Říčařová, Věra; Vítek, František: Zemřel prof. Christoff Schellenberger

Christoff Schelenberger byl profesorem na Staatliche Akademie der Bildenden Kunste ve Stuttgartu. Jeho atelier byl zcela specifický. Dělalo se tam „malé umění“, zatímco v ostatních atelierech se vytvářelo a hledalo „velké umění“.

Příkladem a vzorem pro Schellenbergerův atelier byl Bauhaus a hlavně Oskar Schlemmer a Willi Baumeister. Atelier byl určen pro budoucí pedagogy. Mimo kreslení a malbu se tam vytvářely loutky a umělecké (pohyblivé) hračky.

Tématem i pro jeho osobní tvorbu bylo: Verwandlungen a Verschaulungen/Proměny a zahalování – obaly, slupky. Těžko se to vysvětluje, je to poetický i filosofický obal.

Říkali mu Schell – Rolnička. Miloval Kašpárky – veškeré. Byl humanista – i to byl smysl jeho výchovy, kterou zdědili jeho žáci. Mezi ně patří např. Traudel Materer, Heidi Kreisz, Helga Brehme a generačně mladší Sylvia Wanke. Každá z nich tvoří jinak, ale obsah Schellenbergerova učení je zachován.

On sám byl velkým umělcem, i když formáty jeho prací jsou malé. V Německu bylo jeho umění, skromnost a humanismus tak podstatné, že tento postoj způsobil, že se mezi světovými loutkáři nestal významným, i když byl.

Všechny rolničky (Schellen) a zvonečky a zvonky by měly oznámit světu jeho poslední Wandlung – proměnu. Stalo se tak 1. máje. Byl lásky čas…

Zemřel dva týdny po Albrechtu Roserovi, další významné osobnosti německého divadla.

Věra a František Vítkovi

(Pozn. redakce: Traudel Matere a Helga Brehme působily jako stážistky v r. 1967 v hradeckém DRAKu, kde se seznámily i s Vítkovými. Věra a František spolupracovali posléze s Helgou Brehme, se kterou je pojilo nejen osobní přátelství, ale i společný divadelní názor, na řadě inscenací pro její krásné malé divadélko ve Stuttgartu.)

Loutkář 4/2011, s. 164.