Přelet nad loutkářským hnízdem

Exnarová, Alena: Chrudim podeváté

Na 9. krajské přehlídce loutkářských souborů Pardubického kraje jsme viděli celkem devět představení a drobniček, z toho jedno „přespolní“, protože po několikaleté odmlce dorazila Bublanina ze Vsetína.

Libor Štumpf pokračuje v práci s některými ze studentů Gymnázia Josefa Ressela, s nimiž loni začal dělat loutkové divadlo v rámci projektu Klíče pro život a které loutkové divadlo zaujalo. Letos se představily dvě skupiny. Přehlídku zahájil LS Amigos GJR Chrudim, který nastudoval pětiminutovou maňáskovou grotesku Pejsek a kočička aneb Potrestaný zloděj. Na scéně vidíme dva paravány s domečky pejska a kočičky (a podle jejich půvabného výtvarného zpracování Miroslava Alexy je hned jasné, který je čí). Před paraván přichází dívka a sděluje nám, že kočička se rozhodla udělat si piknik. A pak už se beze slov, za zvuku reprodukované hudby v tempu a s reálnými rekvizitami, jak je maňáskům vlastní, odehrává nošení jídla a pití kočičkou na zvolené místo a krádež všeho pejskem, až na něj kočička nastrojí léčku v podobě lepidla. Pak pejsek donese kočičce na omluvu kytičku a ta si ho odvádí do svého domečku. Závěr obstará opět dívka před paravánem. Při děkovačce jsme zjistili, že vše za paravánem zahrál jeden chlapec a zvládl to šikovně. Drobničku jsme doporučili programové radě k zařazení na Loutkářskou Chrudim.

Další skupinka studentů vystoupila pod názvem LS Pohádka GJR Chrudim s Perníkovou chaloupkou. Byly použity plošné luminiscenční loutky a šlo spíš o ilustrované vyprávění než divadelní zpracování příběhu. Mluvní projev byl kultivovaný, ale celek působil poněkud jednotvárně.

Jaroslav Filipi se již tradičně představil se sólovou produkcí, tentokrát pod názvem Kašpárek v pekle. Hrál jako obvykle se samostojnými marionetami, iluzivně, v uzavřeném divadélku. Více se konverzuje než děje, takže řadě situací chybí napětí. Hezkými momenty je přílet Lucifera i s křeslem nebo otevření kotle, v němž se objeví hříšník. Škoda, že takových momentů není v inscenaci víc. Jaroslav Filipi také zapojuje dětské diváky – například žádá, aby děti přivolaly Lucifera. Ale také v závěru, kdy závodí Kašpárek s čertem v běhu a švindluje, nutí děti lhát, aby potvrdily, že opravdu běžel, a to by, myslím, neměl.

Pro svoji sólovou produkci si Libor Štumpf letos zvolil Červenou Karkulku a poněkud ji upravil (Karkulka se šla podívat na nemocnou babičku, nic jí nenesla, vlk sežral jen babičku a Karkulku ne, protože volala o pomoc, přiběhl myslivec a zachránil ji, babičku vlk v chaloupce údajně „vyblil“ a přežil). Hrál na dvou paravánech loutkami na tyčce, s neovladatelnýma rukama, takže se nic moc nedělo a spíš se vyprávělo. Bylo znát, že je to „rychlovka“, kterou nestihl dozkoušet.

LS Kacafírek Chrudim pracující tentokrát pod taktovkou Miloše Lédla se představil s inscenací starého textu Kacafírkovo dobrodružství se zvířátky. Hrál marionetami a vesměs obvyklou rozdělenou interpretaci tentokrát v mluvní složce nahradila nahrávka, působící poněkud stereotypně. A poněkud jednotvárně, bez jakéhokoliv napětí, působil i celek. Hráli mladí lidé a na nahrávku dochází prý vždy, když se nedokážou všichni sejít. Škoda.

