Přelet nad loutkářským hnízdem

Malíková, Nina: Všetečné otázky pro Simonu Chalupovou, ředitelku Muzea loutkářských kultur v Chrudimi

Za rok a půl, kdy je ve vedení muzea, se jí podařilo zrealizovat neskutečnou řadu projektů – pojďme je připomenout: oprava fasád muzea, včetně restaurování kamenných prvků renesančních arkád, celková rekonstrukce a úprava interiéru muzea, opravené výstavní prostory, nová stálá expozice Magický svět loutek, výstavy (Barokní loutka?!, Pavel Kalfus-Alois Tománek: Společně, každý svou cestou, Kašpárci celého světa), publikace Obrazy z dějin českého loutkářství. Dává znovu do pořádku evidenci sbírky a má i z části nový pracovní kolektiv, muzeum má nové logo…

Jak dalece je pro tebe důležitý realizační tým a díky čemu se to vlastně všechno povedlo? Zasáhlo nějak – kromě Ministerstva kultury – do této proměny město, které se dnes novou podobou muzea právem pyšní?

Měla jsem velké štěstí a asi byla pro změny i příznivá doba. Štěstí na lidi, kteří se na realizaci změn podíleli, příznivé podmínky na Ministerstvu kultury, které mělo, jako náš zřizovatel, štědrou ruku. Jedna věc je vymyslet, co a jak se bude měnit a druhá, kde na to vzít.

Mám dodnes v živé paměti, jak jsem jela za tehdejším ředitelem investic a říkala si, že jestli mi nedají alespoň 500.000 Kč na nové sociální zařízení pro návštěvníky, tak nám muzeum zavře hygiena. Tenkrát jsem od něj dostala 14 dní na vypracování všech investičních záměrů, které se pak realizovaly. Bylo to v listopadu 2011 a zbyly jim před koncem roku nějaké peníze… A tak ten kolotoč změn začal. Změn bylo skutečně hodně. Povedlo se to hlavně proto, že jsem si na začátku všech těch proměn neuměla představit, jak moc všechno bude komplikované a co to všechno bude obnášet. Dnes bych si to asi dobře rozmyslela, zvážila, co je vůbec reálné a pustila se asi tak do poloviny věcí, ale zase na druhou stranu – jsou dnes hotové. Ono asi bylo dobře, že jsem netušila, co všechno mne čeká. Věděla jsem tehdy jen jedno, že stávající stav je neudržitelný.

S městem Chrudim jsme zatím ve stádiu námluv. Minimálně už víme, že jeden o druhého, tedy město o muzeum a muzeum o město, stojíme. Jako v každém vztahu je tahle etapa namlouvání docela hezká, ale nepříliš plodná. Zapojili jsme se do projektu Chrudim, město tří muzeí a společně připravujeme akce pro veřejnost. Město také finančně podpořilo oslavy 40. výročí založení muzea v loňském roce.

Co se z těch plánů ještě nepodařilo realizovat, a pokud to není tajemství, tak proč?

Plánů je ještě moc. Jen se budou uskutečňovat, řekněme pozvolněji, než tomu bylo dosud. Jde o poměrně nákladné projekty, které vyžadují pečlivou přípravu, a tak jejich realizace nebude hop šup. Jedním z úkolů, který je před námi, je zabezpečení vhodného uložení sbírkových předmětů – celkem jich je cca 47.000 – buď to bude rozsáhlá úprava stávajícího depozitáře a jeho nové vybavení, nebo depozitář nový. Zatím to podle studií, které máme k dispozici, vypadá tak, že nový depozitář „na zelené louce“ by vyšel levněji.

V přípravách je také rekonstrukce teras za muzeem, zde by měl vzniknout prostor pro pořádání větších divadelních představení, letní promítání a také relaxační prostor pro historií znavené návštěvníky. Jsme ve stádiu příprav projektové dokumentace, a když to nebude moc drahé, tak se snad ruka investičního oddělení na MKČR znovu otevře. Pokud to bude hodně nákladné, budeme se muset pustit na nelehkou cestu získání prostředků z Norských fondů.

