Bábkarská Bystrica Tour 2018

Etlíková, Barbora: Monografie o legendách a nové generaci

Hned několik knižních publikací vydaných v období 2013–2015 spojuje skutečnost, že se alespoň do jisté míry zabývají loutkovým divadlem v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století. Dokonce i v publikaci, jež reflektuje generaci, která začala divadlo studovat až po revoluci, si autoři často kladou otázku, jakým způsobem ji ovlivnili pedagogové, kteří se ocitli na tvůrčím vrcholu ve zmíněném období. Zdá se, jako by měli autoři knih potřebu bilancovat právě tuto etapu českého loutkového divadla.

Asi nejzávažnější monografií pojednávající přímo o loutkovém divadle je kniha Petr Matásek – prostor, hmota, divadlo, již vydala Akademie múzických umění, konkrétně kolektiv kolem Miloslava Klímy. Jejím jádrem je obrazová část, jež dokumentuje Matáskův scénografický a výtvarný podíl na více než čtyřiceti inscenacích od sedmdesátých let po současnost. Najdeme zde fotografie z představení, detailní záběry loutek i kopie pracovních nákresů a plakátů k inscenacím.

Texty z úvodní kapitoly „Studie“, vyňaté pasáže z odborných statí, vymezují místo Matáskovy tvorby v divadelně historickém kontextu. I neznalého čtenáře navedou na způsob, jak se má dívat na fotografie z představení, aby docenil to, čím jsou zobrazené scénografie jedinečné. Autoři fotografií totiž často zachytili ty momenty, v nichž jevištní objekty podněcují pohyb divadelního znaku, tedy kde výtvarně zpracovaný materiál inspiruje herecké akce. Zahraniční čtenáře k takovému vnímání navedou dva anglickojazyčné texty převzaté ze zahraničních periodik, především ten od amerického teatrologa Delberta Unruha Petr Matásek – Actors, Puppets, Kinetics, and Poetry. Unruh Matáska prezentuje jako významnou osobnost, jejíž práce obstojí i v zahraničním kontextu, a pojmenuje a na konkrétních příkladech doloží základní principy jeho divadelně-výtvarného myšlení.

Přestože je Matásek známý především jako scénograf loutkového divadla, monografie pečlivě dokumentuje i jeho spolupráce s činoherními či s operními režiséry. O této oblasti jeho tvorby nevznikly zobecňující studie, a proto ji provázejí především citace z recenzí. V některých z nich nalezneme momenty, jež podněcují úvahy o způsobu, jak se s uvažováním rozličných divadelních režisérů propojuje či střetává to z Matáskova způsobu přemýšlení o divadle zformované ve spolupráci s Josefem Kroftou. (K tomuto tématu významně přispívají také zařazené vzpomínky režisérů na dialog s Matáskem.) Jindy citace z recenzí alespoň uvádějí čtenáře do kontextu dokumentovaných inscenací.

Monografie o režiséru Karlu Brožkovi vyšla v nakladatelství Pražská scéna a editoval ji Jan Dvořák s Ninou Malíkovou. Neobsahuje téměř žádné původní texty. Nalezneme v ní převzaté materiály, například rozhovory, jež byly v minulosti otištěné v tomto časopise, Brožkovu reflexi vlastní tvorby, přetištěné vzpomínky kolegů na spolupráci s ním nebo jemu věnované nekrology. Texty jsou roztříděny do kapitol nazvaných podle míst, v nichž Brožek působil (těch bylo mnoho) a současně se pokoušejí mapovat jeho tvorbu chronologicky. Čtenář si díky tomu může udělat dobrou představu o kontextech různých prostředí, do nichž Brožek vstupoval a zas je opouštěl, která ovlivňovala jeho a on je. Značná část textů má charakter velmi osobních svědectví.

