíše výjimkou. V Rakousku, na rozdíl třeba od Německa, totiž téměř neexistuje kultura politického divadla, a to ani v činohře.
(Pro zajímavost: obsáhlý rozhovor s loutkářem Nikolausem Habjanem u příležitosti jeho hostování vyšel v Divadelních novinách 21/2016, pozn. aut.)
Které rakouské soubory a umělecká uskupení považujete za nejzajímavější nebo nejinvenčnější? Máte představu, kolik profesionálních loutkových divadel dnes v Rakousku tvoří?
Pokusím se vyjmenovat soubory, které mají zřetelný vliv na vývoj figurálního a objektového divadla v Rakousku. Mají na repertoáru moderní zpracování literárních a dramatických látek pro děti, mladistvé a dospělé. Je to popravdě malá skupina umělců, ale daří se jí udržovat kontakt s domácí i mezinárodní scénou. Určitě mezi ně patří Christoph Bochdansky, Figurentheater Gerti Tröbingerové, Figuren Theater Karin Schäferové, Christian Pfütze, pochopitelně i zmiňovaný Nikolaus Habjan, Theater Moment Ruth a Klause Humerových, Wild Theatre Rebekah Wildové, Kabinetttheater Julie Reichertové, která se zaměřuje na uvádění literatury, Babelart Theater Manfreda Siragusy a Andry Taglingerové a dovolím si k ním přidat i své divadlo Dachtheater, které se zaměřuje na tvorbu pro nejmenší.
A co tradiční divadla? Je Kasperl sále živý?
Kromě progresivních tvůrců máme samozřejmě v Rakousku i divadla hrající tradiční repertoár s nesmrtelným Kasperlem a užívající tradiční formy animace: například Bavastel Puppentheater Evy Bodingbauerové, divadlo Figurenspiele Prof. Klaus Behrendt, které se specializuje na hraní inscenací s originálními loutkami od prof. Gustav Dubelowského-Gellhorna, Märchen an Fäden Leo Grausama, Praterkasperl Thomase Herforda, Marionettentheater Schönbrunn, Salzburger Marionettentheater nebo Urania Puppentheater. Existuje i několik souborů zaměřených na papírové divadlo: Papiertheater Ulrich Chmela nebo třeba Strauss Papiertheater. A myslím, že není bez zajímavosti, že letos pověřilo vídeňské Divadelní muzeum loutkáře Christiana Pfützeho další rekonstrukcí jedné z inscenací Richarda Teschnera. Termín premiéry ale není ještě znám, neboť bádání v archivu je časově náročné.
Kolik je v Rakousku specializovaných divadelních festivalů a s jakou pravidelností se konají?
Rakousko nabízí skromnou, ale vybranou paletu loutkářských festivalů: například Internationales Welser Figurentheaterfestival, Puppille-Figurentheater Festival – Gleisdorf, Luaga & Losna – Nenzing/Feldkirch, PannOpticum – Neusiedl am See (bienále), Homunculus – Hohenems/Vorarlberg, Internationales Figurentheaterfestival – Schuberttheater Wien, Dreizudritten, Lilarum Theater Wien, La Strada – Graz (letní festival pouličního divadla), Internationale Puppentheatertage Mistelbach, Figuren Theater Treff Mödling a Internationales Figurentheater-Festival – Schwaz/Tirol.
To je vcelku úctyhodný počet.
Mezinárodní loutkářské festivaly v Rakousku, zvláště ve městech Mistelbach, Nenzing, Neusiedl am See, Hohenems, Vídeň a Wels, jsou už téměř čtyřicet let zdrojem důležitých nových impulsů v oblasti loutkového, figurálního a objektového divadla, které považuji za jeden z nejprogresivnějších druhů divadelního umění. Pozornost na tuto uměleckou formu se celosvětově soustředila právě v posledním desetiletí a v Rakousku již hostovali mezinárodně uznávaní umělci jako Damiet van Dalsumová, Michal Svironi, Eric Bass, Stephen Mottram, Neville Tranter, Gyula Molnár i divadelní skupiny jako Handspring Puppet Company, Compagnie Philippe Genty, El Retrete de Dorian Gray a další. Tento mezinárodní vývoj je patrný také v rakouském loutkovém divadle. Rozšířily se řady mezinárodních hostování a koprodukcí některých umělců či divadelních skupin. Bohužel lze u nás pozorovat určitý fenomén, a sice že mezinárodní uznání, například různé zahraniční ocenění, vzbudí více pozornosti venku než doma.
Jaké je tedy postavení loutkového divadla v rakouské společnosti?
Společenské přijetí loutkového divadla je díky intenzivní a široké nabídce festivalů vstřícné a dál se rozvíjí, nicméně politické přijetí, pokud jde o finanční zdroje, se rok od roku zhoršuje. Ačkoli pracuje mezinárodní loutkářský festival daleko hospodárněji než srovnatelný festival činohry, opery či operety, neexistují stále kompetentní politici a odpovědní referenti, kteří by chtěli podpořit jeho kontinuální rozvoj.
Díky hrstce angažovaných loutkářů, kteří převzali umělecké vedení některých z nejdůležitějších mezinárodních festivalů, ještě tyto festivaly na rakouské umělecké a kulturní scéně existují. Snížená podpora kultury, kterou můžeme sledovat po celé Evropě, je znatelná i u nás. Je podceňován význam umění a kultury jakožto společenského pojítka a následky jsou vidět již nyní.
To nezní příliš optimisticky.
Ale my se nevzdáme a budeme bojovat dále, neboť mezinárodní festivaly jsou v Rakousku nejdůležitějšími zdroji mezinárodního propojení, protože s chybějícím vysokoškolským vzděláním neexistuje důležitý základ jiného propojování a profesionalizace. Udržujeme intenzivní kontakty s loutkáři, festivaly a vysokými školami po celém světě, zvláště s vysokými školami v Bratislavě, s níž od roku 2015 funguje úzká spolupráce během mezinárodního festivalu v Mistelbachu, Budapešti, Berlíně a Jeruzalémě. Rádi bychom samozřejmě zařadili světové trendy do našich programů a zprostředkovali umění loutkářství ve vysoké kvalitě co možná největšímu počtu diváků a odborníků.
V Rakousku skutečně chybí možnost studia loutkářství na vysokoškolském stupni?
Ano, bohužel tu stále neexistuje žádné vysokoškolské vzdělání. Většina dnešních praktiků studovala v Německu na berlínské Hochschule für Schauspielkunst „Ernst Busch“. Spolek IMAGO-Szene Wels alespoň organizuje každé tři roky základní vzdělávací kurz pro zájemce o loutkové divadlo, s předchozími zkušenostmi s loutkářstvím a divadlem i bez nich. Mezi pedagogy patří Annika Pilstlová, Christian Suchy, Frank Söhnle, Nikolaus Habjan, Karin Schäferová, Christoph Bochdansky, já a další.
Jaké další loutkářské aktivity podporující obor v očích široké veřejnosti byste zmínila?
UNIMA Österreich organizuje společně s organizací ASSITEJ AUSTRIA mezinárodní setkání a workshopy. Během mezinárodního festivalu Welser Figurentheaterfestival 2017 se konaly speciální workshopy pro uprchlíky. V Mistelbachu jsou v létě v nabídce workshopy loutkového divadla pro děti a například na podzim 2017 bude uveden můj loutkový projekt Heimweh-Fernweh (Stesk po domově/Touha po dálkách) s uprchlíky z charitního domu Arjan v rámci festivalu Internationale Puppentheatertage 2017.
Loutkář 3/2017, s. 25–27.
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS