Přelet nad loutkářským hnízdem

Richter, Luděk: Mapování amatérských krajů III

Zastoupení středočeských loutkářů v rámci republiky nepatří k nejsilnějším. Ač jde podle loňského sčítání o nejlidnatější kraj s více než miliónem a čtvrt obyvatel (11,9%), např. na Loutkářské Chrudimi se v hlavním programu objevilo za 61 let jen 40 středočeských inscenací (z celkových 732) – což činí 5,5%. Středočeský kraj je tak co do zastoupení na LCH pátý od konce a v poměru k počtu obyvatel dokonce předposlední – po Zlínském a před Karlovarským. Samozřejmě: LCH není jediným měřítkem – je však jedním z nemnoha a rozhodně tím nejrelevantnějším.

Snad je to dáno i pozicí kraje: přirozeným centrem středních Čech je Praha se svou snadno dostupnou nabídkou pasivního i aktivního kulturního vyžití, zábavy, možnostmi odborného vzdělávání… Ale i sama Praha v těchto podmínkách a při obdobném počtu obyvatel představuje v rámci LCH se svými 122 inscenacemi 16,7 %.

Kdysi

Při spojení loutky a střední Čechy snad každého napadne především Kopeckého Posvícení v Hudlicích – neboť ty leží nějakých 7 km od Berouna. Znalejší pak možná ještě Chlum u Rakovníka, kde se narodil Prokop Konopásek (1785–1828), autor obrozeneckých loutkových her, Kaňk u Kutné Hory, odkud pochází rodina tzv. „lidových loutkářů\“ Dubských, případně okolí Příbrami, jejíž tradice hornických betlémů snad přivedla k loutkám zdejší rodáky Jana Malíka (1904 v Příbrami) či Bohumíra Koubka (1931 v Březových Horách).

Ve středních Čechách ale vzniklo mnoho amatérských loutkářských souborů už v 2. půli 19. či na začátku 20. století. Není náhoda, že mnohé pracovaly při Sokole, který letos slaví 150. výročí svého zrodu. K nejstarším patřil kutnohorský soubor s prapočátky v roce 1883, který hrál od r. 1920 pod názvem Loutková scéna Sokol Kutná Hora, od r. 1951 fungoval pod Závodním klubem ROH podniku Mira a na Loutkářské Chrudimi pod tímto názvem sehrál inscenace Strakonický dudák a Ukradené slunce (1951 a 1955); coby Loutková scéna Městského kulturního střediska pak Čertimlýn (1971) a jako Loutkářský soubor Permoník při MěKS Ďáblův most a Dlouhou cestou do pohádky a tou krátkou zase zpátky (1976, resp. 1977). Mezi válkami hrával průměrně jednou za tři neděle, těsně po válce až 3x, později zhruba 1x týdně a po odmlce let 1960–1968 ani ne 1x za čtrnáct dní při 2–3 premiérách ročně. Až do svého zániku roku 1989 hrál především tradičnější marionetové divadlo, pro dospělé i černodivadelní, luminiscenční či maňásková zábavná pásma.

Roku 1907 byl založen sokolský soubor v Nižboru, jenž do konce roku 1930 odehrál 13 představení pětašedesáticentimetrovými marionetami. Na něj navazuje dodnes existující loutkové divadlo Pavouk.

Roku 1928 pak vznikl další sokolský soubor, dodnes živé Loutkové divadlo Sokola Velké Popovice, jež za 84 let své existence neslo i názvy LD Pivovar, Našim dětem či Loutkodiv. Dnes má soubor kolem 15 členů a kromě adaptací klasických pohádek od bývalého vedoucího Jana Vinše, který soubor vedl 55 let, hrává i vlastní autorské texty; využívá při tom fundusu více než sta marionet. Od r. 2006 též soubor organizuje nesoutěžní festival amatérských loutkových divadel ve Velkých Popovicích.

Po válce

Nové soubory vznikaly ve středních Čechách i po 2. světové válce; samozřejmě už ne v rámci Sokola, který byl komunisty rozpuštěn.

Počátkem 50. let vznikl Loutkářský soubor ZK Továrny dětských vozidel Mělník, jenž své iluzivní marionetové inscenace o 4–15 hrajících s rozdělenou interpretací hrával 2x každou neděli a s pěti tituly se dostal i na LCH: 1956 Mistr Pleticha, 1960 malé loutkové formy Kluk, Neničte trávu a Tři sněhuláci a 1961 Věčná Eva.

