Přelet nad loutkářským hnízdem

Lešková-Dolenská, Kateřina: Dvojportrét Jiřího Havelky - Nechci bořit předchozí plán

Úspěšný divadelník a moderátor, nositel ceny Alfréda Radoka (talent roku 2007) a od září loňského roku nový vedoucí Katedry alternativního a loutkového divadla. V prvním rozhovoru se dozvíte, s jakou koncepcí v konkurzu zvítězil a ve druhém, jaký je vlastně jeho vztah k loutkám. –red-

Nechci bořit předchozí plán

Jaké změny jako nový vedoucí chystáš? Čeká katedru nějaký \„palácový převrat\“?

Do funkce vedoucího katedry KALD DAMU nenastupuju s vizí nějakého borcení předchozího plánu. Spíš je to návaznost a dalo by se to snad dokonce nazvat \„předáním katedry\“ od Josefa Krofty. Spoustu zásadních změn zahájil nedávno už on, třeba postupný přechod na blokovou výuku, na workshopový systém nebo vyvážení dvou základních linií výuky. Jedna je taková ta pravidelná, řekněme řemeslná, a druhá ta, která definuje studovaný obor – herectví, scénografii nebo režii-dramaturgii. Tu vedl většinou jeden hlavní pedagog. Teď je tato linie doplňována takovou flexibilnější, pružnější blokovou výukou, kdy se ve dvou, třech nebo čtyřech týdnech střídají různí pedagogové. Studenti tak mají možnost zažít daleko víc rozdílných přístupů. Dobře vyladit tu nárazovost s kontinuitou je běh na dlouhou trať. Koneckonců naše katedra by myslím měla být pořád částečně v nějakém procesu, nikdy by neměla jet v jednom systému, ale neustále reagovat na podněty zvenčí i zevnitř. I samotná její podstata bude už z principu vždy trochu v pohybu, protože činohra je poměrně jasně vymezitelná, ale co to je alternativní divadlo? To je to všechno okolo, 360 stupňů do všech směrů divadla i do všech příbuzných oborů.

Na co by ses při další profilaci katedry především soustředit?

Především na otevřenost. Vůči jiným názorům, jinému vnímání, vůči alternativním divadelním formám, které mohou být i na samotné hranici s jiným médiem. To, co by mělo činit katedru jedinečnou je myslím důraz na osobitý, autorský způsob divadelního myšlení, který student dokáže uplatňovat během zkoušek v procesu kolektivní tvorby, v otevřeném dialogu jako formě hledání výsledného tvaru. Který ovšem nikdy není hotový, plně dokončený. Chápat divadlo jako neustále živý proces, prostředek k vyjádření osobní výpovědi, k nějaké komunikaci se světem a okolím, k podávání zprávy. Podle toho volit témata, která nemusí být závislá na dramatické literatuře, ale spíš jde opravdu o ten autorský přístup napříč obory – scénografie, režie i herectví. Potom jsou tu praktičtější věci, jako větší propojení předmětů i oborů, větší důraz na vytváření tvůrčích týmů už během studia na škole, hledání optimální formy pro průběžnou reflexi studia. Dále řekněme přísnější síto z bakalářského do magisterského stupně, aby magisterský stupeň byl skutečně pro ty, kteří se chtějí divadlem zabývat do hloubky. Sem by se měli hlásit lidé nebo už celé týmy s konkrétními projekty. To předpokládá i trochu jiné fungování Disku a třeba i expanzi do jiných, nedivadelních prostor a tak dále.

Jaká byla konkrétní koncepce, se kterou jsi vyhrál konkurz?

Ta koncepce byla jen taková bodová, postavená na šesti \„I\“. Tedy jen ve zkratce, protože něco už myslím zaznělo: První je Inspirace, čili vysoká škola jako prostor pro setkávání s inspirativními lidmi, stimulace člověka člověkem nikoli výuka, ale vytvoření podmínek k tomu, aby si každý student nalezl svou vlastní metodu, svůj vlastní styl.

