Přelet nad loutkářským hnízdem

Richter, Luděk: Mapování amatérských krajů XII

Ke kočovným loutkářům patří bratři Vilém a František Pflegrovi, původem ze Sedlčanska, usazení pak v Brušperku, kteří tu v poslední třetině 19. stol. hráli nejprve osmdesáticentimetrovými loutkami koupenými od Matěje Kopeckého, později metrovými marionetami od mirotického řezbáře. A z kraje pochází i autor loutkových her a organizátor loutkového divadla Eugen Stoklas (narozený r. 1882 v Příboru), jakkoli největší úsilí věnoval loutkářství v době, kdy působil v Litovli, kde také zemřel (1963).

AMATÉŘI V BĚHU ČASŮ

KDYSI

Amatérské loutkářství v dnešním moravskoslezském kraji bylo ovlivněno historickými jazykovými poměry, což lze ilustrovat i protektorátní hranicí, která od Ostravy mířila přímo na jih až k hřebenu Beskyd (severovýchod si vzalo Polsko, severozápad Říše) a téměř dvě třetiny dnešního kraje byly po válce nově dosídleny. Přesto tu za prvé republiky existovala řada souborů, jejichž následníci hrají dodnes.

Zřejmě nejstarší kořeny má mezi dosud hrajícími soubory kraje loutkářství v Příboru. R. 1919 zde byla založena LD Sokola a Orla. R. 1951 byli loutkáři začleněni do Závodního klubu ROH Tatra. Přes Loutkovou scénu Osvětové besedy resp. Domu kultury ROH a po několika pauzách obnovili r. 1984 činnost na nové scéně a od r. 1985 pod nově založeným souborem Sdruženého klubu ROH Tatra Příbor nazvaným Beránek. Hráli téměř všemi druhy loutek, včetně černého divadla; koncem 80. let se čtrnáctičlenný soubor zúžil na šest členů a od té doby hraje marionetami s playbackem každé úterý odpoledne.

I v Ostravě vzniklo prvé dohledatelné loutkové divadlo r. 1919: třicetičlenné LD Sokola roku 1930 nazvané Kašpárkova bouda v Moravské Ostravě-Přívoze, jež zaniklo ve 40. letech. Jedenáct amatérských LD se objevilo ve dvacátých letech, čtyři i v letech třicátých – leč nezbylo z nich ani jediné. Totéž platí o letech čtyřicátých. R. 1940 byl založen LS v Slezské Ostravě, jenž do konce okupace odehrál přes 900 představení; od r. 1946 působil v někdejším sídle Divadla loutek na rohu Masarykova náměstí (dnes banka) v Moravské Ostravě pod názvem Dřevěné království a r. 1953 se profesionalizoval jako Krajské divadlo loutek.

V Kopřivnici vznikla r. 1921 současně loutková divadla Sokola a Orla, na něž navázalo r. 1950 LD Tatra i v roce 1974 se odštěpivší Schůdky (do pohádky) – soubory, které existují dodnes.

Když sokolové v Doubravě dostali r. 1922 od svých kolegů z Vysokého Mýta Alšovo loutkové divadélko, založili Loutkářský svět Sokola, jenž 1935 přijal jméno V říši loutek. Začínali na skládacím jevišti s pětadvaceticentimetrovými marionetami, r. 1927 si pořídili větší jeviště, pětatřiceticentimetrové loutky a nové dekorace. R. 1929 odehráli 8 premiér, roku 1931 9, 1933 již 10 a v roce 1934 dokonce 17 – průměrně pro 96 osob. R. 1934 přibyli i maňásci a poté nové, půlmetrové loutky, soustružené Janem Malíkem. Po okupaci, během níž bylo vše zničeno, si ze sbírky postavili nové divadlo nazvané Svět loutek. V polovině 50. let hrávali každou neděli průměrně pro 160 diváků až do zániku souboru r. 1986; loutky byly přestěhovány do Kulturního domu v Orlové. R. 2012 na ně navázalo Galimortovo divadlo marionet, založené Tomášem Richterem 2007, které se do Domu kultury města Orlové přestěhovalo z bohumínského Domu dětí a mládeže.

Také ve Štramberku vznikla ve 20. letech loutková divadla Sokola a Orla, neměla však dlouhého trvání, podobně jako pozdější Maňásková scénka Lidové besedy pod vedením Jana Hilského. Dnes tu na náměstí každou neděli hraje loutkové divadlo Perníkovka.