K malým plánům pro letošní rok patří doplnit novou expozici audio průvodcem, filmovou prezentací ukázek východního loutkového divadla a zábavnými prvky pro děti i jejich doprovod. Pokud se to podaří, budu moc ráda, zásadně by to přispělo k oživení nové expozice, umožnilo podat návštěvníkům podrobnější informace, a to tak, že by si sami mohli vybrat, co je zajímá, o čem se chtějí dozvědět víc.

Obnovili jste „kabát“ muzea, ale budete nějak pokračovat v dalších sbírkách a sbírkových fondech? Co máte naplánováno? Chcete se v koncepci omezit na české sbírky, nebo budete pokračovat v původním záměru mapování „loutkářských kultur“?

Co se týká sbírky, je situace poměrně komplikovaná. V muzeu probíhá na naši žádost mimořádná inventarizace sbírky, je potřeba dát zásadním způsobem do pořádku jak evidenci, tak tezauraci sbírky. Inventarizace bude trvat tři roky, po jejím skončení, bude jasné, kde jsou ve sbírce „bílá místa“, která je potřeba doplnit, aby sbírka měla co největší vypovídající hodnotu, a co naopak pro naši sbírku nemá žádný význam.

Pokud se ptáš, co bude se zahraniční částí sbírky, pak máme v úmyslu začít tuto část sbírky doplňovat o reprezentativní soubory z jednotlivých zemí. Zda se nám to podaří, je velkou otázkou. Záleží na mnoha okolnostech, chtěla bych přesvědčit ambasadory cizích zemí, že by to mohl být ideální způsob, jak prezentovat jejich kulturu u nás – malou expozicí jejich specifické loutkářské tradice. Má to jeden háček, muzeum není nafukovací a dovedu si dost dobře představit, že když už někoho z nich přesvědčím, bude mít jedinou podmínku, aby vše bylo trvale vystaveno. Pro mnohé z nich také český kulturní svět začíná a končí v Praze… Uvidíme, jak to všechno dopadne, je to běh na dlouhou trať.

Velkou radost mám z jedné věci, muzeu se podařilo koupit protější dům a bude tam již brzy Centrum pro badatelskou, dokumentační a publikační činnost MLK. V přízemí bude knihovna, v patře badatelna. V muzeu je spousta dosud nikdy nevyužitých písemných a obrazových materiálů, řada témat z dějin českého loutkářství nebyla nikdy zpracována, naše kurátorky nevědí, kde dřív začít. Slibně se rozvíjí spolupráce s Vědecko-výzkumným pracovištěm AMU, pracujeme na společných projektech.

Navázali jste nějaké kontakty se „sesterskými“ muzei v cizině a ovlivňuje vás nějak jejich koncepce, která je čím dále tím více zaměřená na interaktivní spolupráci s návštěvníky? Jak ti v téhle oblasti pomáhá tvá předešlá divadelní praxe a co je zde společného? Nestýská se ti někdy po divadle, můžeš si to nějak v muzeu kompenzovat?

Na stýskání není čas, jen někdy, když vyplňuji nějaký zvlášť vydařený dotazník, se jen tak potichu sama sebe ptám, co tady dělám? Se zahraničními muzei nebyly kontakty příliš živé, snažíme se nyní dát o sobě vědět. Naštěstí máme teď dobrou záminku: novou stálou expozici Magický svět loutek, na kterou je k nám zveme a knihu Obrazy z dějin českého loutkářství s anglickými popiskami a anglickým resumé kapitol, kterou jim zasíláme jako návnadu. Uvidíme, kdo se chytí! Chystáme se na cestu do mnichovského státního muzea, mají krásnou sbírku loutek. Já sama mám pak vzor v lyonském muzeu Gadagne, kromě zajímavé sbírky, mají i krásné „živé“ projekty. U nás se o podobné programy stará Olga Havlíková, každou sobotu se buď hraje loutkové představení, nebo je tu nějaká dílna se zaměřením na loutky a loutkářství. Návštěvníkům je také k dispozici herna, kde si mohou vyzkoušet, jak se hraje s maňásky či marionetami.

