Přelet nad loutkářským hnízdem

Wolfová, Jana: Laoské divadlo současnosti

Podobně jako i v Kambodži, i laoskou kulturu, potažmo divadlo a tanec, v minulosti hodně ovlivňovalo politické uspořádání státu. Do 50. let 20. století byl Laos pod francouzskou nadvládou, proto i dodnes je francouzština jedním z nejužívanějších cizích jazyků v Laosu. Francouzskou nadvládu svrhli komunisté, kteří zde pak po skončení vietnamské války v roce 1975 ustanovili komunistickou Lidově demokratickou republiku Laos.

Především v 70. a 80. letech tak zažívala laoská kultura dobu temna, neboť komunisté se snažili veškerou dvorskou kulturu zničit. Tradiční divadlo s maskami i dvorské tance znázorňující příběhy ze slavné Ramajány, v Laosu známé jako Phra Lak Phra Lam, byly zakázány, aby neupomínaly na dobu laoského království. Situace se začala zlepšovat až v 90. letech 20. století po pádu komunistické vlády v řadě evropských zemí a rozpadu SSSR. V roce 1995 bylo dřívější královské město Luang Prabang zapsáno na seznam UNESCO a místní královský palác byl znovu otevřen veřejnosti. To byl i zásadní krok k obnovení tradičních divadelních forem spjatých právě s královským dvorem. Královský palác byl zrenovován a dnes je zpřístupněn návštěvníkům jako Národní muzeum, v němž je od roku 2002 opět možné třikrát týdně zhlédnout tradiční královské taneční drama Phra Lak Phra Lam.

Phra Lak Phra Lam – laoská Ramajána

Phra Lak Phra Lam, laoské pojetí Ramajány, je svým provedením silně ovlivněno thajským a kambodžským divadlem. Přesto je zde několik zásadních rozdílů. Například hlavní postavy dramatu nosí po celou dobu na hlavách masky z papírmaše, což se nikdy neobjevilo v celé historii thajského ani kambodžského divadla – tyto hlavní postavy zde tančí bez masek. Také v kostýmování je patrný silný domácí vliv laoského odívání. Ačkoli i laoské taneční drama doprovází orchestr phi phat (podobně jako v Thajsku), jsou zde zařazeny některé čistě laoské nástroje, jako je například khen, a písně jsou zpívány v laoštině. Laoská verze Ramajány staví do popředí opičáka Hanumana, jako hrdinu celého příběhu. Je to on, kdo zachraňuje Sítu ze spárů Thotsakana (khmerské pojmenování Rahwany, objevuje se i v Thajsku a Kambodži) a přivádí k ní Phralama (khmersky Ráma).

Bohužel se přerušení staleté tradice tanečního dramatu na několik dekád podepsalo na kvalitě dnešního provedení. Ačkoli se skupina, která toto představení pravidelně v Luang Prabangu uvádí, nazývá Královský balet, je to pouze skupina mladých často začínajících umělců, kteří se s tradiční formou laoského divadla teprve seznamují. Proto balet často působí amatérsky. Na druhou stranu je pochopitelné, že není možné, aby měli umělci více zkušeností s touto formou, když byly její prezentování i výuka zcela zakázány a řada umělců, kteří tuto formu brilantně ovládali, již nežije. Je ale šance, že se bude situace zlepšovat i díky finanční podpoře zvenčí.

Loutkové divadlo Ipok

Luang Prabang je i kolébkou tradičního loutkového divadla Ipok, které však upadá v zapomnění; aktivita jediného stále existujícího souboru pomalu ustává kvůli vysokému věku jeho mistra. Loutkářský mistr Lung Ouane Phothiphanya je dnes již spíše žijící legendou. V celém městě včetně turistické informační kanceláře nám bylo při jeho hledání řečeno, že již nežije. Věděli jsme, že divadelní skupina je úzce spjata s některým z místních buddhistických chrámů, ale ani v mnoha z nich o této legendě loutkářského umění nevěděli. Až po několika dnech se nám podařilo najít mladého novice z chrámu Wat Xieng Thong, který nám oznámil, že je to právě jejich chrám, kde je uschována jediná a poslední kolekce starých loutek Ipok. Loutky jsou ale natolik posvátné, že nemohou být spatřeny jindy, než během každoroční slavnosti chrámu, kdy se s nimi hraje. Díky tomuto mnichovi jsme se dostali až k jednomu z členů skupiny, panu Tui Sisomphonemu. Asi čtyřicetiletý muž nám oznámil, že mistr Lung stále žije, a to nedaleko samotného chrámu. Jeho poutavé vyprávění o souboru nás ovšem zarazilo v momentě, kdy nám řekl, že až jednou mistr zemře, odejde s ním i celé loutkářské umění Ipok. Nikdo jiný z patnáctičlenné skupiny totiž prý loutky vyrábět neumí, ani není schopen vést celý obřad a vyprávět všechny příběhy. Jiný soubor loutek Ipok již v celém Laosu neexistuje. O to unikátnější pak bylo setkání se samotným mistrem. Panu Lungovi je dnes již 86 let a opravdu je posledním a jediným žijícím mistrem loutkářského umění Ipok. Kolekce loutek Ipok, uschovaných ve velké truhle v chrámu Wat Xieng Thong, čítá 26 kusů, z nichž pouze jedna loutka je původní a téměř 200 let stará; dalších 25 loutek vyrobil sám Lung podle těch původních.