Druhá je Imaginace – divadlo jako médium pro komunikaci s divákem, tedy myšlení přes diváka, herní princip jako základní stavební kámen. Jeviště chápat jako znakovou, časoprostorovou síť, kde všechny scénické komponenty, hmota, světlo, zvuk, zkrátka cokoli, na sebe může brát významy v konkrétní hře s divákovou imaginací.

Potom je Improvizace jako schopnost okamžité tvorby z vnitřních zdrojů, jako schopnost čisté spontaneity, k čemuž se váže osobnost, individualita, autorství, nutnost osobní výpovědi na úkor interpreta, důraz na proces, nikoli výsledek. Ten také, ale především období zkoušek, kde se vlastně divadlo tvoří, kde se ty komponenty setkávají a kde se autorství musí projevit nejvíc.

Další \„I\“ je Interakce, čili autorská divadelní tvorba jako orchestrace jednotlivých složek, ale nejen ve smyslu pouze divadelní tvorby, jde i o provázanost všech fakult AMU, ostatních oborů i konkrétních předmětů. Snažíme se efektivně propojovat předměty, aby využití pedagogů, kteří nejsou moc dobře placeni, bylo co nejvyšší, ale také, protože je dobré, když třeba scénograf nebo herec umí něco od toho i onoho. Chceme zachovat obory, ale přitom tou pružností dosáhnout větší vzájemné prostupnosti.

Další je Investigace. Chápeme slovo \„alternativní\“ jako neustále se měnící, v procesu, což znamená i neustálý vývoj, reflexi toho, co dělám. Což nutně nemusí být jenom ve smyslu psaní statí, ale že zpětně přemýšlím o tom, co dělám a znovu se to objevuje v mé praktické práci.

Poslední je Introspekce – to už je vysloveně bádání, navázané hlavně na doktorskou část studia na katedře.

Tvůj projekt je hodně zaměřen na praxi, což je celkem pochopitelné. Nakolik bude zastoupena teoretická průprava studentů? Počítáš s nějakými historickými a teoretickými předměty?

Určitě, ta změna jde ruku v ruce i s teorií, jenom je pro ni těžší najít systém výuky, protože v tomto případě není ten blokový systém úplně vhodný. Za základní problém považuji zdejší určité oddělení teorie a praxe. Vhodnější by asi bylo, aby to, co zrovna zkouším, bylo nějak navázáno na období nebo problematiku, kterou se zabývám i teoreticky a naopak. Snažíme se s Jirkou Adámkem, Robertem Smolíkem a dalšími pedagogy nově postavit seznam bakalářských i magisterských otázek a zpětně potom měníme předměty a to, co po čem následuje. Celkově se snažíme víc orientovat ne na jednotlivé historické epochy, ale změny v divadelním myšlení, které zpětně ovlivňují různé výtvarné styly, zacházení s prostorem, režijní přístupy, dramatickou tvorbu atd.

Zmiňoval ses, že ze strany profesora Krofty šlo o de facto předání žezla; hodláš nějak výrazně proměnit personální obsazení katedry?

Právě bloková výuka zajišťuje, že se na katedře objevují noví lidé, kteří nemají zkušenosti s vedením studentů, což může být i výhodou. Zároveň je dobře, že tu jsou pedagogové s letitou zkušeností. Obojí se může dobře doplňovat. K určité generační výměně třeba ve vedení ročníků dochází přirozeně už teď, není potřeba dělat nějaký radikální řez. Na druhou stranu je dobré využít toho, že se zrovna reakreditují všechny předměty, což se neděje úplně každý rok a tady do toho říznout, protože v některých momentech jede výuka už trochu samospádem.

Katedra alternativního a loutkového divadla často spolupracovala s divadelními akademiemi, například v Polsku. Hodláš v nějaké přeshraniční spolupráci pokračovat?

