Blecha, Jaroslav: Anderleho Radvaň 2011

Ve dnech 2. – 3. září 2011 se konal v Banské Bystrici druhý ročník Mezinárodního loutkářského festivalu tradičního loutkového divadla Anderleho Radvaň 2011. Duchovním otcem festivalu tradičního loutkářství byl věhlasný loutkář Anton Anderle, který „na vlastní pěst“ inicioval a zorganizoval první „pokusný“ festival tohoto druhu již v roce 1999 pod názvem Radvaň 1999.

Anton Anderle (1944–2008) je považován a mezinárodně uznáván za jednoho z nejvýznamnějších a nejtalentovanějších tzv. lidových evropských loutkářů, věnujících se poctivě a s nesmírným entuziasmem tradičnímu marionetářství. Pocházel ze slavného marionetářského rodu Anderlovců z Radvaně, jehož kontinuita byla násilně přervána totalitním režimem. Anton Anderle našel po roce 1989 odvahu a sílu obnovit rodinnou tradici marionetového divadla a až do své smrti úspěšně pokračoval v úsilí o její zachování.

Skutečným svátkem tradičních loutkářů se měl stát první ročník festivalu v roce 2009, o němž Anderle nejenom snil, ale měl již promyšlenou organizaci a zvláště dramaturgii a v podstatě předjednanou účast vytipovaných sólistů a souborů. Bohužel jeho předčasné a nenadálé úmrtí po těžké krátké nemoci v květnu 2008 zhatilo velkorysé plány. Myšlenka festivalu však nezapadla. S velkou pietou se jí ujal Antonův přítel a spolupracovník Juraj Hamar, který v letech 1987–1997 obstarával živý hudební doprovod Anderleho divadelních produkcí. S pomocí přátel se mu nakonec podařilo uspořádat festival Anderleho Radvaň 2009 v Banské Bystrici v podstatě dle původních představ zesnulého Antona Anderleho a uctít tak jeho památku.

Také letošní druhý ročník festivalu připomněl několika akcemi jedinečnou osobnost loutkáře Antona Anderleho. Zejména vzpomínkovým večerem s multimediálním programem „Hommage á Anderle“ a výstavou „S drôtom v hlave“ v Historické radnici na Náměstí SNP. Výstava představovala redukovanou (panelovou) verzi obsáhlého projektu Juraje Hamara, jímž veřejnosti představil zatím nejkompletněji Anderleho obsáhlou loutkářskou sbírku v „Harmincovej sieni“ Slovenského národního muzea v Bratislavě na přelomu let 2009 a 2010. Nyní v rámci festivalu přiblížil rodinnou tradici Anderlovců a činorodost loutkáře, tvůrce loutek a sběratele Antona Anderleho „pouze“ prostřednictvím textů a fotografií. Vernisáž výstavy spojená se křtem publikace Juraje Hamara Hry ludových bábkarov Anderlovcov z Radvane zároveň slavnostně zahájila dvoudenní festival.

Dramaturgie se důsledně držela záměru ukázat zejména tradiční podobu loutkového divadla několika evropských zemí. V programu se tak představily hlavně klasické marionety a maňásky, a to ve své „neposkvrněné“ podobě ve smyslu inscenačního stylu. Většina představení se také odehrála za příznivého počasí venku na nádvoří staré radnice.