LS Ahoj Chrudim zahrál Kašpárkova dobrodružství. S kolegy porotci jsme se shodli, že tohle představení (hráli Jaroslav Filipi a Libor Štumpf) bylo za dlouhou dobu, kdy soubor sledujeme, jedno z nejlepších (autor a režie L. Štumpf). Odehrává se v sériově vyráběném rodinném loutkovém divadle (zmenšené Skálovo LD pro loutky 18 a 25cm z roku 1926) odpovídajícími marionetami, s nimiž oba loutkoherci dovedně zacházejí. Postupně sledujeme tři výstupy, jejichž protagonistou či účastníkem je Kašpárek. V prvním zahání koníček za spolupráce Kašpárka čerta zpátky do pekla, v druhém Kašpárek vysvobozuje princeznu ze spárů draka a v třetím se odehrává parafráze Perníkové chaloupky. V úvodu i v mezihrách komunikuje L. Štumpf s dětskými diváky a v představení, které jsme viděli, tato komunikace fungovala výborně, nenechal se vyvést z míry ani žádné z reagujících dětí nepřehlížel. Inscenaci jsme doporučili programové radě k zařazení na Loutkářskou Chrudim.

Jan Petráš je především klaun, ale ve svém vystoupení nazvaném Vodník Mokřinka používá loutky a předměty, a tak byl „ukecán“, aby na přehlídce vystoupil. Ale sám o sobě nám už předem říkal, že není loutkář. Jeho výstup je založen především na komunikaci s dětmi, na slovních hříčkách, frčí to a bylo to rozhodně příjemné zpestření přehlídky.

LS Bublanina Vsetín se chrudimské krajské přehlídky zúčastnil už potřetí a pokud mne paměť neklame, tak vždycky úspěšně a putoval dále na LCH (v letech 2005 a 2007). Letos přivezl inscenaci nazvanou Taškařice do pětice s liškou. Pod autorstvím a režií inscenace je podepsaná Kateřina Davidová, která hraje společně s Barborou Dohnálkovou. Na scéně stojí paraván s věšáky připomínající předsíňovou stěnu, s okénkem připomínajícím zrcadlo takové stěny, a zavěšené věci, které obvykle v předsíni visí, například čepice, taška, a tak podobně. A ty jsou později využity pro hraní pohádek. Barbora čeká na Kateřinu, ta se přižene s velkou taškou z nákupu a, i když nenachází knížku, kterou měla přinést, tak i v té tašce je spousta použitelných věcí a mohou začít hrát pohádky. Jak už název inscenace napovídá, je jich pět: 1. Havran a liška, 2. Čáp a liška, 3. O koblížkovi, 4. Kůň a liška, 5. O Budulínkovi. Lišku představuje upravený límec, havrana černá kšiltovka s očima, čáp je před námi vytvořen z rukávu mikiny s očima z knoflíků a doplněn zobákem, deštník představuje kopeček a tak dále. Částečně se hraje ve verších a všechno je hodně založeno na vzájemné komunikaci obou aktérek. Přívalem jejich energie může být divák občas až zahlcen a může mu sem tam nějaké to slovo utéci (alespoň v pardubickém představení to tak bylo). Ale rozhodně jde o inscenaci ucelenou a využitím výrazových prostředků nápaditou. Proto jsme ji s kolegy porotci Jiřím Polehňou a Jaroslavem Jungem nominovali na Loutkářskou Chrudim.

Závěr přehlídky patřil již tradičně insitnímu loutkáři Jiřímu Venclovi z České Třebové, který si tentokrát připravil příběh Kohout a perla. A to už bylo opravdu všechno. Prostředí na Malé scéně Divadla Karla Pippicha a okolo ní tradičně rodinné a příjemné. A diváci chodili, i když v Chrudimi probíhalo souběžně několik jiných akcí.

Loutkář 2/2013, s. 33–34.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.