Blecha, Jaroslav: O putování s loutkami aneb Příběh „prvního“ českého loutkáře Jana Jiřího Bráta a jeho potomků loutkářů Pratte v nové publikaci Alice Dubské

Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze vydalo nedávno útlou, leč obsahem mimořádnou, publikaci naší čelné současné historičky českého loutkového divadla Alice Dubské Cesty loutkářů Brátů a Pratte Evropou 18. a 19. století. Již ve své syntetické práci Dvě století českého loutkářství (Vývojové proměny českého loutkového divadla od poloviny 18. století do roku 1945, Akademie múzických umění v Praze, 2004), v rozsáhlé části o loutkářské dynastii Brátů, avizovala Alice Dubská řadu objevných faktů o obšírné působnosti loutkářů Brátů a na jejich příkladě zpochybnila některé dosavadní hypotézy o kvalitě českého marionetového divadla v jeho počátcích.

Nyní ve své nejnovější monografii představuje souhrn poznatků ze svého letitého bádání a studia problematiky loutkářského rodu Brátů, resp. Pratte, jehož počátek podnítil náhodný objev německy psané loutkářské cedule Johanna Brata s představeními Doktor Faust a Kmotr Mrdilek a kmotr Cžuchálek ze 7. března 1804 (dnes uloženo ve sbírce NM v Praze). Již dříve Jaroslav Bartoš ve své Loutkářské kronice (Praha 1963, s. 51–54) zmiňuje loutkáře Jana Bráta (Bradu?) z Náchoda a cituje nejstarší dochované velmi torzovité záznamy o jeho loutkářské činnosti z let 1775–1802. Z nich však nebylo možné vytvořit si jakékoli představy o podobě Brátova divadla, jeho repertoáru, „štacích“, inscenačním stylu a už vůbec ne o jeho potomcích, marionetářské kontinuitě a významu brátovského divadelního rodu pro historii evropského loutkového divadla.

Až dlouhodobý, systematický, komplikovaný a nákladný výzkum teatroložky Alice Dubské, podnikaný nejen v českých, ale také v mnoha evropských archivech a muzeích, přináší zcela nové a objevné poznatky o loutkářském rodu „Pratte“ a spolu s tím také o počátcích českého loutkového divadla a jeho středoevropském kontextu. Autorka ve své monografii odhaluje a dokládá mimořádně obšírnou působnost loutkářů Brátů a na jejich příkladě zpochybňuje některé dosavadní hypotézy o kvalitě českého marionetového divadla v jeho počátcích. Také analyzuje a prokazuje mnohem silnější vzájemné vlivy s cizinou, než se dosud soudilo.

Text publikace, navýsost odborný, bude díky své literární kvalitě zajisté čtivý i pro laické čtenáře. Je členěn jednoduše a přehledně do osmi kapitol. První představuje obecnější historický úvod, poskytující čtenáři zásadní informace k pochopení kontextu a významu divadla Brátů a Pratte v historii českého, resp. evropského loutkového divadla. Ostatní kapitoly se týkají bezprostředně tématu, autorka zcela logicky a účelně volila chronologické řazení. Jsou věnovány samotnému životu a působení „patriarchy“ rodu Jana Jiřího Bráta původem ze Studnice u Náchoda, dále cestě jeho syna, loutkáře Antonína Bráta (později Antona Pratte) do Švédska, kde se usadil a dále turné pratteovské společnosti Evropou.

Autorka i v této publikaci zůstává věrná svému originálnímu metodickému přístupu. Dějiny českého loutkového divadla, resp. divadla na našem území, vnímá jako otevřený problém a obzvláště jako historii „multikulturního evropského jevu“ se všemi zde se vyskytujícími cizojazyčnými divadelními kulturami. Při zkoumání a hodnocení loutkářství se snaží koncentrovat na „fakt divadelnosti“. Akcentuje tradici, která mnohem výrazněji než kdekoli jinde sehrává v proměnách českého loutkového divadla mimořádnou roli. Chápe a prezentuje loutkové divadlo jako „svébytný divadelní fenomén vzájemně se podmiňujících struktur“, přitom zdůrazňuje „zákonitost vývoje loutkového divadla v každé etapě v závislosti na širších podmínkách společenského a kulturního vývoje.“