Pětkrát se dostal do hlavního programu LCH také jeden z nejzajímavějších loutkářských souborů přelomu 50. a 60. let z Bystřice u Benešova. I zde sahají kořeny do začátku 1. republiky, ale sám vznik souboru je datován rokem 1955. Tehdy povinný zřizovatel se často měnil a s ním i název souboru: LS ZK ROH NP Interiér, LS spojeného ZK ROH, LS SKP při MNV a jiné pěkné zkratky. I díky spolupráci se Zdeňkem Juřenou, který koncem 50. let pracoval ve výrobně loutkářských rekvizit v nedalekém Neveklově, se stal soubor novátorem, jehož inscenace na LCH byly vždy očekávaným a příjemným zpestřením a zčeřením stojatých vod: 1957 Ženichové, 1958 Hadrián na římse, 1959 Král Lávra, 1961 Šlamastyka s měsícem a 1963 Bajky nebajky. Na svém vrcholu zkoušeli i 6x týdně, hráli pro děti i dospělé 3–6 inscenací s 13–26 účinkujícími, většinou při rozdělené interpretací, s marionetami na dlouhých nitích, javajkami a maňásky. Od r. 2007 se na ně snaží navázat třináctičlenný soubor Kulíšek, vystupující pravidelně v loutkovém divadle U Jelena s klasickými marionetami, zděděnými po předcích.

Rakovnická loutková scéna Před branou vznikla r. 1946 při 1. mateřské škole v Rakovníku. Soubor složený z rodičů a přátel školky hrál nepravidelně v jedné ze tříd školky. Záhy si vlastními prostředky upravil stodolu na dvoře školky a 28. října 1950 zde slavnostně zahájil provoz Ostrovem splněných přání. Pod proměňujícími se názvy MěOB či Loutková scéna Před branou MěKS pracuje dodnes, od prosince 1997 jako Loutkářský spolek Před branou. Soubor si sám vyrábí loutky a vše potřebné a při zkouškách 1x do týdne má průměrně jednu premiéru za rok, někdy dvě. Od 70. let hrával 40–50 představení ročně, nyní 2x do měsíce, celkem již na 1500 představení, vesměs pro dvou a půlleté až šestileté děti, převážně na domácí scéně, ale jezdí i po celé republice. Na Loutkářskou Chrudim se propracoval dvakrát: roku 1972 s Princeznou Pampeliškou a o jedenatřicet let později s inscenací O beráncích a ospalém čertovi. Od r. 2006 pořádá třídenní přehlídku SAL SČDO Letnice.

Z Rakovníka se na LCH dostal roku 2010 i herecký divadelní soubor Tyl s vlastní adaptací Ostrova pokladů a od přelomu tisíciletí tu existuje i soubor Zfleku.

Dnes

Zdaleka nejúspěšnějším středočeským loutkářským městem jsou dodnes Hořovice. (Že by i zásluhou dlouho zde probíhající krajské přehlídky?) Historie loutkového divadla tu začíná počátkem 20. století: r. 1921 je založena loutková scéna v zdejším Učitelském ústavu a ještě o rok dřív začíná hrát loutkové divadlo Sokola, které se r. 1930 ustavuje jako loutkářský odbor (hrává jen do deseti představení za rok); po zákazu Sokola se na začátku okupace spojuje s loutkáři DTJ. Na začátku 50 let byl spolek zlikvidován a pokračuje jako soubor ZK ROH Harmonika, později Malá scéna Společenského klubu Labe (zde se v letech 1962–1991 konávala i krajská postupová přehlídka Loutkářské Hořovice). Pod tímto názvem vystoupil soubor 3x i na LCH: 1965 Barabuš, 1967 Kouzelná galoše a 1974 Loutkářské etudy. Hraje s marionetami i javajkami a existuje dodnes pod názvem LS Městského kulturního centra Hořovice.

Z Malé scény se r. 2005 odloupl i nový soubor NA HOLOU (Nový Ansámbl HOřovických LOUtkářů) se zalíbením v absurdní grotesce. Ten se v pěti letech 2007–2011 5x probojoval na LCH: Zkáza adamitů, zatím nejúspěšnější Nádherný letní den aneb Kdo jsme, kam jdeme a kolik na to máme času, Komedianti aneb Všichni jsme Ubu, Kolo štěstěny a menší kroužky a O čertovi (r. 2012 je navržen do širšího výběru také s inscenací Krev a jiné lásky Míny). Hrají pro rodiče s dětmi i pro přátele. Od roku 2005 pořádají i vlastní přehlídku – Loutkohraní.

Mezi soubory, které vynikly na LCH, patří i poloprofesionální Tichý Jelen Roztoky založený r. 2007 Jitkou Tichou a Jiřím Jelínkem. Do roku 2011 vytvořil soubor 5 inscenací, z nichž Mariage/Mariáš a Richard 3 uspěly i na LCH 2008 resp. 2009. Ve spolupráci se sdružením Roztoč uspořádal Tichý Jelen v letech 2008–2010 divadelní festivaly spřátelených souborů Říje(N) Tichého Jelena, Li(Stopa)d Tichého Jelena a Jelení Li(stopa)dění.

Celkem o sobě dává ve Středočeském kraji v současnosti vědět přes třicet amatérských loutkářských souborů; pozoruhodné je, že okresní města jsou zastoupena jen Mladou Boleslaví a Rakovníkem, kde sídlí po dvou souborech, stejně jako v Hořovicích a Neratovicích.