V Karviné byl založen LS Sokola-Fryštát r. 1928, za války byl zakázán, a když byl r. 1950 Sokol znovu zrušen, proměnil se soubor v Pohádkový svět ZK ROH Železárny. Třicítka jeho členů hrála marionetami se živou hudbou, od r. 1951 javajkami a maňásky. Se spodovými loutkami se také dvakrát propracovali na LCH: 1954 s Popelkou, 1955 s Kůzlaty a vlkem. R. 1962 byla jeho činnost přerušena a pokračovala až od r. 1966. Dětský soubor vedený Jiřinou Trnkovou, který v něm vznikl, hrál maňásky a plošnými loutkami. Karvinský soubor se rozpadl r. 1976 vinou špatných podmínek v Domě kultury. Od r. 2000 už neexistuje ani Loutkové divadlo ve Spálově, založené r. 1928.

R. 1931 byl založen loutkářský odbor Sokola Místek. Dva roky ho vedl plk. Václav Rýdl, do r. 1958 Emil Pešat, 1958–65 Leoš Bílek, od 1966 Jan Krulikovský. Hrálo se v malém sále Národního domu, od 1932 v sokolském pavilonu ve Smetanových sadech, na jedné z nejmodernějších loutkových scén. 1940 Němci funkcionáře zatkli, loutky odvezli a ty byly vesměs zničeny či rozkradeny. Činnost byla obnovena r. 1945 pod novým názvem Říše pohádek v náhradních prostorách soustruhovanými loutkami J. Malíka. Do konce r. 1953 se soubor rozpadl a během r. 1954 ho zastoupil nový, převážně dětský soubor. Po dvouleté pauze, v níž si chlapci koupili maňásky a hráli dvě sezóny, kde se dalo, od prosince 1956 Říše pohádek obnovila činnost, r. 1961 přešla pod ZK ROH Slezan, r. 1962 přestavěla marionetové jeviště na všechny druhy vč. hereckého divadla. V půli r. 1966 si změnila název na DUO – Divadlo u Ostravice, pod nímž hraje dodnes několik jeho souborů, pěstujících divadlo loutkové, herecké i poezie, kabaret a také je tu Junior studio pro mladé (14 do 18 let). R. 1993 restituoval Sokol pavilon v Místku a DUO od té doby hraje v budově Čtyřlístku. R. 1961 založila část členů v čele s Alojzem Holáskem a Danou Ryškovou skupinu malých loutkářských forem Rapír, která se r. 1963 osamostatnila a r. 1965 zanikla. Rapír se dostal na LCH 1962 s Romancí z krámů, DUO r. 1981 s pohádkou O líném Honzovi.

PO VÁLCE

Zatímco před válkou držely ostravské loutkářství především sokolské soubory, jichž tu bylo jedenáct, po válce se zřizovateli staly velké a bohaté továrny: Vítkovické železárny Klementa Gottwalda, Ostravsko-karvinské doly, chemické Urxovy závody (vedoucí LS VŽKG Jan Urant mi na můj podiv nad obrovskou železnou konstrukcí k inscenaci Aristofanových Ptáků, která se nemohla vejít na chrudimské jeviště, vyprávěl, že kdyby si tehdy řekli o tank, tak by ho snad dostali; kdeže ty rozmáchlé časy jsou?!).

V Závodním klubu Urxových závodů v Ostravě-Porubě byl r. 1949 založen zčásti dětský loutkářský soubor pod vedením Františka a Josefa Saldanovičových, zaměřený na tehdy prosazované javajky. Souboru byla v polovině 50. let přidělena pomoc profesionálních instruktorů z Krajského loutkového divadla (Jiří Jaroš, Jaroslava Žátková) a v roce 1956 a 1962 se propracoval na LCH s inscenacemi Kouzelný plášť a Nechceme válku. V letech 1963–64 ukončil činnost.

