Malíková, Nina: Kouzelná flétna zvábila další loutkáře

Mozartova Kouzelná flétna láká loutkáře už opravdu dlouhou řadu let. Nabízí totiž pro zpracování právě na loutkovém divadle oblíbený žánr pohádky, řadu vděčných komických intermezz a také možnost vyřádit se na jevištních kouzlech.

Kamenem úrazu pro realizátory však bývá poněkud nepřehledný děj, plný dnes již pro diváky zcela nerozšifrovatelných zednářských podobenství a také překrásné, ale velmi obtížné zpěvní party. Ale každé proti má i své pro, a tak inscenátory tyto problémy nikterak neodrazují od dalších pokusů utkat se znovu s tímto pohádkovým příběhem vypovídajícím o síle a moci hudby.

S Kouzelnou flétnou se na loutkovém divadle úspěšně vyrovnali před lety v dnes již legendární režii Jozefa Bednárika v bratislavském loutkovém divadle (1990), zlákala nedávno i Karla Brožka (a to dokonce podvakrát – ve spolupráci se scénografem Aloisem Tománkem a posléze Markem Zákosteleckým) k spíše groteskně než pohádkově laděné interpretaci v pražském Národním divadle marionet.

Operní férie o moci kouzelné flétny (i profánnější Papagenovy zvonkohry) ožila znovu – tentokráte v komorním provedení čtveřice interpretů (Petra Vacka, Milana „Hugo“ Formana, Adély Škopkové a Davida Nolla v alternaci s Davidem Hlaváčem). Tato „opera W. A. Mozarta ve stylu barokního loutkového divadla pro jednu operní zpěvačku, jednoho herce, jednoho loutkáře a klavírní doprovod“ je pokusem na první pohled sice skromným, ale velmi milým a čistým, který si pro svůj vtip (nejen situační, ale režijní a v neposlední řadě i hudební) určitě najde své publikum.

Nevím, do jaké míry ovlivnila iniciátora projektu Huga Formana excelujícího v podobně laděné a už dvě desítky let doma i v cizině veleúspěšné Barokní opeře Divadla bratří Formanů nostalgie, ale základní gesto této nové podoby Kouzelné flétny svůj úspěšný předobraz v mnohém nezapře.

Hracímu prostoru i tentokráte dominuje malé rodinné divadélko, řada situací se také zde dělí mezi hereckou akci a její loutkové pokračování či zdvojení, obdobný je i jednoduchý klavírní doprovod připomínající lehké dobové muzicírování. V kontaktu s publikem nechybí divadelní improvizace (tu si užívá nejvýrazněji Petr Vacek především jako zasvěcený průvodce a hybatel děje), a to jak v činoherním, tak loutkovém plánu. Objevem inscenace pak je Adéla Šopková – která se výtečně vyrovnává jak s partem Paminy, tak Královny noci. Obtížné árie zvládá tato mladá zpěvačka výtečně, a tam, kde by její partneři na sebe prozradili výrazně menší pěvecké dispozice, pomůže jemná divadelní persifláž.

Zkrátka – své přednosti uplatní během večera každý ze zmíněné čtveřice: půvabná Adéla Škopková disponující krásným sopránem operní i herecké nadání, Petr Vacek pohotovost, s níž v řadě hereckých i pěveckých příležitostí řídí tep inscenace, Hugo Forman léty vytříbenou loutkářskou zdatnost a David Noll cit pro divadelní situaci i řadu hudebních žertů daných úpravou Miroslava Kořínka.

A ještě v něčem je tato inscenace svébytná. Nejde jen o to, že se hraje marionetami nejrůznějších dimenzí, ke kterým v závěru inscenace překvapivě přibudou i maňásci, ale je to především v traktování figury Papagena, kterou obdařil Milan Forman zřetelně kašpárkovskými rysy čerpajícími z loutkářské tradice. Vida, i v tak důvěrně známé předloze se dá objevovat pro loutkové divadlo stále ještě něco nového!

Kouzelná flétna – loutková opera

Námět: W. A. Mozart, autoři textu: Petr Vacek a Milan Forman, hudební adaptace: Miroslav Kořínek, režijní supervize: Kateřina Melenová, scéna: Daniela Klimešová, řezbářská a výtvarná spolupráce: Ivan Míša Hudičák, produkce: Andrea Melušová.

Inscenace byla nastudována pro projekt Plzeň Evropské hlavní město kultury 2015.

Psáno z pražské premiéry 31. 1. 2014.

Loutkář 1/2014, s. 22.