Přehlídky a festivaly

Středočeské soubory se od r. 1992 hlásí do postupových přehlídek konaných v Praze – toho času na kobyliský Festival pražských amatérských loutkářů (letos tu byly 3 vedle 7 pražských) a na hostivařského Pražského Tajtrlíka (letos 1 středočeský, 5 pražských a 1 českobudějovický).

V kraji probíhá řada festivalů, přehlídek a setkání, které si organizátoři dělají dle své libosti a náklonností – např. zmíněný velkopopovický festival, Loutkohraní Hořovice (od nultého ročníku z roku 2005) či festivaly pořádané Tichým Jelenem.

V Rakovníce se koná nesoutěžní bienále loutkářských souborů SAL z ČR Letnice, na něž si soubory vybírají sami pořadatelé – LS Před Branou Rakovník a SAL SČDO.

Zeptal jsem se na rakovnické Letnice jejich organizátora Jana Péma:

Proč jste se ujali pořádání Letnic?

Český Dub, který je pořádal před námi, se ocitl ve finanční tísni, tak jsme se v roce 2006 přehlídky ujali. Dá se říci, že jsme navázali na dřívější přehlídku Rakovník dětem.

Jak jsou Letnice koncipovány?

Letnice probíhají ve třech dnech, účinkuje 6 souborů včetně domácího a probíhá seminář pro účastníky.

Jak vyhledáváte soubory, které oslovujete, a jakou formou je oslovujete?

Přednost dáváme členským souborům SAL, ale ostatním se nebráníme. Snažíme se na každý ročník pozvat jiné soubory, aby nabídka pro děti z Rakovníka byla dostatečně pestrá. Měřítkem je i nabízený repertoár, vhodný pro věk našich diváků. Soubory oslovíme nabídkou, pokud mají o účinkování zájem, sepíšeme smlouvu.

Zkoušíte hledat i mimo okruh těch, kteří se již přehlídky dříve zúčastnili?

Soubory oslovujeme sami, ať na jiných přehlídkách, nebo podle zkušeností členů souboru. Tím kontaktujeme jen daný počet.

Je účast souboru něčím podmíněna (prostory? počet představení na přehlídce? technické požadavky? druh loutkového divadla? poetika? atp.)?

Představení musí být vhodné pro věk našich diváků a musí se technicky „vejít\“ do našeho divadla.

Kolik času stojí příprava přehlídky tebe osobně a jak se na ní podílí soubor či další spolupracovníci?

Administrativu zvládáme s předsedou spolku, já zajišťuji ubytování, propagaci, občerstvení a ostatní členové spolku v rámci vlastní přehlídky zajišťují chod divadla, služby pro soubory, přestavbu scény, osvětlení apod. Čas jsem nikdy nepočítal, příprava ale zabere zhruba 3 měsíce vedle vlastní divadelní činnosti a funkcí v SAL a SČDO.

Baví vás to? – jestli ano, proč?

Nebaví, ale bez téhle práce by přehlídka nebyla a to nesmí nastat. Na přehlídku se těší diváci, účinkující soubory i členové spolku a je to milé setkání stejně praštěných lidí, jako jsme my.

Jak často se Letnice konají?

Letnice se konají každý sudý rok, a to jedno kolo pro Čechy v Rakovníku a jedno v Přerově na Moravě.

Profesionální divadla a skupiny

K středočeské adrese se hlásí 1 statutární a 7 nezávislých divadel.

Oním statutárním je od roku 1950 kladenský Lampion – soubor po léta určovaný především renomovaným režisérem Karlem Brožkem a jeho spolupracovníky Aloisem Tománkem a Ninou Malíkovou. Nedávno byl značně omlazen a nyní v něm dominují režiséři Ondřej Lážnovský a Zita Morávková. Jeho současných 20 titulů směřuje především k nejmladším dětem (12 z nich údajně od 3 let).

Nezávislé profesionální skupiny jsou vesměs zájezdové, některé z nich žijí zároveň i z prodeje loutek či různých poutově-zábavných pořadů.

Muzea a jiné instituce

Loutky jsou ve sbírkách řady místních muzeí (např. v Muzeu Mělník či v Muzeu betlémů Karlštejn aj.), ale žádné se výslovně na loutky nespecializuje.

V kraji taktéž není žádná škola, která by se zaměřovala na loutkové divadlo; několik základních uměleckých škol se zmiňuje i o práci s loutkou, ale o žádném „specialistovi\“ soustřeďujícím se na loutky nevím. Se zánikem krajských a okresních kulturních středisek vymizelo i systematické školení amatérských loutkářů; ti, kteří mají o svůj další růst zájem, se vzdělávají v seminářích při Loutkářské Chrudimi.

Loutkář 3/2012, s. 142–143.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.