Divadelní praxe mi spíš škodí – muzeum žije v jiném, pomalejším čase a nemá rádo improvizaci! Jediné, co mi snad ulehčuje život, je z divadla vycvičená schopnost se rychle rozhodnout pro jednu z mnoha možností a určit, co kdo musí dělat, aby vše klaplo.

Jak se chcete propojit s Loutkářskou Chrudimí – chystáte nějaké workoshopy pro amatéry?

Tady máš teď názornou ukázku, jak je to s mým odhadem času: v roce 2012 v únoru, uprostřed staveniště, jsem s vážnou tváří tvrdila panu Drtinovi z Artamy, že až bude v červenci Loutkářská Chrudim 2012, bude mít v muzeu prostor pro hraní představení, workshopy a posezení k povídání. Myslím, že jsem mu v pomatení smyslů říkala, že bude hotová i nová stálá expozice. Splním mu to všechno až letos.

V čem potřebujete pomoc profesionálních loutkových divadel, sběratelů, eventuálně Českého střediska UNIMA, které stálo u zrodu muzea?

Česká profesionální loutková divadla si, bohužel pro nás, uvědomila, jaký je výstavní potenciál inscenací, která se už nehrají. Kurátorka, která se o toto období stará, má za úkol navázat s divadly intenzivnější vztahy a snažit se doplnit, alespoň po stránce dokumentační, jejich nedávnou minulost a současnost do naší sbírky. Byla bych moc ráda, kdyby se nám podařilo domluvit se s řediteli divadel na zařazení, alespoň některých významných inscenací – jejich scénografie – do sbírky. Přeci jen, jak už jsem říkala, muzejní čas plyne jinak a za sto let…

S některými soukromými sběrateli jednáme o možnosti odkoupit do sbírky muzea alespoň některé předměty. Pro mnoho z nich ale má taková sbírka především citovou hodnotu, je svázána s osobními vzpomínkami na získání jednotlivých předmětů a podobná vyjednávání jsou poměrně křehká záležitost.

České středisko UNIMA, stejně jako UNIMA vůbec, je pro nás platformou, na které můžeme prezentovat své mezinárodní projekty (aktuálně je ve stádiu příprav projekt Kašpárci celého světa, do kterého se už zapojilo téměř dvacet spoluautorů z různých zemí), získávat nové kontakty, učit se z cizích zkušeností. UNIMA je pro nás významným partnerem, stejně jako česká a zahraniční muzea s podobným zaměřením jako je to naše.

Mgr. Simona Chalupová (roz. Pěničková)

Absolvovala v r. 1988 na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v oboru speciální pedagogika a v r. 1995 na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze v oboru režie a dramaturgie. Během studií na sebe a upozornila režiemi Ghelderodova Halewyna a Fraškou o starém ďáblovi téhož autora, kterého pro svou inscenaci také přeložila. Po absolutoriu hostovala jako režisérka v několika českých profesionálních loutkových divadlech (Divadlo Alfa v Plzni, Divadlo loutek v Ostravě, Malé divadlo v Českých Budějovicích) a později také v Polsku (Divadlo Arlekin v Lodži, Groteska v Krakově, Divadlo v Olštýně). Podílela se ve spolupráci s Kabinetem scénografie KALD DAMU na pořádání divadelních dílen. Od září roku 2011 je ředitelkou Muzea loutkářských kultur v Chrudimi.

Loutkář 3/2013, s. 26–28.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.