V publikaci nejvíce postrádám systematicky uspořádané informace o jednotlivých (alespoň o těch významných) inscenacích. Nalezneme zde sice fotografie z představení či výňatek z analýzy Smrti Tintagilovy od Karla Makonje, ale chce-li se čtenář něco dozvědět například o Brožkově éře v divadle v Hradci Králové, dostane se mu pouze jeden a půl normostrany dlouhého textu od bývalého ředitele tohoto divadla. Přitom se o tomto období v knize jinak hovoří jako o jedné ze dvou ucelených ér Brožkova působení. O něco více informací se sice dozvíme o etapě, kdy Brožek vedl kladenské divadlo Lampion, ale dvakrát tolik místa je věnováno jeho působení v Národním divadle marionet (jehož šéfem je editor této knihy), které je v kontextu Brožkova vývoje marginální. Jsem přesvědčená, že by si Karel Brožek zasloužil vydání ještě jedné publikace, jež by se koncepčněji a konkrétněji zaměřila na samotnou jeho tvorbu.

Publikace Divadelní pouť 1985–1989, již vydala Pražská scéna spolu s Retro Gallery, dokumentuje stejnojmennou akci, jež se pořádala po čtyři roky na Střeleckém ostrově a objížděla také různá místa Československa. Kniha obsahuje velmi pečlivě uspořádanou a podrobnou dokumentaci zahrnující soupisy inscenací roztříděných podle ročníků, „heslář“ zúčastněných spolupracovníků s jejich stručnou charakteristikou, svědectví organizátorů o tom, co obnášelo pořádání akce, a nespočet fotografií Zdeňka Merty dokumentujících její průběh. Samozřejmě v knize nejde jen o faktografii. Mertovy snímky sugestivně zachycují atmosféru fotogenického „pouťového“ života. Všechny texty psali zúčastnění tvůrci či diváci a i do těch nejsušších se prolínají osobní vzpomínky. Nalezneme zde rovněž obsáhlou kapitolu nazvanou přímo Vzpomínky na Divadelní pouť. Smyslem této knihy je zřejmě přiblížit čtenářům atmosféru akce – a ani nepředstírá, že by v ní šlo o cokoliv jiného.

V Pražské scéně vyšly také dvě knihy pojednávající o počátcích Studia Beseda. Jedna, ta méně obsáhlá, se jmenuje Studio Beseda – Setkání režisérů a zaměřuje se především na myšlenkový a divadelní kontext, v němž se rodilo. Tak jako v případě knihy o Brožkovi ji z velké části tvoří převzaté materiály. Jsou to často přepsané rozhovory nebo vzpomínky (na spolupráci i osobnějšího charakteru), v nichž se hovoří o vzájemném ovlivňování spolupracovníků. Nejde primárně o přiblížení jednotlivých inscenací, byť jejich záměry jsou zde nastíněny a doplněny fotografiemi. Miloslav Klíma například vysvětluje, čím jej i jeho spolupracovníky ovlivnila přítomnost Jana Grossmana na „velké“ činoherní scéně Divadla Vítězného února. Z několika úhlů pohledu se zde čtenář také dozví o tvůrčích začátcích Miroslava Krobota a skrze osobní vzpomínky se mu přiblíží i osudy a charakteristiky herců, kteří v Besedě působili. V jednom z mála textů napsaných přímo pro tuto knihu Petr Pavlovský čtenáři přesvědčivě přiblíží atmosféru Kroftových inscenací.

Druhá, obsáhlejší, kniha nese název Divadelní osmdesátky a Studio Beseda a v roce 2014 získala ocenění Publikační počin v oblasti divadla udělované v rámci cen Divadelních novin. Jejím jádrem jsou vedle fotografií Josefa Ptáčka texty dramaturgů tamních inscenací, Miloslava Klímy a Marie Bokové. Především Klímovy texty zprostředkují velmi podrobně proces uvažování nad dramaturgickými koncepcemi. Popisuje-li Klíma například vznik myšlenky „gymnaziálních řad“, nechává ji čtenáře nahlédnout nejprve v nedoformulované, nahozené podobě a následně tentýž plán odhalí v mnohem rozvinutější a konkretizovanější fázi. V knize se vůbec často stává, že se ke čtenáři obdobné pasáže dostávají několikrát, leč obměněné. Vážím si toho, že se autoři rozhodli raději takto „vědečtěji“ otevřít vhled do geneze myšlenek, než aby brali příliš velký ohled na čtivost knihy. Na to by měl být v odborných publikacích prostor. Po přečtení této knihy získá čtenář velmi podrobnou představu o tom, jak mohly jednotlivé inscenace vypadat, neboť se o každé z nich mluví několikrát – vedle dramaturgů je popisují jejich scénografové nebo recenzenti.