Od 50. let vzniklo v dnes třistatisícové Ostravě všeho všudy 9 zbadatelných souborů, ale dva z nich – oba založené r. 1961 a zaniknuvší r. 1991 – se zapsaly výrazněji na LCH:

Původně dětský soubor DK ROH VŽKG založili r. 1961 Jiří Volkmer, Jan Krulikovský, od r. 1962 ho vedla M. Burdová, 1964 Leo Bílek, od 1967 Petr Nekáranec. Roku1969 řada členů odešla. Od 1973 vede soubor Alojz Holásek, od 1974 Jan Urant, 1981 se opět obměňuje ansámbl a v roce 1991 zaniká. V roce 1964 v souboru začínal Petr Nosálek, pozdější dlouholetý herec a režisér ostravského Divadla loutek, jenž byl společně s J. Urantem i nejúspěšnějším režisérem VŽKG. Během prvých 25 let vytvořil soubor 42 inscenací o 5–15 hercích, většinou pro děti, od r. 1983 i pro dospělé. Se svými 15 účastmi na LCH je vůbec nejúspěšnějším v kraji: Uspěly už r. 1965 Tři Karkulky, 1966 Kouzelný klavír a 1967 Pohádka o mouše, která se mohla utopit, ale…, po váhavých inscenacích Jak chtěl medvídek vidět hvězdičky zblízka (1968), O strašném loupežníku Šimákovi a princezně Adlétě (1968), Pan Franc ze zámku (1969) a Mořský car (1972) přišel r. 1975 triumf Nosálkova divadla na divadle Tanec s čertem s vynikajícími hereckými výkony Marie Beránkové a Jana Uranta. Následovaly poněkud velikášské inscenace Sedm havranů (1978), Křesadlo (1979), Kos a liška (1982), moderní návrat k tradici Don Šajn (1984), Aristofanovi Ptáci (1986), 1988 zopakovaný Tanec s čertem a naposledy 1989 Král Lávra. Vítkovický soubor vynikal objevováním nových látek a snahou o angažovaný vztah k sdělení, hledáním nových přístupů k tradici i k uplatnění souhry herce a loutky.

LS Jitřenka Klubu pracujících Dolu Vítězný únor, od 1969 DK OKD Ostrava-Poruba byl založen Annou Pospíšilovou zároveň se stejnojmenným hereckým souborem r. 1961 a pod stejnou vedoucí r. 1991 i zanikl. 20–30členný soubor hrával v rozdělené interpretaci či s playbackem maňásky, hůlkovými loutkami, manekýny i vajangami převážně vlastní výroby, pro pěti až jedenáctileté děti 2–3 inscenace a 45–50 repríz ročně. Celkově vytvořil 37 inscenací a s 5 se dostal až na LCH: 1966 Princezna se zlatou hvězdou na čele, 1972 Malý Muk, 1974 Spící krasavice, 1985, Louskáček a myší král a 1988 s nevelkým úspěchem Čert a Káča. Soubor se zaměřoval na pravidelný provoz, využíval většinou klasické texty loutkářských autorů 20. století pro děti, často prostoupené hudbou, přinesl však na loutkářské jeviště také zpracování klasické hudby (Spící krasavice, Louskáček, 1987 Čajkovského Labutí jezero, 1979 a 1985 scénická adaptace Smetanovy Vltavy). Jitřenka sice existuje nadále, ale loutkové divadlo již přes dvacet let neprovozuje.

Hned od r. 1945 hrál v Odrách každou sobotu loutkové divadlo v hostinci u Cabáků soubor členů ČSSD, vedený jejím předsedou a tvůrcem loutek Janem Ivoňákem. R. 1949 Místní osvětová rada vykoupila vybavení, soubor se musel přestěhovat do tělocvičny kláštera a začal se rozpadat; na výzvu rady ho doplnili žáci posledních ročníků školy a členové ochotnického divadla. Pod vedením Jiřího Mateiciuce hrál od r. 1955 v bývalém zámku až do požáru v roce 1964, do r. 1966 pak v hotelu Družba (dnes Max). Po jednáctileté pauze a rekonstrukci Dělnického domu hrají dodnes na tamní loutkově scéně. R. 1977 vedení převzal Jaroslav Zdražil a v letech 1982–99 Jan Křižák, který vede soubor i dnes. V tu dobu hrával zhruba dvacetičlenný soubor kolem 10 představení ročně. R. 2005 obnovil po šesti letech činnost a od r. 2008 si hry píší sami podle pohádkových knížek nebo večerníčků, stejně jako si sami vyrábějí scény, rekvizity i loutky. V 80 letech v Odrách také probíhal okresní loutkářský festival.

V prosinci 1949 bylo z inciativy Františka Pajurka založeno Loutkové divadlo Sokola Frýdek, o rok později už jako Loutkové divadlo ZK ROH (později Domu kultury) Slezan. Dík řadě kvalitních loutkářů záhy uspělo na LCH: 1952 Tvrdohlavá žena, 1959 Čertův mlýn, 1961 Ďáblův most a 1965 Zakletý kačer. Koncem 60. let se dostává soubor do krize, z které se vymanil až na konci 80. let, kdy dvojice odchovanců Dua Jiří Chlebek a Lubomír Maršálek už pod novým názvem Čtyřlístek ZK ROH Slezan (od 1978) předvedla na LCH 1989 Čtyři pohádky o drakovi. Od následujícího roku už Čtyřlístek loutkové divadlo nehraje. R. 1943 byl Místek spojen s Frýdkem a od 1. ledna 1955 se používá dnešní název Frýdek-Místek.

