Přelet nad loutkářským hnízdem

Novák, Jan: Sokolové v Přerově

Sokolská loutková divadla – to byl před válkou pojem. V Sokole se hrálo loutkové divadlo nejen hojně, ale také kvalitně. Sokolové dbali i na vzdělávání, pořádali pro „své“ loutkáře pravidelné a hojně navštěvované vzdělávací akce.

První ránu dostala sokolská divadla za druhé světové války, kdy byla činnost Sokola zakázána. Nucenou pauzu dokázalo aktivně přežít jen nemnoho souborů, kterým se povedlo včas převést své aktivity pod jinou střechu. Po válce se většinou začínalo těžce. Divadelní fundus byl převážně zničen, ztracen či poškozen, citelné byly i ztráty mezi členy sokolských kolektivů. Přesto se mnoho sokolíků k loutkaření vrátilo a válečné šrámy postupně zacelovali. Ale brzo přišla druhá rána – Sokol byl de facto zlikvidován začleněním do systému jednotné tělovýchovy. Některé soubory se uchýlily pod křídla jiného zřizovatele, ale pro většinu to znamenalo konec činnosti. Po obnovení Sokola se loutkáři k domovské organizaci vrátili a někde dokonce vzkřísili loutky po pauze trvající desítky let.

Sokolové jsou tradičně družní, a tak není divu, že brzy po svém obrození oživili tradici vzájemného setkávání. Letos proběhl již 6. ročník Celostátní přehlídky sokolských loutkových divadel. Konal se tradičně v Přerově, kde se při stavbě nové sokolovny (otevřené v roce 1936) pamatovalo i na loutkové divadlo a kde se dodnes hrdě hlásí k tomu, že se na ideových dispozicích divadelního prostoru podílel svými návrhy také dr. Jan Malík, ostatně v té době sokolský loutkář.

Přehlídka proběhla ve dnech 10.-12. května 2013. Úvodní den patřil přerovské veřejnosti a samozřejmě převážně dětem. Prohlídky zákulisí, ozkoušení si hraní s různými typy loutek, krátká představení dětí z dramatického kroužku střediska volného času, zkrátka den otevřených dveří v režii domácího souboru. Sobota a neděle pak patřily představením. Sokolských souborů vystoupilo osm, šest inscenací bylo hráno marionetami, dvě byly maňáskové. Pokud jde o dramaturgii, nepřinesla přehlídka nic mimořádného. Potěšitelné ale je, že nejzajímavšjší představení vznikla tam, kde se inscenace opírala o promyšlenou dramaturgickou přípravu. Velké Popovice zahrály pod názvem Tříkrálová vlastní úpravu vánočního příběhu vycházející z tradice barokních divadelních textů. Sokolík Vyškov uvedl vlastní text Anička a loupežníci aneb Uloupená princezna, napsaný na motivy českých pohádek. Jednoduchý příběh zaujal svou naivní bezprostředností. Pražský Bubeníček si upravil jeden z nejznámějších textů lidových loutkářů, Dona Šajna. Tři inscenace se opíraly o osvědčené tituly. Kašpárek Bzenec zahrál Cinybulkův Ostrov splněných přání, Kašpárek Uherské Hradiště uvedl Kouzelné bačkůrky, což je Drimlův Šuki a Muki a Pimprlata z Valašského Meziříčí přivezla Perníkovou chalupku M. Nohelové. Zbývající dvě představení, Přerovského Kašpárka a pražského Sokolíčka, se opírala o provorepublikové texty nepříliš jasného původu a ne právě zdařilých úprav.

Obecně lze pochválit mluvní projev, byť prakticky všechna představení charakterizoval souboj mluvičů s mikrofonem. Snad jen loutkáři z Valaškého Meziříčí by měli více dbát na čistotu hlasového projevu a vyvarovat se zbytečných vulgarit, i když je část dospělého obecenstva přijímá s povděkem. Celkový dojem z přehlídky byl sympatický. Někde zaujala výprava (Přerov, Bubeníček, Vyškov), někde živý hudební doprovod (Valašské Meziříčí), vodění loutek (Bubeníček, Vyškov), práce s dětským divákem (Uherské Hradiště, Valašské Meziříčí). Některé soubory zápolily s cizím prostředím (Velké Popovice, Uherské Hradiště). Většina představení vyzařovala elán a nasazení celého souboru, což bylo nejpatrnější u Vyškovských loutkářek (herecký kolektiv zde tvořily pouze ženy), kterým se navíc podařilo sehrát představení s mírnou humornou nadsázkou.

Program doplnil Jan Havel, s vervou vyprávěl a plošnými loutkami doprovodil texty Eduarda Petišky. Další vysoupení na přidanou obstarali J. Krása a M. Möglich z Jiskry Kobylisy s osvědčenými marionetovými výstupy. Byl to víkend plný loutek, ale především milých setkání lidí stejných zájmů. Velkou zásluhu na tom mají členové Přerovského Kašpárka v čele s principálkou Marií Veřmiřovskou.

Loutkář 3/2013, s. 45.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.