Šťastná generace, vydaná rovněž Pražskou scénou a editovaná kolektivem kolem Marty Ljubkové, staví vedle sebe šest absolventů KALD na DAMU – Jiřího Adámka, Jiřího Havelku, Petru Tejnorovou, Martina Kukučku, Lukáše Trpišovského a Rosťu Nováka. Všechny je během studií ještě ovlivnily osobnosti, jako je Jan Schmid nebo byl Josef Krofta, ale oni se současně nechali silně inspirovat kontaktem se zahraničními tendencemi v divadle nebo v novém cirkusu. Editoři je požádali o příspěvek, v němž by reflektovali svou dosavadní tvorbu a nastínili čtenářům otázky, o nichž v souvislosti se svým uměleckým vývojem přemýšlejí. Namísto Rosti Nováka se nad otázkami spojenými s Cirkem La Putyka zamyslel spolužák z katedry Ondřej Cihlář, pro nějž je nový cirkus rovněž osobním tématem.

Texty režisérů obsahují cenný materiál, který se u Jiřího Adámka a u Jiřího Havelky neomezuje na to, co již napsali ve svých vydaných dizertačních pracích (velmi konkrétně reflektují své inscenace z poslední doby). Všechny příspěvky, s výjimkou toho Cihlářova, doplňuje další text, který má za cíl reflektovat tvorbu daného režiséra z kritického odstupu. Z koncepčního hlediska však tento nápad není dotažený ani šťastný. S příspěvky divadelních recenzentů těžko může srovnávat text pedagoga Miloslava Klímy o SKUTRech, který přináší zasvěcenější vhled, neboť se s dvojicí (svých studentů) dobře zná. V ostatních případech kritické „doplňky“ působí ve srovnání s úvahami režisérů povrchněji, spíše jako obligátní přehledy inscenací. Jejich autoři ostatně nedostali na hlubší úvahy prostor, pokud měli psát o všech zhlédnutých inscenacích od daného režiséra.

Klíma, Miloslav a kol.: Petr Matásek – prostor, hmota, divadlo

Akademie múzických umění, 2013, 187 stran.

Dvořák, Jan; Malíková, Nina: Karel Brožek – víra v sílu loutkového divadla

Pražská scéna ve spolupráci s Kulturním systémem Via Praga a s Výzkumným pracovištěm KALD DAMU, 2015, 319 stran.

Kotek, Václav a kol.: Divadelní pouť (1985–1989)

Retro Gallery a Nakladatelství Pražská scéna ve spolupráci s Výzkumným pracovištěm KALD DAMU, 2015, 247 stran

Klíma, Miloslav: Studio Beseda setkání režisérů (Jan Grossman, Miroslav Krobot, Josef Krofta)

Pražská scéna ve spolupráci s Výzkumným pracovištěm KALD DAMU, 2013, 247 s.

Klíma, Miloslav; Ptáček, Josef: Divadelní osmdesátky a Studio Beseda

Pražská scéna ve spolupráci s Výzkumným pracovištěm KALD DAMU, 2014, 314 s.

Ljubková, Marta: Šťastná generace – režiséři z alterny (Jiří Adámek, Jiří Havelka, Petra Tejnorová, Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, Rosťa Novák)

Pražská scéna ve spolupráci s Výzkumným pracovištěm KALD DAMU, 2013, 263 s.

Loutkář 6/2015, s. 4–6.

Bábkarská Bystrica Tour 2018

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.