Vojtíšková, Zuzana: Mateřinka 2011

Letošní Mateřinka byla vstřícná ke všem divákům: kdo chtěl, mohl si v představeních hledat inspiraci a podněty k přemítání a k diskusím, kdo nechtěl, mohl si festival jen tak divácky prostě užít. Mně osobně přinesl liberecký týden hned několik podstatných otázek: lze hrát divadlo pro děti mladší dvou let? Do jaké míry je v představení důležité hercovo charisma? A proč byla provedení českých souborů o mnoho ledabylejší než produkce zahraničních hostů?

V našich krajích je zvykem hrát divadlo pro děti od tří let, v nejkrajnějším případě od dvou. Nezaznamenala jsem, že by divadlo lákalo na představení roční děti, a když se náhodou připlete i půlroční miminko, nebude to na škodu. Právě na tomto předpokladu postavil svou tvorbu společný projekt belgického Theater De Spiegel a maďarského Kabóca Bábszínház. Pokud se zpětně zamýšlím, co stálo na začátku úspěchu představení Ha dede, docházím k názoru, že to byla odvaha přistoupit k tvorbě inscenace stejným způsobem, jakým nejmenší děti objevují svět: z vlastní zkušenosti vím, jak mě fascinoval pohled „nízko nad zemí“, na nějž mě svým zkoumáním upozornil osmiměsíční syn. Věci, které jsem znala tak dobře, že mě nemohly už ničím novým zaujmout, pro mě objevoval z jiného, nového úhlu. Právě to jsem si připomenula, když jsem pozorovala, jak si Erzsi Kiss a Ákos Futó citlivě a rozverně „hráli“ s kostkami a koulemi a zkoumali jejich vztahy i vzájemné nepoměry, ukazovali, jak je možné se skrze ně poznávat, přibližovat se k sobě, oťukávat se, vzdalovat se, chápat se, konkurovat si či si dokonce ubližovat. Svým „abstraktním“ přístupem dokázali dětské diváky zaujmout, rozesmát i rozbrečet. Představení tak splnilo svůj cíl: oslovilo roční i mladší děti; a ani dospělí se nenudili – přijímali tuto produkci většinou jako skutečně umělecké dílo. Evidentně lze tedy kojence a batolata zaujmout divadlem; jen jsem trochu na pochybách, jestli by takové představení přijali běžní návštěvníci dětských divadel u nás, kteří nejčastěji očekávají známý příběh, co možná nejpestřeji barevně provedený.

V souvislosti s představením Ha dede, ale také s nesoutěžním projektem Návrat do Bullerbynu Amaterske lutkovne skupiny Športniki a loutkového divadla Maribor a především po zhlédnutí představení Vlk a hlad Divadla Dobré kávy (tedy autora, herce a režiséra Jakuba Folvarčného) mi vyvstávala další výrazná otázka letošní Mateřinky: do jaké míry se ve výsledném představení odráží charisma herce, jeho přesvědčení a souznění s tím, co hraje a vnitřní energie, kterou do svého výkonu dává? Troufnu si tvrdit, že zvláště druhé dvě jmenované inscenace by v provedení někoho jiného mohly působit buď jako jednoduchý vtípek nebo „úplná blbost“. V podání, které viděli návštěvníci Mateřinky, však šlo o vtipné, místy až objevné, milé produkce, které většina diváků bezvýhradně přijala, aniž by pocítila potřebu zkoumat, jestli je ve své podstatě opravdu přesvědčivé nechat Karkulku putovat v červeném košíčku či ztvárnit babičku telefonním sluchátkem. Jakub Folvarčný prostě dokázal, že když se děti správně navedou, nedělá jim problém přistoupit na vizualizaci čehokoli v podstatě čímkoli.

Jelikož je Mateřinka mezinárodním festivalem (letos se představilo čtrnáct našich souborů a pět ze zahraničí), samo o sobě se nabízí jakési srovnání naší a zahraniční produkce. Z toho, co přehlídka nabídla, nevyplývala ani tak otázka po rozdílnosti zpracovávaných námětů či nápaditosti práce s loutkou, ale spíše zamyšlení nad precizností provedení představení. Jako by se u nás vše dělalo na poslední chvíli, když něco nevyjde přesně, tak se „nic neděje“, pokud herec v něčem nezískal dostatečnou zručnost a dovednost, „nevadí“, ono se to „nějak zašumluje“ a bude to stejně takové milé, lidské. Každé zevšeobecnění je pochybné a kulhající, ale ze zahraniční produkce, kterou jsem na Mateřince viděla, na mě čišel pravý opak: preciznost, dokonalost, někdy až „strojová přesnost“ (zvláště ve stínovém představení Animare – ruce a stíny japonského souboru Kakashi-Za z Yokohamy či v Malence Starého divadla Karola Spišáka z Nitry). Inscenace samy o sobě ani neměly dobrou dramaturgickou výstavbu, objevný nápad nebo diváckou přitažlivost, ale preciznost jejich provedení musel ocenit i nezasvěcený divák.

Složení programu letošní Mateřinky vedlo i k úvahám, zda je na jevišti nosná nedramatická látka, byť zajímavě výtvarně pojatá, či jak moc je podstatné pracovat při tvorbě inscenace s časem, a jak je důležité pečlivě zvažovat nastavování pohádky různými odbočkami, aby měl výsledný tvar určitou požadovanou délku. I když Mateřinka 11 nebyla dramaturgicky objevná, jak zkonstatovala porota ve svém závěrečném slově, byla nejen pro dramaturgy velmi podnětná.

Loutkář 4/2011, s. 170.

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.