Richter, Luděk: Zpráva o pejskových narozeninách a kočiččině svátku

Oslava 15. výročí trvání plzeňského Divadýlka Kuba začala vskutku velkolepě: představením, které by se mělo jmenovat buď Pejskovo delirium nebo Pejsek a tři kočičky, neboť tolik kočiček (totiž tři ze čtyř, které se v průběhu let v inscenaci Pejska a kočičky vystřídaly), se mu střídavě i naráz zjevovalo. Přesto pejsek – Petr Mlád, právoplatný a nezpochybnitelný zakladatel Divadýlka Kuba – obletován třemi kočičkami upekl a dal gratulantům v plen dort. Ti mu za to předali tu věnec buřtů, tu hrst divadelních výstupů, tu oslavnou píseň.

Dort se snědl hned v pátek 8. února a tak se muselo v sobotu a v neděli péci znovu, protože minifestival k oslavám výročí, nazvaný Plzeňský pohádkový víkend, teprve začínal.

Divadýlko Kuba s oblibou vytváří pořady komponované z více částí na principu volnější či propojenější revue: Pasáček vepřů s Princeznou na hrášku, čtyři pohádky v Čertovských pohádkách, dvě v Klíči od království, pásmo příběhů v Krakonošovi, čtyři Pletené pohádky nebo tři Mňam pohádky.

Někdy je pojítkem jen společný autor (Andersen), jindy postavy, prostředí či tematika (čerti, Krakonoš, jídlo) a opět jindy jevištní prostředky, na něž je rámcový příběh jaksi „naražen“: hudební nástroje v Klíči, drátěné loutky v Krakonošovi, vyprávěném dráteníkem (a nyní i jeho ženou), pletené loutky v stejnojmenných pohádkách, jídlo v Mňam pohádkách. Dvě z takových propojenějších inscenací předvedlo Divadýlko Kuba i na minifestivalu.

Návštěva pekla aneb Kam čert nemůže (dříve Čertovské pohádky aneb hodina čertopisu) je vzdělávací přednáškou, v níž se od profesora Belzebuba a jeho asistentky Albíny na čtyřech pohádkách a řadě výkladů dozvíme vše o čertech. Jevištními prostředky jsou tu tabla rozpohybovaných obrazů, jedna plošná kočka a hlavně herecké prostředky s občasnými náznakovými maskami.

V Mňam pohádkách je rámcový spor chutnou a hutnou stravu propagujícího Otesánka Knedlíka s úzkostlivou Dietou Vločkovou záminkou k přehrání tří pohádek, v nichž má nějakou roli jídlo. Čím se hraje? Jídlem, samozřejmě:zvětšeným koblížkem, salámy, jitrnicemi, bábovkou, ale také konvicemi, naběračkami, mísami, či chňapkou s obličejem a kostýmem Budulínka.

Divadýlko Kuba zahrálo na minifestivalu pro veřejnost znovu i Pejska a kočičku (tentokrát už jen jednu) – čtrnáct let starou, ale dosud nepřekonanou inscenaci. Inscenaci čistě hereckou, stojící však na principech loutkářského vidění a myšlení, inscenaci dodnes nejlepší v tom, jak tu desítky technicko-výtvarných fórků, vymyšleností a udělátek organicky vyrůstají z obsahu pohádky a zároveň ji stavějí. Všechny ty vybuchující fajfky, gramofony, které zůstanou viset ve vzduchu, když jim pejsek podtrhne štokrle, myšky, které samy od sebe vylézají z hrnce a mizí v děrách sýra, vařečky, jež se samy točí v hrnci, teleskopické kosti stlačitelné na délku, jež umožňuje vtlačit je do hrnce a další a další legrácky tu nejsou samolibým zmnožováním prostředků ani exhibicí nápadů, nejsou tu samy pro sebe či jako ukázka režisérovy nápaditosti a scénografovy dovednosti. Petrova poznávací znamení, přítomná tu v míře velké, tu v míře převeliké ve všech jeho inscenacích – kutílkovské hračičkovství a technická vynalézavost, stejně jako humor inspirovaný filmovými groteskami, komediemi, pohádkami a všemi dalšími filmovými žánry (jichž je Petr nadšeným konzumentem) – se tu zatím nejúčelněji a nejorganičtěji propojily ve prospěch inscenace, tématu, skutečného sdělení.

Pejsek a kočička byli nesporným vyvrcholením minifestivalu, k němuž se snažily přispět i další předkrmy, pokrmy a zákusky: Námořnická pohádka aneb Putování za pokladem novoborského Divadýlka Matýsek, Lárk Íčičok turnovských Čmukařů a Sněhová královna pražské Divadelní společnosti Kejklíř. Oslavenec byl slavně oslaven a lze se než těšit na další oslavy.

Loutkář 2/2008, s. 81.