Lásková, Petra: Hodina matematiky s LokVarem

Dětská říkanka o deseti černoušcích neinspirovala jen nejslavnější detektivní spisovatelku Agathu Christie, ale i jednu z nejhranějších autorek divadelních her pro děti a mládež Ivu Peřinovou. Loutková detektivka Deset černoušků měla premiéru v Naivním divadle Liberec bezmála před třiceti lety a od té doby se představila několika generacím dětského publika. Od listopadu 2015 ji má na svém repertoáru i pražské loutkové Divadlo LokVar, ve kterém herecké duo Petera Vargu a Ivanu Lokajovou režijně vedla Michaela Homolová.

Začíná se nenápadně a spiklenecky. Peter Varga, Pán, se objeví na scéně a žádá nejmenší diváky usazené na zemi o pomoc. Má plán. Chce schovat deset černoušků před Paní, která má co nevidět přijít a začít s představením. Jednoduše provedené magnetické 2D postavičky schová Pán s dětskými pomocníky do ne příliš složité scény, kterou tvoří trojdílný dřevěný stůl a magnetická tabule schovaná za oponkou, na níž je vyobrazen domeček s deseti nakreslenými postýlkami a deseti černoušky. Alespoň tam je na samém začátku představení hledá Paní, Ivana Lokajová, kterou Pán s dětmi přivolá. Hledání černoušků, jakási detektivní předehra, se odehrává za asistence dětí a chvílemi připomíná hodinu matematiky. Když jsou všichni černoušci spočítaní a hezky zpátky ve svých postýlkách, začne to pravé detektivní pátrání, které vypráví o tom, jak se černoušci rozhodli ulovit tajemnou Žirafu. Vykopali jámu, dali na ní slámu a čekali. Jenže během noci jeden za druhým postupně mizí neznámo kam. Děti správně vytuší už při prvním ztraceném, že za to může Žirafa a její povedení přátelé – Pán s nevídanou hlavou, Neuvěřitelný kůň, Nepochopitelný sněhulák a několik dalších. Ti všichni postupně vylákají černoušky a dovedou je k jámě, kterou sami nastražili. Nevěděli totiž, že „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“.

Základní myšlenka inscenace není nijak složitá a s ohledem na věk cílového diváka (3+) srozumitelně sdělená. Přísloví v podání LokVaru není navíc zatížené varovně zdviženým prstem a netrpí zbytečně mentorským tónem. Důraz tvůrčí tým klade na hravost, lehkost a nápadité výtvarné zpracování. V okamžiku, kdy se černoušci jeden za druhým vydávají mimo domov hledat zmizelé, mění se v dřevěné loutky, které vede vždy Ivana Lokajová. Peter Varga se ujímá všech nevídaných a nepochopitelných loutek, kumpánů, kteří pomáhají Žirafě. Ve výpravě výtvarnice Báry Hubené převažují dřevěné materiály, pestré barvy a předměty, které děti dobře znají – míče, balóny nebo hrací figurka. Oba herci, zkušení loutkoherci, se na kontakt s dětským publikem omezují pouze v rolích Pána a Paní, v okamžicích, kdy vedou loutky, soustředí se na práci s nimi. Nesklouzávají tak k zbytečně nadměrné interakci s dětmi a v těchto scénách dokážou vést příběh svižně k závěru.

S ohledem a dětského diváka se LokVar zaměřuje jen na hlavní dějovou linii. Několikeré opakování stejného principu – černoušek se vydá hledat ztracené a sám záhadně zmizí za asistence podivného tvora – se ale po čase vyčerpá a staršího diváka může začít nudit. Pro dospělé se tak stává nejzábavnější částí inscenace interakce mezi Pánem a Paní, která se s každým nově ztraceným černouškem, víc a víc zlobí, čehož Pán rád využívá a pošťuchuje ji. Vedle ústřední dvojice jsou nositeli hlavní zábavy pro dospělé především děti, které charismatické duo Varga a Lokajová dokáže strhnout během prvních minut. Děti se nestydí a do představení se aktivně zapojují.

Deset černoušků Loutkového divadla LokVar je inteligentní zábavou pro nejmenší, divadlem, které dokazuje, že jednoduchý příběh a nápadité výtvarné zpracování má u dětí šanci zaujmout i bez primitivního humoru a technických vymožeností.

Divadlo LokVar, Praha

Iva Peřinová: Deset černoušků

Režie: Michaela Homolová, výprava: Bára Hubená, hudba: Mechanix

Premiéra: 29. 11. 2015, psáno z repríz 13. 12. a 16. 1. 2016.

Vybraný citát: Jednoduchý příběh a nápadité výtvarné zpracování má u dětí šanci zaujmout

Loutkář 1/2016, s. 40–41.