Ze zahraničních hostů předvedli maňáskové pouliční divadlo virtuózně Bruno Leone z Neapole (Istituto delle Guaratelle, Itálie), který ve svých skečích s Pulcinellem oživuje a propaguje neapolskou lidovou loutkovou komedii „guaratelle“ (v Itálii existuje škola tradičního maňáskového divadla „La Scuola delle Guaratelle“). Dále José Gil (Teatro D. Roberto, Portugalsko), jenž uvedl dva krátké příběhy tradiční portugalské loutkové komedie s šelmovským protagonistou Donem Robertem. Také toto divadlo vzešlo z kořenů italské komedie dell’arte. A do třetice mistrný loutkář, propagátor a organizátor loutkářského dění ve Velké Británii, Clive Chandler (Professor Clive Chandler, Velká Británie), který přivezl do Banské Bystrice tradiční anglické maňáskové divadlo Punch and Judy. Poutavým představením Gyulás Terka/Terka Gulášová, které naopak paroduje tradiční maďarské loutkové hry s hlavní komickou postavou Vitéz László, se předvedla Eszter Arascová (Mikropódium Családi Bábszínház, Maďarsko). Výborným hereckým výkonem a skvělou komunikací s publikem ovšem nezůstal pozadu ani domácí účastník festivalu Juraj Hamar (Teatro Carnevalo, Slovenská republika) se svým půvabným maňáskovým představením Gašparko a čarovná skrinka.

Marionetové divadlo z ciziny reprezentoval historik a odborník na tradiční evropské loutkové divadlo, autor řady významných monografií, ale také loutkář, profesor John McCormick (McCormick Puppets, Irsko). V představení Fantoccini, Fantoccini předvedl se svojí partnerkou tzv. varietní loutky, které patřily k obligátním v produkcích všech evropských marionetářů. Zde mělo publikum možnost poznat typické irské varianty těchto důmyslně konstruovaných figur. Domácí účast zaopatřil Ivan Gontko z Nitry (Tyjátr, Slovensko). V duchu tradice, leč s patřičným nadhledem, uvedl hru Herkules, která kdysi nechyběla v kmenovém repertoáru téměř žádného kočovného marionetového divadla. Východiskem Gontkovy inscenace se stal text dochovaný v rodině Anderlovců. Gontkův herecký výkon včetně ovládání figur se zdál příslibem kvalitního pokračování Anderlem nastoupené cesty.

Výmluvným důkazem, že tradiční loutkové divadlo oplývá jistou imaginací a stále dokáže oslovovat publikum, bylo vyprodané hlediště při všech představeních. Obecenstvo bez rozdílu věku přijímalo všechna vystoupení až s podivuhodnou pozorností a reagovalo velmi příznivě. „Třešničkou na dortu“ festivalového programu se stalo představení Stop! skvělého loutkáře Andráse Lenárta (Mikropodium, Maďarsko), v němž virtuózně animuje miniaturní loutky na otevřené scéně v drobných etudách.

Atmosféru festivalu umocnily pouliční produkce. Příležitostně vyhrával flašinet nebo na heligonku či dudy muzicíroval Ján Palovič, skvělý hudebník, zpěvák a tanečník, který byl posledním asistentem a spoluhráčem Antona Anderleho. Na náměstí rozbil svoji atrakci výtvarník a všeuměl František Petrák (Teatro Pimprle, Česká republika). Ve svém pouličním divadélku předváděl loutkovou „umělkyni Isabellu arte dell Ultramarinovou“, schopnou vymalovat přihlížejícím památeční obrázek. Městem se několikrát, zejména k náramnému úžasu a radosti dětí, promenádovaly obří loutky, rodina mistra Punche, v podání mladých kolegů Clive Chandlera (Walking Tall Theatre Company, Velká Británie).

Soudím, že druhý ročník festivalu Anderleho Radvaň 2011 přinesl zajímavý a kvalitní program. Bezesporu tak znamenal důstojnou připomínku poctivého a talentovaného loutkářského umění Antona Anderleho a jeho úsilí o vzkříšení a zachování kontinuity vzácného kulturního dědictví. Je však trochu s podivem, že se takovéhoto významného loutkářského podniku ve větší míře neúčastnili oficiální představitelé slovenského loutkářství. Doufejme, že budou mít podobnou příležitost i při dalším ročníku festivalu Anderleho Radvaň, tentokrát 2013. Držme tomu palce.

Loutkář 5/2011, s. 336–337.

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.