V Kopřivnici navázal na tradici loutkových divadel Sokola a Orla z 20. – 40. let r. 1950 mladý, zhruba třicetičlenný Loutkářský odbor ZK ROH Tatra Kopřivnice v čele s Vladimírem Stejskalem, od ledna 1956 zvaný Rolnička. Do r. 1956 odehrál v sále závodního hotelu Tatra 29 premiér a 74 repríz pro 18769 diváků. R. 1961 získávají nové loutky, přichází však krize a v letech 1966–69 pauza. Nově začínali v 10 lidech, ale brzy členů přibylo, výtvarně začal se souborem spolupracovat Alojz Holásek a hudebně beatová skupina Orfeus. V září 1977 se přestěhovali do budovy bývalé LŠU, kde začala hrát i jeho oddělená část – Schůdky; budova byla r. 2013 prodána a oba soubory hrají nyní v Kulturním domě. Režisérkou a vedoucí je už několik desetiletí Alena Svobodová. R. 1993 se Rolnička osamostatnila a 1997 byl soubor zaregistrován jako občanské Sdružení loutkového divadla Kopřivnice – loutkoherecký soubor Rolnička. Čtyřikrát se propracovala na LCH: 1973 Princezna s ozvěnou, 1997 O pejskovi a kočičce, 1998 Prasátka se vlka nebojí a 1999 Koza Róza.

Dětský a mládežnický soubor, který vznikl r. 1974 oddělením části souboru pod vedením Františka Červenky, si přijal jméno Schůdky ZK ROH Tatra Kopřivnice a později svůj název rozšířil na Schůdky do pohádky, od r. 1997 občanské Sdružení mladých loutkářů souboru Schůdky Kopřivnice. Schůdky zahrály na LCH 1994 inscenaci O kohoutkovi a slepičce.

V Opavě existoval soubor vedený Vladimírem Mařádkem už od 2. půle 40. let. Když bylo r. 1951 otevřeno z iniciativy Františka Podgrabinského LD Pionýr, hrál tu kromě souborů obou zmíněných principálů i třetí soubor Karla Nováka. Mařádkův soubor žáků základních škol uváděl většinou adaptace hotových her, někdy i vlastní hry převážně maňásky, někdy i marionetami. V divadýlku se hrálo – a dodneška hraje – každou neděli, tehdy dokonce 2x; do konce r. 1951 šlo o 5 premiér v 52 představeních pro 10 797 diváků, např. prosinci 1956 se hrálo 12 představení pro 2767 diváků. Ročně uvádějí 8 premiér a 100 představení pro téměř 30000 diváků. V letech 1957–60 se tu konaly i národní a krajské přehlídky loutkového divadla.

R. 1957 vzniká z tohoto podhoubí MLS (Mládežnický loutkářský soubor) vedený Zdeňkem Křístkem, 1959–61 Pavlem Fiedorem, 1961–62 opět Zdeňkem Křístkem, 1962–63 Magdalénou Sobotovou, 1963–80 Pavlem Fiedorem a od 1981 Leo Heinem.

R. 1964 zakládá Z. Křístek MLS II., do nějž vstupuje i část původního MLSu. Když jsou r. 1974 mládežnické soubory už 3 (očíslované římskými číslicemi), přejmenovává se MLS pro přehlednost na Skřítky. Do konce r. 1980 připravil 20 inscenací. Po r. 1981 začíná hrát i s odkrytým voděním, většinou hotové hry. Od r. 1999 Skřítky režijně vede Lenka Janoušková-Halámková.

Také MLS se r. 1974 přejmenovává – na Broučky. Hraje klasické pohádky, většinou marionetami na dlouhých nitích, někdy javajkami. Od r. 1981 pracuje pod režijním vedením Leo Heina.