Koncepce práce a metodologický přístup svědčí o erudici autorky. Důsledně uplatňuje analýzu hojného pramenného materiálu (viz také bohaté obrazové vybavení knížky) a předkládá jeho exaktní hodnocení. Nevyhýbá se ale ani některým hypotézám, které ovšem zakládá na důvěryhodných analogických dokladovaných skutečnostech, komparaci aj. Autorčino pojetí tématu je přínosné zejména oproštěním se od dřívějších, svým způsobem „provinčních“ postojů některých historiků k signifikantním problémům počátků českého loutkového divadla, tj. rozšířením zorného úhlu o středoevropský kontext a také zohledněním uměleckých a kreativních ambicí nejstarších českých loutkářů. Alici Dubské se tak podařilo odhalit a představit některé relativně atypické projevy divadelního působení Brátova rodu. Např. to, že původně nevolník Jan Jiří Brát se zřejmě díky svému divadelnímu nadání vyvázal z poddanství a stal se náchodským měšťanem, když byl schopen zakoupit dům v centru města. Že se pohyboval v městském prostředí a hrával v městských divadlech, že měl také širší herecký soubor a střídal loutkové produkce s neloutkovými, byl schopen hrát stejně kvalitně v obou zemských jazycích atd. Další dvě generace rodiny pak působily pod jménem Pratte po celé Evropě – ve Švédsku, Německu, Rakousku, Maďarsku, Polsku, Rusku aj., kde úspěšně předváděly hudební a loutkové produkce a dramaticky povýšené „panoramy“ ve velkých městech (např. Göteborg, Stockholm, Mannheim, Linec, Vídeň, Budapešť, Wroclaw, Petrohrad, Lvov, Bratislava, Praha, Brno, Olomouc). Za nejcennější lze považovat ony pasáže knížky, které ozřejmují pestrý repertoár divadla Brátů (Pratte) a inscenační způsob. Díky tomu lze do jisté míry přehodnotit dosavadní informace a názory o úrovni a významu nejstaršího loutkového divadla provozovaného českými loutkáři.

Kromě již zmíněného kvalitního obrazového materiálu s důkladnou anotací je kniha vybavena také základní bibliografií a stručným resumé. Pečlivě zpracovaný je také poznámkový aparát a jmenný rejstřík.

Publikace Alice Dubské Cesty loutkářů Brátů a Pratte Evropou 18. a 19. století se bezpochyby řadí k významným úspěchům současné české loutkářské historiografie. Díky objevným poznatkům a nastíněné problematice se jistě stane cenným výchozím materiálem pro další zevrubnější domácí i zahraniční výzkum v mnoha oblastech loutkového divadla (repertoár, inscenační styl, scénografie, percepce publikem atd.).

Jaroslav Blecha

Alice Dubská: Cesty loutkářů Brátů a Pratte Evropou 18. a 19. století (Příspěvek k historii evropského loutkářství). Akademie múzických umění v Praze, 2011. Doporučená cena 165 Kč.

Post scriptum

V pátek 7. října se za účasti autorky a hojného publika konal křest její knihy v rodišti loutkáře Jana Jiřího Bráta ve Studnici u Náchoda. V hostinci U Studny, kde prokazatelně tento jeden z nejstarších českých marionetářů hrával, byl díky iniciativě paní Lenky Jaklové, publicistky a radní města Hradce Králové, přízni hejtmana Královehradeckého kraje Lubomíra France a zastupitelstva obce Studnice v čele se starostkou Helenou Toldovou připraven zajímavý program, který zahájil loutkářský soubor žáků literárně-dramatického oboru ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři Mikrlata krátkým představením …ale já se mám. Kromě toho a vlastního křtu knihy se však nejzajímavější částí příjemného podvečera stalo poutavé a sugestivní povídání samotné Alice Dubské, jímž zúčastněným přiblížila nejen všechny podstatné peripetie svého výzkumu, ale hlavně jeho mimořádně zajímavé výsledky.

Akce ve Studnici svým způsobem obrazně zahájila a podpořila snahu o zápis východočeského loutkářství na Seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky v příštím roce.

Loutkář 5/2011, s. 311–312.