Central Puppet Troupe – Vientiane

Druhým místem, kde lze dnes ještě spatřit tradiční divadelní formy, je Vientiane, hlavní město Laosu. Místní Národní divadlo nabízí v rámci svých pravidelných večerních programů ukázku tradičních tanců z různých koutů země. Loutkářské umění zastupuje pouze jediná loutkářská skupina ve městě, Central Puppet Troupe. Toto malé divadlo sídlí v nenápadné budově v Ban Mixay, Muang Chantaburi. Přední místnost hned za vstupem je současně skladem loutek, divadelní scénou i zasedací místností pro umělce. V zadních dvou malých kancelářích pak vznikají jedinečné moderní loutkové kreace. Divadelní skupinu vede Insisiengmay Leuthmany. Tento jediný vystudovaný umělec z celého souboru působil 15 let v Národním divadle, 5 let v cirkusu a nyní je již šestým rokem uměleckým vedoucím Central Puppet Troupe. Absolvoval stáž ve Francii, kde s touto skupinou několikrát hostoval. Na jejich moderních loutkách je zřejmá inspirace francouzským divadlem objektů. Na zdi bylo sice zavěšeno i několik loutek Ipok (ve spíše moderní verzi) a skupina s nimi, jak nám bylo řečeno, téměř nehraje. I oni nás ujistili o tom, že jediná existující skupina Ipok byla skupina v Luang Prabangu a byli sami překvapeni, že jejich mistr ještě stále žije; mysleli si, že skupina v Luang Prabangu již zanikla. Sami se zaměřují spíše na nové experimenty s loutkami. Kromě divadla objektů hrají pro děti maňáskové divadlo. Skupina nám jeden z jejich tradičních příběhů zahrála a my se nestačili divit, že tím tradičním příběhem byla babka s dědkem, jak tahají řepu. Je vidět, že přes Francii se zde zdomácněly i nám velmi blízké příběhy z našeho dětství.

Kabong lao – divadlo objektů

Zajímavější než jejich loutkové inscenace určené dětem byly jejich loutky z divadla objektů, které nazývají Kabong lao. Loutky jsou zhotoveny výhradně z přírodních materiálů, které se dají v Laosu najít. Kokosové ořechy, sláma, koření, rostliny a různé další materiály, často i odpadky. Veškeré loutky si skupina vyrábí sama. Ani tato jediná loutkářská skupina ve městě není podporována státem a, jak jsme zjistili, divadelním uměním se nedá uživit. Většina umělců ze skupiny přes den chodí do práce a divadlu se věnují pouze ve volném čase. Jsou to vesměs lidé, kteří rádi pracují s dětmi a do skupiny přišli většinou bez jakékoli předchozí divadelní zkušenosti. O to více nás překvapila kvalita jejich představení. Dokonalé zpracování loutek, muzikálnost jednotlivých umělců a kreativita, která by snadno mohla konkurovat vyspělým profesionálním divadelním souborům. Neváhali se všichni sejít ráno v 8 hodin, jen aby nám mohli jedno ze svých představení ukázat. Osobně se domnívám, že by ukázka jejich umění byla na některém z evropských loutkářských festivalů jen přínosem.

Z výše uvedeného je patrné, že tradiční divadelní umění v Laosu upadlo za poslední desítky let v zapomnění a nyní je vesměs na amatérech, aby ho opět přivedli k životu. Divadlu možná zatím ještě chybí statut profesionality, ale o to více dýchá touhou samotných umělců ho hrát. Mnohem živější je odkaz tanečního umění, které přestálo i temné roky minulého století a udrželo si svou tradici ve městech i na vesnicích. Tradiční folklórní tance jsou tak dnes na vysoké umělecké úrovni a hojně rozšířené po celé zemi, zatím co loutkové divadlo a divadlo s maskami bohužel zůstává opomíjeno.

Loutkář 3/2013, s. 9–10.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.