Třetí mládežnický soubor vzniká r. 1972 a r. 1974 přijímá odlišující jméno OPAL (Opavští amatérští loutkáři). Od r. 1982 ho vede Naďa Miškovská, 1990–92 Lena Freyová (pod hlavičkou DDM zahrála na LCH 1993 Malého prince), od 1992 režisérka Miroslava Halámková. V 80. letech přicházejí mladší členové a menší soubor o cca 7 lidech začíná experimentovat s různými druhy loutek (maroty, maňásky, javajky, marionety, plošné…), vždy s odkrytým vedením. Jeho inscenace bývají dynamické, rozmáchlejší, se snahou o netradiční pojetí. Inscenuje většinou hotové hry osvědčených autorů, někdy i vlastní adaptace. Hraje 1–2 premiéry a zhruba 30 představení ročně na vlastní scéně a 10 pohostinsky, převážně pro děti. Opal je v rámci kraje druhým nejčastějším účastníkem LCH – celkem tu zahrál 10 inscenací, v letech 1994–2000 každý rok: Kolíbá se, kolíbá, Křesadlo, Pohádky na draka, Aj, já koza, O moři, O zazděné slečně, Šlapací království, 2003 Kocourkovské povídačky, 2008 Bezhlavý rytíř a 2011 Tři zlaté vlasy děda vševěda.

Na LCH 1983 zahrál Sdružený soubor LD Pionýr sestavený z členů opavských LS v režii Petra Nosálka inscenaci Koza Roza.

LS Krnováček Krnov r. 1952 založil a celý život provází režisér a scénograf Jaroslav Janiš s manželkou. Hraje iluzivní divadlo marionetami na nitích většinou v rozdělené interpretaci, vyzkoušel však i maňásky, spodové plošné loutky a javajky. Od r. 1965 hráli ročně 2–3 premiéry v 30 představeních na nové loutkové scéně pro 250 dětí; do konce tisíciletí to bylo na 40 titulů. Dnešních zhruba dvacet členů staršího věku stále hrává v neděli či ve středu odpoledne, jednou za čtvrtletí i dopoledne pro mateřské a základní školy. V 70. a 80. letech Krnováček také organizoval okresní přehlídky loutkářů.

Kašpárkova říše Havířov vznikla r. 1956. Po dostavění KD P. Bezruče se přestěhovala a přejmenovala na Divadlo loutek. Na LCH 1979 zazářily dva budoucí profesionální herci, Pavla Tomicová a Petr Kubů, v inscenaci Karoľa Kurjana Čtyři pohádky o drakovi. Po tragické smrti vedoucího v listopadu 1979 fungovalo divadlo i v 80. letech, na jejichž konci mělo dokonce dva soubory o dvanácti a třinácti členech, vedené Marcelou Prchalovou resp. Leonardem Nawratem; r. 1993 byla vedoucí Bronislava Neuwirthová.

DNES

Po listopadové revoluci mnoho loutkářských souborů v kraji nepřibylo.

Část rozpuštěného souboru Domu kultury pracujících VŽKG Ostrava vedená Janem Urantem přešla r. 1991 do Klubu železničářů Astoria v Bohumíně a působila tu do r. 1993 pod názvem Klubíčko. R. 1992 se dostali na LCH s maňáskovou inscenací Pasáček vepřů.

Jednorázovým pokusem o loutkové divadlo byla \„individálka\“ Housenka ZUŠ Třinec na LCH 1992.

Boom loutkových souborů vypukl v Opavě. K stávajícím Skřítkům, Broučkům a Opalu se přidal soubor Z vody při MDK P. Bezruče (LCH 1990 – Hra na palečka), r. 1992 již zaniklý Střess, 1996 stále existující Rarášci, vedení absolventkou JAMU Gabrielou Bernardovou (O Palečkovi, Autíčko Cililink – LCH 2009, 2013) a Divadélko na dlani, vedené Josefem Vilímcem (LCH 2000 – Sněhová královna), 2001 dnes již nepracující Sněženky vedené Alešem Musilem (LCH 2002 a 2004 – Míček flíček, Vyšetřování Ikarova pádu, 2002 Štěk, Štěkáček a Štěkadlo Daniela Kollmana. Vše nasvědčuje tomu, že Opava má se svými 8 soubory nejvíc loutkářských souborů na obyvatele a převzala roli šampiona kraje.

V květnu 2005 založila Hana Galetková (dnes Volkmerová) občanské sdružení THeatr ludem Ostrava, které si klade za cíl tvorbu loutkových a alternativních inscenací pro děti, mládež i dospělé, divadelní i arteterapeutické projekty a dílny.

V Krnově si od r. 2009 zkouší práci s loutkou i soubor SpgŠ a SZŠ Červiven, vedený Petrou Severinovou. Na LCH 2012 se dostala jeho Škola snů.

