Šefrnová, Blanka: Dvě východočeské přehlídky loutkářů v Hradci Králové

Letošní loutkářská přehlídka hradeckého kraje byla zcela zvláštní.Divadlo Jesličky, kde jsme byli tradičně hosty, se připravuje na rekonstrukci.Proto byli loutkáři rozděleni na dospělou a dětskou sekci a zařazeni do programu přehlídky Audimafor, která je zaměřena na mladé a experimentující divadlo a na přehlídku Dětská scéna,která je tu pro divadlo dětské. Z obou přehlídek byla vybírána představení na celostátní Loutkářskou Chrudim.Myslím, že se nic zlého nedělo. Loutkáři splynuli s ostatními docela ústrojně. A co navíc (hodně navic),inscenace dospělých byly zhlédnuty a poctivě rozebrány porotou, o které bychom si jinak mohli nechat zdát i v samotné Chrudimi.Posuďte sami: dr.Císař, dr.Christov, Alena Zemančíková, Tomáš Žižka, Vladimír Hulec a loutkáři Filip Huml a Karel Šefrna. Jejich pohledy na věc byly vzácné,otevřené všem a přinášely tu první kvalitu této přehlídky, díky za to.

A co jsme viděli na Audimaforu : Divadlo DNO a Šavgoč hrálo v hospodě U černého koně Hospodina, aneb Kdopak by se boha bar. Bylo to pár epizod, plus jedna improvizovaná, ze Starého zákona. Plné energie, asociativních slovních hříček, dřevní rapové muziky, poctivého komedianství,které se nebojí risku. Představení prolnulo natošup nenásilně s hospodským životem, což nebylo jen v energii a nádherné hravosti,abyste si nemysleli, ale hlavně v důkladné dramaturgické práci.Vedle hrajícího Jiřího Jelínka,Zdeny Mlezivové a Matěje Záhoříka na inscenaci pracoval také Petr Maška a Tereza Kratochvílová. Obrazná groteska, ve které nechybělo rozhodně ani loutkové divadlo na několik způsobů. Naplnilo nás to radostí..

Nedá mi to, musím se zmínit o divadle (nechci říkat představení), které taky přineslo mnohé loutkářské prvky a v jedné epizodě i hru s loutkou-předmětem.Byla to Ambrosia 2, pohled na život a skutky svatého Ambrože. Geisslerovi komedianti ( přesněji Geisslers Hofkomoedianten Kuks) ji hráli v kostele Nanebevzetí Panny Marie, v nádherném barokním prostoru Carla Luraga. Oni, kteří se leta zabývají divadlem s barokizujícími prvky a jejichž náměty se z baroka vynořují znovu na světlo boží, se samozřejmě mohli s odvahou poměřit svým inscenačním způsobem a gestikou s křičícími barokními tvary v Luragově kostele. A ty nádherné vsuvky, vlastně můstky, vedoucí k dnešnímu člověku a často přinášející velmi letmý humor, je to zvláštní zážitek.- Vlastně bych mohla, s trochou odvahy, tuto přehlídku nazvat Divadlo zpět do kostela a hospod! Neboť tyto dvě inscenace byly událostmi, patrně nejenom v kontextu této přehlídky.

Jako loutkářská se prezentovala dvě představení ze ZUŠ v Jaroměři:Labyrint podle Jana (J.A.Komenský) a Darrel Standing (J.London,Tulák po hvězdách). Labyrint (souboru Labyrint)je 3 zpola ztvárněný stínohrou. Přinesl nové zajímavé prvky právě

v práci se stínohrou( která navozovala dojem světa, města) a výbornou adekvátní hudbu. Ale zatím jako celek působil poněkud jednotvárně, i když naléhavě. Darrel Standing (hraný souborem Někdo)4, byl naopak expresivní zážitek,který zprostředkoval hlavně Jakub Maksymov. Jen to loutkové divadlo se chvělo jistým omylem.- Mizomúz, souboru J.S.T.E. D.R.E.D. 5, přinesl docela zábavný experiment, kde nafukovací scéna, divadlo v divadle, žila svým vlastním životem- ožívala, hroutila se, znovu ožívala..Málokoho toto představení nadchlo, ale jistý pohled na problém (stav divadla a divadelníků právě teď)určitě přineslo.-Dvě loutkářské inscenace, O draku Bazilíškovi (E.Bass a kolektiv)souboru Maminy Jaroměř v režii Jany Dvořáčkové a O dědečkovi,se kterým byla legrace( Karel Šefrna) souboru DOJAJA, ZUŠ Na Střezině Hradec Králové, v režii Jiřího Polehni,rozhodně netrpěly nějakými omyly. Byla to docela šumná, nepokleslá zábava, diváky výborně přijatá. Snad jen, že k opravdovému inscenačnímu úspěchu chybělo větší dotažení, akcentace,prostě výraz. – Co jsme v Hradci ještě viděli navíc, byla veselá, maňásková podívaná, kterou jako inspiraci dovezli studenti mezinárodní školy Masks on Stage, zrovna pobývající v Kuksu, pod vedením Matiji Solce a Petra Haška.Představení řídil úžasný, charizmatický Matija.- Loutkářský život se zaplaťbůh nerozpustil v tomto světě plném šíleností,bylo řečeno v závěru této přehlídky.A dr.Císař: divadlo je diferencované, ale zase se v řadě věcí stýká.A tak nakonec byla přehlídka velmi otevřená, bez animozit, ale plná humoru. Všichni jsme byli opravdu rádi, že jsme se takto inspirativně setkali,divadelníci z různých divadelních krajin přišlí.

