Vojtíšková, Zuzana: Trojí zastavení na přehlídce v Bystřici

Malé středočeské městečko Bystřice u Benešova má od konce roku 2012 nový sál pro loutkové divadlo a od 22. března 2014 novou oblastní loutkářskou přehlídku s možností postupu na Loutkářskou Chrudim. Prvního ročníku se zúčastnily pouze tři soubory; podmínky pro hraní jsou zde však příznivé, je tudíž pravděpodobné, že přehlídku do budoucna začne vyhledávat daleko více loutkářů.

Tradice hraní loutkového divadla sahá v Bystřici do poválečných let. V roce 1958 si tamní loutkáři ze souboru Interiér vystavěli v bývalém zájezdním hostinci U Jelena svůj sál uzpůsobený potřebám loutkového divadla. Po novodobé rekonstrukci nabízí prostor širší využití. Loutkové jeviště s lávkami, umožňující iluzivní hraní s marionetami, je posuvné, a tudíž lze v prostoru kombinovat loutky a živé herce či hrát komorní činohru.

Může být Kuňka princeznou?

Tři představení bystřické přehlídky prezentovala tři různé přístupy k loutkovému divadlu, všechny do velké míry připomínající tradici sokolského divadla. Využitím loutek typu muppet se vymykali nejmladší loutkáři, resp. loutkářky z Dramatického kroužku Kulíšek z Bystřice. Pod vedením Radky Macháčkové zpracovali text Vlastimila Pešky Kašpárek a žába Kuňka. Pohádka založená na kašpárkově výzkumu, zda se každá žába políbená princem promění v princeznu, staví na typickém autorově humoru, který dívky z Kulíšku zvládly v míře přiměřené jejich věku celkem dobře využít. Kašírované kameny, břečťan, rákosí a větve na scéně ilustrovaly prostor u jezírka a dobře posloužily jako paraván, na kterém skrytí vodiči hráli s muppet žábami vyrobenými z ponožek. Problémem scény se stala přemíra zelené a šedé barvy, v níž se zelené žáby ztrácely a rosnička, ropucha i skokan téměř splývali navzájem. Nezkušenost hereček, které pohádku připravily v krátkém čase, vedla k tomu, že se s loutkami hrálo pouze na prostoru cca dvaceti centimetrů, a ani přítomnost živého výzkumníka Kašpárka a posléze také draka nerozbila statičnost celého představení. Přesto je však potřeba vyzdvihnout energii malých hereček, s níž se do prezentace pohádky pustily.

Když Gulliver bloudí

Slibný titul nabídl na přehlídce Loutkový soubor Bystřice v čele s Mirkem Macháčkem, který na motivy Jonathanan Swifta napsal Pohádku o Gulliverovi. K materii, která je pro loutky jako dělaná, použili bystřičtí funkční klíč: herce Mirka Macháčka coby Gullivera dali do kontrastu s loutkovými Liliputy – marionetami. Dobré východisko však nedokázali dostatečně využít. Iluzivně voděné loutky s dialogy pouštěnými ze záznamu, mikroport živého Gullivera (a místy dokonce i playback!), nahrané zvuky, které působily nevěrohodně a především absence dramatických situací a jakéhokoli jednání postav učinila z inscenace konverzační loutkovou hru. Drobné náznaky např. boje s drakem či vítězství nad loděmi Bruselexu byly zahaleny stroboskopem, aby snad divák nezahlédl nějakou akci. Tvůrci patrně předpokládali, že kombinace stroboskopu a nahrané hudby vyvolá v divácích větší napětí, což se bohužel nenaplnilo. Bystřičtí zasadili svou inscenaci do rámce dvou mladých dívek, které na pláži najdou torzo knížky s Liliputskou pohádkou. Příběh, který si začnou číst, náhle končí, a tak se rozhodnou zajít do knihovny a posléze do loutkového divadla, aby se dozvěděly, jak dobrodružství vlastně dopadne. Rámec byl použit mimo jiné jako snaha zpestřit divákům nutné přestavby. Záměr to byl jistě dobrý, ale ve svém provedení vyzníval spíše rozpačitě.

Nejasná záchrana unesené Marušky

Až z Havlíčkova Brodu přijelo do Bystřice Loutkové divadlo Kráťa, aby sehrálo pohádku Josefa Drozda Maruška u Ježibaby v režii Evy Holandové. Pro příběh o tom, jak Kašpárek zachránil Marušku ze spárů zlé ježibaby, si havlíčkobrodští zvolili loutky z nejtěžších: marionety na nitích. Nepřehledný syžet, nejasná fabule, iluzivní divadlo, rozdělená interpretace, nedostatek loutkářských rukou i neznámé prostředí vyústily v to, že se pohádka stala spíše ilustrovanými obrazy bez akce nebo s akcí, která se přihodí spíše omylem (ježibaba zabije svého společníka draka a ani neví jak – sama sobě se diví a ptá se do publika, co se to stalo). Problémem tohoto představení byla také disproporce mezi prvním jednáním a přestávkou na přestavbu, která byla delší než samo cca desetiminutové jednání sloužící pouze jako úvod do pohádky. Děti v publiku po dvacetiminutovém čekání ztratily pozornost a možná i důvod sledovat osud unesené Marušky.

Bystřice jako příležitost pro ostatní

Všechna tři představení uvedená v rámci Oblastní loutkářské přehlídky Bystřice trpěla začátečnickými chybami, a tak porota ve složení Luděk Richter, Michal Drtina a Zuzana Vojtíšková žádný ze souborů nenominovala ani nedoporučila k účasti na Loutkářské Chrudimi. Přehlídka však proběhla ve velmi přátelském duchu, ve znamení velkého zájmu o loutkové divadlo a v příjemném prostředí, které nabízí loutkářům dobré zázemí. Budete-li se příští rok rozhodovat, kam se vydat hrát, vezměte v úvahu i Bystřici, ať se podaří založit tradici dobré přehlídky.

Loutkář 2/2014, s. 38–39.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.