Určitě, to se děje. Máme projekty s Německem, s Polskem, plánujeme další. Pedagogové, kteří pracují občas v zahraničí, často rozšíří tu spolupráci i na školu. Je pravda, že dříve tu bývala řada výměn a spoluprací se zahraničními uměleckými školami především skrze loutkové divadlo, což teď trochu ustupuje na úkor třeba dokumentárního divadla nebo nového cirkusu.

Na sympoziu věnovanému vysokým uměleckým školám, které se konalo začátkem listopadu v rámci Přeletu nad loutkářským hnízdem, zaznělo v příspěvku Marka Bečky to, co jistě mnoho lidí tuší, že se na DAMU hlásí velké množství uchazečů ze zahraničí s velkým zájmem o loutky, který se rozhodně nedá najít mezi domácími studenty. Nakolik bude vlastně výuka zaměřena na loutku, její specifika, animaci a podobně? A nakolik to bude spíše otevřené pole pro alternativní divadlo a všechno, co pod ten pojem spadá.

Tak určitě není pochyb o tom, že renomé má tato katedra v zahraničí především díky loutkám. Na druhou stranu tradice může být zavazující, ale neměla by být svazující. Musíme hledat současnou podobu katedry. Určitě nemá smysl kopírovat cizí vzory. Těžko budeme učit nový cirkus lépe než školy ve Francii nebo Skandinávii, těžko budeme učit Nó lépe než v Japonsku. Je třeba hledat právě českou jedinečnost. Jak se ovšem v reálu ukazuje, zájem českých studentů o loutku opravdu spíše klesá. Takže je potřeba tohle nějak reflektovat, čímž ale vůbec nechci říct, že by tu měly loutky skončit. Chápu to rozdělení na bakalářský a magisterský stupeň studia tak, že v bakalářském by měl student dostat možnost setkat se s vícero typy divadla, aby si potom pro magisterský mohl zvolit řekněme specializaci, i když to samozřejmě není specializace ve smyslu zubař nebo internista. Nejdřív je potřeba nějak objevit člověka, jeho autorskou individualitu a zjistit, k čemu tíhne. A to magisterské studium už zacílit konkrétním směrem, kde si třeba pomůžeme i mimo školu. V tomhle smyslu tu loutky musí v tom bakalářském programu stoprocentně zůstat. Jakým způsobem, je ovšem otázka, a přiznávám, že zde trochu tápu. Plánuju oslovit pedagogy i lidi zvenčí, aby naformulovali názory na to, jakým směrem vést v dnešní době výuku loutek. I ve světě se to posouvá; ty přihlášky, co máme od zahraničních zájemců, už také nejsou vyloženě zaměřené na klasické loutkové divadlo, ale je to spíše divadlo objektů, divadlo na hranici s výtvarnou instalací nebo performancí a podobně. Potkat se při studiu s loutkou neznamená, že ze mě bude loutkář, ale že se jevištně naučím myslet přes hmotu, materiál, přes objekt, metaforu.

Ptala jsem se na spolupráci se zahraničními vysokými školami; neplánuješ hostování významných zahraničních umělců, kteří by na DAMU vedli jakousi masterclass?

To bychom právě hrozně rádi navázali na ten magisterský stupeň, že si bude student moci zvolit třeba i někoho ze zahraničí jako vedoucího magisterského projektu. Což je samozřejmě do jisté míry otázka peněz, nejen kontaktů. Rozpočet katedry dává v tomto smyslu určité limity. Ale chuť prohlubovat spolupráci se zahraničními pedagogy tu je a dá se to řešit třeba koprodukcí více kateder, třeba i z jiných fakult. Nutné výdaje na takovou masterclass se pak přirozeně rozloží mezi víc subjektů. Takhle spolupracujeme na workshopech třeba s HAMU nebo Divadlem Archa.

Loutkář 1/2012, s. 34–36.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.