Celkem lze v šestém největším kraji co do rozlohy a třetím co do počtu obyvatel dohledat 20–22 amatérských souborů hrajících s loutkami. Na dvaašedesáti ročnících LCH se kraj zúčastnil 57 inscenacemi (z toho Opava 18, Ostrava celkem 22 – samo VŽKG 15), což znamená sedmé, vzhledem k počtu obyvatel jedenácté místo ze čtrnácti.

PŘEHLÍDKY A FESTIVALY

Krajská přehlídka amatérského loutkářství pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj Opavská rolnička se koná obvykle 1. dubnový víkend v Loutkovém divadle, Husova 17, 746 01 Opava. Kontakt: Jana Vondálová, Středisko volného času Opava, Jaselská 4, 746 01 Opava: 553 615 609, 604 558 428; loutkovedivadlo@svcopava.cz, www.loutkovedivadlo.svcopava.cz

Dětské soubory hrající s loutkou se mohou přihlásit i na krajskou přehlídku divadla hraného dětmi pro Moravskoslezský kraj Ostravské Šupinky, která se koná rovněž počátkem dubna ve Společenském domě Labyrint, Třebovická 5080/41, 722 00 Ostrava-Třebovice. Kontakt: Jiří Sekáč, Občanské sdružení Šupiny, Svatoplukova 1222/24, 703 00 Ostrava-Vítkovice: 731 449 751; labyrint@labyrintova.cz

Mezinárodní loutkářské bienále Spectaculo interesse Ostrava se koná od r. 1995 v září lichých roků na scéně Divadla loutek a v ulicích města. Kontakt: Divadlo loutek Ostrava, Pivovarská 3164/15, 728 32 Moravská Ostrava: 596 114 884; info@dlo-ostrava.cz, http://www.dlo-ostrava.cz

Miniteatro Jiřího Tibitanzla, přehlídku spřátelených divadel, kde se na každého dostane nějaká ta cena, pořádá na přelomu března a dubna Městské kulturní středisko Havířov, Hlavní třída 31a, 736 01 Havířov-Město: 596 808 011; www.mkshavirov.cz Kontakt: David Velčovský: 737 333 002; miniteatro@mujmail.cz

PROFESIONÁLNÍ DIVADLA A SKUPINY

V kraji působí dvě statutární divadla:

Divadlo loutek Ostrava (původně Krajské divadlo loutek), jehož předchůdcem byl amatérský soubor Dřevěné království. (Kontakt viz Spectaculo interesse.)

Loutková scéna Bajka v Českém Těšíně vznikla r. 1948 jako Loutkové divadlo Polského kulturně-osvětového svazu (PZKO) v Československé republice. Od r. 2008 patří k Těšínskému divadlu. Se čtyřmi loutkoherci připravuje 3 premiéry v sezoně – do r. 2010 pouze polsky, nyní obvykle v české a polské verzi. Těšínské divadlo, Ostravská 1326/67, 737 01 Český Těšín: 558 746 022; info@tdivadlo.cz

Nalézt lze také 3, možná 4 profesionální nezávislé skupiny.

MUZEA

• Slezské zemské muzeum Opava má ve svých sbírkách řadu loutek, součástí výpravy i písemných dokladů nejen ze Slezska. Sídlo: Komenského 419/10, 746 01 Opava-Město: 553 714 809; hvb@szmo.cz; http://www.szm.cz

Muzeum divadelních loutek ve Štramberku od r. 2012 obsahuje více než 450 českých loutek přelomu 19. a 20. století ze sbírek Milana Knížáka. Sídlo: Náměstí 40, 742 66 Štramberk: 556 801 935, 725 702 527; infocentrum@relaxvpodhuri.cz, http://www.relaxvpodhuri.cz/cs/muzea/muzeum-loutek-ze-sbirek-milana-knizaka

ŠKOLY

V moravskoslezském kraji není žádná škola, specializující se na práci s loutkami. Za vydatné pomoci evropských peněz se však pokouší o přiblížení loutek učitelům ostravský Theatr ludem v dvouvíkendových projektech Loutka jako nástroj vzdělávání a provozuje též arteterapeutické dílny.

Regionální vlastivědný čtvrtletník Poodří vydávaný od r. 1998 Společností přátel Poodří v Ostravě-Mariánských Horách publikuje čas od času články o tradici místního loutkářství.

Loutkář 4/2014, s. 46–49.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.