Dětská scéna

Dětskou loutkářskou část na Dětské scéně(konala se v místě působení divadla HAD,vřelé díky!), zcela ovládla tři loutkářská hnízda, s jejichž inscenacemi se potkáváme v posledních letech často. Jak jsme těmto lidem vděčni, že takto smysluplně vychovávají mladé loutkáře i za cenu velké pracnosti a jisté služebnosti tomuto malému oboru… Mluvím o ZUŠ Chlumec n.Cidlinou s Romanou Hlubučkovou, pak o ZUŠ Jaroměř s Jarkou Holasovou a nakonec o dvou spolupracujících jaroměřských rodinách Jany Dvořáčkové a Zdeny Broukové.- Začnu jimi,protože tyto velké rodiny se staly(ne,že by o to zvlášť dbaly)fenoménem,který vesele naplňuje divadelní přehlídky. Hned musím říct,že jejich práce je nápaditá,poctivá a usilující.Vždy o něco: ve hře Sněhurka o specifický, výtvarně pojatý humor a nadhled.V Pohádce o Červené Karkulce jde o trojí různé setkání(a sežrání)s nebezpečím. V ruské, čínské a české verzi.Zde Jana Dvořáčková dostala cenu za autorský text. V drobničce Jak jeli vojáčci stavět bunkr se přes peripetie této jízdy-hry dozvídáme o tom, že fantazie to kolikrát v dětském životě nemá lehké.Toto nám nebojácně a sám zahrál Kryštof Brouk.Patří do dětského loutkářského souboru Blechy,od kterých jsme viděli Sněhurku a Karkulku.

ZUŠ F.A.Šporka z Jaroměře přispěla do této poloviny přehlídky dvěma drobnostmi,obě v režii Jarky Holasové. O pasáčkovi(Jan Vladislav)bylo hráno v malém krabicovém prostůrku,a la Hanka Voříšková, která se s takovou divadelně výtvarnou prací proslavila.Aspoň si děti zkusily,že i když je něco drobné,práce s tím může být velká.- Toto si určitě vyzkoušely i děti,hrající pohádku O veliké řepě.Rozsahem nevelká maňásková inscenace toho ale přinesla podstatně víc.Známý, Hrubínem zpracovaný příběh provází vrána a žížala,jejichž kousky jsou čistou ukázkou počátků maňáskového umění.Je to dobře zvládnuté představení s pěknými loutkami a ve svižném rytmu.Obohacení o drobný konflikt dědečka s babičkou a vnučkou není špatně vymyšlen a je více o čem hrát.Jen změna velikosti loutek ve finále byla viděna jako omyl,nápad nic nepřinesl.Ovšem,kéž by bylo více takových pěkných začátků v loutkovém divadle dětí!

A toto bychom mohli volat i do ZUŠ v Chlumci,odkud přijely dvě inscenace a obě měly něco do sebe.První,Bylo-nebylo,zpracovala ruské pohádky ve dvou podobách.Avšak tak rozdílných,že představení jako celek působilo nesourodě.Ale bylo plné pěkných nápadů,které vyšly dobře a někdy zas méně dobře.Každopádně představení svou razancí potěšilo. Druhá chlumecká inscenace vlastně potěšila ještě víc.Stará pověst,Václavem Horynou nazvaná Jan za chrta dán,se kdysi stala jedním z titulů lidových loutkářů.A dodnes se hraje.Ale tito naši mladí loutkáři,zcela současní,setřásli s jakousi dojemností nános loutkářských klišé a sehráli to, co je pro ně v příběhu stále živé. Neshazovali nic,ale přesto získali jistý nadhled,který v Hradci dokázali udržet.Všechno je v této inscenaci vlastně malé,komorní. Jednoduché loutečky,krabice,která je vším,i kostelem,jeden kytarista,jehož kytara se stane strmým kopcem.Ale aktéři svým pojetím přitáhnou naši pozornost,umožní nám zajímat se o příběh a to není málo.Vím,že ne všechno je dokonalé,například postrádáme adekvátně přesvědčivější závěr,pěkně ve stylu hry.Nebo dotaženější práci s loutkou.Každopádně inscenace působila kompaktně a soustředěně.

Letos,i když rozděleni,jsme se mohli sejít aspoň takhle,na stránkách našeho Loutkáře..Přesto musím říct,že jsme si užili mnoho inspirativních okamžiků. Díky za ně!,samozřejmě vám,všem hrajícím loutkářům.

Nominováno bylo DNO a Šavgoč s Hospodinem,doporučeni do širšího výběru byli:Labyrint podle Jana ze ZUŠ Jaroměř, Jan za chrta dán ze ZUŠ Chlumec n.C. a Pohádka o veliké řepě,opět ze ZUŠ Jaroměř.

Loutkář 3/2011, s. 129–131.